Baníčku, co je s tebou? Musí posílit, jinak vyklidí tvrdě vybojované pozice

Fanoušci fotbalové Ostravy sice tentokrát nevyprodali olomouckou severní tribunou úplně celou, ale znovu byli skvělí. Hlasití, vášniví a oddaní Baníku. Už před zápasem obsadili část místní restaurace Drápal. U plzně měli o čem debatovat. „Začátek sezony je rozpačitej. Nákupy nejsou,“ shrnul Mirek v modrém dresu.

Prodeje stěžejních záložníků Ewertona, Šína a Riga bez patřičných náhrad mu náladu nezvedly. „Ale i bez nich jsme dokázali minulou sezonu vyhrávat, půjde to. Snad,“ věří, doufá.

Zatím to nejde. Ani v Olomouci. V oboustranně parádní kulise před více než devíti tisíci diváky se hrál na dokonalém pažitu mač ve vysokém tempu, který bavil. Baník znovu nedal gól a prohrál 0:1. První poločas patřil domácím, napadaly jako vosy, baníkovci byli všude druzí.

Třeba u jediného gólu ve 13 minutě. Ostravský stoper Pojezný si zahrával u vlastního vápna, načež mu sigmák Slavíček vypíchl míč. Langer jej posunul do křídla na Navrátila, který na přední tyči našel střelce Vašulína, jenž ligovou klasiku rozhodl efektivní patičkou.

„Sigma byla v první půli jasně lepší, my byli marní, nepřesní, hodně jsme ztráceli, některé běžecké výkony byly žalostné,“ čertil se ostravský trenér Pavel Hapal.

O poločase stáhl ze hřiště Holzera, Pojezného i Tiéhiho. Pomohlo to. Druhý poločas sice patřil hostům, ale ani 25 centrů do vápna a několik nebezpečných střel k vyrovnání nevedlo, olomoucký čahoun v bráně Jan Koutný byl neprůstřelný, fantastický, mrštný.

„Zlepšili jsme to, byli jsme v pohybu, vypracovali jsme si dost příležitostí, abychom zápas nemuseli prohrát. Od druhé půle se musíme odpíchnout, sneslo to už z naší strany parametry,“ podotkl Hapal. „Nemám pro první poločas vysvětlení, musí se nad tím zamyslet kluci, co byli na hřišti.“

Na Ostravu dolehla mrzutá nálada. Nejen na věrné fanoušky, ale i na hráče, nebo trenéry. Ilustrovala to pozápasová tisková konference.

Budete hrát za Baník i po reprezentační přestávce?

„Zeptejte se našeho vedení,“ vydechl útočník Erik Prekop, o něhož v závěru přestupního okna usiluje Slavia. Účastník Ligy mistrů, co umí hráče dobře ohodnotit. Těžko se jí říká ne.

Jenže Baník sotva může souhlasit s prodejem další opory. To už by ani smířlivý Mirek u pivka nejspíš nevydýchal. Anebo pustí nakonec i Prekopa?

„To by byl výprodej,“ zakroutí hlavou Hapal.

A taky ústup z ambic, tvrdě vybojovaných pozic.

Po porážce v Olomouci se Prekop chvílemi jen hořce usmíval. Nebo se díval na tiskového mluvčího Marka Lorence, snad aby mu pomohl najít vhodná loajální slova na otázky, na které se mu odpovídalo ztěžka.

„Rozmýšlím, jak to pojmenovat, aby to nevyznělo blbě. Byla to velmi lukrativní nabídka pro všechny strany, nedopadlo to,“ soukal ze sebe Prekop upřímně. „Samozřejmě jsem byl z toho rozhozený. Bylo tam hodně lákadel. Když se dozvíte, že to nevyšlo, rozhodí vás to. Tím neříkám, že bych utíkal pryč.“

Baník, který se dvě sezony po sobě pod Hapalem dostal do evropských pohárů a jako ligová štika se dravě vtísnil za potlesku mezi českou špičku dokonce na třetí místo, má za sebou rozpačitý rozjed do nové sezony. Tedy přesněji - dost nepovedený rozjezd.

