Článek
Právě v těchto dnech dochází k tokání bažantů.
Tokání bažantů je rituál, který je součástí jejich páření.
Zatímco se nenápadné samičky drží opodál, samečkové se před nim předvádějí.
Peří slípek má nenápadnou, béžovou nebo světle hnědou barvu s tmavšími skvrnami. Umožňuje jim splynout s prostředím.
Naopak kohout je velmi pestře zbarven.
Kohoutí peří má bronzový lesk, na hrudi až do červena. Proužky na ocase jsou tmavě hnědé a jsou také mnohem výraznější než u slepice.
Kohouti kolem sebe shromažďují slípky, s nimiž se chtějí pářit.
Na jaře se samečkům výrazně vybarví červený lalůček, kterému se říká pouška.
Tok probíhá na zemi. Kohout při toku třepe křídly, vztyčuje růžky a roztahuje péřový límec.
Během toku kohout vydává kokrhání, kterému se říká kodrcání.
Aby samečci dali samičkám najevo svou převahu, vyprsí se a třesou křídly.
K tokání patří i souboje kohoutů.
Pokud se samečci setkají, nejdřív na sebe upřeně hledí třeba i půl hodiny a poměřují se.
Má-li dojít k souboji, samečci vzlétnou a pustí se do sebe.
Celý rituál směřuje k tomu, aby samečci zaujali samičky.
Během soubojů zvedají ocasní pera, kterým myslivci říkají klíny.
Kohouti se uklánějí a nadskakují.
Tady souboj právě vrcholí.
Na snímku je vidět ocasní pero zlomené při souboji.
Bažantí tok byl nafocen ve středních Čechách.
V Česku je hojně rozšířený poddruh bažanta obecného. Podle výrazného obojku na krku se mu říká bažant obecný obojkový.
Na rozdíl od koroptví nebo tetřevů není bažant náš původní druh. Podobně jako muflony nebo daňky je čeští šlechtici dovezli. První zprávy o chovu bažantů na našem území jsou ze 14. století.
