Hlavní obsah

Přes Rusko až do Ostravy. Ilegální byznys s uhlím financuje separatisty na Donbasu, říká reportérka

23. 9. 2019
Foto: Alexander Reka/TASS/Sipa USA, Profimedia.cz

Horník s černým uhlím vytěženým v Donbasu (ilustrační foto).

Obcházení sankcí i ukrajinského embarga, posílání evropských peněz separatistům válčícím na východě Ukrajiny – to vše s razítkem Kremlu a tichým souhlasem evropských států. Novináři polského deníku Gazeta Prawna a slovenského Denníku N popsali výnosný obchod s antracitem, tedy kvalitním černým uhlím, a jeho cestu z neuznaných republik v Donbasu přes Rusko až do evropských přístavů nebo ostravské huti. Seznam mluvil s reportérkou Karolinou Bacou-Pogorzelskou, která se tématu věnuje už přes dva roky.

Článek

Jak se uhlí z válečné zóny na východě Ukrajiny dostane až do Polska, do Česka a na Slovensko?

Mechanismus obchodu s antracitem vypadá takto: z dolů na okupovaném území Donbasu se surovina vypravuje vlaky, které míří do Ruska. Tam zázračně dostanou ruské dokumenty a pokračují dál do Polska, Česka, na Slovensko, pokud mluvíme o našem regionu. Míří ale i na sever do přístavu v ruském městě Usť-Luga ve Finském zálivu. Tam se uhlí přeloží na lodě a pluje do Nizozemska a do Belgie.

Ten obchod se tedy týká celé Evropy, nejen našeho regionu?

Samozřejmě. Je to dokonce i mimo Unii, antracit míří i na okupovaný Krym a velkým odběratelem je Turecko. V různém množství se dostává také do Indie, Jižní Koreje, Egypta. Je to velmi propracovaný mechanismus.

Foto: Archiv Karoliny Bacy-Pogorzelské

Reportéři polského deníku Gazeta Prawna Karolina Baca-Pogorzelská a Michał Potocki se tématu antracitu z Donbasu věnují už přes dva roky.

Co je na tom nelegálního?

Na seznamu sankcí, které po okupaci Krymu uvalila na Rusko Evropská unie, je zapsaný zákaz obchodu s takzvanou Doněckou lidovou republikou i Luhanskou lidovou republikou. Odběratelé podle falešných dokumentů obchodují s Rusy, antracit také převáží firmy, které jsou většinou registrované v Rusku. Rusové tedy obchází zákaz a donbaský antracit vybavují falešnou dokumentací. Tím porušují zákony.

S razítkem z Kremlu

Když mluvíme o Rusech, jde o soukromé firmy, nebo přímo ruský stát?

Rozhodně Rusko jako stát. Zcela jistě na tom má podíl ruský stát a Kreml. Máme dokumenty o tom, že Kreml a celá ruská administrativa o tom procesu vědí a plně ho podporují. Celý proces hlídá magnát Serhij Kurčenko, který byl dříve pravou rukou proruského exprezidenta Ukrajiny Viktora Janukovyče. Teď má od Kremlu zelenou na to, aby kontroloval celou proceduru vývozu surovin z Donbasu.

Jak to falšování dokumentace probíhá? Co se falšuje?

Máme přepravní doklady a dokumenty ruských státních železnic RŽD, včetně čísel vagonů, podle kterých je možné transporty rozeznat. V dokumentech jsou třeba razítka ze dvou malých železničních stanic na hranici okupovaného ukrajinského území a Ruska. Ty jsou podle těch papírů vedeny jako nákladní a překladová nádraží, k tomu ale nemají potřebnou infrastrukturu, jsou to jen malé stanice. Náš slovenský kolega Tomáš Forró z Denníku N byl přímo na okupované straně a transporty uhlí sledoval. V dokumentech také často chybí zápis producenta, u země původu se pak píše „neznámá”. To by samo o sobě mělo budit v Evropské unii pochyby, jenže nebudí.