V lize pět zápasů, čtyři body, třinácté místo. Pohled na tabulku sice zkreslují dvě odložená utkání, ale stejně se na ni Ostravským dívá blbě.

„Na tabulku se nekoukám. Ztrácíme, nevyhráváme,“ hlesl Hapal.

„Nemůžu to hodnotit kladně, všichni jsme si představovali začátek úplně jinak. Ještě vzhledem k losu jsme si říkali, že je to fajn, že bychom měli mít bodů minimálně dvakrát tolik,“ maloval si Prekop.

Čím to, že je to jinak?

„Odešli čtyři hráči ze základní sestavy. Mužstvo si sedá, přebudovává se,“ pokračuje slovenský hroťák. „Když je mužstvo na něco zvyklé, nejde to vždy změnit z týdne na týden.“

V Evropě už Hapalovi hoši nejsou, do Konferenční ligy přes slovinské Celje nepronikli, což je neúspěch, třebaže Celje ukázalo značnou sílu.

Ještě větší dopad má, že po konci v Evropě se s Baníkem rozloučily opory ze zálohy - Matěj Šín přestoupil do Alkmaaru a Tomáš Rigo do Stoke. Když k tomu přidáte letní přestup Brazilce Ewertona do egyptského klubu Pyramids FC, dostanete se sice vysoko přes dvě stě milionů korun, ale také do sportovního úpadku.

„Budu pracovat do té doby, dokud budu moct v Baníku pracovat. Prodeje Šína, Riga, Ewertona není mé rozhodnutí, to neovlivním,“ říká Hapal.

Problém není v tom, že Baník posunul své nejlepší hráče za lepším a rovnou do zahraničí, naopak, to je pěkná vizitka pro celý klub, zvlášť v případě odchovance Šína, který už v neděli pomohl asistencí Alkmaaru k výhře.

„Za to jsem rád,“ kývl Hapal. „Je to vizitka celého klubu, že o naše hráče je zájem. Ale ještě to neskončilo. Zájem je také o další,“ upozorní na hrozící výprodej.

Problém je, že Hapal dosud nepřivítal adekvátní náhrady nutné k tomu, aby Baník nevyklidil ony tvrdě vybojované pozice za poslední dva roky.

„Co na to říct? Bavíme se o tom zprava, zleva, ale neděje se nic,“ posteskl si. „Je to otázka na vedení. Trenér trénuje.“

Nedělá si alibi a moc se tomu povzdechnutí nejde divit, když k prodejům opor ještě přidáte zraněné Kubalu, Almásiho a Kohúta.

„Je to cítit, odešlo nám 30 gólů z minulé sezony,“ počítá Prekop. „Odešli dobří hráči i chlapci, jejich přínos na hřišti a v kabině byl velký. Někdo musí zvednout prapor za ně a nahradit je. Není čas rozmýšlet na jinými věcmi,“ velí.

Hapal doplní: „Abych pravdu řekl, nahradit nejen tyto tři hráče, ale ještě Kohúta a Kubalu, to jsou velké ztráty. Bude to mít porodní bolesti.“

Baník dokonce ani nezaplnil lavičku, dvě místa zůstala volná. Jaký kontrast oproti Olomouci, která po nástupu nového majitele přivedla deset posil a tak musí hráče posílat i na tribunu. A to ještě cílí na jabloneckého Berana nebo libereckého Ghaliho. Desítky milionů se valí z Hané.

Ve Slezsku se to má teď jinak.

