KHL má pořád peníze, hvězdy a plní své poslání. Místo Česka se loví jinde

Když po olympiádě 2022 naplno vypukl válečný konflikt na Ukrajině, zahraniční hokejisté opouštěli Rusko. Ve velkém řešili, jak ukončit dlouholeté smlouvy. Zdálo se, že megalomanský projekt jménem KHL, který řídí a platí státní firmy, pomalu zhasne.

Pokud hokejista nehodlal řešit, že je placen ze stejných peněz, které dotují i válku na Ukrajině, pak podstatným argumentem proti angažmá v Rusku mělo být, že co si tam vydělá, nedostane ze země ven.

Události z posledních týdnů ale dobře dokumentují, že tady problém není. Existuje poměrně pohodlný způsob, jak si hráč může v KHL vydělat poměrně slušné peníze a potom si je užít doma.

Důkazem je případ Kevina Labanca.

Na bývalého útočníka San Jose se vyptávaly i nejbohatší kluby v Česku. Terén v létě monitorovaly Pardubice a podle informací iSport.cz i Sparta.

Pokud extraligová špička stojí o hvězdu, dovede jí zaplatit přes milion korun měsíčně.

Labanc se ale dlouho nerozmýšlel a podepsal se Šanghají, tedy čínským klubem KHL, který však hraje v Petrohradu.

Podle zdrojů Seznam Zpráv by měl za rok inkasovat něco přes milion dolarů – tedy cca 21 milionů korun. Podstatné je, že suma se udává v čistém, nedaní se. V Česku by se mohl dostat k 15 milionům, ale obnos by musel danit.

Kluby z KHL objevily cestu, jak zajistit kvalitu ligy. Fanouškům proto není problém celý produkt dál prezentovat tak, že se jedná o velkou celosvětovou soutěž, kam míří hvězdy.

Švédsko, Finsko a Česko se z Ruska ve velkém stáhly. V KHL měly před rokem 2022 desítky hráčů, teď počty spadly na jednotky. Z Česka tam působí pouze Dmitrij Jaškin s Ostapem Safinem, kteří mají v Rusku kořeny, a Libor Šulák. Jen Slováků mírně přibylo.

Ruské kluby měly historicky silné vztahy s velkými českými hráčskými agenturami. Jen už se jim nyní neozývají tolik. Omsk a spol. pochopily, že Evropané se do země, která válčí na Ukrajině, příliš nehrnou.

Poklad se pro ně objevil jinde. Koncentrují se na hráče ze zámoří, kteří odehráli stovky zápasů v NHL, je jim kolem třiceti a nechce se jim na farmu za částky kolem 2 milionů korun ročně.

Takže mezi hvězdy ligy patří Joshua Leivo s 265 starty v NHL, novou tváří je třeba Daniel Sprong, který v NHL odehrál skoro 400 zápasů. Cestu přes KHL zvolil i Maxim Comtois, jenž se měl stát pokladem Anaheimu, a čerstvým esem je zmíněný Labanc. Ten v 29 letech nasbíral už přes 500 utkání v NHL.

Když Seznam Zprávy oslovily české agenty s dotazem, jak to teď vypadá s odchody jejich klientů do Ruska, nikdo nechtěl situaci komentovat otevřeně.

Ale shodli se, že hráči se na KHL už tolik nevyptávají. Důvody jsou dva.

Jeden zní, že v extralize výrazně stouply platy, takže nadstandardní hokejisté, o něž by byl v Rusku zájem, si doma vydělají podobné peníze. Dříve se do KHL chodilo pro násobky českého platu, teď by to byla suma vyšší zhruba o 30 procent. Na částky kolem milionu dolarů by si v Rusku nesáhli.

Druhým problémem je, že pokud by do ruské ligy odešli, daleko hůř by se jim sháněla práce, až by tam skončili.

