Kolik stojí hvězdy pro MS: Svaz hradí náhrady klubům i miliony za pojistky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Z pohledu statistik přijíždějí většinou z NHL na mistrovství světa hlavně body, rozdíloví hráči, kteří dovedou sbírat góly a asistence. Pak je tady ještě účetní pohled, protože každé mistrovství světa s hvězdami znamená určitou zátěž pro pokladnu každého svazu.

Kariéru hráče na mistrovství světa je potřeba pojistit, což není levná záležitost. Na turnaj se slétají hokejisté, kteří mají v dalších letech pobírat klidně desítky milionů dolarů. Nikdo nemyslí na variantu, že by na světovém turnaji měl končit s kariérou kvůli zranění. Ovšem je důležité s takovou variantou operovat a nachystat se, kdyby náhodou malér opravdu nastal.

„Hráče, kteří jsou pod smlouvou, my ani nijak neřešíme. Tuhle sumu nám strhne pak automaticky IIHF (Mezinárodní hokejová federace) na základě smlouvy s NHL,“ vysvětluje Seznam Zprávám generální sekretář hokejového svazu Jan Černý.

V praxi to chodí tak, že každý hokejista je pojištěný u svého klubu NHL a krytí kontraktu pak cestuje s hráčem i na mistrovství světa. Pouze částku přestává platit zámořský klub, nýbrž přechází na konkrétní národní svaz. Mzdu za výkon hradit nemusí, protože částka, kterou hokejisté dostávají v NHL, se počítá za základní část. Play off hrají fakticky zadarmo a mistrovství světa se koná, když základní část za mořem dávno skončila.

Za minulé MS v Praze vydal Český hokej na pojistkách hráčů NHL kolem osmi milionů korun. „Z celkové sumy nám zhruba polovinu zaplatila IIHF, zbytek musel doplatit svaz.“ Mezinárodní hokejová federace přispívá jednotlivým svazům sumou 20 tisíc dolarů (441 tisíc Kč) za jednoho hokejistu z NHL.

Částka od IIHF se neliší, takže stejná suma přistane na účtu za Davida Pastrňáka, kde se pojišťuje zbývající hodnota obří smlouvy na 90 milionů dolarů i za Davida Špačka, jehož smlouva má zbývající hodnotu necelý milion dolarů.

Tím pádem může svaz v některých případech dostat i vyšší kompenzaci, než sám musí za jištění kontraktu zaplatit. Na druhou stranu, pokud je potřeba zaplatit sumu za hráče typu Davida Pastrňáka, Tomáše Hertla, Martina Nečase nebo Filipa Hronka, cena zase oproti příspěvku několikanásobně roste.

Parametry pojistky se liší podle věku, soupisu zranění a výšky kontraktu hráče. Vyřešit zajištění hokejisty s kontraktem v NHL je pak ve výsledku poměrně snadná záležitost. Svaz se o ni nestará, pouze zaplatí.

Zajímavější situace ovšem nastává u hokejistů, kterým smlouva za mořem skončila. Teoreticky není co pojistit. Fakticky ale ano, protože je nutné myslet na zbytek kariéry. Tady už si každý svaz musí vyhledat vlastního partnera, se kterým se domluví.

„Minulý rok jsme museli řešit Martina Nečase, teď Adama Klapku, Jakuba Lauka a Daniela Vladaře,“ vypočítává Černý. „U nich se pojišťuje krátkodobé zranění, to znamená, že by jim něco zkomplikovalo příští sezonu. A pak se pojišťuje kariérní zranění, tedy dlouhodobá,“ přidává generální sekretář Českého hokeje.

Pojistné společnosti kalkulují s různými faktory. Například Adama Klapku by nepojistily na 200 milionů dolarů, protože si zjistí, že tak vysoký kontrakt v tuto chvíli není v jeho případě ve hře a ve zbytku kariéry pravděpodobně na takovou sumu nemůže nikdy dojít

Podle tabulek navrhnou svoji sumu. Navíc se i může operovat s faktem, že hráč má třeba smlouvu na 90 milionů dolarů, ale musí z nich odvádět daně a další poplatky, takže na jeho účtu může skončit reálně třeba polovina. Zato v případě zranění, které ukončí kariéru, hráč dostane od pojišťovny čisté peníze.

„Dokonce musíte pojišťovně umožnit nahlédnutí do zdravotní dokumentace hráče,“ líčí Jan Černý. Takže pokud na mistrovství světa přijede hráč se dvěma operacemi pravého kolena, tuhle část těla se pravděpodobně pojistit nepovede. Z českých společností na trhu není žádná, která by podobné věci nabízela. „Obracíme se na brokery z anglického a amerického trhu, na velké nadnárodní firmy,“ říká Černý.

