Článek
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout. Nové Šťastné slovo můžete už v pátek dostat přímo do své e-mailové schránky v rámci newsletteru Šťastný oběžník, kde také najdete další zajímavé čtení a novinky od týmu Šťastného pondělí. Přihlaste se k odběru!
Najít na mapě Semily není jednoduchý úkol. Zapomenuté podkrkonošské městečko v Libereckém kraji bylo i ve svém nejbližším okolí dlouho proslaveno jedinou věcí: místním krematoriem a kdysi snad také sídlem okresního výboru KSČ.
Minulý týden se ovšem Semily hlasitě přihlásily na politickou mapu Česka. Někdejší místostarosta města, zřejmě budoucí starosta a poslanec ANO David Pražák oznámil, že vystupuje z hnutí a spolu s ním také všech dalších pět semilských zastupitelů zvolených za Babišův politický vehikl.
Samozřejmě, jeden poslanec vzpouru nedělá, jenže vzápětí se oheň nepokojů přelil ze Semil i do nedalekého Turnova, což je samozřejmě mnohem větší, důležitější, krásnější a především opravdové město. I tam, v rodišti Jana Patočky, Josefa Pekaře, Luďka Mádla a mém, se rozhodli s ANO rozloučit všichni čtyři městští zastupitelé. Přičtěme známé události s odchody v České Lípě a dokonce i v Mimoni a položme si dramatickou otázku. Začal rozpad hnutí ANO, jeho poslaneckého klubu a následně také vlády a celé Babišovy éry?
Odpověď není složitá: Ne. Ale taky je zřejmé, že členství v hnutí ANO a osobní podpis pod vším, co právě předvádí, bude pro některé lidi čím dál obtížnější. Sám odtržený poslanec Pražák mluví o mnoha důvodech svého rozhodnutí, v nichž svou roli hraje také způsob, jakým ANO se svými spojenci minulý týden vyrazilo na zteč televizních a rozhlasových poplatků. A nevypadá to, že by se Andrej Babiš, jemuž dupou na plyn Tomio Okamura a Petr Macinka, hodlal brzdit.
Být členem hnutí ANO vyžaduje - vedle například pravidelného pečlivého sledování a obhajování názorů a vzápětí úplně jiných názorů předsedy - také schopnost vysvětlovat sám sobě, že nelehké kompromisy, které činíte, slouží vyššímu cíli, že určitě existuje červená linie, kterou ani tak nikdy nepřekročíte, a ve chvíli, kdy se to znovu stane, vytyčit hranice nové. A pak znova.
Určitě existují lidé, kteří na počátku vstupovali do ANO s jistými ideály, jež často kombinovali s postřehem, že se tu v přelomové době po rozpadu první polistopadové éry (zhruba roky 1993-2013) objevila šance naskočit do vlaku, který vás celkem fofrem může dovézt k politickému úspěchu.
Už zhruba deset let musí každý politik ANO vědět, že je to celé trochu jinak a že smyslem existence hnutí je ochrana byznysových zájmů a případné ošetření právních problémů Andreje Babiše. To je první a základní programový bod. Pokud s ním souzníte a jste ochotni tomu podřídit všechno ostatní, můžete doufat, že se vám někdy podaří prosadit i něco, co považujete za užitečné - a co nevadí Andreji Babišovi.
A zároveň u toho nejspíš čím dál častěji pociťujete, že jste sice politikem nejsilnější vládní strany, která strávila devět z posledních třinácti let u moci, ale zároveň se cítíte trochu jako odpadlík - aspoň to tak popisuje třeba předsedkyně liberecké krajské organizace ANO a poslankyně Jitka Volfová, která před dvěma týdny ve „svém“ českolipském senátním obvodu prohrála druhé kolo voleb s tamním hejtmanem Martinem Půtou.
A tak už od některých významných tváří ANO slyšíme, že způsob, jakým teď jejich většina ruší poplatky, není možná úplně ideální, že by bylo dobré dát zase balon zpátky na zem a bavit se o celé věci trochu v klidu, protože jistě existuje řešení, které sice zruší poplatky, jak to vláda slíbila, ale zároveň zajistí důstojnou a nezávislou existenci veřejnoprávních médií.
To se dá podepsat. Jen je tedy potřeba například ministru školství Robertu Plagovi nebo místopředsedovi Sněmovny Patriku Nacherovi připomenout, že oba minulý pátek hlasovali pro buldozerový návrh Tomia Okamury vyřídit poplatky v půl páté ráno. Říká se tomu „ústa plná sazí“ - už víte, že jste do toho neměli kousat, ale taky to už nejde vyplivnout.
Prvotní hřích téhle koalice se jmenuje zvolení Tomia Okamury předsedou Sněmovny loni v listopadu. Od té doby si nemůžete stěžovat vůbec na nic, sami jste si tuhle jízdu na tygrovi vybrali. A věřím, že je osobně nepříjemné, když vám někdo dokola připomíná, že jste v jedné partě s Jindřichem Rajchlem, Miroslavem Ševčíkem nebo Filipem Turkem, ale smůla, bylo to vaše rozhodnutí, věděli jste, do čeho jdete a stále ještě se toho účastníte úplně dobrovolně.
David Pražák ze Semil už toho měl dost, i když v jeho rozhodnutí hrají asi důležitou roli čistě „komunální důvody“. Ale stejně - být starostou Semil raději než prověřeným kádrem, který získal povolení zasednout v dozorčí radě Lesů ČR, to taky o něčem svědčí.
Hnutí ANO se nerozpadá, Babišova vláda ani éra ještě nekončí. Jen zásoby kádrů, které jsou ochotny snášet vše, co k tomu patří, nejsou nevyčerpatelné.