Například Šulák hraje v KHL pátou sezonu v řadě a měl by si podle zjištění Seznam Zpráv přijít na 52 milionů rublů (13 milionů korun), což zhruba odpovídá odhadu agentů. V době před válkou byl reprezentantem, měl za sebou éru za mořem a platil za luxusní evropské zboží. Při dnešních cenách by v Evropě mohl vydělávat 8-10 milionů korun.

Pro úplnost, Safin je v rublech na 18 milionech (4,7 milionu korun) a Jaškin na 95 milionech (25 milionů Kč).

A jak se cizinec dostane ke svým penězům i mimo Rusko? Překvapivě celkem snadno.

Zapomeňte na staré historky, kdy hráči brali miliony v igelitkách.

Jak známo, ruské banky přišly většinou o možnost využívat mezinárodní službu SWIFT, tedy převádět peníze do cizí měny na účet v jiné zemi. Hokejista v KHL má teď povinnost založit si účet u Gazprombank.

Na trhu operovaly dvě zahraniční banky umožňující převod peněz soukromých osob do cizí měny. Takže následně stačilo mít účet u rakouské Raiffeisen Bank nebo maďarské OTP Bank, kam se peníze převedly a bylo možné je poslat ven.

Aktuálně u Raiffeisen Bank možnost padla, takže peníze se přes účty v Kazachstánu nebo Ázerbájdžánu posílají tam, kam hráč potřebuje.

Kluby KHL nabízejí i možnost platit v kryptoměně, ale tohle řešení moc populární není.

Riziko, že hráč o peníze v Rusku přijde, existuje a souvisí s kurzem rublu.

Když se cizinec láká, domlouvá se částka v dolarech, ale podle pravidel soutěže musí dostávat odměnu zásadně v rublech a tato částka je zakotvena ve smlouvě.

Pokud tím pádem nastane situace jako na přelomu let 2024 a 2025, tedy že kurz rublu prudce spadne, běžný cizinec dostane peníze v rublech a má smůlu, že se těšil po převodu na jiný obnos.

Lepší hráči dostávají pojistku proti změnám kurzu. Při podpisu smlouvy například vychází, že za jeden dolar dostanete 80 rublů. Kontrakt se proto přepočítá na sumu v kurzu 85 rublů za dolar, tím pádem nepodepíšou smlouvu na 48 milionů rublů, ale na 51 milionů.

Pokud by se kurz vychýlil víc, jejich problém.

Největší hvězdy KHL mohou mít dodatek, že se vyplacená suma v rublech přepočítává vždy zpátky ke kurzu, který figuruje u data podpisu, aby pro převod na dolary zůstávala stále stejná.

Problémem však nemusí být jen peníze.

Ve smlouvě se totiž hokejista zavazuje mimo jiné k povinnosti účastnit se všech reklamních akcí pořádaných klubem. Jen při podpisu netuší, jak mohou vypadat.

Může jít o návštěvu sirotčince nebo focení se s partnery. A samozřejmě může nastat i situace, že se klub rozhodne vyrobit speciální vojenské dresy, aby podpořil ruskou armádu, a hráč v něm musí podle smlouvy nastoupit. Takhle se objevil třeba Dmitrij Jaškin v úboru Petrohradu.

Co se týká peněz, které mohou ruské kluby hráčům nabídnout, teoreticky existuje omezení. Maximálně smějí na platy vydat 900 milionů rublů (cca 240 milionů korun). Jenže strop se dá obejít různými výkonnostními bonusy, které se do něj nepočítají.

Když se navíc na trhu objeví třeba jméno z NHL a klub nemá pod stropem místo, je běžnou praxí, že se domluví s hráči pod smlouvami na jejich snížení. Na individuálních bonusech se jim pak zase všechno vrátí.

I když se Rusko od olympiády 2022 neúčastní mezinárodních akcí pořádaných IIHF a NHL, zájem o hokej tam neupadá. Na stadiony chodí běžně přes 8000 fanoušků.

