Článek
Může se historie opakovat?
Může být trenér Martin Hyský jackpot?
Může Plzeň zase několikrát potupit tradiční ligové vládce z Prahy?
Může si Plzeň znovu zahrát Ligu mistrů?
Pokud čtyřikrát odpovíte ano, nemusíte se splést ani jednou.
Byť příliš pravděpodobné to není. Konkrétně tedy první bod.
Pavel Vrba neměl ani pětačtyřicet let, když ho klubový manažer Adolf Šádek (ano, už tenkrát ve Viktorii šéfoval) angažoval jako nejvhodnější typ.
Ze Žiliny, kde Vrba získal slovenský titul, dostal na pracovitého kouče výborné reference.
Vlastně neriskoval, mohl jen získat.
Plzeň tehdy na podzim 2008 nebyla nic. Jen takové fotbalové jo-jo, které se natahovalo mezi první a druhou ligou.
Škaredý a rozpadající se stadion. Všude dluhy. Apatičtí fanoušci. A na soupisce průměrní hráči, které doplňovalo pár sparťanských odpadlíků, co nikoho moc netankovali.
O necelé tři roky později – při svém stoletém výročí - ovládla Plzeň poprvé v historii nejvyšší soutěž a po letní pauze se statečným a přímočarým stylem dotkla Ligy mistrů.
Tehdy ve vypůjčeném Edenu, protože na plzeňském stadionu se hrát nemohlo.
Mužstvo mělo v pronájmu arénu Slavie a minimálně ze dvaceti klíčových procent sparťanské srdce: v základní sestavě exsparťany Horvátha, Limberského, Rezka, Koláře.
Ale fungovalo to geniálně, vzpomínáte?
Kam až dosáhne Šádek
Už dávno je Viktoria značka, kterou svědomitě vnímáte, když před sezonou zohledňujete sílu favoritů.
Spartu se Slavií sice pokaždé (a nejen z povinnosti) strčíte na ještě vyšší příčky, nicméně plzeňská síla nelze přehlédnout.
Manažer Šádek už zdaleka nevládne jen na západě Čech, stal se jedním z nejvlivnějších funkcionářů v celém českém fotbale.
Je jedním z nejvyšších mužů Ligové asociace, která má pod sebou dvě profesionální soutěže, a zároveň je členem výkonného výboru fotbalové asociace FAČR, čili jedna třináctina jakési vlády nad nejdůležitějším sportem v republice. Reálně je jedním z hlavních hybatelů změn, ať už jdou jakýmkoli směrem. Můžete si být skoro jistí, že pokud by většina výkonného výboru byla před pár dny pro odvolání reprezentačního trenéra Ivana Haška a Šádek řekl radikální „Ne!“, Hašek by nejspíš pokračoval.
Jakou roli hraje Hyský
Pokud si myslíte, že už jsme příliš odběhli od tématu Hyský, rychle dovysvětlíme. Právě Šádek se totiž rozhodl, že padesátiletého trenéra v Karviné uloví, přemluví a zároveň si plácne se Slavií, že Hyského uvolní ze svých smluvních podmínek.
Hyský je totiž odjakživa slávista.
Mistr ligy 1996.
Semifinalista Poháru UEFA.
Prostě celý sešívaný.
Martin Hyský | Sport SZ
- Narodil se 25. září 1975.
- Defenzivní hráč, který do ligy vstoupil 12. března 1994 v dresu Slavie. O dva roky později (a po hostování v Liberci) už hrál semifinále Poháru UEFA.
- Trenér Dušan Uhrin ho měl na seznamu případných náhradníků pro stříbrné Euro 1996 v Anglii. Za národní tým nakonec Hyský nehrál ani jednou.
- Se Slavií získal slavný titul 1996. Bilance? 28 zápasů a 2 góly. V obraně doplňoval Suchopárka, Novotného, Lercha, Hunala nebo Pěničku.
- V české lize celkem 129 zápasů, pak taky angažmá v Dynamu Moskva, Chotěbuzi nebo Essenu.
- Jako (hrající) trenér začínal v pražských Královicích, odkud se přestěhoval do Slavie, kde vedl béčko a mládežnické výběry.
- Od léta 2021 trenér druholigové Vlašimi. Tři roky poté ho angažovala Karviná, kterou během jediné sezony dostal z pozice outsidera do role nebezpečného a nápaditého soupeře. Nečekaným hitem ligy se stali třeba záložník Planka, stoper Krčík nebo útočník Singhateh.
Když se po kariéře pustil do trénování, Slavia mu umožnila, aby se zaučil u béčka a pak u mládežnických kategorií. Vzhledem k tomu, jak byl učenlivý, progresivní a nápaditý, pojistila si ho.
Druhou ligu ve Vlašimi (zprvu kostrbatou) a následnou ligovou štaci v Karviné odkoučoval ze slávistické výplatní listiny.
Proto se pražský klub tak cukal, když přiletěla ostrá nabídka z Plzně.
