Obr z NHL porazit jde. Teď jen Česko schytalo lekci, kudy vede slepá cesta

Dobrá zpráva je, že nejhorší výkon při zápase s Amerikou nepodal český tým. Čistou hanebnost provedl DJ v hale, když si myslel, že pouští vlnícím se tribunám nějakou národní odrhovačku. Když ve třetí třetině pustil song zpěváka Rohonyho, že „Sparta jediná, Sparta železná“, tak fanoušci ne zrovna povedený nápad vypískali.

Byl to trapas.

To o českém účinkování v základní skupině mistrovství světa zdaleka říct nejde. Ano, má kyselou pachuť, protože v posledním utkání s týmem Radima Rulíka provedly Spojené státy rychlý proces.

Zní krutě, že po šesti výhrách ze sedmi zápasů skončilo Česko třetí ve skupině, muselo se přesunout do Stockholmu, kde se postaví extrémně silnému Švédsku. Navíc má ještě v hlavě, jak s ním soupeř cvičil. Jenže takhle je mistrovství světa nastavené: kolikrát zápasy o ničem, z povinnosti, kde musíte jako favorit vyhrát. Jedno brknutí pak může přinést sadu nepříjemných věcí.

Jako teď. Amerika roztočila kolotoč, ještě nikdo nedokázal český tým v éře, kdy ho vede Radim Rulík, tak přehrát a přestřílet. Brankář Karel Vejmelka měl 51 zákroků, což je extrémní číslo. A taky zásadní. Takhle velký průvan v defenzivě foukat už nemůže.

Aspoň trochu pozitivní je, že po zápase procházeli mixzónou solidně naštvaní čeští hráči. Nikdo nerozebíral porážku s úsměvem, že se taková věc stává, což doplní pár frází o novém dni a tak dále.

Prvním problémem nezdaru byla zbytečná vyloučení. Dalo by se vymlouvat na rozhodčí, ale po vyspání je potřeba druhý den ráno zkrátka uznat, že vyrábět v útočném pásmu fauly hokejkou je hloupost. Každá taková věc překlápí pravděpodobnost výhry k soupeři.

Pak je klíčovým bodem David Pastrňák a jeho využití. Nejlepší český hokejista současnosti přijel na MS a v týmu pracuje od prvního zápasu. V každém utkání ukazuje dávku své ofenzivní geniality. Jakoby s důležitostí zápasů rostl i jeho přínos. Švédi se ho logicky ve čtvrtfinále pokusí odstavit ze hry.

Třeba se jim to může povést. Národní tým se na svého nejlepšího hráče upíná hodně. Jen v poslední době bylo mužstvo nejsilnější, když předvedlo naladění, že může rozhodnout kdokoliv. Pastrňák táhl Česko celou základní skupinu, teď bude potřebovat daleko větší doplnění, aby se na něj tolik neupínala pozornost.

Stačí dvě tři střídání, kdy nebude tolik pod dozorem a umí zápas zlomit. Jen bude důležité nabídnout Švédům návnadu, že nebezpečí číhá i jinde.

V sezoně národní tým nemá problém s ovládáním hry. Často se na hřišti děje to, co ordinuje kouč Rulík. Jen Amerika ukázala, že hráči na úrovni NHL jsou víc než tým, který neplní systém na sto procent, fauluje, ztrácí puky a nedovede je dostat dostatečně rychle k útočníkům.

Švédsko pro domácí mistrovství světa sestavilo hodně nabitý soubor. Až na výjimky se jedná o hráče ze zámoří. Ukazuje se tady velký rozdíl v základně, kterou Česko a Švédsko v NHL mají. V nejlepší lize světa nastoupilo v sezoně přes 100 Švédů a jen 34 Čechů.

Ale i s tím se dá pracovat.

Důkazem je Rulíkův výběr do 20 let. Pokud se celek podřídí systému, jednou se dá obr porazit. Čeští junioři porazili na přelomu roku 2022 a 2023 Kanadu ve skupině a ve finále se jim to málem povedlo podruhé, ale nakonec padli v prodloužení.

Dnes ze soupisky Kanady vypadává hodně hráčů, kteří hrají stabilně NHL: Bedard, Stankoven, Wright, Fantilly, Zellweger a další tam nakukují. Z českého tábora udělal průlom Jiří Kulich. Ale podstata spočívá v tom, že tým kluků oddaných plánu jednou Kanadu reálně porazil a podruhé málem.

„Jednou“ může vždycky přijít, i když švédská parta má brutální sílu. Základem k jejímu zdolaní je maximální oddanost týmové strategii (hokejisté tomu říkají ego v trenkách). Každá odchylka se rovná problému.

Porážka s USA by právě mohla myšlení hráčů nasadit na správnou linii. Jakkoliv to zní bizarně, tak pokud bude ve Stockholmu slyšet Hana Zagorová a její „Já nemám strach“, tak se všechno povedlo.

A jestli ne? Mistrovství světa neskončí fiaskem. Jen střetem s realitou, protože ne vždycky se dá individuální kvalita a vyspělost porazit systémem. Někdy je dovedností tolik, že vládnou. Všechny reprezentační úspěchy poslední doby byly způsobeny týmovým pojetím a tím, že hráči obětovali své ego ve prospěch celku. Jiná cesta nepovede ani přes Švédsko.

Buď národní tým předvede silný taktický výkon a velkou převahu soupeře utlumí v taktické pasti a herní disciplíně. Nebo zase nasedne na kolotoč. Jen ten už by tentokrát zastavoval až v Praze. Bez medaile.