Článek
Výhled z boxu na trávník kazí mlha. Bývalý fotbalový reprezentant Martin Jiránek se posadí na barovou židličku a začne vyprávět, jak se daří slavnou brněnskou Zbrojovku zabydlet v lize, jaké je soužití na Městském stadionu na Srbské ulici s Artisem nebo náročným trenérem Martinem Svědíkem, na kterém stojí ambiciózní projekt. V rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, proč klub po nástupu silného majitele Vojtěcha Kačeny nerozhazuje na přestupovém trhu.
„Nenakoupíme deset hráčů za miliardu. Nepřeskočíme postupný vývoj, takhle to nefunguje,“ zdůrazní pořád ještě začínající sportovní ředitel.
Vyučil se řezníkem, vstával na praxi ve čtyři ráno, ale neuhnul ze svého snu. Odměna? Třeba vítězné finále Anglického poháru před devadesáti tisíci diváky ve slovutném Wembley proti Arsenalu s Tomášem Rosickým. Bohaté hráčské zkušenosti pomáhají také v nové roli. Za sedmnáct let v cizině se hodně naučil.
Na „Zelňáku“ už září vánoční stromeček a voní svařák. Jiránek ví, že na nákupy bude muset taky - ale na trochu jiné. Posila hlavně do středu zálohy se hodí, což naplno ukázaly poslední dvě porážky. I tak z něj jde klid. Dvacet bodů a desáté místo, nováček si nestěžuje. Ale výhledově chce mnohem víc.
Málokdy chybíte na tréninku. Potřebujete mít detailní přehled, nebo vám chybí vůně posekané trávy?
Když vidím super připravené hřiště, člověk má chuť si zatrénovat, ale hlavní důvod je, že chci vidět kluky, jak pracují. Abych si mohl udělat obrázek, jestli se posouvají. Zajímá mě i atmosféra v týmu. Zápas je vrchol týdne, ale nejvíc informací získáte v tréninkovém procesu.
Byl jste ze zahraničí zvyklý, že na tréninky dohlížel sportovní ředitel?
Zažil jsem jich spoustu. Někteří chodili, někteří méně, někteří vůbec. Chci mít přehled, pro mě je to důležité.
Kdo je Martin Jiránek | Sport SZ
- Někdejší fotbalový reprezentant se narodil 25. května 1979 v Praze, hrával především na pozici stopera
- Vyučil se řezníkem, s fotbalem začal v Radotíně, do ligy naskočil v Bohemians 1905
- S reprezentací vyhrál mistrovství Evropy hráčů do 21 let a přestoupil do italské Regginy
- V zahraničí vydržel 16 let, v Rusku vystřídal Spartak Moskva, Terek Groznyj a Tomsk. Ve Spartaku strávil šest sezon, dělal kapitána a vybudoval si silnou pozici
- S Birminghamem vyhrál Anglický ligový pohár, ve finále ve Wembley před 90 tisíci diváky porazili 2:1 Arsenal se záložníkem Tomášem Rosickým
- Po návratu do Česka hrál za Duklu Praha
- Za českou reprezentaci odehrál 31 zápasů, má bronz z ME 2004 v Portugalsko a dostal se také na MS 2006 v Německu
- Třebaže byl důrazným obráncem, za kariéru nedostal jedinou červenou kartu. Po konci kariéry působil jako hráčský agent ve Sport Investu, před dvěma roky nastoupil do pozice sportovního ředitele Zbrojovky Brno
Který sportovní ředitel na vás udělal největší dojem?
Gabriele Martino v Reggině. Přišel jsem jako mladý a měl lidský, kamarádský přístup. Neukazoval, že je ve vedení, ale že je na stejné vlně s hráči. Vzal jsem si z něj nejvíc.
Vyplácí se být na stejně vlně s hráči?
S kluky mám kamarádský vztah, nikoli úplně blízký. Patří k tomu i ty nepříjemné věci.
Jaké to je koukat pod ruce trenérskému pedantovi Martinu Svědíkovi?
Skvělé! Trenérů jsem zažil také strašně moc, každý má jiný přístup. Když vidím, jak pracuje trenér Svědík, tak má od každého něco. Je komplexní. Kdybych byl hráč, takového trenéra bych si přál.
