Článek
Zatímco některá testovací místa na covid hlásí obsazeno na šest týdnů dopředu, zájemce v Brně sežene volný termín ještě týž den. Především díky vysokokapacitnímu centru na výstavišti. Za jeho vznikem stojí neziskovka Podané ruce, která běžně pomáhá gamblerům či drogově závislým.
Nyní ale její zaměstnanci v kontejnerových boxech otestují přes čtyři stovky lidí každou hodinu.
Jejich mobilní týmy zajíždí třeba za soudci, zaměstnanci dopravního podniku nebo magistrátními úředníky. Testují i stovky pendlerů na znojemském hraničním přechodu Hatě. „Po nedávném rozšíření kapacity zvládneme až šest tisíc lidí denně,“ popsal šéf neziskovky Jindřich Vobořil.
Bývalý vládní protidrogový zmocněnec ve spolupráci s laboratoří Spadia Lab zajišťuje největší testovací kapacitu v Česku. Do akce je zapojených 400 lidí, většinou brigádníků a dobrovolníků. Centrum na výstavišti otevřeli v listopadu, v březnu velikost zdvojnásobili. Vobořil s kolegy tvrdí, že kdyby vláda změnila systém financování podobných center, mohlo by jich být mnohem víc.
Problém jménem peníze
Testování v Česku s potřebnou certifikací může zajistit prakticky kdokoli. Problém jsou ale peníze.
Šéf Podaných rukou si podle svých slov na rozjezd půjčil 1,5 milionu korun, využil také část třímilionového sponzorského daru od Sazky a další menší dary. Loni testování postupně rozvíjeli v domovech pro seniory. „Až se to dostalo do stadia, že jsme mohli testovat víc. Pokud to ale máte udělat hned a ve velkém, pak je třeba projekt hodně předfinancovat,“ zdůraznil Vobořil.
Zdravotní pojišťovny každý provedený test proplácejí až s dvouměsíčním odstupem. Úhrada z pojišťovny činí 350 korun za kus.
„Musíme to předfinancovávat. Jsou to miliony týdně. Mám z toho strach,“ popsal Vobořil. V lednu mělo centrum náklady bezmála devět milionů korun, zbylo mu několik stovek tisíc. Rizika spojená s prvotními investicemi na vybudování center a pořízení desítek tisíc testů jdou za autorem.
Právě proto se podle Vobořila v Česku do testování moc institucí nehrne.
Fungují jen menší centra, většinou při nemocnicích nebo poliklinikách. „Nikdo není takový šílenec jako Jindřich Vobořil, který šel do rizika několik desítek milionů už na podzim a teď se pouští do divoké jízdy, kdy je třeba předplatit další obří sumy,“ shrnul bývalý brněnský politik Matěj Hollan, který s projektem pomáhá.
Provoz centra podle něj přestává být prodělečný až při masivním testování. „Musíte předem zainvestovat obrovské sumy, což je pro většinu organizací velký problém,“ dodal.
„Systém není nastavený dobře,“ souhlasí Ondřej Hradec z Libereckého kraje. Šéf Oblastního spolku Českého červeného kraje usiluje o zřízení podobného testpointu.
Testy z Jižní Koreje
Vláda za rok pandemie nenačrtla přesný plán testování. Nepředvídatelně kmitá mezi laboratorními PCR sadami či antigenními rychlotesty. Potenciálním provozovatelům center či laboratořím chybí výhled na další měsíce. Málokdo si vezme na triko hrozbu bankrotu. „Nakupujeme testy z Jižní Koreje jen na týden předem, vždy kolem 40 tisíc testů. Prodražuje se to tím, že objednáváme expresní letadla. Netuším totiž, jestli někdo zítra nevystoupí na vládě a celý systém nepřekope. Mám z toho těžké spaní,“ popsal Vobořil.
Zájem lidí o testování raketově narostl, když je začaly proplácet pojišťovny. Další boom přineslo březnové nařízení vlády ohledně povinného testování ve firmách. Není však jasné, jak dlouho budou stěry pro zájemce bezplatné. A právě to osud center určuje.
