Proč je Pastrňák tak důležitý: generační talent, který se naučil vyhrávat

Proboha, kam jede? David Pastrňák v posledním zápase základní skupiny mistrovství světa spíš na oko dohrál u pravého mantinelu Tagea Thompsona. Pak odjel pryč. Česká sestava se měla bránit americké akci a český útočník na první pohled úplně nelogicky ujel. Bez puku si to namířil k bráně soupeře.

Andrew Peeke zná Pastrňáka z Bostonu. Na okamžik se podíval na kolegu z obrany, jestli není čas se stáhnout a prchajícího soka pohlídat.

„Ne, nesmysl, máme přečíslení, dáme gól,“ skončila úvaha jiným plánem a logickým.

Střih.

Za sekundu a půl nahrál Thompson na střed hřiště od mantinelu, Roman Červenka vzal puk a nahrál Pastrňákovi. Ten načasoval nájezd na druhou modrou čáru. Útočník Bostonu jel sám, na bránu, vymetl horní růžek.

Peeke zpátky jen klouzal, věděl, že situaci vyhodnotil špatně a nemělo cenu sprintovat zpátky.

Pastrňák vyrovnal na 1:1. Zápas nakonec ovládly Spojené státy, ale přesně v tomhle malém detailu bylo vidět, jak moc se české číslo 88 vymyká od normálu.

Nikdo jiný by si nedovolil odjet z pásma, když soupeř útočí.

Kdyby ano, akce by pravděpodobně skončila tak, že Amerika přečíslí menší počet hráčů, dá gól a snímek odjíždějícího útočníka by se stal hitem na sociálních sítích.

Jenže geniální hráči typu Davida Pastrňáka mají dar situaci propočítat, že má smysl riskovat. Případně to pro ně není vůbec risk.

„Je to tak,“ přikývl Roman Červenka, když moment přehrával znovu. „Viděl jsem Pastu, že mizí, ještě dřív, než jsem dostal puk. Byl jsem rád, že mi ho dali,“ přidal český kapitán.

Z pohledu výsledku šlo o nepodstatnou věc, nic neřešila. Současně však ukazuje, v čem spočívá česká naděje pro čtvrtfinále proti Švédsku. Mít Pastrňáka totiž znamená, že pokud se daří plnit systém a nedostávat góly, on může vymyslet věc, která se vymyká.

Kouč Radim Rulík pak Seznam Zprávám vysvětlil, že někdy mají podobné kousky i teoretickou přípravu: „Amerika často přechází do takového kříže 1-3-1 v útočném pásmu.“ To znamená, že na modré čáře zůstává hlídat jen jeden obránce, další se vytáhne podpořit útok. „Kluci tohle věděli, tak se věc podařilo využít. David je v podobných momentech velmi chytrý. Byla to jedna z cest, jak s Amerikou hrát.“

Zní to jednoduše. Ale zkuste si vybavit, kolik dalších takových případů se Česku povedlo. Přesné číslo je nula.

Trenéři přečtou chyby soupeře, ukážou je. Pak záleží na individuálních schopnostech hokejistů, kdo udělá něco jinak, než je třeba zvyklý.

Důležitou roli sehrál i Červenka. Četl situaci úplně stejně jako Pastrňák. Postavil se na místo, kam čekal, že půjde od amerického útočníka nahrávka.

Pastrňák ani na něj nemusel křičet, že je volný: „Ne, to nebyla potřeba,“ usmál se Červenka. „Viděl jsem ho dobře, tam záleží, aby nahrávku dostal co nejrychleji,“ vysvětlil.

David Pastrňák je jedním z nejzářivějších útočníků současné doby. Server The Hockey News sestavil jako každoročně své vlastní pořadí nejlepších hráčů NHL. Hlavní opora Bostonu Bruins se umístila na 15. místě.

„Až?“ divil se spoluhráč z klubu i z reprezentace Jakub Lauko. „To je podle mě blbost,“ odmítl pořadí. Před ním magazín vidí jiné útočníky: Austona Matthewse, Sidneyho Crosbyho, Kirilla Kaprizova, Matthewa Tkachuka, Leona Draisaitla, Nikitu Kučerova a Connora McDavida.