V národnímu týmu vás vedl originál Karel Brückner. Má něco i z něj?
Lidskost, upřímnost. Pan Brückner uměl najít vztah k hráčům, což bylo důležité. Nároďák je o něčem jiném. Sjížděli jsme se ze zahraničí, šlo o to dostat nás do pohody. Moc se toho natrénovat nedá. Psychologii měl výbornou.
Až po třicítce jsem zjistil, že tělo vydrží mnohem víc, než když jsem byl mladší. Od té doby jsem nevynechal jediný trénink, nakládal jsem si ještě víc - a tělo drželo furt. Když máte cíl a obětujete mu všechno, nic vám nemůže stát v cestě.
Když Martin Svědík přicházel před rokem a půl do Zbrojovky, byl to šok. Vybral si poslední tým druhé ligy, hrozila ostuda. Zvenčí to působí tak, že otočil kormidlem celého klubu. Je to velká zkratka?
Vypadá to tak zvenku - a bylo to tak i zevnitř. Jednoznačně. Jsme za to strašně rádi. Situace byla velice vážná, složitá. Ne každý trenér by to dokázal, tlak byl enormní. Zbrojovka je pojem a v té pozici být neměla. Nakoplo se to celé. A to bylo doopravdy o trenérovi. Hráči museli pochopit, že když budou dělat to, co se jim říká, tak to zvládneme. Povedlo se. Kdyby se nám nepodařilo přivést trenéra Svědíka, mohlo to dopadnout špatně.
Není to zase tak dlouhá doba. Jak se Zbrojovka proměnila?
Ušli jsme velký kus cesty. Jsem tady dva roky a oproti tomu, co bylo na začátku, nedá se to absolutně srovnávat. Ale pořád je spousta věcí kam posouvat. Jsme ovšem v tuhle chvíli limitovaní. Čas teprve nazraje.
Budujete klub tak, aby nestál a nepadal s osobou trenéra Svědíka? Slovácko mělo po jeho konci značné problémy.
Trenér Svědík do toho šel, že je to projekt, že to není práce na dva, tři, čtyř, pět let. Má pětiletou smlouvu, ale i s naším majitelem Vojtou Kačenou jsme se bavili o desetiletém horizontu.
V Česku málo vídaná koncepce.
Chceme jít touto cestou. Nepřemýšlíme nad tím, že by měla nastat změna. Stavíme to na vlajkové lodi, trenérovi Martinu Svědíkovi.
Těšil jste se na spolupráci, nebo jste měl z něj jako začínající sportovní ředitel i obavy?
Poznal jsem ho už dřív. Neměl jsem obavy, sám jsem měl rád náročné trenéry. Je to nejdůležitější, protože pak se z hráčů může dostat maximum a mohou se posouvat. Poznali jsme se víc a máme skvělý vztah, nebyly žádné problémy. Respektuji jeho a on mě. Asi jsem měl výhodu v mé kariéře. Bylo by jiné, kdyby do pozice sportovního ředitele přišel někdo bez takových hráčských zkušeností.
Musí mít dobrý sportovní ředitel dobrou hráčskou kariéru?
Ve světě je spousta skvělých sportovních ředitelů, kteří ji neměli. Ale vnímám výhodu, že jsem žil sedmnáct let za hranicemi. Odešel jsem jako mladý, měl jsem možnost poznat tři země, jak jsem tam fotbal dělá. Ať to byl velkoklub Spartak Moskva, menší italský klub Reggina, ale tehdy v nejlepší soutěži, anebo Birmingham v Anglii. To jsou zkušenosti, které se dají těžko nahradit.
Co z toho se dá přenést do Česka?
Jsou to věci, které tady říkám od začátku. Jestli se chceme ve Zbrojovce do budoucna bavit o pohárech, tak musí být zázemí. České kluby na to doplácejí dlouhodobě. Vidíme, že je teď spousta bohatých majitelů, ale infrastruktura, tréninková centra a kvalitní hřiště ještě chybí. Potom může jít celá soutěž nahoru. A to je vize i našeho majitele, což je skvělé. Všechno je to o servisu pro hráče.

