Miliardář Šenkypl: Hokej není byznysová záležitost, ale přináší emoce

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rychle se dalo poznat, že se nebude moc ukazovat. Dušan Šenkypl se stal majoritním akcionářem klubu HC Energie Karlovy Vary v září 2022. Pro českého miliardáře to ale neznamenalo signál, že začne dávat velké rozhovory a aktivně vstoupí do řízení českého hokeje.

Do svých plánů s klubem nechal teď nahlédnout Seznam Zprávy. Pro rozhovor existovalo jedno předem domluvené pravidlo: co se týká hokeje, odpoví podnikatel na všechno, jinam se povídání točit nebude.

Povídání jsme rozdělili do dvou dílů. V prvním vysvětluje, proč se rozhodl investovat peníze a čas do hokejového klubu, když se dá těžko čekat, že by se prostředky vrátily zpátky.

Dá se brát vlastnictví hokejového klubu jako investice?

Záleží kde. Pokud ho máte v Evropě, tak se dá spočítat spíš na prstech jedné ruky, kde můžete skončit v plusu. Těžko říct, jestli v zásadním, ale existuje předpoklad, že se dá vydělat. Většina hokejových klubů ale cílí na to, aby končila kolem nuly. Tak je to často i ve fotbale, majitel vnímá klub spíš jako hobby a bere v úvahu provozní ztrátu.

Proč tedy má pro podnikatele, který dovede množit peníze, smysl klub kupovat, když mu evidentně vyskočí starosti?

Protože tam jsou současně i radosti. (usměje se) Sport přináší emoce a hokej je z tohoto pohledu jedním z těch úplně nejlepších odvětví. Vstup do hokeje v Karlových Varech od začátku nebyl vnímán jako byznysová a investiční záležitost. Míříme k tomu, že dostaneme klub někam k červené nule a hospodaření bude vyrovnané. Pokud dál porosteme jako do teď a budeme získávat nové partnery, plánujeme všechny prostředky reinvestovat do mládeže i A týmu.

Řešil jste, že ve fotbale by se investované peníze daly množit s o něco větší pravděpodobností?

To ale taky není úplně jednoduché. Fotbal má výhodu v hráčském trhu, který funguje opravdu velmi unikátně a tohle žádný jiný sport nemá. Mně se ale hokej jako sport líbí víc z hlediska emocí. Když si vezmu fotbal v Česku, tak úplně špičkovou atmosféru máte na Spartě a na Slavii. Taky to ale neplatilo vždycky. Svého času jsme plnili roli titulárního partnera fotbalové ligy a bylo tam i dost negativních věcí. Jít s rodinou na fotbal? Tehdy jsem se rozmýšlel, i když tohle se teď hodně posunulo. Hokej je jiný, fotbal ale vůbec nezatracuju. Byznysově je větší a bude větší. Hokej tady taky má své místo.

Narazil jste na téma, které tady poslední měsíce bublá a někoho dráždí. Majitel fotbalového Liberce Ondřej Kania rýpnul do hokeje, že na domácí ligu se nikdo moc nedívá, marketér Ondřej Novotný přidá, že je hokej odsouzen k záhubě. Na druhou stranu se v Česku jede linie, že hokej je národní sport, což tvrdí i prezident Petr Pavel. Tím pádem vy jdete do druhého tábora?

Tady je často spíš cíl vzbudit nějakou mediální pozornost. Faktem je, že kolem fotbalu se točí víc peněz. Ale faktem i je, že hokej tady současně ještě dlouhou dobu bude. Když přijdete na hokejový zápas, z hlediska emocí a toho, kolik událostí se děje, dostáváte lepší zážitek, než když jdete na fotbal. Nebo to je aspoň můj pohled. Nevýhoda tady zase ale je, že fotbal může hrát úplně každý, každý si ho zkusil, tím pádem má daleko větší fanouškovskou základnu.

Hokej taky naráží často na bariéru, že i na špičkové úrovni je silný jen ve svém regionu. Jde ho posunout dál?

Ve fotbale máte ale taky Spartu a Slavii, dva fenomény. Třetí za nimi je Plzeň, ale taky jde o regionální klub. Když někdo dělá sport velmi dobře a dělá ho dobře dlouho, je šance, že i takový klub se dostane do podvědomí. Tím pádem může hrát i daleko významnější roli.

Takhle přemýšlíte o Karlových Varech?

