Hlavní obsah

Obrana proti šmejdům existuje. Ale lidé ji nevyužívají

Foto: shutterstock, Shutterstock.com

Ilustrační foto.

Reklama

Spotřebitelé, kteří se cítí poškozeni praktikami různých prodejců, nemusejí čekat na uzákonění institutu hromadných žalob. Podle poslance KDU-ČSL Jana Bartoška stačí žalovat nekalosoutěžní jednání. Politik připravuje příslušnou novelizaci občanského zákoníku, která by tuto možnost ještě zatraktivnila. Lidé z praxe ale jeho nadšení mírní.

Článek

Cítíte se poškozeni od pojišťovny, kde jste uzavřeli investiční životní pojištění? Naletěli jste prodejci energií? Nebo v autobazaru, kde vám slíbili něco jiného, než nakonec splnili? Už nemusíte čekat, až bude možné podat hromadnou žalobu, případně se pouštět do nákladného soudního sporu s nejistým výsledkem, kde budete muset dokazovat svá tvrzení. Možnost se bránit vám totiž dává občanský zákoník, konkrétně jeho část o nekalosoutěžním jednání. Tvrdí to aspoň poslanec KDU-ČSL Jan Bartošek.

„Už delší dobu je tu řada šmejdů, která nectí základní pravidla a zneužívá zranitelnosti starších lidí. Jejich manipulace a nátlakové akce jsou pro mě naprosto nepřijatelné. Dlouho jsem hledal nástroj, aby se lidé dokázali vymezit a nad těmi šmejdy vyhrát,” vysvětluje svou motivaci poslanec.

„Žaloba na nekalosoutěžní jednání se běžně používá v obchodním prostředí ve sporech mezi podnikateli. Ze spotřebitelů ale tuto možnost využívá málokdo,” konstatuje brněnská advokátka Jiřina Svojanovská.

Výhodou tohoto řešení je, že tzv. důkazní břemeno nese žalovaná strana, nikoli žalobce – spotřebitel, jak je obvyklé. „Vezměme si například člověka, který na základě vábivé reklamy uzavřel smlouvu o investičním životním pojištění, které má člověka zajistit proti rizikům a zároveň mu může vydělat. Při ukončení smlouvy ale zjistí, že mu pojišťovna strhla poplatky, o kterých nevěděl, a že vlastně vůbec nevydělal. Když pojišťovnu zažaluje za nekalou soutěž spočívající v klamavé reklamě, je na pojišťovně, aby prokázala opak. Když bude chtít náhradu škody, pojišťovna bude muset prokázat, že tato škoda nevznikla právě nekalou soutěží,” vysvětluje právnička.

Firma musí prokázat, že nepochybila

Podle paragrafu 2989 občanského zákoníku uplatní-li spotřebitel právo, aby se rušitel zdržel nekalé soutěže nebo aby odstranil závadný stav…, musí rušitel prokázat, že se nekalé soutěže nedopustil. Uplatní-li spotřebitel právo na náhradu škody, musí rušitel prokázat, že škoda nebyla způsobena nekalou soutěží.

Bartošek chce tuto možnost zatraktivnit. „Člověk, který stojí proti velkému kolosu s armádou právníků, případný soud vnímá dopředu jako prohraný boj. I když byli poškozeni, nejdou do toho – nemají na právníky, neumí se soudit, jsou v tom sporu slabší strana,“ vysvětluje.

Do novelizace občanského zákoníku, která bude transformovat nová evropská pravidla v oblasti ochrany spotřebitele, by chtěl poslanec dostat i pár změn u nekalé soutěže. Hodlá například navrhnout, aby spotřebitelé byli u žaloby o náhradu škody v důsledku nekalé soutěže osvobozeni od soudního poplatku.

Poslanec má v plánu požádat o pomoc Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), které má v gesci ochranu spotřebitelů. „Velice dobrá by byla třeba televizní kampaň, jejímž gestorem by bylo MPO, aby lidem dodali důvěru,“ míní Bartošek.

MPO se k návrhu nechce vyjádřit do doby, než bude znát jeho konkrétní obsah.