Martin Jiránek se v roli sportovního ředitele našel.
Než jste šel do Brna, působil jste jako hráčský agent ve Sport Investu. Dobrá průprava?
Kdybych šel dělat tuhle pozici hned po konci hráčské kariéry, bylo by to strašně těžké. Věděl jsem, že chci zůstat u fotbalu, ale nechtěl jsem jít trenérskou cestou. Za těch skoro sedm let ve Sport Investu jsem rád, moc mi daly. Naučil jsem se od spousty lidí spoustu věcí. Měl jsem možnost objíždět kluby, být na jednáních, dělat transfery. To se mi teď hodí.
Ověřil jste si, že pro manažerskou práci máte předpoklady?
Být v této pozici v klubu byl můj sen. Tohle byl mezikrok, který mě nachystal. A jestli jsem měl obavy? Vůbec. Jediné věci, které rozumím nejlíp, je fotbal. Dělám ho odmala. Jedině v něm se mohu realizovat.
Co tedy musí mít opravdu dobrý sportovní ředitel?
Každý by měl mít svou cestu, nikoho nekopírovat, všude je to jiné. Měl by umět poznat kabinu, co mohou cítit hráči, co jim může chybět. Pak to jsou vyjednávací schopnosti a čich na hráče. Kdyby tohle někdo uměl na sto procent, je asi nejbohatší člověk na světě.
Zkušenosti z velkých zápasů jsou něco, co manažer z byznysu těžko nahradí.
Ano, je pro ně složité pochopit strašnou spoustu věcí, které sport má. Fotbal v Česku a v zahraničí se dělá dost jinak. Jiný je přístup lidí okolo. U nás pořád ještě v něčem dozráváme, některé věci tady nejsou dané jako normální, ale berou se jako něco extra.
Jak hráč jste si vybudoval kontakty. Otevírají vám dveře?
Kontakty patří k nejdůležitějším věcem. Některé jsou zatím pro nás, Zbrojovku, k ničemu. Teď se mezi námi nedají dělat obchody, jsou v soutěžích, o kterých se nemusíme bavit. Ale do budoucna se hodit mohou. V českém fotbale lidi znám taky a vnímám, že mají ke mně respekt, když se někde objevím.
Ptají se vás hráči, jak to funguje venku? Jaké to je si zahrát finále Anglického poháru ve Wembley před 90 tisíci diváky a porazit Arsenal s Tomášem Rosickým?
Tohle se neděje. Ale když s kluky řešíme herní situace, vědí, že jsem byl na jejich straně. Mohou si z toho něco vzít.
Poslyšte, znají vůbec ten váš nejslavnější gól, jak jste se za Groznyj trefil v Krasnodaru nártem téměř z půlícího kruhu do víka?
Zrovna před pár dny jsme se na tréninku zdravili s Adamem Hrdinou. Řešili jsme nějaký jeho skvělý zákrok. Říkám: Jo, dobrý. A ty bys tu mou střelu z půlky chytil? Jakou? Ten gól neviděl.
Co vás tenkrát napadlo střílet? Vždyť nebohý gólman stál v brance a kdyby se tehdy řešilo xG, bylo by šílené.
To se nedá natrénovat. Něco vám v hlavě řekne, abyste to udělal. Nepřemýšlíte nad tím, je to milisekunda. Chtěl jsem dávat diagonálu na kraj, ale jak jsem si míč zpracoval, v hlavě mi proběhlo: Vystřel! A já nepřemýšlel, kde stojím. Pak je z toho tohle.
Na Zlatana. Moc hezčích gólů ve fotbale nepadlo. Věděl jste vůbec, jak slavit?
Sranda byla, že první u mě byl náš brankář. Měl to nejblíž.
I ve Spartaku Moskva jste si vybudoval respekt, nosil jste kapitánskou pásku. Je vaší ambicí být jednou sportovním ředitelem v zahraničním klubu?
Jako hráč jsem chtěl hrát v kvalitních soutěžích, stejné cíle mám i teď, ale nejdřív musím odvést svoji práci v Brně. Zatím jsme naše cíle nenaplnili. Když se to podaří a byl by zájem z velkého evropského klubu, tak jsem tomu otevřený. Ale to je sen, nic v horizontu příštích pár let. Jsem stoprocentně oddaný Zbrojovce. Je tady spousta práce a nemohu říct, že bych něco už dokázal.
