Článek
První propisku do sbírky si schoval v roce 1956. „Od té doby si sem tam nějakou vzal domů a napadlo mě, že bych z toho mohl začít dělat sbírku,“ říká Zdeněk Langer. „Byl jsem tehdy mezi kamarády, kteří všichni něco sbírali. Jeden tácky, další zas jízdenky, nemohl jsem být bez sbírky, a tak jsem začal sbírat propisovací tužky,“ popisuje.
Dlouhou dobu sbíral propisky podle designu, barvy či podle série různých značek. Do sbírky se mu tak postupně sešlo 11 tisíc propisek všech druhů. „Začal jsem je třídit do stojanů podle letopočtu, druhu, barev či podobnosti,“ vysvětluje pravidla členění.
Nejstarší exponát, kterého si zvlášť váží, pochází z roku 1948. Jde o papírovou propisovací tužku Svit Zlín, která souvisí se Dnem znárodnění. Celá tato část sbírky mapuje vývoj propisovacích tužek od tohoto období až po současnost. Je rozdělená do 36 stojanů, na nichž jsou uvedeny přibližné letopočty, z nichž vystavené propisky pocházejí.
Sbírka světových i domácích propisek Zdeňka Langera:
Sbírka Zdeňka Langera se nejprve rozrůstala pomalu, pak ale přišel velký skok. Nemalý podíl na tom měl fakt, že začal své propisky vystavovat. Poprvé před sedmi lety v Halenkovicích na Zlínsku.
„Lidé se díky tomu dozvěděli, že sbírám propisky a začali mi je nosit. Nakonec se to rozkřiklo snad úplně všude. Až z Orlických hor mně paní psala: „Pane Langer, vy sbíráte propisovací tužky, já jich pro vás mám tři tisíce.“ Poslala mi v dopise adresu se vzkazem, ať si pro ně dojedu, že nic nechce a můžu u ní i přespat,“ vzpomíná zapáleně sběratel. A tím se sbírka začala zvětšovat.
Sběratel propisek Zdeněk Langer

Zdeněk Langer, sběratel propisek z Halenkovic.
- Propisky sbírá 70 let.
- Jeho sbírka čítá 11 tisíc kusů všech množných druhů, poslední dobou se ale zaměřuje nejvíce na propisky ze světa, těch už má téměř 1000.
- Má za sebou několik výstav.
- Začínal jako dělník ve Slavia Motoru v Napajedlích. Později strávil rok jako brigádník v uhelných dolech v Orlové. Pracoval na soustruhu i brusce, při zaměstnání se vyučil a následně si dálkově dodělal dvouleté studium v Praze. Následně osm let působil jako výrobní mistr. Poté vyučoval na středním odborném učilišti.
Po desítkách let sbírání těchto propisek našel však novou vášeň - propisky ze zahraničí. „Každá je totiž úplně jiná a opravdu zajímavá,“ vysvětluje nadšeně. Langer se tak rozhodl ukončit sbírání propisek do série o 11 tisících kusech a v 86 letech rozjíždí sbírku novou, plnou zajímavých zahraničních kousků. Ta už teď čítá téměř tisíc kusů.
Pro svou rozsáhlou sbírku by si Zdeněk Langer přál najít stálé místo. Jedenáct tisíc propisovacích tužek by byl ochoten darovat městu nebo jednotlivci, který by chtěl vybudovat muzeum propisovacích tužek. „Bylo by to dobré, takhle je mám vystavené jen doma,“ říká o představě trvalé výstavy. Sám se mezitím soustředí na svou novou, světovou sbírku. Tu chce dál rozšiřovat, zatímco historickou část od roku 1948 považuje za dokončenou.

Fotoseriál.
Začalo to nevinně, pak jejich koníček přerostl v celoživotní vášeň. V seriálu České vášně fotoreportér Michal Turek představuje lidi, pro které se záliba stala nedílnou součástí života a světem, jemuž věnují většinu svého volného času.
Všechny díly najdete zde.
