Teprve ve čtvrtek ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO) při interpelacích odpověděl poslancům, že se s masivním testováním počítá minimálně do dubna či května. „Musí pokračovat, i když se situace bude lepšit, jako sofistikovaná prevence, jako early warning system, kdyby se něco začalo dít špatně,“ uvedl ministr Blatný.
Vláda hodila zodpovědnost na firmy. Mají si zařídit testy přímo u sebe. „Zaměstnavatel je povinen zajistit testování pro své zaměstnance, nikoli tím, že je pošle na veřejné místo,“ opakoval ministr poslancům.
Mezi Mikulovem a Vídní je to jiné
Autoři brněnského centra zdůrazňují, že v Německu či Rakousku se politici k testování stavějí jinak. Zapojili do něj nevládní sektor. Provozovatele vybírají v tendrech, případně jim na rozjezd akce poskytují půjčky. „Mezi Mikulovem a Vídní je třeba 200 testpointů, u nás v Brně asi deset. V tendru vám tam třeba nastaví měsíční kapacitu, poskytnou peníze na nákup testů. A pokud by nějaké zbyly, půjdou třeba do státních hmotných rezerv,“ popsal Vobořil.
Testující u sousedů tak často fungují jen jako servisní společnost, ale nezodpovídají za celý provoz. „Je nesmyslné, že testy u nás platí jen pojišťovny a nefunguje to kombinací financování z veřejných rozpočtů. To je klíčový parametr, proč se to u nás zasekává,“ doplnil Hollan.
Kritizuje, že vláda na výtky neslyší. Opakovaně u ministrů žádali změnu systému, ale marně. „Babišova administrativa absolutně není schopná vést dialog s jiným sektorem. Ministr zdravotnictví je na to bohužel největší expert a neumí dohlédnout, že je za provozem center ekonomika. Ostatní ministerstva si nad problémem myjí ruce,“ posteskl si Hollan.
Podané ruce nakupují tři typy testů, především jihokorejské Ichroma. Výsledky ověřují přístrojově, ne okem. Výrobce garantuje senzitivitu 91 procent, podle Vobořila je to reálně až 95 procent citlivosti. „Nakupujeme je dráž, tedy za 170 korun, ale chceme spolehlivost,“ vysvětlil Vobořil. Osvědčily se už loni, Podané ruce jako první v Česku začaly masivněji testovat v domovech pro seniory.
Proplacení 60 korun? Firmy nakupují to nejlevnější
Firmám stát přispívá šedesát korun za kus. Podle Vobořila to majitele vede k nákupu těch nejlevnějších testů s nízkou senzitivitou. Do práce tak propustí i vysoké procento nakažených. „Máme ozkoušené různé testy, některé jsou opravdu mizerné a rozdíl v senzitivitě je až padesátiprocentní. Mám obavy, že to mnohde směřuje k typu testů, které jsou vhodné jen pro ohniskové ověřování, ale rozhodně ne pro jednotlivce,“ řekl Vobořil.
O jejich „know how“ teď projevují zájem jiné organizace. Až šest týdnů na volný termín čekají lidé v Libereckém kraji. Zástupci tamní pobočky Českého červeného kříže chtějí u krajského úřadu rozjet centrum po brněnském vzoru. Nyní zvládají otestovat tisíc lidí týdně. „Stejný počet chceme zvládnout za den,“ uvedl šéf oblastní pobočky Hradec.
Zřízení podle něj vyjde na miliony korun. S Libereckým krajem jednají o návratné půjčce. „Naše malá nízkorozpočtová organizace by bez finanční podpory někoho dalšího nemohla něco takového uskutečnit,“ vysvětlil Hradec.
S autory brněnského centra detaily řešili ve čtvrtek. „Nepůjde přenést všechno, ale základní prvky jsme pochytili. Chceme co nejmíň nároků na personál a co nejvíc elektronických prvků,“ dodal šéf pobočky.
Podané ruce zkušenosti z Brna nabízejí dalším organizacím, evidují třeba zájem z Rožnova pod Radhoštěm a dalších míst. „Nabízíme to komukoli. Máme několikaměsíční zkušenosti, aby byl proces testování rychlý a co nejvíc zautomatizovaný. Na této bázi pak postupně půjde otevírat ekonomiku,“ je přesvědčený Hollan.