Jak se žije Pražákovi v Brně?
Nemám s tím problém. Když jsem v sedmnácti letech hrál na Bohemce pod trenérem Petrželou, šel jsem na hostování do Břeclavi do druhé ligy. Na Moravě jsem strávil půl roku. Nikdy jsem nebyl fixovaný na Prahu, celou kariéru jsem měl v zahraničí. Brno je krásné město.
Výkonným ředitelem Zbrojovky je Jiří Sabou, manažerem A-týmu váš někdejší spoluhráč z reprezentace Jan Polák. To zní jako silný trojlístek. Jak fungujete?
Sportovní stránku mám na starosti primárně já a mám k ruce Honzu Poláka. Když mám schůzky a nepodaří se být na tréninku, mám od toho Honzu. Je spojkou mezi kabinou a trenéry. Pomáhá mi i při jednáních s hráči. Viděli jsme u Sparty podobný model s Tomášem Sivokem. A Jirka Sabou je náš výkonný ředitel, který byl dřív v mé pozici, takže se od něj mohu učit. Bavíme se také o sportovních záležitostech.
Do jaké míry se při výběru posil spoléháte na moderní data - a do jaké míry je chcete mít nakoukané naživo?
Nechceme jít cestou jen dat, i když je v tom síla. Dá se podle toho pracovat, vidíme to také v Anglii u některých týmů. Nedávno jsme rozjeli oddělení scoutingu, kterému šéfuje Tomáš Požár. Máme tam Lukáše Kříže. Chceme se zaměřit jak na data, tak na live scouting. Zastávám názor, že oko se nedá oklamat. Čísla jsou hezká, je to podpůrná část, ale oko je nejvíc. Pracujeme se všemi složkami.
Má trenér Svědík při přestupech právo veta?
Jasně jsme si řekli, že bych nepřivedl hráče, kterého by trenér nechtěl. A je to i obráceně. Musí být shoda na obou stranách.
Pomáhá vám poradním hlasem Sport Invest?
Je to výhoda. Jsou tam lidi, kteří jsou ve fotbale dlouho a mají spoustu kontaktů. Mohu se o ně opřít, poradit se o čemkoli.

Martin Jiránek mluví i o tom, jak moc Brno potřebuje pořádný fotbalový stadion.
Ve Zbrojovce ale moc hráčů ze Sport Investu nemáte.
Jen Vachouška, Vašulína a Saala.
Udržíte střelce Daniela Vašulína přes zimu?
Nemusíme za každou cenu prodávat. Jsme v přestavbě týmu i budování klubu. Potřebujeme Zbrojovku stabilizovat v první lize, pak přijdou další kroky. Vždy je to o nabídce. Když bude skvělá, jsme otevření se o ní bavit. Musíme mít ale náhradu. Vnímáme, že jsme zatím pro hráče přestupní stanice. Ať pomohou nám, my pomůžeme jim.
Vašulín se opakovaně neprosadil v Plzni, ale předtím v Olomouci i v Hradci ukázal kvalitu. Bylo těžké ho získat?
Věděli jsme, že musíme jít na trh přivést takového útočníka. Gólových je málo. Chtěli jsme českého hráče, šli jsme do toho naplno. Povedlo se, což je pro nás skvělé.
Povede se změnit hostování nadaného Tadeáše Vachouška z Teplic v přestup?
Hostování je do konce sezony. Ve fotbale se mění situace ze dne na den. Pro nás je to zajímavý hráč.
Adam Hrdina chytá tak, že by nejspíš i tu vaši super střelu z kruhu chytil. Upřednostnili jste ho před návratem Václava Hladkého a nespletli jste se.
Věděli jsme, že nám vychytal postup. Přišel jako mladý kluk bez zkušeností a od té doby chytá stabilně, to je fantastické. Kdybychom přiváděli brankáře, tak do pozice dva. Adam nám důvěru splácí. Vnímáme, že když takhle bude pokračovat dál, tak o něho můžeme přijít.