Přesně tak. Když se dívám na věc čistě ekonomicky, tak kluby s velkou halou a spádovou oblastí přes milion lidí vždycky musí mít výhodu. Sparta, pokud bude fungovat dobře, vždycky půjde ekonomicky na špičku. My máme jeden z nejmenších regionů. V přímé spádové oblasti je zhruba sto tisíc lidí, kteří mohou přijet na zápas. Jsme desetkrát menší než Sparta, takže musíme pracovat desetkrát lépe, abychom se s ní mohli rovnat. (usměje se)

To půjde?

Myslím, že ano.

Ale kam se můžete v regionu, kde každý vaši značku zná, posouvat? Sparta je v milionové Praze stále objevována, může hledat nové fanoušky.

Nemáme vyprodané všechny naše zápasy, takže rozhodně je kam se posouvat. Za poslední tři roky, co jsme v klubu, nám návštěvnost roste. Kapacita haly je něco přes šest tisíc, takže do chvíle, než bude vyprodané poslední místo, je kam růst.

A pak?

Potom se dá dělat daleko víc věcí kolem klubu s vaší velkou komunitou. V Americe hokej taky není sportem číslo jedna a nikdy nebude. Ale byznys kolem něj dělají daleko větší, než jsme zvyklí my. Dovedou dostat hráče do komunit, firem, mezi lidi. Vyvolávají daleko větší zájem o dění kolem klubu. My se snažíme, ale pořád tam nejsme.

Už jste slyšet věty typu: „Tohle tady nikdy nebylo. Nejlepší je se soustředit na hokej. Neodvádějme naši pozornost od výkonu, musíme se soustředit na zápas“?

Proto nám to trvá a všechno si vyžádá ještě nějaký čas. Snažíme se pracovat s lidmi, kteří jsou hodně otevření, ale na můj vkus to jde pořád hodně pomalu. Diskuze na téma, jak moc otevřít emoce z kabiny pro diváky, je zajímavá. V Americe je to obrovský trend, my tady narážíme. I když vlastním klub, nechci všechno tlačit silou. Takhle by to nefungovalo. Posouváme se, ale pomalu. Hráče jsme u nás už začali ukazovat, chodí do škol a do firem. Pořád je to ale jen začátek. Pro hokej by bylo dobré, aby tímhle směrem šli všichni, protože v dnešní době je důležité budit mediální zájem a mít v extralize hvězdy.

Docela zaujala vaše akce, kdy jste v říjnu hráli zápas ve všední den v poledne. Hráči koukali, extraliga koukala, klub všechno komunikoval jako dětský zápas. Do haly dorazilo pět tisíc žáků a fanoušků. Teď je už akce na seznamu, vyzkoušela se, tak postupně přidáte další?

Ano, tak se o tom dá mluvit. Vždycky máte nějaké limity, tým, který podobné věci pořádá, se taky potřebuje učit. Nejsme v prostředí, že bychom přišli ke klubu, na trhu si vybrali deset lidí, kteří podobnou akci už desetkrát pořádali. V něčem jsme spíš průkopníci, snažíme se sem přivést věci, které fungují jinde. Podle mě to vidět je. Když vezmu na hokej do Karlových Varů kamarády, kteří si mohou v Praze vybírat z různých akcí, tak mi řeknou, že tohle nečekali. Jsou nadšení. Na čtvrtfinále play off a na předkole jsem měl hodně známých, atmosféra je v tu chvíli ještě lepší. Pak dostanu fotku tříletého dítěte, které přesvědčilo rodiče, že mu musí koupit hokejku. Navštívili zápas klubu, který do teď vůbec neznal a dostala je atmosféra. Baví mě, že nám chodí na hokej rodiny s dětmi, mladí lidé. Fanouškovské jádro má poloviční věkový průměr než tři roky zpátky. Atmosféra se celkově posouvá.

Co si pak řeknete ale chvíli, kdy se řeší váš klub, kdy opilý fanoušek huláká na hráče a maséry Komety? Nakonec došlo k fyzickému střetu, masér veškeré slovní výpady nevydržel a pro muže si sáhl.

Mrzí mě, že se něco takového stalo. Zaměstnanec klubu i hokejista by v sobě měl mít mentální sílu, aby dovedl ignorovat emoce fanoušků. Můžete si říct, že jsem zaujatý, ale stejný pohled bych měl i opačně, kdyby v Brně reagoval takhle někdo z našeho týmu, je to neprofesionální. Naštěstí se nakonec nic nestalo, bylo riziko, že náš fanoušek přepadne dolů přes zábradlí, jak ho masér Komety tahal za šálu. Tohle ale nikdo nechce.