„Za mě je TOP 5 útočník v NHL, tak ho beru. Jedná se o jednoho z nejlepších hráčů na světě,“ zdůrazňuje Lauko. Svého parťáka si hodně váží.

Ne jen pro kličky a góly. Ve 28 letech se Pastrňák posunul dál. Umí přijmout, že se od něj čeká každý večer nejlepší výkon a obrany se chystají speciálně na něj.

Je tak dobře připravený, že i v oslabeném Bostonu dovede situace řešit tak originálně, jak předvedl proti USA. Rád nachází řešení, které trenéři soupeře nemají v šablonách. A když mají, provede je tak precizně, že se těžko brání – třeba jako jeho rána z levého kruhu pro vhazování.

Po dlouhé době se s ním v kabině potkal brankář Daniel Vladař. Z Bruins odešel v roce 2021 a podepsal smlouvu v Calgary. Těšil se, až kamaráda uvidí. „Už mistrovstvím jsem si říkal, že pro mě bude zase zážitek si s Davidem zahrát. Pasta je extra třída, jeden z nejlepších hráčů na světě,“ zopakoval formulku, která se hráčům automaticky hrne do úst.

Ale není se moc čemu divit. Stačí třeba sečíst góly v NHL za posledních pět let a výjimečnost útočníka z Havířova září i z čísel. Nasázel 211 gólů, za stejnou dobu se výš dostali jen Auston Matthews a Leon Draisaitl, jinak nikdo. Vysoko je i desetileté tabulce, má stabilní výkonnost, pořád na sobě pracuje.

Z Bostonu odešli postupně Zdeno Chára, Patrice Bergeron, David Krejčí i Brad Marchand. „Ještě když jsem byl v Bostonu, pamatuju si, jak dovedl naslouchat starším klukům jako byli David Krejčí nebo Zdeno Chára. Učil se od nich, nepřekvapuje mě, že se z něj stal taky lídr,“ vidí u veselého kluka s nádhernými kličkami posun Vladař.

Často se mluví o „kultuře Bostonu Bruins“, kterou zavedli v klubu Chára a spol. Za mořem se často skloňuje, že tahle generace v klubu zase vykopala z podzemí postoje, které zastávaly legendy jako Ray Bourque, Cam Neely, Johnny Bucyk nebo Bobby Orr.

Pojem „kultura Bostonu“ zní hezky, ale má smysl chtít popsat, co za ní je. Kouzelná formulka se dá popsat docela dobře. „Nechci to říkat sprostě, ale…“ zamyslí se na chvíli brankář Vladař.

Rychle si myšlenky v hlavě porovná a pokračuje: „Je to taková naštvanost po každém prohraném zápase. Ve výsledku je každé utkání v Bostonu bráno jako sedmé finále Stanley Cupu.“ S nadsázkou se dá říct, že kromě hraní hokeje chodil Pastrňák NHL i na „univerzitu Bruins“. Přednášející: „profesor“ Chára, „doktor“ Bergeron, „docent“ Krejčí.

Principem je, že nejdřív posloucháte velká jména, občas se od nich necháte opravit a napomenout. Přijmete jejich pohled na hokej a brzy už učíte taky.

Pastrňák nedělá kličky, aby se viděl v sestřihu nejlepších akcí. Ale hraje tak, aby vyhrál. Když s ním mluvíte, ani náznakem se neobrací k vlastním kouskům, gólům, číslům. Dospěl v osobnost, která řeší tým a snaží se mu dávat ze sebe to nejlepší. „To je ono, v Bostonu nezáleželo, jestli se hraje v listopadu, v lednu nebo v dubnu. Tohle se do vás dostane, jak v klubu chvíli působíte. Tréninky mají extrémní úroveň, nikdy nepolevujete. Všichni chtějí vyhrávat,“ přikyvuje Vladař.

I když na mistrovství David Pastrňák komentuje výsledky a soupeře, vyzařuje z něj, o čem mluví gólman: „Druhé místo ve skupině, první, třetí? Ani slovo o tom nepadlo. Připravujeme se stejně na každý zápas, nikoho nepodceňovat, z nikoho nedělat Bohy.“

Nebude je dělat ani ze Švédů. Přes jeho talent vede cesta, jak i extrémně silného soupeře porazit.