Jediným restem z léta je střední záložník?
Víme to. Hledali jsme typologie do středu, ale když na trhu nebyli, nebudeme dělat nesmysly, abychom vyhodili padesát milionů. Jsme nováček. Až budeme mít za cíl Evropu a budeme hledat hráče, který nám tam udělá rozdíl, tak je to něco jiného. Když to řeknu blbě, jestli budeme desátí, nebo dvanáctí, je úplně jedno.
I když se povede jeden cíl, postavím si vyšší. Chtěl bych, aby se nám povedlo dostat do pohárů. Ale to je spojené s infrastrukturou.
Ještě nejste dravec jako nedaleká Olomouc, která utrácí ve velkém?
Nejsme v té situaci. Byl jsem překvapený, že Zbrojovka za posledních osm sezon byla v první lize jen dva roky. Nahoru dolů. Reálně to byl posledních osm let druholigový tým. Teď musí každý vědět, že v lize jsme - a pak začneme mít další cíle.
Nechcete předběhnout svůj přirozený vývoj?
To ani nejde. Když dnes přivedeme deset hráčů a utratíme miliardy, nebude to fungovat. Potřebujeme jít krok za krokem. Budovat tým, vylepšovat ho. A když to bude blízko, o jedné dvou pozicích, tak to uděláme. Půjdeme si za cílem.
Máte od majitele strop na nákup hráče?
Není to o stropu, ale o hráči a celé situaci. Nejlepší je utratit za mladé fotbalisty, které můžete ještě zobchodovat.
Když v zimě přivedete kvalitního středopolaře, vzrostou i vaše nároky na herní projev týmu? Máte po Zlínu nejmenší držení míče v lize.
Když se podíváte na náš fotbal, není postavený na tom, abychom dominovali s míčem a soupeře přehrávali sedmdesátiprocentním držením balonu. To není styl trenéra ani Zbrojovky. Věděli jsme, že to místo nás tlačí, ale hledali jsme typologii Fayeho v Liberci. Silný, dynamický, kvalitní na balonu.
Odstartovali jste báječně. Doma jste porazili Spartu, remizovali v Plzni. Teď si procházíte první zatěžkávací zkouškou, horším obdobím. Jak zatím podzim hodnotíte?
Start vyšel nad očekávání, to všichni víme. Takhle to nešlo udržet. Kdybychom to zvládali na druhém, třetím místě, bylo by v soutěži něco špatně. Teď přišlo těžší období, se kterým jsme počítali od začátku. Musíme se do toho vrátit, udělat nějaké body a trošku se chytnout. Ideální nebyly dva poslední zápasy, vůbec nám to nesedlo. Ale kdyby mi někdo řekl, že po čtrnácti kolech budeme mít dvacet bodů, odpovím: Fajn.
Jde z vás nadhled, klid. To chcete přenášet na tým?
Jednoznačně. Nechci řešit věci v emocích, snažím si dávat jednodenní odstup, zanalyzovat si to, přemýšlet. Podívat se na zápas znovu. A pak si udělat obrázek. I jako hráč jsem se tak snažil uvažovat. K panice není důvod.
Jste v kontaktu s majitelem Vojtěchem Kačenou?
On je člověk, který sport miluje, dělá Ironmana. Ale nechá nás v klidu pracovat, nezasahuje nám do toho. Když přijde na zápas, popovídáme si. Není to tak, že bychom si dávali schůzky, na kterých bychom řešili fotbal. Máme jeho plnou důvěru.
Otravuje vás společné zázemí s Artisem?
V Evropě hrávají dva kluby na jednom stadionu, to by nebyl problém, kdybychom tady měli kompletní zázemí. Jenže když tady hraje Artis, musí se věci hráčů a realizáku přemístit. Stěhujeme se mimo stadion do malých kabinek, to je komplikace.

Náš majitel sport miluje, těší Martina Jiránka.
A rivalita mezi kluby?
Je to brněnský klub, takže tam musí být. Derby mají náboj, jsou kvalitní a lidi přijdou.
Fanouškovský potenciál v Brně je obrovský, kotel je slyšet. Nový stadion by nalákal další tisíce?
