Kluby, recyklujte! Místo gólového rekordu čistí inženýr stadiony od odpadů

Když půjdete o víkendu na fotbalovou ligu, všimnete si speciálních úklidových akcích na stadionech. Zapojení budou hráči i fanoušci. A také legendy. Tváří projektu Sport bez odpadu zaměřeného na udržitelnost je i mistr Evropy Antonín Panenka, autor slavného penaltového dloubáku.

„Přezdívá se mu pionýr recyklace,“ usměje se Martin Šlapák, člen ESG skupiny Ligové fotbalové asociace (LFA), manažer skupiny Tipsport a její nadace. „Když si zkoušel tu svou pověstnou penaltu, věšel si pod břevínka plastové lahve, které trefoval.“

O plast půjde v 18. kole fotbalové ligy rovněž. „Ročně se na stadionech první ligy vyprodukuje 75 tun odpadu a 75 procent je nevytříděno,“ podívá se Šlapák do záznamů v počítači.

Varovně zvedne obočí a přispěchá s rychlým řešením: „Nejjednodušší je zavedení vratných kelímků. Ne na všech stadionech jsou. Snížíte tím přitom plastový odpad až 80 procent.“

Než se pustí do dalších témat a zlepšováků, jak snižovat ve fotbale dopad na životní prostředí, například uhlíkovou stopu z cestování fanoušků, nebo vodohospodářství, dovolte malou odbočku. Nejprve se sluší zapáleného manažera představit. „Nejsem ekoterorista, před stadiony se přilepovat k asfaltu nebudu,“ vtipkuje energický osmatřicetiletý muž s poutavým příběhem. „Ale na životním prostředí záleží a fotbalový svět je ideální místo, kde mohou jít kluby i hráči příkladem.“

Mnohým fanouškům není neznámý. Už jen příjmení zaujalo, když v osmnácti naskočil poprvé v mateřské Příbrami do ligy.

Pamatujete na toho mládence s blond patkou?

Šlapák nebyl řízný bek, co by se vyžíval ve faulech, naopak na starosti měl střílení branek. Nejlépe mu to šlo v pětadvaceti, v roce 2012 dokonce útočil na rekord ligy v délce gólové série.

Byl rychlý, neunavitelný, pořád napadal obránce, zkrátka dříč, na kterého trenér David Vavruška s chutí sázel na hrotu po boku Tomáše Wágnera. Skvělými pasy je zásoboval levou nohou hlavně Lukáš Pleško. „I na gól na Spartě mi krásně centroval,“ vypráví Šlapák pro Seznam Zprávy.

Dodnes si vybaví, jak Vavruška vypustil na Letné dlouhou předzápasovou řeč. Jen přišel do kabiny, taktické pokyny tentokrát vynechal, a každého hráče obešel s otázkou: „Bojíš se?“

Vylepil na tabuli sestavu a odešel.

„My na sebe koukali, co se děje,“ usměje se Šlapák. „To víte, že všichni hráči zavrtěli hlavou, ale nervózní jsme byli.“

Nebojácný projev a výhra 2:0 na Letné šokovaly především sparťany.

A tak to šlo ráz na ráz. Nezadržitelný útočník se trefil šest kol po sobě. Prosadil se proti Mladé Boleslavi, Dukle, Spartě, Jablonci, Olomouci i Českým Budějovicím.

To se mu povedlo teprve jako osmému hráči ligové historie, lepší bilanci měli jen páni kanonýři Horst Siegl a s Davidem Lafatou.

Příští zápas na Bohemians v Ďolíčku je mohl Šlapák dorovnat. Příbram atakovala čtvrté místo, byla v ráži. Před nástupem na hřiště jeden z novinářů v tunelu Šlapákovi připomněl, že ve hře je střelecký milník.

„Nevím, jestli mě rozhodil,“ přemítá zpětně.

V 80. minutě měl sedmý gól v řadě na kopačce. Vypadalo to už jako hotová záležitost. Sláva, nezapomenutelný počin. Stačilo málo. Pleško znovu levačkou poslal do vápna krásný centr, brankář Sňozík ho nečekaně podběhl. Šlapák byl sám před prázdnou bránou na malém vápně.

„Najednou mi balon skočil na holeň a odrazil se na rohový praporek. Na Nově jsem byl večer vyhlášený Kopytem kola,“ vypráví, jak taky může skončit krásná série.

