Hlavní obsah

Ševčíkův kolega ke kauze jeho svazku: Mirka jsem měl za hrdinu, ne politruka

Foto: Profimedia.cz

Ekonom a bývalý děkan Národohospodářské fakulty na VŠE Jiří Schwarz.

Reklama

10. 7. 15:26
aktualizováno • 10. 7. 15:26

Spolustrůjce dohody státu nad církevními restitucemi Jiří Schwarz v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jak komunističtí rozvědčíci lákali talentované studenty a pedagogy do svých služeb. Případ Ševčík jej dle jeho slov šokuje.

Článek

Ekonomové Jiří Schwarz a Miroslav Ševčík byli jako nerozlučná dvojka. Jak před revolucí, tak po pádu režimu.

Oba studovali a učili na Vysoké škole ekonomické, na níž řídili Národohospodářskou fakultu. Setkali se v KSČ, po pádu režimu založili Liberální institut a společně podnikali.

Postupně se v jejich vztahu objevily praskliny, o své minulosti ale nikdy nepochybovali. To se teď mění. Seznam Zprávy zveřejnily Ševčíkův svazek z komunistické rozvědky, v němž zpravodajci zmiňují jeho ochotu ke spolupráci. Ševčík, v současnosti jeden z mozků v zákulisí ambiciózního hnutí Trikolóra, jakoukoliv spolupráci s tajnými službami v e-mailech popřel, sejít se nad dokumenty osobně pak odmítl.

Schwarzovi jsme spis předložili a požádali v rozhovoru o názor a analýzu dosud utajovaných dokumentů vztahujících se k jeho někdejšímu blízkému kolegovi a kamarádovi.

Někdejší člen poradní Národní ekonomické rady vlády (NERV), který sehrál důležitou roli při domluvě majetkového a finančního vyrovnání mezi státem a církvemi, v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jak i na něho vojenská rozvědka tlačila, aby se dal vstříc jejím službám a začal donášet. „Z celého svazku mě překvapilo, jak se zpravodajci spolupracoval. Já jsem spolupráci jednoznačně odmítl, a proto jsem nedostal k vyplnění žádný dotazník. Zdá se, že on jednal zcela opačně, než co jsem udělal já,“ uvedl ekonom a blízký přítel expremiéra Mirka Topolánka.

Když má někdo krytí

S Miroslavem Ševčíkem jste bývali kolegové a zakladatelé Liberálního institutu po roce 1989. Překvapil vás jeho svazek u komunistické vojenské rozvědky?

Spíše než překvapila, mě ta informace šokovala. Když jsem si teď prošel jeho spis, nenacházím slov.

Oba jste byli ve straně. Co přesně vás překvapilo?

Měl jsem Mirka Ševčíka zapsaného úplně jinak. Jako odvážného člověka, který byl v době komunismu vždycky odvážnější než já. On byl ten, kdo vystoupil na VŠE proti manipulacím s přijímáním nových studentů za komunismu. Byl to on, kdo se odhodlaně zúčastnil mimořádného sjezdu KSČ v prosinci 1989. On se přihlásil, že bude identifikovat příslušníky pohotovostního oddílu Sboru národní bezpečnosti, kteří nás 17. listopadu 1989 zbili na Národní třídě. Považoval jsem ho v té době za statečného člověka, byl statečnější než já. Názorově jsme si byli blízcí, proto jsem ho podporoval a z pouhé podpory jsem měl problémy na škole.

Myslíte VŠE?

Ano, byl jsem předsedou Klubu mladých vědeckých pracovníků VŠE v rámci ROH a ještě před listopadem 1989 jsem byl kvůli kritickému textu, který v klubu vznikl, jehož spoluautorem byl také Miroslav Ševčík, zbaven funkce.

Takže v dané době měl Ševčík pověst spíše kritika režimu?

Mirek Ševčík byl perestrojkař. Vyvěšoval na nástěnky články akademičky Zaslavské, což byla jedna z vůdčích tváří sovětské perestrojky. Ševčík na VŠE patřil do skupiny lidí, která chtěla v roce 1989 společenskou změnu.

O čem tedy svědčí dokumenty z rozvědky? Věříte těm papírům?

Musím dát za pravdu svému otci, kterému jsem tehdy řekl, že jsem Ševčíka podpořil při protestu proti zmanipulovaným přijímačkám: Táta se tehdy chytil za hlavu a řekl mi: Ty jsi blázen, vždyť nemáš žádné krytí. Kdo se za tebe postaví? Já jsem mu řekl: Mirek také nemá žádné krytí. Teď díky spisu zjišťuji, že to bylo všechno jinak.

Těm papírům věřím. Dobře si vzpomínám, jak mě na VŠE navštívil příslušník vojenské rozvědky poté, co jsem se na podzim 1984 vrátil jako absolvent po roční základní vojenské službě u motostřeleckého pluku v Karlových Varech.

Ty že jsi vlastenec?

Spolupracoval jste s nimi?