Udržet KHL na úrovni je pro zemi důležité, aby zaměstnanci ruského průmyslu měli pocit, že je vše v pořádku. Velká spousta Kanaďanů a Američanů navíc vytváří dojem, že se oproti lednu 2022 nic nezměnilo.

Občas k propagandě pomohou výstupy zahraničních hráčů v médiích, jako když kanadský brankář Zach Fucale dal rozhovor webu khl.ru. „Mám s KHL fantastickou zkušenost. V Čeljabinsku je všechno dobře organizované. Aréna i fanoušci jsou skvělí, s hráči je skvěle zacházeno a jídlo je vynikající. Nic nepřilepšuji, jen říkám, jak to je. KHL je fantastická liga a jsem rád, že tu můžu hrát,“ pronesl.

Podobné rozhovory působí na ruské fanoušky, kterým se líbí, že je chválí hokejisté ze zámoří. A je to i reklama pro další příchody.

„Hokej je pro Rusy hodně důležitý. Ve výsledku je starý římský citát, že lid potřebuje chléb a hry, hodně moudrý. Dělník přijde domů z práce a v Čerepovci nebo v Magnitogorsku upne pozornost ke KHL. Je důležité, že neřeší jiné věci,“ odepsal Seznam Zprávám zdroj přímo z Ruska, který chce zůstat v anonymitě, aby na sebe nepřitahoval pozornost.

Co se týká zábavy, kromě sportu tam moc na výběr není. Americké filmy se v kinech nepromítají a hodně umělců emigrovalo, takže divadelní představení nemají kvalitu jako dřív.

Sport a hlavně hokej tak vytvářejí obraz o světovosti země. Navíc zámořské kluby dál draftují mladé hráče z Ruska. Mají o ně zájem, i když už několik let v žádné věkové kategorii nehrají mezistátní zápasy proti špičce, ale pouze s Čínou, Kazachstánem nebo Běloruskem. V roce 2024 prošlo výběrem talentů NHL 27 hokejistů, teď v létě 21.

Pokud nenastane nějaká globální katastrofa, je vysoce pravděpodobné, že hokej v Rusku bude na podobné bázi jako teď pokračovat i po válce. Otázkou jen zůstává, zda ho bude řídit přímo stát a jeho firmy. Ale oligarchové napojení na stát nejspíš ano.

Zásadní je, že hokejová liga není projekt, který by měl být postaven na tradičních komerčních principech, kdy kluby získávají peníze hlavně z televizních práv, vstupného a od partnerů.

Hokejová soutěž v Rusku je v první řadě politický projekt.

Vidět je to nyní na Šanghaji využívající obří arénu v Petrohradě. Místní SKA se z ní vystěhoval, protože i pro ruského obra byl provoz neúměrně drahý. Čínský klub však do největší sportovní haly na světě umístila liga, náklady na provoz hradí město. Protože Čína je důležitý partner, se kterým Rusko udržuje čilé diplomatické i obchodní vazby.

Momentálně hrají soutěž ještě týmy z Běloruska a Kazachstánu. Výhledově se může stát, že do pozice spřátelené a důležité země vyskočí někdo jiný. Případně někdo z tria Šanghaj, Minsk, Astana může z KHL vypadnout, pokud by se změnilo politické směřování konkrétního státu.

Prezident Vladimir Putin z hokeje vyrobil jeden z funkčních nástrojů moci. Stát platí KHL, politici se s hvězdami rádi ukazují. Pokud umějí bruslit, zapojí se i do dění na ledě.

Ruské špičky tím lidem dokazují, že sledují a hlavně podporují jejich oblíbený sport.

Z pohledu budoucnosti ani tak moc nezáleží na tom, zda u moci bude dál Putin, nebo ne. Pro osud ruského hokeje je důležitější něco jiného: zda státní firmy, které obchodují s ropou a zemním plynem, budou v takové kondici, aby ho dokázaly platit.