„Povídal jsem si s chlapci z Olomouce, převlékají se ve třech kabinách, je jich 34, nás osmnáct,“ porovnává Prekop. „Na to můžeme doplatit, mohou nám dojít síly. Ale už teď nezvládáme zápasy, které jsme zvládali minulou sezonu, kdy jsme nebyli vždy lepším týmem, ale dokázali jsem to urvat na morál. Doufám, že se to otočí. Věřím, že naskočíme na dlouhodobou šňůru a budeme se na ni nést co nejdéle. Nikoho už nebaví prohry a nesbírání bodů.“

To jistě nebaví ani majitele Baníku Václava Brabce. Musí si se svým managementem vyhodnotit, zda nepřehodnotí ambice a místo nákladných nákupů nezabudují nadějné hráče z rezervy. Anebo získané finance investují zpět do kádru, rozdílových borců.

„To je taky otázka na vedení,“ podotkne Prekop.

„Bude záležet, co Baník od toho čeká. Máme spoustu kvalitních kluků v béčku. Musí se deklarovat, jaká je naše cesta. Tři roky byly úžasný, dva poslední vynikající. Nahradit tyhle tři hráče z naší líhně nebude jednoduché,“ uvědomuje si Hapal.

Na rozmluvu s vedením a stanovení dalších cílů dojde až nyní. „Čekalo se na to, jak dopadneme v Evropě,“ vysvětluje trenér.

Hapal moc dobří ví, jak těžké bylo získat si náročné fanoušky a jak vrtkavá může být jejich přízeň. „Fanoušci jsou úžasní celé tři roky, co jsem tady. Dlouho trvalo, nebo do dneška trvá, abych si je získal na svou stranu. To se dařilo výsledky týmu. Vždycky nám pomáhají,“ váží si podpory.

Také v Olomouci ostravští fans při nástupu týmu na hřiště sborově pěli, jak jsou s Baníčkem, jak ho nikdy neopustí, až jste z toho měli husí kůži.

Jenže už se spíš mohou ptát: Baníčku, co je s tebou?

Nejdřív k jejich potěše se mu dařilo držet opory, ale po Celje se domeček začal sypat. Přitom se sportovním manažerem Luďkem Mikloškem, který Hapala několikrát podržel, když šlo v sezonách z úzkých do tenkých, vytvořil kouč sehraný tandem, co je na jedné lodi. Fanouškům vařili chutné pokrmy. Teď otevřou ledničku a nic. Dostanou svolení vyrazit na nákupy na poslední chvíli?

Tedy ne že by nikdo nepřišel. Frýdek, Plavšič a snad i Tiéhi budou zápas od zápasu lepší. Ale to je málo.

„Plavšič měl být v první půl pod hrotem společně s Frýdkem, to se nám moc nedařilo,“ hodnotil Hapal po Olomouci. „Je vidět, že Plavša ještě není úplně v topu. Dlouho nehrál, bude potřebovat čas, ale fotbalista je výborný.“

Také Prekop zdůrazní, že sílu v současném týmu Baníku vidí značnou. „Jsem zastáncem toho, že síla v týmu i individuální kvalita je obrovská. Všichni jsou fotbalisti. Někteří mají možná pokles formy. Nás možná omezuje šířka kádru.“

Prekop se snaží udržet správnou mentalitu, na hřišti nechat všechno. Ale do hlavy se i tak občas vkradou myšlenky na přestup do Edenu. „Tohle bohužel přináší fotbalový život. Kdybych se v tom dál vrtal, škodilo by to mně i týmu, kterému vděčím za to, že je o mě zájem,“ říká. „Trucováním, negativním chováním bych nikomu nepomohl, spíš bych uškodil klukům a to je to poslední, co bych chtěl. Jsme profesionálové a musíme se tak i chovat.“

Prekopovi nezvedla náladu ani nominace slovenské reprezentace, kde je pouze mezi náhradníky. „Super otázky dostávám,“ vydechne. „Myslel jsem si, že v reprezentaci budu. Také zklamání. Poslední dny nebyly úplně veselé. Ale je potřeba makat dál a věřit, že v další nominaci už možná budu.“

Jako hráč Baníku?