Věřím, že kdyby stadion byl, bude plný. Musíte to podpořit výsledky, ale v tu dobu už bychom si za tím šli. Městský stadion s jednou krytou tribunou a ochozy daleko od hřiště budeme naplňovat těžko. Potenciál je tady vážně obrovský.
Fanoušci mohou stále snít o návratu za ikonické Lužánky.
To je krásný sen.
Patří k němu i titul?
S novým stadionem by to tak mělo být. Patří k tomu i tréninkové centrum, kde se přesune celý klub - akademie i my. Když budeme mít zázemí na skvělou denní práci, budeme už tím zajímaví pro spoustu hráčů. S novým stadionem musí být nejvyšší cíle.
Měla by mít Zbrojovka české jádro, nebo vás bude zajímat především hráčská kvalita?
Bude to asi o kvalitě. Záležet bude na tom, kolik kvalitních ročníků budeme v akademii mít. Chci věřit tomu, že když prckové budou mít skvělé zázemí, tak když za nimi přijde Slavia nebo Sparta, rodiče se nerozhodnou odejít, protože to nejlepší budou mít tady. Včetně průchodnosti do A-týmu.
Dal jste si osobní úkol, kdy budete mít splněno?
I když se povede jeden, postavím si vyšší. Chtěl bych, aby se nám povedlo dostat do pohárů. Ale to je spojené s infrastrukturou. Pro všechny v klubu je strašně důležité, abychom věděli, že se to povede se stadionem. Když za Lužánkami, bude to nejlepší. Je krásné si dnes dávat pohárové cíle, ale tyhle věci nejdou přeskočit.
Měl jste takový nadhled i jako obránce, který celou kariéru zvládl bez červené karty?
Dokázal jsem na hřišti předvídat, číst hru. Nemusel jsem faulovat. Jen v jedné sezoně jsem stál za čtyři žluté karty. Emoce na hřišti musí být, leklé ryby nefungují, ale v kabině jsem nikdy nebláznil.
Od vyučeného řezníka bych stejně čekal, že do soupeře zajede zostra.
Nebylo to o tom, že bych neměl důraz. Když už faulujete, musíte vědět, že to nebude průšvih. Soupeř to pocítí, ale nebude to na kartu. Pokud už musíte hráče stáhnout za dres, udělal jste něco špatně. To už vás obešel. Nejlepší hráči na obranných pozicích jsou ti, co nemají karty, co nefaulují.
Který obránce v lize je podle vašeho gusta?
Slavia má skvělé stopery, třeba Davida Zimu. I v Pardubicích se mi líbí slávista Denis Halinský. Roste z něj velice dobrý stoper. Jsme schopni vychovat kvalitní obránce, kteří se prosadí v zahraničí. Ukazuje to i Robin Hranáč v Hoffenheimu. Stopeři a gólmani jsou jednou ze silnějších stránek českého fotbalu.
Když jste se učil porcovat maso, věřil jste, že bude život fabrikou na splněná přání? Vyhrál jste mistrovství Evropy jednadvacítek, zahrál jste si na mistrovství světa.
Sen to byl. Naučilo mě to si za něčím jít. Když jsem chodil na učňák, zažil jsem klasický režim - týden škola, týden praxe. Kde je dnes Sapa, tam jsem měl praxi v masokombinátu. Od půl šesté jsem tam musel být, vstával jsem ve čtyři ráno, odjel jsem si na lince se zaměstnanci pracovní směnu a pak na trénink. To byly galeje. Fotbal jsem miloval, musel jsem to vydržet. Zocelilo mě to natolik, že pak už mě nic nemohlo rozhodit.
Dobrý příklad pro mladé hráče.
Je to o vůli. Nenechat se otrávit, zlomit. Také jsem až po třicítce zjistil, že tělo vydrží mnohem víc, než když jsem byl mladší. To jsem byl schopný si ulevit z tréninku, když mě někde něco táhlo. Od třicítky jsem nevynechal jediný trénink, nakládal jsem si ještě víc - a tělo pořád drželo. Musíte si za tím tím. Když máte cíl a obětujete mu všechno, nic vám nemůže stát v cestě. A dokážete to.