Původně měl úřadující mistr vymyšlené, že se Hyský obouchá stranou největšího zájmu a tlaku. V Karviné ideálně. A pak časem, pokud potvrdí, že jeho trenérský rukopis má smysl a grády, by mohl nahradit Jindřicha Trpišovského, coby českou trenérskou jedničku.
Prostě by Slavia měla prakticky zadarmo nachystaného nástupce, kterého by nemusela speciálně testovat.
Než budeme pokračovat, necháme promluvit dva muže, kteří s Hyským nespolupracovali jako s trenérem. Na první pohled vám to nemusí dávat smysl, ale dejte tomu šanci.
Očima spoluhráče ze Slavie | Sport SZ
Pavel Novotný: Tolik chtěl být nejlepší a bezchybný
„Za všech okolností ambiciózní. Fotbalista, člověk, student, trenér. Na jakoukoli dráhu se vydá, v tom chce být precizní a zlepšovat se.
Martin je ročník 1975, já o dva roky starší. Trenér Cipro na nás koukal, jak trénujeme se Slavií, oba v jednadvacítce. Mlaďas Martin, ještě mu nebylo devatenáct, neměl takové využití, takže šel hostovat do Liberce.
Nastal listopad 1994, vzájemný zápas. Byl tak strašně nahecovaný, aby se za každých okolností zachoval správně, až to přehnal. Já dal gól hned po osmi minutách, Slavia vedla a Martin dostal dvě žluté během jediné minuty. Sestřelil Patrika Bergera a už se to vezlo. Liberec dostal búra a Martin byl na pranýři. Kvůli svým ambicím, které nedokázal ztlumit.
Každopádně bych si nedovolil říct, že to bylo špatně. Na každém tréninku, který jsme spolu absolvovali, bylo vidět, jak má fotbal rád. Jak o něm přemýšlí. Jak chce jít do detailu. Jak by chtěl poznat a vyřešit důvod, proč jsme dostali gól, proč jsme prohráli, proč jsme byli lepší.
Jiní kluci házeli výsledky za hlavu, dali si pár piv a za týden šli znovu na plac, Martin přemýšlel. Bez piva, které mu nechutnalo. Chtěl být nejlepší a bezchybný.
Na jaře v šestadevadesátém jsme si vedle sebe zahráli semifinále Poháru UEFA proti Girondins Bordeaux. Proti nám stál Zidane, Dugarry, Lizarazu, vycházející hvězdy francouzské reprezentace, budoucí šampioni. To byl, myslím, vrchol jeho kariéry. Vidíte, uteklo skoro třicet let a teď je trenérem, který udává trendy. Nedivím se.“
Očima kolegy z ČT | Sport SZ
David Kozohorský: Ten chytrák dělá z fotbalu vědu
„Televizním expertem byl přesně takovým, jakým býval fotbalistou. Precizním, soustředěným a vždy skvěle nachystaným. Nehledal alibi. Říkal, co vidí. Komunikoval srozumitelně, byl ale někdy až moc seriózní.
Když začínal, vysílala Česká televize v podstatě všechny fotbaly, které trh nabízel. Ligu, poháry, reprezentaci. A parta expertů, kterou jsme dali dohromady, byla hodně vytížená a často vidět. Každý z nich měl něco. Martin vyčníval stoprocentní přípravou. Tehdy se nešlo tak snadno dostat k informacím a statistikám, on ale věděl všechno. Jak je sebevědomý a svědomitý, chtěl své vědomosti co nejvíc uplatnit.
Vím, že řadu diváků i štval. Slýchával jsem, že ze sebe dělá chytráka a z fotbalu vědu. Věčný boj jsme vedli o to, aby při přímých přenosech nesuploval roli hlavního komentátora. Třeba když komentovali s Jaromírem Bosákem, dejme tomu mančaft z Bundesligy, kterou mají oba v malíku, ostřelovali se perličkami všeho druhu.
I ve studiu, když jsem zdůraznil, že má na analýzu minutu, mluvil tak dlouho, že jsem často nestihl probrat další téma. I když jsem na něj mával, nedal se a dělal, že mě nevidí.
Ale bylo to fajn, věděl jsem, že bude mít vždycky co říct. Hru viděl perfektně, taktiku taky. Že by se mohl stát dobrým trenérem, to se nabízelo. Jsem rád, že to potvrdil, i když jsme o něj v televizi přišli. Od svého angažmá ve Vlašimi už chodil jen nárazově, a když povýšil do ligy, logicky už ani nebyla příležitost.“
Zábava počká, teď se pracuje
Jsme zpátky. U Martina Hyského, který coby nový trenér Plzně zahájil ligovou misi sobotním prvenstvím 1:0 na hřišti Bohemians.
Výhra vydřená.
Výhra celkem šťastná.
„Když přijde nový trenér, pro tým je to určitý impulz. Pokud se zvítězí, všechno se jen násobí,“ prohlásil šedovlasý chlapík, když se dohrálo.
Pevný stisk, přímý pohled, hluboké modré oči, výborná slovní zásoba, snaha o spisovnou češtinu a skutečnou odpověď, ne pouze frázi.
