Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Moje osmiletá dcera miluje fotbal.
Hraje ho závodně v přátelském prostředí klubu Prague Raptors, kde se pravidelně potkává s dětmi a trenéry z celého světa. Zlepšuje si přitom angličtinu a naučila se už třeba taky to, že v životě se sice občas nevyhnutelně prohraje, ale pak je vždycky potřeba podat ruku soupeři - a příště vyhrát, i když pro to musíte vstát v neděli v sedm.
Projevuje vytříbený fotbalový vkus, dokáže vyjmenovat zpaměti celou sestavu Arsenalu z mistrovské sezony 2003/04. Sděluje mi novinky z přestupového trhu, které načerpá, ano, tím bych se neměl chlubit, na YouTube.
Viděla už přímo na stadionu hrát Cristiana Ronalda, Casemira i Tomáše Součka.
A samozřejmě se spolu díváme na fotbal v televizi. Jsou to takové ty chvíle čisté otcovské radosti.
Přesně do chvíle, kdy zápas skončí a na obrazovce se objeví reklama na sázkovou kancelář Chance, v níž uličník Lavi ze superúspěšného projektu seriálu a už dvou filmů Vyšehrad čumí do výstřihu televizní reportérce a nadšeně blábolí „balony, balony“.
Já vím, že jsem se teď prostě jen chytil a že na někoho, jako jsem já, přesně tvůrci reklamy čekali: woke suchar beze smyslu pro humor, co si bude pohoršeně stěžovat, že se nechce na nic takového dívat s osmiletou dcerou.
Tak jo, připouštím, to jsem přesně já a přece jen bych k tomu pár slov dodal. Nejdřív směrem k autorům té parády. Gratuluju, udělali jste přesně takovou reklamu, jakou jste si předsevzali: Blbou a tupě sexistickou, která byla cool naposledy asi tak v roce 1995. Kdyby člověk neznal Vyšehrad, řekl by, že úplně blbou. Ale i ty, co ho znají a docela se u něj bavili, jako třeba já, u ní kromě subjektivních měřítek typu líbí/nelíbí, provokativní/pitomé, vtipné/trapné napadne několik věcí.
Třeba: Chce nám tím Chance, titulární sponzor nejvyšší fotbalové soutěže, říct, že hodlá svůj hlavní „produkt“ prezentovat jako prostředí, v němž jsou ženy degradovány do podoby kusu masa, kolem kterého jen mlsně poskakují nadržení primitivové?
A jak je s tím spokojena televize Oneplay sport (dříve O2 TV), na jejíž obrazovce se pravidelně objevují fotbalové reportérky? Na jiných stanicích, třeba Canal+ nebo v České televizi, zase působí v roli expertky úspěšná česká legionářka Kateřina Svítková, která hrála třeba v Anglii za West Ham United nebo Chelsea. Hehe, tyvole, ženská mluví o fotbale, pocem, Lavi, udělej humor na balony.
Co se tím snažím naznačit: Ty holčičky, za chvíli dívky a pak najednou ženy, jsou dneska už docela přirozenou a hlavně čím dál důležitější součástí fotbalového světa.
Popularita ženského fotbalu všude na světě strmě stoupá - dneska jde možná o nejrychleji rostoucí sportovní byznys vůbec. Dokonce i v Česku, kde se minimálně Sparta a Slavia snaží pozvednout své ženské týmy nejen sportovně, ale i společensky. Proto dnešní derby odehrají na hlavním slávistickém stadionu v Edenu a doufají v překonání českého rekordu v návštěvnosti na zápas ženských týmů. A mimochodem, nejvyšší česká ženská soutěž získala pro letošní sezonu poprvé vlastního titulárního sponzora, takže se dnes jmenuje Fortuna liga.
Tenhle vývoj přitom nediktuje žádná extrémní politická korektnost přecitlivělých elit, ale čistě jen trh. Pokud to dobře počítám, žen je v populaci zhruba polovina. A čím víc jich nalezne zalíbení zrovna ve fotbale, tím lépe pro nejpopulárnější sport na světě.
Český fotbal se v posledních letech viditelně touží odpoutat od své někdejší korupční, rasistické a celkově buranské image minulých desetiletí. Fotbalový stadion nikdy nebude místo, kam svoje děti vezmete kvůli tomu, aby se naučilo vybraným mravům. Stačí, když se je tam nebojíte vůbec vzít. Což se objektivně vzato daří. Nikdo už přece jen nehází banány na černé hráče jako kdysi sparťanští fanoušci na zimbabwského fotbalistu Kennedyho Chihuriho. Kluby - i pod hrozbou bolestivých sankcí - pracují se svými fanoušky, kteří si už dovedou udělat pořádek i sami mezi sebou. Naposledy minulý týden Sparta oznámila, že udělila doživotní zákaz vstupu na stadion těm idiotům, kteří v maskách KuKluxKlanu hajlovali v ulicích Olomouce před pohárovým finále a pak si to hrdě vyvěsili na sociální sítě.
Do českého fotbalu přichází v roli majitelů stále více bohatých lidí, kteří vědí, že tu nemohou vydělat žádné velké peníze. Investují hlavně do své společenské prestiže.
Vyšehrad a jeho hlavní postava Lavi vznikly zhruba před deseti lety jako přesná satira tehdejší podoby českého fotbalu. Člověka přece jen celkem překvapí, když vidí, že se jeden z hlavních obchodních partnerů celého tohohle průmyslu snaží přesně do té doby a atmosféry fotbal zase vrátit.