Občas se stane, že ochrana kontraktu může vystřelit do astronomických hodnot. Děje se tak zpravidla ve chvíli, pokud hráč nemá smlouvu a agentura po svazu chce, aby pojistil klienta pro zbytek kariéry.

Tím pádem může být dejme tomu dvaadvacetiletý hokejista, kterému končí nováčkovská smlouva a míří do pozice budoucí hvězdy NHL, daleko dražší než David Pastrňák v tuto chvíli. Jemu se částka každý rok snižuje, protože, jak je výše uvedeno, se pojišťuje zbytek kontraktu.

Pokud mladý hráč nemá smlouvu, tak se pojišťuje věc, která ještě nenastala, ale existuje velký předpoklad, že přijde. Neznámější je příklad z roku 2023, s nímž se museli vypořádat ve Švédsku. Chtěli pro MS získat útočníka Eliase Petterssona. Souhlasil, ale jeho agent trval na tom, že je třeba pojistit zbytek kariéry.

Sumu, kterou požadoval, pak následně pojišťovací společnost ohodnotila podle serveru Expressen částkou 5,5 milionu korun švédských korun, což by dělalo zhruba 12 milionů českých korun. Server Sportbladet následně přišel s jinou cifrou, kdy agentura chtěla po svazu necelých šest milionů českých korun. Problém spočíval právě v tom, že hráč měl platný kontrakt i na příští sezonu, tudíž se na něj vztahovala varianta, že platbu si strhne IIHF. Jenže zároveň se schylovalo k podpisu nové obří smlouvy.

V tu chvíli švédský svaz řekl, že nemá zájem a tolik peněz na pojistce za jednoho hráče dávat rozhodně nebude. Podal navíc vyjádření, že nikdy nehodlá pojišťovat budoucí kontrakty a nemá v plánu udělat z případu talentovaného útočníka precedens. Pettersson tak na MS nejel. V Česku se nikdy nestalo, že by z takového důvodu hráč nemohl cestovat na MS. Svaz se vždycky dovedl se zástupci hráčů domluvit, i když bez smluv odjížděli na turnaj Pastrňák, Nečas nebo Hronek.

Specifickou položkou jsou pak náhrady klubům za to, že reprezentace využívá jejich hráče. „Vztahují se pouze na české hráče z extraligy,“ přikývne generální sekretář Českého hokeje Jan Černý.

Princip je takový, že svaz po dobu, kdy se hráč hlásí u reprezentace, přebírá jejich klubový kontrakt. Nyní jsou náhrady ještě doplněné o celoroční pojistku. „S tím jsme začali po covidu, protože Sparta s Pardubicemi mají velké smlouvy nejen z pohledu sumy za rok, ale jedná se i o dlouhodobé smlouvy.“ V případě zranění by hráč mohl přijít klidně o desítky milionů korun, takže svaz pojišťuje všechny hráče z Evropy, kteří se ohlásí na srazu národního týmu. První nominací hráč automaticky spadá do skupiny krytých zranění, která platí celou sezonu. „Balík všech hráčů nás tady na pojistce vyjde na něco před dva miliony korun,“ vysvětlil Černý.

Ale pokud se vrátíme k náhradám, tak svaz pak klubům pošle poměrovou část jejich základní mzdy, kterou mají uvedenou ve smlouvě. Suma se vypočítá podle dnů, které hokejista strávil s národním týmem.

Za minulou sezonu svaz vyplatil klubům něco přes 12 milionů korun. Alois Hadamczik (prezident Českého hokeje) chtěl v minulosti tuhle dohodu několikrát upravovat, ale zatím se nic nestalo. Jednání s extraligou ale probíhají.

V tuhle chvíli se jeví jako nejpravděpodobnější změna, že svaz si nastaví určitý platový strop, do jehož výše by vše vždycky uhradil a cokoliv nad ním by si platily kluby samy. V návrzích se pak objevují ještě různé další detaily. Například, že by se náhrady vztahovaly pouze na akce Euro Hockey Tour a mistrovství světa, ne na celé dlouhé přípravné období před šampionátem.

Ve výsledku tak může každé mistrovství světa stát svazovou kasu desítky milionů korun a nakonec se za extraligové hráče vyplatí v součtu vyšší peníze než za hráče z NHL. Za hráče z evropských lig neplatí svaz nic, pouze zmíněnou celkovou pojistku na sezonu.