Významnou pomocí by podle Bartoška také bylo rozšíření okruhu osob, které nemusí nést důkazní břemeno, i na spotřebitelské spolky a organizace. Za jakých podmínek by spotřebitelská organizace mohla využít přesunutí důkazního břemene na žalovanou stranu, zatím není jasné. Ve hře jsou různé varianty, například omezený počet podaných žalob tohoto typu za rok.

„Pomohlo by také snížení procesního rizika spočívajícího v tom, že soudní náklady nese ten, kdo spor prohraje. Zde by se mohl aplikovat paragraf 150 občanského soudního řádu, dle kterého soud výjimečně nemusí náhradu nákladů soudního řízení jinak v řízení úspěšné straně přiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele,” doplnila Svojanovská.

Aby se ale zabránilo šikanózním návrhům, kdy se mnoho lidí půjde soudit za každou cenu, bude podle advokátky třeba doplnit nějakou pojistku. Osvobození od soudního poplatku, případně nepřiznání náhrady nákladů soudního řízení úspěšné straně by nedopadalo na situace, kdy by se jednalo o tzv. šikanózní žalobní návrhy nebo zcela zjevně bezúspěšné uplatňování práva žalobcem.

Žaloba peníze lidem nevrátí, namítají odborníci

Lidé z praxe Bartoškovo nadšení mírní. „Tento institut (návrh na zahájení řízení u soudu o zdržení se protiprávního jednání ve věci ochrany práv spotřebitelů – pozn. red.) není příliš často využívaný a podle našich zkušeností není ani efektivní. Řízení je zpravidla zdlouhavé a finančně náročné,“ namítá šéfka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová. „Pokud je spotřebitelská organizace se žalobou úspěšná, je žalovaná strana povinna zdržet se svého jednání vůči všem spotřebitelům. Není však povinna na základě tohoto řízení vyplatit osobám poškozeným protiprávním jednáním náhradu újmy. Tyto osoby se musí domáhat náhrady individuálně v jiném řízení,“ doplnila.

„Úprava nekalosoutěžního jednání, resp. posouzení ze strany soudu, má dvě úskalí. Nekalosoutěžní jednání spočívá v úkonech, které předcházejí samotnému uzavření smlouvy. Vůbec nejde o to, jestli je smlouva platná, či neplatná, ale o to, jakým způsobem se pojišťovna chovala vůči spotřebiteli před tím, než se smlouva uzavřela. Zároveň musí takové jednání pokračovat i do budoucna, což jedno s druhým je poněkud problematické,“ přidává se advokát Viktor Rossmann.

Ten pomáhal spolku Podvedení klienti, který shromažďuje klienty údajně poškozené produktem investičního životního pojištění, podávat žalobu proti České pojišťovně a Generali. Zkoušejí různé cesty, naposled i s Asociací občanských poraden, jak proti jmenovaným pojišťovacím domům uspět. Stále ale čekají na uzákonění institutu hromadných žalob. A nejen oni.

Anketa

„Jde-li o menší finanční částky, řada spotřebitelů se svých práv soudně nedomáhá, neboť mají obavy z finanční náročnosti a délky soudního řízení. Pokud by však existoval institut hromadných žalob, poškození spotřebitelé by se mohli spojit a náklady na soudní řízení rozložit mezi sebe. Navíc by soud mohl mnohem intenzivněji vnímat některé jinak bagatelní spory, pokud by zjistil, že jsou takto poškozováni spotřebitelé ve velkém množství,“ vysvětluje Hekšová.

Na hromadné žaloby si ale ještě minimálně rok počkáme. Návrh zákona o hromadných žalobách byl na podzim vrácen Legislativní radou vlády zpět Ministerstvu spravedlnosti. To má zapracovat připomínky týkající se některých koncepčních otázek návrhu zákona včetně jeho vazby na připravovanou evropskou legislativu v této oblasti.

„Očekává se, že do konce tohoto roku by mělo Ministerstvo spravedlnosti připravit aktualizovaný návrh zákona za účelem dalšího pokračování legislativního procesu. Vzhledem k dosavadním diskuzím lze očekávat, že návrh zákona bude předmětem dalších intenzivních debat na úrovni vlády a obou komor parlamentu. Pokud bude návrh zákona příští rok schválen, lze odhadovat, že nabude účinnosti počátkem či v průběhu roku 2021,“ uvedl Vladimír Polách, advokát Squire Patton Boggs specializující se na sporovou agendu.

Reklama

Doporučované