Článek
Chlapům, kterým ještě chvíli předtím létaly jiskry od kopaček, se zalily oči slzami. I tomu nejslavnějšímu z nich. Radoval se jako malý kluk. Jako kdysi, když začínal s fotbalem v domovské Argentině. Jako když si dělal ze soupeřů slalomové tyče v akademii Barcelony.
Lionel Messi to dokázal. Už zase.
„Prožívá jednu z nejkouzelnějších kapitol své kariéry,“ píše deník Marca.
Messi už má za sebou všechny velké počiny, jichž může fotbalista dosáhnout, přesto španělský list nepřehání. Messi doslova dotáhl Argentinu do finále mistrovství světa a může s ní obhájit titul. V semifinále proti Anglii režíroval otočku z 0:1 na 2:1, přičemž ještě v 85. minutě Argentinci prohrávali.
Jenže jejich soupeř už si tou dobou sám utahoval smyčku kolem krku, kouč Thomas Tuchel rezignoval na jakoukoli ofenzivní snahu. A Messi věděl, co s tím. Při prvním gólu se ukázala jeho aura: Angličané ho chtěli ve vteřinovém zmatku zdvojit, Messi okamžitě posunul míč na Enza Fernándeze a ten se trefil zpoza vápna.
Ten Fernández, který Messimu jako patnáctiletý kluk napsal na facebooku dopis, aby ještě nekončil v reprezentaci, že obyčejní smrtelníci dál potřebují někoho nadpozemského, komu nesahají ani po paty. A tím spíš je musí dál vést.
Patos? Přehánění? Naopak, v Argentině úplně běžná věc. Diego Maradona tam má svoji oficiální církev a jeho nástupce Messi má stejný status. Kdepak sportovec. Modla.
„Hrál jsi jako Diego. Jak máme něco psát po takovémto bláznovství? Bůh toho pro tebe má ještě víc, Leo, a ty zase pro fotbal. Slav, Leo! Mával jsi pažemi, hecoval jsi ostatní k závěrečnému tlaku. Sprintoval jsi jako v 18 letech. Se silou Diega a hochů z Falkland se nikdy neunavíš. Kéž tenhle film nikdy neskončí,“ píše v komentáři největší argentinský sportovní list Olé.
Je to víc milostné vyznání než sportovní text. Ale Maramessi, jak ho autor nazývá v narážce na Maradonu, pro Argentinu dávno je fotbalovým králem. Miluje ho. Nekriticky a absolutně.
Messiho levačka je dál největší zbraní Argentiny, ovšem na vítězný gól přihrával pravou nohou.
„Zase končíš na ramenou Enza Fernándeze, kluka, co ti kdysi napsal vzkaz. Není pochyb o tom, že jsi nejlepší hráč všech dob. Bůh fotbalu. Hoši, co tě kdysi měli doma na plakátech, jsou najednou tvými přáteli na hřišti. V závěrečných 15 minutách jste předvedli úžasný obrat a Anglie je mrtvá. Nezapomenutelné,“ pokračuje Olé.
Že narážku na Falklandy přímo na hřišti bude vyšetřovat FIFA, je Argentině srdečně jedno. V Buenos Aires i ve zbytku země na válku nezapomněli a vychutnávají si velkou fotbalovou satisfakci. I tým samotný dokola zpívá: „Por Malvinas, por el Diego, por la última de Leo.“
Za Malvíny, za Diega, za Leův poslední cíl.
I Messiho manželka Antonela Roccuzzo v hledišti podlehla emocím a plakala stejně jako její choť na hřišti. Zápasy proti Anglii pro Argentinu nikdy nebudou obyčejné. Messi ho zažil poprvé v životě – a rozhodl. Trochu příkré k autorovi vítězné trefy Lautaru Martínezovi, ovšem jemu stačilo „jen“ vyskočit a trknout hlavou míč zblízka do sítě.
Centroval Messi. Svojí slabší pravou nohou, jenže i tou narýsoval dokonalý pas. Kolik fotbalistů to svede? I proto se ostatně většina týmu v bezprostřední oslavě sesypala na něj, nikoli na střelce gólu.
