Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vlna nervozity a hysterie, která se každá rok zvedne kolem přijímacích zkoušek na střední školy, už nikoho nepřekvapuje. Dokonce ani Mikuláše Beka, v tomto volebním období už třetího ministra školství. Jak totiž dobře ví, židlí na středních školách je dost. Dokonce víc, než bychom potřebovali. Drobný zádrhel je v tom, že zpravidla chybí na školách, na které se děti hlásí, i o tom ale ministr školství ví. Škoda že se s tím také nepodařilo nic udělat.
Tendence českých rodičů a dětí odložit finální rozhodnutí, čemu se budou jejich děti profesně věnovat, na co nejpozdější možnou dobu přitom není nic nového. A není to ani žádné české specifikum. Rodiče v celé Evropě mají velmi podobné cíle – dopřát svým dětem co nejvíce všeobecné vzdělání i během středoškolského studia a výběr, na co se chce potomek specializovat, nechat až na dobu plnoletosti.
Přečtěte si Šťastné slovo
Jenže právě školy se všeobecným vzděláním zažívají v posledních letech přetlak a vyhráno nemáte ani v případě, že se na ně vaše dítě dostane. Jednak je téměř jistota, že tam nebude chodit zrovna nadšeně, jednak – a s tím už jste asi nepočítali – ho tam pravděpodobně nebude mít kdo učit. Podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy totiž v České republice chybí zhruba šest tisíc učitelů, a abychom byli schopni pokrýt i ty pedagogy, kteří každý rok odejdou do důchodu, potřebovali bychom, aby z vysokých pedagogických škol vycházelo zhruba třikrát víc absolventů, než je tomu nyní.
Pokud byste chtěli namítnout, že jestli vláda něco takového chce, měla by pro to také něco udělat, máte zpoždění. Politici totiž už zvládli zákonem určit, že by učitelé měli brát 130 % průměrné mzdy. Šedesát pět tisíc hrubého přece není tak špatný měsíční příjem, ne? Přihlášky na rekvalifikační kurz na pedagoga ale zatím nevytahujte. Zaprvé tyhle peníze brát nebudete, stejně jako je, navzdory slibům vlády, neberou pedagogové, a zadruhé byste si to měli dobře rozmyslet.
Jako pedagogovi vám v dnešní době totiž nestačí umět vysvětlit trojčlenku a vyjmenovaná slova, rozdat pár koulí před tabulí a zavést pondělní pětiminutovku. Dnešní učitelstvo musí umět mnohem víc, třeba děti zaujmout, pečovat o jejich duševní zdraví, přistupovat k nim individuálně, vykládat látku zajímavě a čelit sociálním sítím, které si neustále kradou dětskou pozornost.
Kdo tedy nakonec bude učit naše děti? Bude školství tématem i po sněmovních volbách? Kolik desítek let se ještě budeme muset bavit o reformě školství? A kdy budou mít pedagogové 130 % průměrné německé mzdy? To všechno rozebral Jindřich Šídlo v novém díle Šťastného pondělí.
Foto týmu.
To nejdůležitější, nejstrašidelnější a nejzábavnější z české politické scény. Satirický pořad Jindřicha Šídla a jeho týmu o událostech uplynulého týdne, které by neměly zapadnout.
