Netradiční výlet do nejzápadnějšího koutu země: Německo v české verzi

Výlet do tohoto kraje je bez pochopení historie a souvislostí podobně neúplný jako prohlížení si fotogalerie bez popisků.

Karlovarský kraj je, jak říká Andrej Babiš, nejhorší ve všem. Co je pak jeho apendix, Ašský výběžek? Až do roku 1920 zde žilo prakticky pouze německé obyvatelstvo, a to nezávisle na tom, že region byl od roku 1775 výnosem Marie Terezie trvale připojen k Čechám. Avšak pouze geograficky, faktickou mocí zde vládl německý rod Zedtwitzů.

Bezprostředně po vzniku Československa se celé severozápadní pohraničí odtrhlo a bylo získáno zpět až vojenským obsazením vzbouřeného regionu. Nespokojenost německého obyvatelstva stoupala a na radikalizaci obyvatelstva se podílel ašský učitel tělocviku Konrád Henlein. Ten stanul v čele Sudetendeutsche Partei, která se v květnových volbách 1935 stala co do počtu odevzdaných hlasů nejsilnější stranou v ČSR.

V roce 1938 je území po Mnichovské dohodě v předehře druhé světové války postoupeno Německu. A tak to pochopitelně zůstane po celou dobu války.

Až 18. dubna 1945 spatřila první české město Rossbach, dnes Hranice, předsunutá hlídka třetího praporu 358. pluku 90. americké pěší divize první české město Rossbach. Nedlouho poté bylo prakticky veškeré německé obyvatelstvo odsunuto a doposud bohatá a průmyslová oblast se částí ocitla v zakázaném hraničním pásmu.

Do vysídlených měst byli převážení reemigranti z Rumunska, Ukrajiny a Maďarska. I tak poklesl počet obyvatel o více než polovinu a úpadek dále pokračoval demolicemi chátrajících staveb. Právě tady byla hranice mezi západní a východní Evropou, tady začínala československá železná opona.

A právě toto období nesvobody s sebou přineslo jeden benefit, zachovalo nedotčenou nádhernou přírodu. Po roce 1989 se ale nepodařilo navázat na předchozí ekonomický růst ani extrémním rozmachem služeb, mnohdy převážně erotických, zaměřených na německou klientelu. Dnes Německo konkurenční platovou výhodou odsává pracovníky z regionu a do oblasti se stahují lidé za exekuční turistikou.

Tohle všechno je tak nějak stále cítit na každém kroku mezi polorozpadlými továrnami s německými nápisy, německé pomníčky, chátrajícími penziony a vzrostlým invazivním bolševníkem. Zatímco vzduch, v němž se mísí lehce štiplavá vůně vyměšování pasoucího se skotu, prořezávají vibrující vrtule větrných elektráren. Pro koho je vše tohle „guilty pleasure“, neměl by s návštěvou Ašska otálet.