Není ale spíš cesta působit na prostředí, ať není první emocí fanouška, že půjde sprostě urážet k zábradlí soupeře?

Ten člověk byl bohužel pod vlivem alkoholu, což je samozřejmě špatně. Vnímám chování fanouška jako absolutně za hranou a nemělo se stát. Zažili jsme i daleko horší věci na fotbale nebo na jiných sportech. Důležité pak vždycky je reagovat, nelze tyhle věci akceptovat. Tohle ke sportu nepatří. Takže tady souhlasím. Pokud se taková věc přihodí, pojďme nalézt řešení, aby se nic podobného už neopakovalo.

Nastavovat kulturu na stadionu, aby nikoho podobný nesmysl už nenapadl, ať nejde pouze o represivní řešení typu, že u východu hráčů se postaví pět pořadatelů?

Přesně tak. Za dobu, co jsem u klubu, se stal jeden exces s fanoušky hostí, který se vyřešil. Tohle byl první případ ze strany našich fanoušků, kteří jsou nadstandardně slušní. Cílem je, abychom se přišli na hokej bavit a užívali si ho. Líbí se mi model, kdy se nemusíte bát propojit fanoušky obou týmů. Klidně sedí v jednom sektoru, hecují se, to je ideální stav.

Co je teď hlavní vizí Karlových Varů? Vyhrát titul? Produkovat svoje vlastní hráče?

Abychom produkovali radost a budili emoce. Toho nejde úplně dosáhnout, pokud se klub pohybuje někde na posledních dvou třech místech tabulky. Pokud se nacházíte někde v první půlce tabulky a máte zdravý hokejový projev? První dvě sezony jsme třeba měli díky stylu hry lepší výsledky na cizích stadionech než doma. To mi přišlo špatně. Chceme zábavu doručovat vlastním fanouškům, tím pádem se herní styl i skladba mužstva posouvají, abychom dovedli předvádět atraktivní hokej. No a titul… (usměje se)

Nevěříte?

Doufám, že se povede. Nemůže to vyjít každý rok, ale věřím, že sport má kouzlo, že si někdy všechno sedne dohromady, jak si přejete. Můžete tomu říkat klidně štěstí, ale funguje to tady daleko víc než třeba v byznysu. V každém sportu jsme viděli vždycky nějaký příklad, že vyhrál klub, který podle finančních možností vyhrát neměl. Je moc dobře, že se takové věci dějí.

Při vašich možnostech by teoreticky ale šlo otevřít kohout, nalít do klubu 100 milionů navíc, vyrazit na nákupy získat titul rychleji, ne?

Takhle jsem ale nikdy ani nepodnikal. Vždycky jsem stavěl firmy tak, že byly efektivnější než ostatní a lidé vymýšleli jiné cesty, jak věci dělat. Z toho mám vždycky radost. Chtěl bych, aby náš klub hrál vždycky nad své papírové možnosti. Pokud budeme rozpočtově třeba v mírném nadprůměru a výsledkově se budeme pohybovat trochu výš s tím, že občas vystřelíme mezi TOP čtyři, někdy mezi první dva, budu nadšený.

Když jste se rozhodoval, jestli do klubu má smysl vložit peníze. Hrálo roli, že Karlovy Vary mají pověst, že dovedou pracovat s mládeží, mají pořád velmi slušnou arénu, kolem ní i zázemí typu bazén a další věci?

Kdyby klub neměl současné zázemí, vůbec by pro mě takový krok nepřipadal v úvahu. Kdybychom do toho všeho ještě museli řešit, že potřebujeme nový stadion, další ledovou plochu, sportoviště, nedávalo by to smysl. V Karlových Varech je ale velmi dobře postavené sportovní centrum, je tam prostor pro mládež, všechno dokonale zapadá do koncepce, že chceme vychovávat kvalitní hráče pro áčko, otevřít cesty do zahraničí na univerzity. Tím pádem by se mohla zvětšit i spádová oblast a mohli by k nám posílat děti i rodiče, kteří nechtějí sázet jen na jednu kartu, že vychovávají profesionálního sportovce. Další směr je taky důležitý, pokud se talentovaný kluk nedostane do NHL, může se dostat na univerzitu, dostat klidně stipendium a cesta se i díky hokeji otevře zase jiným směrem.