Hlavní obsah

Nové knihy provází téma lidí pronásledovaných režimem

Foto: Shutterstock.com

Ilustrační snímek.

Reklama

25. 1. 21:07

Knihy Mašínovi – Ve stínu šibenice, Loutkové divadlo strýčka Otta a Děti Volhy, které vycházejí v těchto dnech, mají společné téma lidí pronásledovaných režimem.

Článek

Ve stínu šibenice přináší rozhovory Vladimíra Mertlíka s žijícími pamětníky zasaženými terorem komunistů po odchodu skupiny bratří Mašínů do Západního Berlína. Brigid Graumanová v knize Loutkové divadlo strýčka Otta shromáždila memoáry příslušníků židovské rodiny, jimž vévodí vzpomínka na strýce Otto Flattera utíkajícího před nacisty z Vídně do Londýna. Ruská spisovatelka s tatarskými kořeny Guzel Jachina v románu Děti Volhy seznamuje čtenáře se světem Povolžských Němců ve 20. až 30. letech 20. století, které válcují klíčové události občanské války, hladomory a kolektivizace.

Spisovatel Mertlík uvedl, že hledání způsobu, jak k příběhu bratří Ctirada a Josefa Mašínových i ostatních členů skupiny a jejich rodin říct něco, co ještě řečeno nebylo, trvalo 12 let. Otevřené rozhovory ukázaly, že utrpení přátel i rodin hrdinů bylo stejně osudově kruté a dramatické jako cesta a osudy hlavních hrdinů příběhu. Setkání i korespondence s posledními žijícími účastníky i pamětníky se ukázala být natolik fascinující a výjimečná, že nakonec zvítězila idea dokumentu. Kniha obsahuje desítky dosud nezveřejněných fotografií z rodinných alb.

„Právě na nevinných – včetně žen a dětí – se bolševický režim mstil za neúspěch lovu na pět mladých mužů, kteří se vzepřeli rudému teroru a vyhlásili mu ozbrojený boj. Jejich blízcí, kteří zůstali doma a mnohdy o jejich úmyslu odejít ani nevěděli, nesli pak bez ohledu na věk stejnou tíhu pomsty jako ti, co odešli,“ uvedl Mertlík.

Rodinnou historii mapuje Graumanová v knize Loutkové divadlo strýčka Otta prostřednictvím sedmi předků ztělesňujících rozličné formy židovství, kteří po sobě zanechali písemné vzpomínky. Autory mimo jiné spojuje skutečnost, že všichni byli běženci. Rozsáhlá sága začíná v polovině 19. století na moravském venkově a pokračuje ve Vídni přes bezhlavý útěk před nacisty až po těžce vydobytou novou existenci v Americe. Výraznou roli přisoudila autorka prastrýci Ottovi Flatterovi, malíři, který v roce 1932 vyřezal a omaloval lepenkové figurky znázorňující některé členy rodiny.

„Tragický příběh rakouských Židů po nástupu nacismu byl mnohokrát zpracován. Zachycení osudů rodiny Brigid Graumanové je natolik dojemné a přitom humorné, že si zaslouží být připojeno ke kánonu,“ podotkl ke knize Ian Davidson, novinář a spisovatel.

Rusky píšící Tatarku Guzel Jachinu fascinuje zejména sovětská historie 20. až 30. let. Po úspěšném románu Zulejka otevírá oči nový román Děti Volhy věnovala svému dědečkovi, vesnickému učiteli němčiny, jehož osud ji inspiroval. Autorka opět vypráví příběh o formování osobnosti během konfrontace s historií. V příběhu jsou tři hlavní témata – folklór Povolžských Němců, bolševická tyranie vůči etnické menšině a překonávání strachu prostřednictvím lásky a umění.

„Chtěla jsem vyprávět o světě Povolžských Němců – živém, svébytném a opravdovém – o světe, který kdysi vytvořili přistěhovalí lidé v cizí zemi, ale dnes je zapomenutý v minulosti. Je to také příběh o tom, jak velká láska vyvolává strach v našich srdcích a zároveň ho pomáhá překonat,“ sdělila Jachina.

Román Děti Volhy se stal po svém vydání v květnu 2018 druhou nejprodávanější knihou v Rusku, získal několik literárních cen, mezi jinými ruskou státní cenu Velká kniha, a dosud byl přeložen do 17 jazyků.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované