Pasivní Anglie, geniální Messi. Fotbalový král poslal Argentinu do finále

Hrdina večera: Lionel Messi

Všechny oči zase mířily na něj. Lionel Messi už zlatou medaili pro mistra světa doma má, Argentinu dotáhl na vrchol před čtyřmi lety v Kataru, v USA mocně touží po repete. Dlouho se zdálo, že má smůlu. Jenže pak vzal osud do svých rukou.

Ne že by se jeden z nejlepších hráčů dějin nesnažil už předtím. Sypal do anglického pokutového území jeden roh za druhým, jeho chirurgicky přesné centry létaly na Gonzáleze, jenže jeho hlavičku jednou výtečně vyrazil Jordan Pickford a podruhé těsně minul (navíc s odmávaným ofsajdem). Slušný výčet, ovšem tohle je Messi, nároky na něj jsou ultimátní. Čekalo se ještě víc.

A on očekávání naplnil, hokejovou terminologií skončil semifinále s bilancí 0+2. Byl u všeho podstatného. Čím zápas gradoval, tím se Anglie víc a víc bránila, Messi byl víc na míči.

Nejprve našel Enza Fernándeze. Nádherná rána, v 86. minutě bylo srovnáno. S nadsázkou to od Fernándeze, hráče anglické Chelsea, bylo poněkud nevděčné, nikoli však nečekané. Chlapík s vizáží bojovníka pálil na anglickou branku dokola a dokola a jeho gól změnil děj, neboť Anglie už tou dobou chtěla jen udržet nejtěsnější náskok po zásahu Anthonyho Gordona z 55. minuty.

A pak Messi asistoval znovu, když v 92. minutě našel střídajícího Lautara Martíneze. Bůh v kopačkách vyhrál souboj, místo své fantastické levačky použil pro tentokrát pravou nohu, hlavičkující Martínez to měl snadné. Už nyní je Lionel Messi s jedním titulem světového šampiona legendou nad jiné. Mít dvě zlata, může se Argentina přejmenovat na Messiland. Jeho až dětsky ryzí radost po výhře ukazuje, jak moc Messi miluje fotbal. A fotbal zase jeho.

Smolař večera: Thomas Tuchel

Fotbal se domů nevrátí, už zase ne. Toto heslo Anglie upomíná na dosud jediný titul z MS na její půdě v roce 1966 - letos se sen mnoha generací nesplní i proto, že německý kouč Thomas Tuchel až moc chtěl vyhrát jen 1:0 a na zbytek rezignoval. Symbolem toho bylo střídání jediného střelce Gordona za pátého obránce.

Všechno, nebo nic. Defenziva, nebo smrt.

Angličané neumřeli na krásu, nýbrž na nedostatek kuráže. Nepomohly jim ani vynikající zákroky gólmana Jordana Pickforda, ani přízeň brankové konstrukce. Tuchelova parta pořád může mít medaili, to není vůbec málo, ale pro mužstvo okolo Harryho Kanea a Judea Bellinghama bude i případný bronz hořký. V duelu zklamaných nastoupí v sobotu od 23:00 proti Francii.

Dalším smolařem dlouho byli všichni fotbaloví fanoušci, kteří se těšili na fotbal. V Dallasu běhalo po trávě spoustu famózních techniků, občas ale chybělo jen to, aby se snad aktéři semifinále chopili půllitrů a z některé strkanice se stala regulérní hospodská rvačka.

Od samého začátku platilo: co souboj, to dohrání. I sám Messi dostal naloženo hned ve 3. minutě, pak mnohokrát vztekle krčil nos a na rozhazování rukama Argentinců by ani nestačily statistiky. Jak symbolické, že často byl uprostřed potyček Giuliano Simeone, jehož otec Diego na MS v roce 1998 vyprovokoval Davida Beckhama k faulu na červenou kartu.

Tolik se před zápasem napsalo o tom, že v podvědomí obou zemí zůstává Maradonova boží ruka na Aztéckém stadionu, válka o Falklandy, kauza Simeone versus Beckham… A přesně podle toho to i vypadalo. Emoce fotbal koření, tentokrát ale v první půli přebily um. Až po Gordonově gólu už se agresivita a ultimátní nasazení proměnily v kýžené prvky. Jako když Angličan Spence parádním skluzem zastavil velkou šanci Simeoneho juniora a hned hecoval tribuny.

Jenže to bylo málo. Anglie potřebovala víc než jen betonový obranný blok. Tuchel hrál all-in, ovšem bez výhry.

Vyhlídka Argentiny pro finále: Co ukáže Messi?

Dva rychlé údaje za všechny. Španělsko dostalo za sedm utkání jediný gól a jakkoli chytá velmi jistě Unai Simón, pyrenejský tým má hlavně extrémně kompaktní defenzivu jako takovou. Když proti Španělsku šla v semifinále opěvovaná Francie, tak si Kylian Mbappé skoro pořádně nekopl do balonu a vzývaný tichý génius Michael Olise najednou pod tlakem kazil relativně jednoduché míče. Rovnice pro finále je proto jednoduchá: Španělsko = favorit.

Ale podcenit Argentinu s Messim by byla šílená úvaha. Argentinci měli poprvé na MS opravdu špičkového soka - a předvedli svůj jasně nejlepší výkon. Podruhé v samém závěru play-off otočili skóre, přitom proti Anglii to bylo mnohem těžší než předtím s Egyptem.

Španělsko se má nač těšit. A celý fotbalový svět s ním.