„Psychicky jsou na tom tak, že k troskám ani nemohou jít.“ Úklid bude ještě dlouhý

Týnec, Moravská Nová Ves, Mikulčice, Lužice a v neposlední řadě Hrušky se vzpamatovávají z následků ničivého tornáda. Stovky lidí pracují na opravě svých poničených domů a úklidu spoušti, kterou nadělala bouře v noci ze čtvrtka na pátek.

Pomocí trámů podpírají stropy domů, odklízejí suť, čistí ulice od kusů plechu a skla, házejí poničené tašky ze střech dolů do připravených kontejnerů.

V Lužicích vznikl provizorní krizový štáb v místní sokolovně hned vedle obecního úřadu. Vedlejší dvůr, bývalé fotbalové hřiště, teď slouží jako obří skládka. Před sokolovnou se registrují dobrovolníci, uvnitř se rozděluje jídlo a pití. U dlouhého stolu sedí velká skupina hasičů. Jsou unavení z dvoudenní šichty, většinou mlčky polykají guláš z porcelánových talířů.

Kolem nich několik lidí třídí balené vody, z pekáče voní čerstvě upečené klobásy. Jeden z dobrovolníků vytahuje lahev domácí kořalky.

„To nech až na večer,“ radí jeho kolegyně. „Ale ta je dobrá, domácí,“ marně ji přesvědčuje.

Venku už se ale dobrá nálada střetává s pohledem na rozbité domy, auta, polámané stromy. Policie řídí dopravu, ulice jsou totiž plné nákladních aut, bagrů, hasičských aut a nejrůznějších dalších strojů, pomocí kterých se lidé snaží zachránit poničené domy a odklidit všeobecnou spoušť.

Několik rodin ze zničených domů našlo úkryt v malém penzionu, který řádění tornáda přečkal beze škod. Syn majitele menšího penzionu popisuje, jak rodiny svých sousedů nouzově ubytovali.

„Dvě rodiny jsou v jednom pokojíku, tři rodiny ve vedlejším pokoji. A celý vedlejší domek je obsazený armádou, která teď zasahuje v Hruškách. Tam je to ještě o dost horší než v Lužicích,“ říká.

Někteří se snad budou moct během několika dní vrátit domů, jiní ale přišli úplně o všechno.

„Jedna rodina přišla ‚pouze‘ o střechu, takže ten barák se nějakým způsobem teď dá do provozuschopného stavu, budou předpokládám během pár dní zpátky. Ale ty zbylé rodiny jsou na tom hůř. Jejich domy je bohužel nutné zbourat. Přinesli si věci typu peněženka, mobil. Ale že by zachránili oblečení, nebo dokonce nábytek, to ne.“

Někteří přes den pracují na úklidu vlastního domu, ne každý to ale dokáže.

„Valná část je na tom psychicky tak špatně, že tam nemohou ani jít. Pracují tam hasiči, dobrovolníci, krásně funguje obec a vůbec lidská pospolitost,“ pochvaluje si.

Sám vyrazil ještě v noci pomáhat. Penzion leží na kraji vsi, jen několik desítek metrů od místa, kterým se prohnalo tornádo. V počátečním zmatku ale nikdo netušil, jaké škody napáchalo ve vedlejší ulici.

„Tušil jsem, že je nějaký průšvih, ale vůbec jsem nevěděl, že na druhé straně Lužic to opravdu bořilo domy. Vyrazil jsem směrem k Hodonínu, kde to zbořilo hlavně chatovou oblast. Procházeli jsme to, jestli tam není nikdo zraněný. Bohužel tam prý zemřela asi osmadvacetiletá těhotná žena,“ říká. Stejný příběh vypráví nezávisle na sobě i několik dalších obyvatel Lužic a Hodonína.

Na ulici v Lužicích mezitím panuje čilý ruch. Hasiči odřezávají zbytek přelomené pouliční lampy. Někdo teprve rozebírá polámané střešní trámy, jinde už přibíjejí stavební modré a zelené plachty na střešní latě jako provizorní ochranu před deštěm. A další teprve čekají na statika, aby rozhodl, jestli nepůjde k zemi celý dům.

Na protější straně ulice přitom často stojí takřka nepoškozené domy. Některým chybí pár tašek, jiné mají rozbité okno a další se zdají být zcela v pořádku. Česká pošta je zavřená, vedlejší vietnamský obchod otevřel. Nejde proud a přítmí v obchodě rozhání jen pár paprsků světla z vytlučeného okna. Hasiči, místní i dobrovolníci ale berou za vděk i teplou vodou nebo limonádou.

Kolem poledne už totiž všechny sužuje úmorné vedro. Svalnatý třicátník odkládá plechovku piva a chystá se pokračovat v úklidu garáže s propadlou střechou.

„Vem si to s sebou. Tady ti to zteplá, kurňa,“ radí mu jeho maminka.

Několik hasičů mezitím využívá úzký proužek stínu mezi dvěma stříkačkami. Někteří spí v botách, jiní se zuli, jeden si vlezl přímo pod auto. Další vkleče pečlivě brousí pilníkem řetěz motorové pily.

„Od rána jsme na nohou. Vyrazili jsme včera ve čtyři hodiny ráno z Českého Krumlova,“ říká.

Po 48 hodinách je má vystřídat jiná hasičská jednotka, snad z Jindřichova Hradce. S následky čtvrtečního tornáda se bude několik jihomoravských obcí potýkat ještě hodně dlouho.