Byl takový už jako hráč. Snaživý, poslušný, urputný.
Hrával v obranné linii nebo na defenzivním štítu. Co mu chybělo do technické dokonalosti, nahrazoval zaujetím, poslušností a loajálností.
Asketa, mezi spoluhráči lehce suchar, který se soustředil na svoji práci. Zábavu (najmě tu hospodskou) nechával ostatním.
Ačkoli se ve stříbrné éře českého fotbalu nedostal k jedinému utkání v reprezentačním áčku, za jednadvacítku hrál 25krát. To už je známka kvality a talentu. Zbrklé hostování ve Stockholmu se nepovedlo, v Dynamu Moskva už měl docela jistou pozici a výborný plat.
Vyzkoušel si taky Chotěbuz, Essen, Offenbach a všude tvrdil, že jednou bude trénovat.
A že se chce vrátit do Slavie.
Má na to schopnosti i zkušenosti, ale po pouhých 43 odkoučovaných zápasech v nejvyšší soutěži se vydal jinudy, než se předpokládalo.
Na barikádu velkého rivala do Plzně.
Martin Hyský má za sebou úspěšnou premiéru na lavičce Plzně, z hřiště Bohemians se vracel s výhrou 1:0.
„Rád bych hru ovládal s míčem spíš než bez míče. To znamená mít zápas co nejvíc pod kontrolou. Chci, aby můj tým byl aktivní, přímočarý, ofenzivní a náročný sám k sobě. Prostě abychom nečekali,“ zopakoval své motto a rovnou při premiéře (po pouhých třech dnech u mužstva) změnil rozestavení ze tří stoperů na čtyři obránce v jedné linii.
Ještě v sezoně 2007/08, když se Plzeň schovávala v ligové šedi a nebyla zajímavá vůbec ničím, slíbil manažer Šádek, že pokud mužstvo následující ročník skončí do třetího místa, bude po městě celý týden jezdit bezplatně tramvaj, ve které se bude točit plzeňské pivo zdarma.
Nakonec progres nebyl tak raketový, nicméně Šádkovy ambice se vyplnily.
Především díky Pavlu Vrbovi, který s Viktorií napsal krásnou pohádku, která napoprvé trvala 1891 dní.
Pak se Vrba ještě vrátil, aby na úspěchy zkusil navázat, což se mu dalším postupem do Ligy mistrů podařilo.
Každopádně žádný jiný trenér se v Plzni neprosadil tak výrazně, aby na Vrbovy převratné časy navázal. Byť se sluší zdůraznit, že pánové Karel Krejčí, Michal Bílek a Miroslav Koubek získali s Viktorií ligový titul.
Teď je na řadě Hyský, empatický pedant a fotbalový maniak v jednom.
HLAVNÍ TRENÉR Ⓥ
— FC Viktoria Plzeň (@fcviktorkaplzen) October 15, 2025
Martin Hyský se stává novým trenérem Viktorie Plzeň 🔴🔵 Padesátiletý kouč dnes podepsal v Doosan Areně smlouvu na tři roky ✍🏻
TISKOVÁ ZPRÁVA ➡️ https://t.co/j0jn96Z8lS pic.twitter.com/vHckw8O9bD
Po loňském červnovém stěhování přes celou republiky do nezámožné Karviné, která se jen tak tak zachránila, si ani na chvíli nestěžoval. Naopak tvrdil, jak je vděčný za příležitost pracovat s ligovými hráči. Sice téměř neznámými a prozatím vesměs průměrnými.
Chválil klub, chválil město, chválil fanoušky a děkoval manželce, která mu předčítala z trilogie Šikmý kostel, která pojednává o osudech lidí z Karviné a okolí.
O rok a čtyři měsíce později děkoval znovu.
Za možnost si polepšit.
Za výzvu, která se nedala odmítnout.
Za hráče, kteří jsou velmi kvalitní a on je může ještě povýšit.
Případně by si mohl bez skrupulí říct o posily, protože plzeňský klub nedávno koupil zbrojař Jaroslav Strnad, jeden z nejbohatších Čechů vůbec. Buďte si jistí, že Hyský (zatím) nepůjde škemrat. Zkusí to po svém.
Rozhodně se nejednalo o laciné gesto, když vzdal hold svému předchůdci, matadorovi Koubkovi, za to, jak mužstvo připravil a vycepoval: „Teď je na mně, abych do toho dostal svou vizi a své myšlenky.“
Debut na Bohemians, pod balkony u refýže ve Vršovicích, zvládl spíš silou vůle. Pokračování bude ve čtvrtek večer na Olympijském stadionu v Římě při Evropské lize.
Ohromný soupeř.
Ohromný zápas.
A nostalgie pracuje na plný plyn.
Právě proti AS Řím prožil svůj vrchol kariéry. Ten hráčský. Bylo mu dvacet, když se Slavií po nezapomenutelném souboji, který skončil v dramatickém prodloužení, postoupil do semifinále Poháru UEFA.
Jaký vrchol ho asi čeká v trenérském pokračování?
