„Pro blaho společnosti,“ psal Ševčík. Pak získal legitimaci KSČ číslo 01699547

Po více než čtyřiceti letech od doby, kdy podal přihlášku do KSČ, nový poslanec za SPD Miroslav Ševčík tvrdí, že jako předlistopadový komunista se stavěl vždy do opozice a nesouhlasil s oficiální linií strany.

Nedávno v České televizi uvedl, že „jako jeden z prvních označil pomoc vojsk Varšavské smlouvy za okupaci“. Říká také, že byl už od 80. let „protiruský“.

Když však 21. června 1984 žádal o vstup do KSČ, formuloval svoje postoje jinak. „Přihlášku za člena strany (KSČ) podávám s tím, že bych chtěl přispět svou prací, odbornými znalostmi k prosazování její politiky pro blaho celé společnosti,“ stojí v dokumentu, který Seznam Zprávy nyní získaly na vyžádání z Národního archivu.

V přihlášce do Komunistické strany Československa Miroslav Ševčík po předchozí dvouleté lhůtě kandidáta strany svoji politickou angažovanost i motivaci pro vstup (viz galerie níže) sesumarizoval.

Mimo jiné popsal, že členy strany jsou oba jeho rodiče, a dále vylíčil, jak na Vysoké škole ekonomické vykonává coby odborný asistent v Ústavu marxismu-leninismu funkci lektora celozávodního výboru KSČ. A že v rámci toho navštěvoval cyklus přednášek „Škola mladých komunistů“ v Domě sovětské vědy a kultury.

„V náboženské otázce jsem důsledným zastáncem světového vědeckého názoru,“ vyzdvihl ještě své předpoklady dnešní poslanec SPD.

O členskou legitimaci KSČ přitom takto Miroslav Ševčík usiloval ještě před Gorbačovovou „perestrojkou“.

U moci v Moskvě byl tehdy poslední z generace stalinistické gerontokracie Konstantin Černěnko a v Československu stále vládl tvrdou rukou režim v čele s Gustávem Husákem.

Ševčíkovu věrnost tehdejšímu režimu stvrdili v rámci přijímacího procesu tři straníci s více jak tříletým členstvím, jak se tehdy vyžadovalo. „Je pracovitý, obětavý a věci socialismu oddaný,“ napsal jeden z ručitelů na Ševčíkovu adresu.

„Jak svými názory, tak politickou angažovaností a přístupem k práci prokazuje, že bude platným členem strany,“ doporučil přijetí další.

I výbor základní organizace KSČ vstup následně podpořil a na schůzi konané v září 1984 bylo přijetí dvaasedmdesáti přítomnými členy bez námitek schváleno.

Partajní legitimace s číslem 01699547 byla Ševčíkovi vystavena 12. prosince 1984.

Proč Miroslav Ševčík tak často mluví o svém odporu, když z dostupných archiválií nic takového nevyplývá, vysvětluje dnešní poslanec SPD dalším příkladem vzdoru.

Citované přihlášce prý předcházela ještě jedna. „První moje přihláška byla vyhozena, protože mě nedoporučili svazáci. Byl jsem nazván oportunistou a revizionistou,“ říká.

Prý už ani neměl chuť o vstup do KSČ opětovně usilovat, avšak přišel za ním vedoucí z nového pracoviště VŠE, kde měl tehdy začít učit, a ten mu řekl, že „musí být politicky organizován“. Proto nakonec o členství požádal znovu.

„Svůj vstup do KSČ jsem nikdy netajil,“ říká Miroslav Ševčík. „Stejně jako celá řada ostatních lidí a kolegů jsem se v tehdejší době podřídil formální povinnosti pro výkon toho, co jsem skutečně chtěl dělat, a to přednášet studentům ekonomie i něco jiného než tehdy povinný předmět Politická ekonomie kapitalismu a socialismu,“ popsal ještě Seznam Zprávám, jaká hlavní motivace se za podáním přihlášky údajně skrývala.

„Učil jsem nemarxistické ekonomické teorie v rámci předmětu Dějiny ekonomického myšlení, který byl už v té době povinný pro všechny studenty VŠE. Stovky mých tehdejších studentů to dodnes potvrzují. Vím to dobře, protože s nimi stále komunikuji a na moje hodiny si pamatují,“ je si jistý, že jeho bývalí posluchači mu členství za zlé nemají.

„Připomínám, že jsem v té době měl dvě malé děti a staral jsem se také o invalidní maminku. Volil jsem tak mezi odpovědností táty a syna. Těžko to mohou pochopit ti, kteří v té době nežili. Považuji za klíčové, že mám čisté lustrační osvědčení,“ dodal Miroslav Ševčík.

Ještě předtím stačil poslat redakci text, v němž sám vzpomíná, jak prý už od roku 1987 na škole otevřeně vystupoval proti sovětské okupaci a v roce 1989 se aktivně účastnil protikomunistických demonstrací. Ať už v rámci lednového „Palachova týdne“, a posléze i zlomové manifestace 17. listopadu na Albertově.

Vyústěním těchto jeho revolučních aktivit byla kandidatura na rektora, kdy v lednu 1990 s poměrně výraznou podporou studentů jen těsně prohrál s ekonomem Věňkem Šilhánem, a poté ve věku pouhých 31 let zaujal post prorektora VŠE.

Tuto životní etapu Miroslava Ševčíka už archivy nezmiňují. Místo toho se lze jinde dočíst, jak se o něj v letech 1987 a 1988 zajímaly tajné služby.

Jak už v roce 2021 popsaly Seznam Zprávy, jako možného tajného spolupracovníka si jej vytipovala vojenská rozvědka (Zpravodajská správa Generálního štábu). Podle dokumentů, které v tomto případě schraňuje Archiv bezpečnostních složek, jej zvažovala využít v Rakousku na Vídeňské univerzitě, kam se Ševčík zrovna chystal na tříměsíční stáž.

Zpravodajci v dokumentech zmínili Ševčíkovu ochotu ke spolupráci a charakterizují jej jako „iniciativního, pracovitého, zásadového a svědomitého“ člověka. Z námluv ale nakonec sešlo, když zjistili, že jim Ševčík zatajil, že jeho teta žije v emigraci (viz galerie níže).

Miroslav Ševčík se stal v posledních letech známým hlavně jako kontroverzemi opředený děkan a posléze proděkan Národohospodářské fakulty VŠE. Aktivně se účastnil protivládních demonstrací, na akademické půdě zaujímal proruské postoje.

Teď se vedle práce poslance za hnutí SPD znovu uchází o post rektora VŠE. Podobně jako před 35 lety. Nyní v přímém souboji se současným rektorem Petrem Dvořákem, který jej v prosinci 2023 z postu děkana odvolal.

Akademický senát VŠE o novém rektorovi rozhodne už za týden, 24. listopadu.