Nezastavitelný. Ani fauly, jako byl tento od Angličana Andersona.
I on je samozřejmě hrdinou okamžiku. „Od chvíle, kdy mi táta koupil první kopačky, jsem snil o takovémto gólu,“ slzel před novináři Lautaro Martínez. „Chci ho věnovat i mámě, nikdy se o mě nepřestala starat.“
Argentinci na hřišti nejen na tomto MS vzhledem i chováním působí jako parta recidivistů. Patří k nejtvrdším celkům, provokují, hádají se. Ale jakmile je hotovo, najednou si v emocích utírají oči.
„Jsou to divočáci. V nejlepším slova smyslu,“ zastává se svých reprezentantů argentinský kouč Lionel Scaloni. „Vyrůstali na místech, kde se naučíte nebát se ničeho. Vždycky byli nejlepší ze všech okolo, kladou na sebe nejvyšší nároky. Došla mi slova, tento tým mě nepřestává překvapovat. Myslel jsem, že obrat proti Egyptu je nemožné zopakovat – a my jsme to ještě překonali.“
V osmifinále Argentina v závěru prohrávala 0:2 a zvítězila 3:2, teď si dala proti Anglii repete. Messi tentokrát neskóroval jako proti Egyptu, určující ovšem byly jeho pasy.
Je nejlepším fotbalistou historie a už nevím, jak jinak by to mohl dokázat. I většina Španělů ho miluje.
„Doufám, že tě v neděli čeká další epochální moment, ale tuhle radost už ti nikdo nesebere,“ srovnává Olé postup přes Anglii s blížící se finálovou bitvou proti Španělsku. „Smazal sis poslední dluh, co ti chyběl. Když už jsme si mysleli, že to nejlepší jsi předvedl v Kataru, hraješ zase úchvatné mistrovství a je k neuvěření, že nejspíš bude tvé poslední. Protože s takovou bys mohl hrát tak dlouho, jak jen budeš chtít.“
Vášniví Argentinci s chutí ignorují jisté aspekty reality. Messi rozhodně neběhá jako teenager, rychlost jeho prvních kroků je logicky nesrovnatelná proti jeho nejlepším barcelonským časům. Pomíjejí jeho dvě neproměněné penalty na turnaji, které kopl hanebně, nehodně fotbalisty jeho odkazu. Nejen Olé zavírá oči nad pasážemi, v nichž Messi nebrání a po hřišti se pohybuje ve vycházkovém tempu.
Zároveň je pravdou, že oproti úvodu šampionátu najednou podobné sekvence tolik nebijí do očí. I Messi totiž přidává na tempu, stejně jako celá Argentina. A jak připomněl ve studiu ČT legendární gólman Petr Čech: Už když on hrával proti Messimu Ligu mistrů, míval z branky podobný počet naběhaných kilometrů jako Argentinec.
Messi rozhodoval tehdy – a rozhoduje také teď.
Proto čím dál hlasitěji zní: Por Malvinas, por el Diego, por la última de Leo.
„Hrát proti němu je výsada,“ řekl poražený Angličan Jude Bellingham, který se s Messim hned na začátku semifinále poškorpil po vzájemném souboji: „Nic proti němu samozřejmě nemám. Ano, hrozně bolí, že jsme prohráli, ovšem nastupovat proti Messimu beru jako privilegium.“
Stejné to budou mít i Španělé ve finále. Nejen mladíček Lamine Yamal nebo jiný teenager Pau Cubarsí, i zkušení borci jako Rodri či střelec Mikel Oyarzabal. Nebudou Messiho uctivě pouštět do akcí, ani Angličané to samozřejmost nedělali. Ale výjimečnost okamžiku chápou dobře, neboť Messi na 99 procent další mistrovství světa nepřidá, ať ho bude Argentina opěvovat jakkoli.
„Je nejlepším fotbalistou historie a už nevím, jak jinak by to mohl dokázat,“ sklonil se před svým kapitánem Scaloni. „I většina Španělů ho miluje.“
Nepřehání, sám Yamal už na MS pronesl: „Strašně rád bych si proti Messimu ve finále zahrál.“ Protože nikdo další jako Messi není. A tohle je jeho poslední velký tanec.
