Článek
/Od zvláštního zpravodaje v Chorvatsku/
Fakta nebolí tolik jako oči. Za poslední tři zápasy v Lize národů se fotbalová reprezentace dopracovala k jediné střele na branku. Břevno, do kterého ve čtvrtek hlavičkoval Adam Hložek proti španělským mistrům světa, se počítá do jiných statistik. To až Hložkův nedělní gól v Chorvatsku zajistil jedinou střeleckou čárku, která zasvítila během 270 minut.
To je málo. Extrémně málo. I s přihlédnutím k tomu, na jak náročné soupeře Češi narazili.
Nový trenér Santi Denia od teď musí ukázat, že se jeho kreativní fotbalové myšlenky dají aplikovat na výběr, který výjimečnou kreativitu nenabízí.
Doba hájení pro Deniu skončila.
V Belfastu se 6. prosince rozlosuje mistrovství Evropy, přičemž národní tým nejenže sestoupil z elitní divize Ligy národů, ale zároveň pro losování Eura spadl do druhého výkonnostního koše. Automaticky to znamená, že se nevyhne jednomu podobně těžkému soupeři, jaké potkával na podzim. Klidně se může stát, bude-li osud nepříjemný, že spadne do skupiny s Francií, Polskem, Finskem a Ázerbájdžánem. Je to sice nahodilý výběr, ale zrádnost situace dokresluje.
Přímo na Euro postoupí jen vítězové dvanácti skupin a osm nejlepších týmů z druhých míst. Zbytek vstupenek se bude skrývat v ošidné baráži. Jinými slovy: pokud bude současný výsledkový zmar pokračovat, reálně hrozí, že Česko se poprvé od roku 1996 na šampionát nepodívá.
Santi Denia měl šest zápasů, aby ukázal, co má za lubem a jakou chce tvořit fotbalovou revoluci. Za úvodní tři duely si skutečně vyslechl milé reakce. Za vcelku odvážné tahy. Za konstruktivní rozehrávku, na které coby trenér vyloženě lpí. Za příjemnou atmosféru, kterou u mužstva po zkaženém mistrovství světa nastolil. Coby první cizí trenér v české historii měl zástup obhájců, kteří ocenili, že se vydal jinudy, než bývalo zvykem.
Jenže v polovině listopadu už lidé vnímají herní stereotyp, který na silné protivníky nestačí.
Jestliže v září byl Denia považovaný za kliďase, který zůstává nad věcí, aktuálně začíná být vnímaný jako chlápek bez emocí. Když se vyjadřuje v kostrbaté angličtině, opakuje fráze, jak je na hráče stále pyšný a jak chce z reprezentace vytvořit rodinu. Chorvati byli po jeho posledním vystoupení nemilosrdní. Reportér vlivného deníku Sportske Novosti dokonce napsal, že Češi byli zoufalí: „Měli by se pomodlit ke svatému Václavovi, že neprošli jako bosí trním.“
Na Strahově má ovšem Denia zastání. Reprezentační manažer Pavel Nedvěd neplaší. „Nechceme sejít z téhle cesty, věříme jí a víme, že je správná. Santi a všichni kolem něj mají naši plnou důvěru. Budeme lepší,“ řekl pro Českou televizi.
Ale jak, když lepší materiál Denia nedostane?

Je to těžší, než si myslel? Santi Denia zatím všechny zápasy jako trenér fotbalové reprezentace prohrál.
Jestli se u dřívějších trenérů dalo vysledovat, na koho z hráčů nedají dopustit, Denia byl zatím hodně nečitelný. Použil 36 jmen, dvanáct úplných nováčků. Nikdy neprohlásil, že testuje možnosti nové země, do které se přestěhoval, což by mu u veřejnosti dost pomohlo. Místo toho se třeba nechal slyšet, že zápas v Osijeku by chtěl odehrát jako finále mistrovství světa. Realita na hřišti připomínala spíš chaos.
Na křídla kupříkladu postavil mladíky Christopha Kabonga a Idrise Hopiho, kteří ve svých klubech nemají pevné místo v základu. Střed zálohy přecpal třemi pracanty Alexem Králem, Lukášem Červem a Michalem Sadílkem, kteří neposkytují míčovou nadstavbu.
Dřív Denia trénoval španělské šikuly, roky jako zaměstnanec federace pracoval s těmi nejlepšími hráči v mládežnických reprezentací, vyhrál olympijský turnaj v Paříži. Možná nečekal, že u dospělé reprezentace Česka narazí na tolik technických nedostatků.
Rád by se proti soupeřům prokombinoval, ale nemá pro to dostatečný výběr. Zvlášť v ofenzivní fázi, kde se zápasy se rozhodují, jsou Češi průměrní. Nejlepší český útočník Patrik Schick, elegán a kanonýr v jednom, ohlásil po šíleném MS konec v reprezentaci. I proto Češi zamávali nejvyšší divizi Ligy národů s děsným skóre 3:14. Výkony negradovaly, naopak stagnovaly, což zavání depresí.
„Musíme líp pochopit, co po nás trenér chce. Chtělo by to udělat dvoutýdenní kemp někde v teple, abychom víc pochopili principy. Sraz je krátký. Něco si ukážeme na videu, ale na hřišti je to úplně něco jiného,“ prohlásil nejzkušenější obránce Vladimír Coufal.
Jenže čas není. Žádný kemp nepřichází v úvahu. Kalendářní rok 2026 pro reprezentaci právě skončil. Nikdy v historii nebyl horší. Česko sice přes dva březnové penaltové thrillery postoupilo na velký šampionát, ale za celý rok nevyhrálo jediný soutěžní zápas. Posledních sedm utkání dokonce prohrálo. Od fiaska 0:3 s Mexikem, kdy byl na střídačce zdevastovaného týmu ještě Miroslav Koubek, se táhne černá šňůra. Ani krátce po druhé světové válce, kdy byla fotbalová reprezentace stejně jako celá země zdecimovaná, nebylo výsledkově tak zle.
Alarmující není jen bídná série, ale rovněž tři červené karty (dvě pro kapitána Ladislava Krejčího) a vesměs pokažené první poločasy.
Denia často kráčí proti proudu, někdy až umanutě, bez oponentury. Sestavu hráčům říká necelé dvě hodiny před výkopem, což taky nepůsobí šťastně. Z kabiny je slyšet, že ani z tréninků nikdo nepozná, co chystá. Třeba brankáři zatím pravidelně rotují a úplně jim nevoní, že neví, na čem jsou. Pravda, zrovna gólmani nejsou český problém, vždyť Matěj Kovář chytá Ligu mistrů za Eindhoven a Antonín Kinský s Lukášem Horníčkem jsou jedničky v Premier League. Ale stejně je minimálně zvláštní, že netuší předem, kdo bude zrovna chytat.
Bývalého kapitána a vrchního patriota Tomáše Součka, kterého si Denia tolik přál mít v mužstvu zdravého a nažhaveného, použil všeho všudy na šest minut. Nerozehřátý záložník nejprve proti Španělsku zbytečně zavinil gól a při zápase s Chorvatskem se jen rozcvičoval.
„Vím, že nastolená cesta je správná,“ opakuje reprezentační manažer Pavel Nedvěd.
Ale co když se plete?