100 dolarů z tuny

Proč zrovna antracit z Donbasu?

Nejen že Rusové falšují dokumenty, ale také okrádají Ukrajince. Donbaským horníkům platí za těžbu nízké mzdy – za tunu antracitu zaplatí asi 30 dolarů, prodají ji ale za 130 dolarů. Antracit z Donbasu navíc prodávají levněji než skutečně ruský antracit ze Sibiře, který má dobrou kvalitu, ale je velmi drahý. Odběratel si tak logicky z ekonomických důvodů vybere levnější uhlí z Donbasu. Během dvou let, kdy to celé sledujeme, dokázali separatisté a Rusové, kteří byznys kontrolují, zdokonalit způsob převozu suroviny.

Foto: Viktor Drachev/TASS, Profimedia.cz

Černé uhlí vytěžené v jednom z dolů v oblasti Donbasu (ilustrační foto).

A roli v tom hraje i Bělorusko, které sice nemá jediný uhelný důl, ale je velkým uhelným exportérem…

Bělorusové dováží uhlí z Ruska, část je přitom z Donbasu. Polovinu pak prodají na Ukrajinu. Já jsem přesvědčená, že Ukrajině přitom vůbec nezáleží na tom, aby se takový proces zastavil.

Antracit přitom podle vaší reportáže míří i do Česka a Slovenska. Kam přesně?

Na Slovensko míří nejmenší množství, letos už tam podle našich dokumentů uhlí z Donbasu nemířilo. Oproti letům 2017 a 2018 se snížily i dodávky do Polska a Česka. V Česku měla být hlavním odběratelem huť ArcelorMittal v Ostravě, která je už v současnosti částí koncernu Liberty Steel. Dodávky jsou ještě z doby, kdy huť vlastnil ArcelorMittal, firma přitom loni ujišťovala, že uhlí z Donbasu nedováží, na další dotazy nám ale už pak neodpovídala.

Peníze přímo pro separatisty

O jakém množství je řeč?

Maximálně několik desítek tisíc tun za rok. Někdo si řekne, že to vlastně nic není, jenže když to přepočteme na reálnou hodnotu té suroviny a na Donbas jde 30 dolarů z každé tuny, není těžké si spočítat, o jaké zisky jde. Ty jdou přímo do kapsy ruských separatistů a používají se pro nákup zbraní ve válce v Donbasu. Tam se dál válčí, i kdybychom se nakrásně chtěli tvářit, že už ne.

Uhlí z Donbasu přitom kupuje i Ukrajina čili sám Kyjev takhle vlastně financuje lidi, se kterými válčí?

Ano, oni financují vlastní válku. Takhle to je. Ukrajinci se přitom diskusi na tohle téma úplně vyhýbají. Píšeme o tom dva roky, ale dosud se nám nepodařilo získat vyjádření ukrajinského ministerstva energetiky. Ukrajinská administrativa se tématu vyhýbala jako čert kříži. Ptala jsem se na to i polského prezidenta Andrzeje Dudy, jestli se téma někdy objevilo při jednání s bývalým ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem. Řekl mi, že nikdy. To také o něčem svědčí.

Přímo v Česku jste zmapovali několik podezřelých firem spojených s dovozem antracitu. O jaké se typově jedná?

Jde třeba o společnost TD Anthracite, která má sídlo ve Sławkówě nedaleko Katovic. Její příjmy ohromě vzrostly v letech 2017 a 2018. Její kancelář v Praze, kterou uvádí na svých webových stránkách, přitom neexistuje. České úřady navíc tvrdí, že se taková firma v Česku nikdy neregistrovala. Její obchodní zastoupení v Praze je tak nejspíš smyšlené, nikdo nebere telefon, neodpovídá na e-maily. Až do roku 2017 měl podle polského rejstříku podíl ve firmě Igor Lyžov, dnešní důležitý politický funkcionář separatistů.

Doporučujeme