Tehdy netušil, že za další rok bude pomalu končit i jeho hráčská kariéra. Když se trefil i proti Spartě, měl pocit, že teď už to půjde samospádem, že se posune do většího klubu. Nabídky agentovi Zdeňku Nehodovi chodily, jenže žádná nedopadla.

„Je to hrana, která se nepřeklopila k přestupu, ale do normálního života,“ povídá. „Zjistil jsem, že pořád žijete v bublině. Je profifotbal a svět kolem vás, který mi unikal. Neměl jsem kvalitu na to, abych hrál ve Spartě, nebo Slavii. Řekl jsem si, že půjdu s fotbalovými požadavky níž, ale s něčím výš. Tak jsem začal studovat.“

Ještě zkoušel hrát na Slovensku a nižší soutěže v Česku, v Králově Dvoře zase střílel branky, ale se spoluhráčem Jiřím Sabou, sportovním manažer mířícím do Zbrojovky, už jen pro žízeň.

Před třicítkou se vrhl kurážně v Praze na vysokou školu ekonomickou.

Hlavu měl i za vroucí podpory své paní ve skriptech. Zatímco lidé v Příbrami jej ještě dlouho zastavovali na ulici s neustále se opakujícími se otázkami:

„Kde jsi?“

„Co děláš?“

„Proč nehraješ?“

Odpovídal: „Nastoupil jsem do společnosti zaměřené na recyklaci autobaterií.“

Hřiště vyměnil za těžký průmysl. Jako manažer vedl projekt ESG a zároveň měl na starosti oddělení řízení kvality. Snižoval energetické náročnosti procesů a viděl výsledky. „Takže mě to velmi naplňovalo. Právě tam jsem poprvé pochopil smysl dat, procesů a dlouhodobé změny,“ líčí. „Když jsem přestal hrát profifotbal, člověk se hledá a průmysl mě vždycky přitahoval,“ vysvětluje krok do tmy, jež byste od fotbalisty nečekali.

Nyní díky projektu Sport bez odpadu propojil své vášně dohromady. Vrátil se k fotbalu.

A udržitelnosti.

„Jde to pomalými krůčky dopředu, ale ve srovnání s Evropou jsme stále na začátku. Vidíme u klubů, že pracují s odpady a vodou i s pomocí našeho projektu,“ těší ho postupné krůčky. „Ve Španělsku, Německu, Anglii je udržitelnost v profesionálních klubech na vysoké úrovni. U nás zatím chybí systémový přístup, na kterém se teď pracuje.“

V Německu jsou součástí licenčního řízení i nároky na udržitelnost, kluby musí mít vratné kelímky. „Cílem by mělo být, aby to bylo také u nás. Myslím, že v příštím roce bude vytvořena strategie udržitelnosti LFA, která to celé ohraničí,“ vyhlíží další posun. „My už dnes vidíme, že pokud se klub chová udržitelně, má konkrétní programy, tak jdou za nimi i partneři jednodušeji. Když investuje do snižování energií, ty peníze může pak přerozdělit třeba do mládeže. Udržitelnost by měla jít ruku v ruce s ekonomikou.“

Zapáleně vypráví, jak v Dortmundu řeší uhlíkovou stopu cestujících fanoušků třeba tak, že na venkovní zápasy mají se vstupenkou na utkání dopravu po celém Německu zadarmo. Česko k tomu pomalu směřuje.

„Všechno souvisí s požadavky UEFA, která chce, aby se kluby chovaly udržitelněji. Ty, které hrají evropské poháry, budou muset plnit její pokyny - změřit si uhlíkovou stopu, pracovat s odpady a další věci,“ upozorní.

Vidí, že opatření fungují, mají smysl. „Třeba v Pardubicích jsme zavedli opatření k efektivnějšímu třídění odpadu. Došlo třicetiprocentnímu poklesu netříděného odpadu. Primární myšlenka je, aby odpad vůbec nevznikal. Ale někdy to v reálu nejde.“

Zdůrazní, že základem je změnit myšlení: „Také o tom je naše kampaň. Pokud změníme nastavení, uděláme to jednodušeji.“

I proto je vděčný, že se 18. kolo fotbalové ligy věnuje této problematice. „Děkuji všem klubům za zapojení. Jedná se o historický moment. Nikdy v minulosti takhle velká aktivita v tématu udržitelnosti nebyla,“ říká Martin Šlapák.

Inženýra ekonomie a managementu, jemuž unikl střelecký rekord, teď žene větší úkol: „Chceme, aby se fanoušci cítili na stadionech jako doma, aby fotbalové prostředí bylo zdravé a čisté.“