„Nesnášíme tě a chceme, abys to věděl.“ Slávistu čeká ve Spartě pekelný test

Rozhodně nebude stačit, když do mikrofonu jednou řekne: „Omlouvám se, ale minulost nezměním.“ Fotbalový talent Matěj Jurásek, který sedm let patřil ke Slavii a choval se jako vášnivý klubový srdcař, udělal šokující krok.

Aby se pokusil restartovat kariéru, upsal se Spartě, největšímu konkurentovi.

To je asi jediný argument, který se dá v celém příběhu pochopit. Pro svou kariéru riskuje opovržení, bučení, nadávky, odsudky. Minimálně při startu ho čeká psychický teror, což potvrdila sobotní premiéra na Letné. Sparťanská děkovačka po vítězství 4:1 nad Teplicemi se proměnila v první díl Juráskova pokání. Spoluhráči ho přivedli pod vzteklý kotel a snažili se obrousit hrany. Jurásek nakonec dostal mikrofon, řekl pár omluvných slov a vyslechl si vlažný potlesk.

I kdyby mladý křídelník se skvělou levačkou a drzými kličkami stokrát nechtěl, bude to muset podstupovat opakovaně. Omlouvat se, hrát výborně a hlavně Spartu táhnout k výhrám. V tom koktejlu se skrývá odpuštění.

„V každém ohledu budeme Matěje podporovat, protože jde o obtížnou situaci. Chvíli bude trvat, než se překonají emoce, které v sobě fanoušci mají,“ prohlásil trenér Brian Priske.

Riskují všechny strany. Nejvíc zřejmě Jurásek, protože tu situaci nemusí ustát. Pak taky Sparta, protože smlouva pro exslávistu je mimořádně třaskavá. Pro leckoho naprosto nepochopitelná.

V pátek přiletěl, prošel lékařskou prohlídku a podepsal roční hostování s opcí. V sobotu se přišel představit do kabiny, dostal nominaci na utkání a rovnou musel snášet urážky. Jen co hlasatel oznámil jeho jméno, neslo se Letnou: „Každej ví, jak to je. My tě tu nechceme. Táhni do pr…“ A to byl teprve začátek drsného popěvku.

Ačkoli se nepřidával celý stadion, radikální kotel všechno překřičel. Pokračoval, když se Jurásek zvedl k rozcvičení. Sílil, když se po sedmdesáti minutách chystal vystřídat. Při každém doteku s míčem nastal pískot a pršely vulgarity. V závěru rozehrával z pravého křídla trestný kop a to byl teprve virvál.

Ačkoli Sparta kráčela ke vcelku pohodlné výhře, kterou při rozpačitém vstupu do sezony nutně potřebovala, stejně se kotel ponejvíc koncentroval na to, jak deptat Juráska: „Bij a bij, bij slávistu do hlavy! Omluv se! Omluv se!“

Fanoušci Sparty se historicky vymezují proti přestupům z nenáviděných adres. Poznal to třeba v roce 1995 mladý stoper Tomáš Řepka z Baníku Ostrava. Deset let poté poslouchal ohlušující pískot Miroslav Matušovič. Byl symbolem zlatého Baníku, na Spartu měl pifku a najednou hrál v jejím dresu. Za předešlé antisparťanské výkřiky ho přivítaly silné sprostoty a jednotná výzva: „Chachare, omluv se.“ Nakonec z toho Matušovič vybruslil. Kál se pod kotlem, hrál srdnatě, pomohl ke dvěma titulům a odcházel jako oblíbenec. Zato v Ostravě mu nemůžou přijít na jméno.

I Juráska čeká pekelná zkouška. Navíc Baník a Slavia jsou přece jen odlišné kategorie.

Těžko mohl čekat jiné přivítání, když se před odchodem do Norwiche (v lednu 2025 za 170 milionů korun) prezentoval jako vrchní slávistický patriot. A ti přece Spartu nesnášejí. Na nejznámější nahrávce z jara 2024 drží Jurásek světlici v levé ruce, na hlavě má kuklu a euforicky vykřikuje před fanatickou tribunou Slavie. Juráskovi tehdy za použití nepovolené pyrotechniky napařila disciplinárka pokutu 40 tisíc korun, na kterou se mu fanoušci okamžitě solidárně složili. Když se v Edenu loučil, do vzkazu na sociální sítě připsal #smrtspartě.

Mimochodem, umíte si představit ten vztek, který na Juráska teče od slávistů? To je tuplovaná nenávist. Od pátku ho pranýřují, že nestydatě zradil. Zatím všechno probíhá na sítích, často anonymně, poslední srpnovou neděli se však koná první derby v sezoně. S Juráskem v rudém dresu, nikoli v sešívaném. Dobře pro hráče, se hraje na Letné.

V historii najdete snad pár tak třaskavých přestupů na druhý břeh, byť třeba s oklikou. V moderní historii to zažili třeba Karel Poborský, Jošef Hušbauer, Nicolae Stanciu, Erich Brabec, Srđan Plavšić, Pavel Horváth nebo Jan Kuchta. Všichni si vyslechli své – a nic milého to nebylo. Fanoušci klubu, jimž se zdálo, že zhřešili, jim neodpustili.

V roce 1904 přeběhl mladičký bombarďák Jan Košek ze Slavie rovnou do Sparty. To ještě oba kluby sídlily vedle sebe na Letné, což pikantní záležitost jenom násobilo. Ve Slavii milovali jeho projektily. Jen co se Košek napřahoval ke střele, uhlazení pánové v kloboucích na tribunách sborem prosili: „Piš!“ Jenže u Košků doma neměli moc peněz, Sparta mu nabídla víc a on souhlasil. Stačilo, že Sparta zaplatila dřív členské příspěvky a „Jenda“ byl její. O rok později stejnou habaďúru provedla Slavia a Koška přetáhla zpátky. Už navždy. Fanoušci z obou táboru mu mladickou nerozvážnost odpustili.

Trenéru Františku Strakovi naopak nikdy. Chlap s ryze sparťanskou krví se před patnácti lety upsal rivalovi, proti kterému se celou kariéru vymezoval. „Je to pro mě obrovská výzva. Nikde není psáno, že sparťan nemůže trénovat Slavii a naopak. Fotbal je prostě naše práce,“ řekl naivně na uvítanou.

Dobrý nápad to nebyl a dopadl přesně podle toho. Angažmá trvalo necelých pět měsíců a bylo naplněné vrcholnou nenávistí z obou stran. Slávisti považovali Straku za škůdce a dokonce mu na tréninkovém hřišti symbolicky vykopali hrob. Sparťani mu zase posprejovali dům modrými nápisem: „Zradils! Prodejná ku… Některé věci se neodpouštějí.“

Matěj Jurásek se zařadil do podobné kategorie přeběhlíků.