Nespolupracoval, vůbec. Zavolali si mě na útvar obrany VŠE, kde na mě čekal vysoký důstojník vojenského zpravodajství. Sdělil mi, že by měli zájem o spolupráci se mnou. Zájem zdůvodňovali tím, že umím cizí jazyky, jsem fyzicky dobře vybavený a příbuzenstvo mám v Západním Německu a v USA. Řekli mi, že kdybych začal spolupracovat, mohl bych volně cestovat bez devizového příslibu, o něž jsem opakovaně neúspěšně žádal. Od samého počátku jsem věděl, že by to byla příliš vysoká cena za cestování, navíc jsem byl čerstvě ženatý a narodilo se nám dítě, takže jsem měl jiné priority.

Tlačili na vás?

Tlak byl silný, argumentovali vlastenectvím, že bych měl být ochoten pracovat pro svou vlast, když pro to mám tak dobré možnosti. Dali mi týden na rozmyšlenou. Během toho týdne jsme se s Mirkem Ševčíkem potkali. Svěřil jsem se mu s obsahem tohoto pohovoru, přestože mě zpravodajský důstojník žádal, abych o obsahu našeho jednání nikoho neinformoval.

Řekl vám Ševčík někdy, že i jeho zpravodajské služby lákaly?

Ne, nikdy mi nic o tom neřekl.

Měl jste někdy podezření, že by s někým takovým byl v kontaktu?

Přiznám se, že neměl.

Kontakt mezi rozvědkou a Ševčíkem se přerušil poté, co zpravodajci zjistili, že jim zatajil emigraci tety. Tvrdil jim, že o tom nevěděl, dnes říká, že o emigraci věděl. Jak to tehdy bylo?

Říká pravdu, o emigraci tety věděl. Emigrace člena rodiny po roce 1968 byl prostě průšvih, v důsledku čehož se zbytek rodiny stal v očích komunistického režimu nedůvěryhodný. Příbuzní se pak stávali objektem zájmu pro možnost přirozeného kontaktu se Západem. Když to Ševčík rozvědce neřekl, ztratil jejich důvěru.

Proč jste vstoupil do strany?

Domníval jsem se, že mi to lépe umožní naplnit mou profesní kariéru teoretického ekonoma. Přál jsem si věnovat se na VŠE západním ekonomickým teoriím. Jako synkovi z Ostravska mi členství schválil otec poté, co mi bylo nabídnuto za výborný studijní prospěch na VŠE.

Ve straně jste se se Ševčíkem potkali?

Ano. Měl jsem za to, že do strany vstupoval z podobných důvodů jako já. Teď si tím už tak jistý nejsem. Navíc si pamatuji na rozhovor s jeho tetou Věrou Čáslavskou, slavnou olympioničkou, která se provdala za Josefa Odložila, bratra Ševčíkovy maminky. V rozhovoru tvrdila, že šlo o přesvědčenou komunistickou rodinu. Když jsem teď z jeho spisu zjistil, že Ševčíkova maminka vstoupila do KSČ v roce 1953, v roce měnové reformy, která ožebračila velkou část tohoto národa, a v době vrcholícího kultu Stalinovy osobnosti, uvědomuji si, že Věra Čáslavská věděla, o čem mluví.

Co vás na Ševčíkově složce nejvíce překvapuje?

Z celého svazku mě překvapilo, jak se zpravodajci spolupracoval. Já jsem spolupráci jednoznačně odmítl, a proto jsem nedostal k vyplnění žádný dotazník. Zdá se, že on jednal zcela opačně, než co jsem udělal já. Ostatně já jsem také před listopadem 1989 chtěl jet na semestrální stáž na Vídeňskou univerzitu, ale nakonec vybrali jeho.

Učení Leninovo

Součástí Ševčíkovy složky je i dotazník, ve kterém uvedl, že měl ČVO 470. Co znamenalo toto číslo vojenské odbornosti?

Tato informace mě opravdu děsí, když jsem právě na internetu vyhledal, že toto ČVO se vztahuje k vojenské odbornosti – politický pracovník, lidově politruk. Na vojenské katedře VŠE jsme se připravovali jako vojáci se specializací na týlové zabezpečení, např. proviantní, výstrojní a službu PHM (pohonné hmoty a maziva – pozn. red.). Číslo vojenské odbornosti neboli ČVO, na které se cvičili studenti VŠE, začínalo sedmičkou v řádu stovek. Každý vojín základní služby měl přidělené ČVO a znal ho. Já jsem sloužil u motostřeleckého pluku u výstrojní služby a měl jsem ČVO 780. Mirek Ševčík jako absolvent VŠE měl po absolvování VŠE stejné ČVO, ve složce ovšem vlastní rukou uvádí ČVO 470. Jsem šokován! (Reakce Ševčíka k této pasáži je v závěru článku, pozn. red.).

Co to znamenalo v praxi?

Znamenalo to, že po ukončení studia VŠE si získal důvěru oficiálních orgánů. V podstatě z výstrojaře se stal politruk. To je něco mimořádného. V praxi to obnášelo to, že když třeba u našeho pluku v Karlových Varech přišel politruk na nástup, zvedl se mi a některým mým kamarádům u jednotky žaludek. Politruci byli velmi zvláštní lidé, svým chováním i vzhledem se lišili od normálních oficírů, což známe z různých filmů a komedií o vojenské službě. Politruci byli strážci čistoty komunistické ideologie. Mirek Ševčík si pravděpodobně vysloužil tuto důvěru jako dlouholetý vedoucí pionýrských táborů ÚV KSČ na Bucku.

Proč se Ševčík v prosinci 1989 účastnil sjezdu KSČ, když už bylo jasné, že režim padá?

V té době jsem to přičítal jeho razanci, radikalismu a touze po změně. Měl jsem pocit, že chce svou účastí na sjezdu pomoci stranu zbortit. Vůbec jsem ovšem netušil, jak významné měl krytí, jak vyplývá z jeho svazku.

Prezident Miloš Zeman v minulosti uvedl, že Ševčík na VŠE učil marxismus-leninismus, což Ševčík označil za lež. Ve složce se uvádí, že byl odborným asistentem Ústavu marxismu-leninismu (ÚML). Učil tam tedy, nebo ne?

Domníval jsem se, že dějiny ekonomických teorií, které učil, nepřednášel v marxisticko-leninském pojetí. Nepsaná kolegiální dohoda mezi námi, vyučujícími byla, že nebudeme marxismus-leninismus učit a zkoušet, protože z něho vycházela většina ekonomických předmětů, které se v té době na VŠE přednášely. Docházelo by tak k zbytečným duplicitám. My jsme se o to více ve výuce mohli věnovat západním ekonomickým teoriím. Asi nejen Miloš Zeman, ale i já jsem se setkal s tím, že někteří bývalí studenti na Ševčíka vzpomínají, že je zkoušel ze znalosti Leninových děl.

Pobavíte se s ním o jeho svazku?

My spolu už osm let nekomunikujeme, takže to nepředpokládám.

Podnikáte spolu ještě?

Aktivně už ne, bohužel se soudíme o vypořádání našich podílů. Založili jsme investiční fond pro první i druhou vlnu kupónové privatizace a byli jsme úspěšní.

V roce 2016 jste Ševčíka vyloučili z Liberálního institutu. Proč?

Kvůli jeho chování. Konkrétně šlo o jeho arogantní chování na Národohospodářské fakultě VŠE, kdy zastrašoval několik studentek žalobami. Choval se jako papaláš, když jel s majáčkem v protisměru po uzavřené dálnici. Jeho veřejné projevy a výroky byly v protikladu s přístupy klasického liberalismu, jehož principy Liberální institut obhajuje. Jeho nedávné výroky o Vrběticích směřující proti našemu transatlantickému spojenectví jsou obhajobou ruského imperialismu ve střední Evropě.

Jaký byl jeho vztah s Václavem Klausem?

Od roku 1990 byl jeho velkým obdivovatelem. Musím se ovšem přiznat, že hloubce jeho adorace a míře jeho oddanosti Václavu Klausovi jsem ne vždy dobře rozuměl, zvláště když ho Klaus občas brutálním způsobem, což mu není cizí, setřel.

Je to i důvod, proč dneska Ševčík spolupracuje s Trikolórou, kterou založil Václav Klaus ml.?

Jsem o tom přesvědčen.

Poté, co se ukázalo, že za výbuchem ve Vrběticích stáli ruští agenti, Ševčík podobně jako prezident Miloš Zeman kritizoval ředitele BIS Michala Koudelku. Jaký to na vás dělá dnes dojem v kontextu se Ševčíkovou složkou z vojenské rozvědky?

Potvrzuje to, že jsem Mirka Ševčíka neznal dobře, když jsem nevěděl o jeho ochotě spolupracovat s komunistickou vojenskou rozvědkou. Platí slova Věry Čáslavské o sympatiích ke komunismu, které se nyní transformovaly do sympatií k putinovské imperiální politice. Jaký podíl na tom má rodina a jaký Václav Klaus, nevím a nehodlám zkoumat.

Pozn.: Miroslav Ševčík v reakci na dotaz redakce, proč do přihlášky vyplnil „ČVO - 470“, a zda právě to byl důvod, proč zpravodajci do spisu napsali, že byl „politickým pracovníkem v záloze“, odpověděl:

„Své zařazení na tabulkové místo jsem nemohl ovlivnit. Ani jsem nevěděl, co které číslo ČVO znamená. Toto číslo jsem do osobního dotazníku opsal z vojenské knížky. To, že v osobním dotazníku je jenom číslo, tedy ČVO, snad nemůžete popřít ani vy. Co napsali zpravodajci do spisu, jsem nemohl ovlivnit a ani jsem to nevěděl.“

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované