Útok na čtvrtou medaili. Hokejovou dvacítku čeká nominační peklo

V lednu 2023 se trenér Radim Rulík vrátil z juniorského MS a dával s úsměvem rozhovory. Jeho hráči způsobili šok. Roky trápení a porážek zmizely, Česko přivezlo stříbro. Medaile po osmnácti letech!

Kouč tehdy vypustil zásadní větu pro všechny šampionáty do dvaceti let: „Chemii nevykřičíte, nevydupete. Buď to přijde, nebo ne.“

Od té doby reprezentace vozí medaile pravidelně, do sbírky přibyly dva bronzy. Až začne 26. prosince další vánoční turnaj, bude pro Česko zvláštní ve dvou ohledech. Poprvé si reálně může říkat, že patří mezi celky, které by měly získat medaili. A naposledy si tým složí trenér Patrik Augusta, jenž nachystal oba bronzové týmy.

Celou dobu se všechno nese v duchu původního Rulíkova hesla: nastavení, chemie, vnitřní řád. To jsou vždy nejsilnější stránky.

Česko se nestalo špičkou v rozvoji mladých hráčů. Stáže si tady neobjednávají Švédové ani Kanaďané. Jen se podařilo najít dobrý mustr, jak hrát turnaj. A pomohlo, že každý rok se daří mít v rámci jedné věkové kategorie několik ofenzivních obránců. To jsou dva zásadní posuny.

Aby nedošlo k omylu. Výsledek akce vůbec nevypovídá o tom, jak daná země pracuje s mladými hokejisty.

Důkazem je i jednoduchá hádanka. Co mají společného Sidney Crosby, Connor Bedard, Mika Zibanejad, David Hájek, Josef Jindra a Jan Chotěbořský? Všichni se v jednu chvíli dostali na stejnou úroveň, vyhráli zlato na MS do 20 let.

První tři se stali hvězdami NHL, druzí tři prožili na začátku tisíciletí hokejový vrchol a už se mu nikdy nepřiblížili.

Současně na medaili národní tým nikdy nedosáhl, když měl na soupisce Lukáše Dostála, Martina Nečase, Filipa Hronka nebo Davida Pastrňáka a reprezentaci trénovali Václav Varaďa nebo Filip Pešán. Nikdy se neslavilo, zato se rozebíraly příčiny těžkých porážek a propastného rozdílu mezi Českem a světem.

Čistě fakticky se výkonnostní mezera zvětšuje. Dvacítky sice medaile vozí, ale český hokej nechrlí výrazné individuality. Brankář Lukáš Dostál byl poslední, z koho se stala dominantní persona klubu NHL. Draftem si prošel v roce 2018, dnes je mu 25 let.

Od té doby se nenašel nikdo další s tak velkým vlivem.

Na stříbrný Rulíkův tým z roku 2023 se dá už dívat stylem, jak se se hráči posunuli. Je vidět, kdo míří do role v NHL nebo aspoň do pozice potenciálního hráče pro dospělou reprezentaci.

Nejlepší ligu světa pravidelně hraje jediný hráč – Jiří Kulich. David Jiříček se do NHL snaží stále dostat. To je všechno.

Kanadu tehdy český tým dokázal porazit v základní skupině a ve finále padl až v prodloužení. Až zarazí, jaký progres od té chvíle mladí borci z Kanady udělali. Osm hráčů hraje NHL pravidelně, Connor Bedard, Brandt Clarke, Logan Sankoven nebo Shane Wright mají v klubech výrazné role.

Švédi na turnaj pravidelně přijíždějí se sestavou, kdy 17-20 hráčů hraje už dospělé soutěže, a užívá si scénář, který by si silně přálo i vedení českého svazu: drtivá většina kádru vyrůstá doma.

Česko na MS vysílá pravidelně tým, kde podstatná část působí v zahraničí. Dospělé soutěže hraje kolem 10 hráčů, což se dá brát samo o sobě jako velký pokrok.

Ale přijede se o Vánocích na turnaj a dějí se věci.

Česko dvakrát v řadě porazilo Kanadu ve čtvrtfinále, takže obr, který sype do světa jednoho skvělého borce za druhým, nemá od roku 2023 medaili. Švédi jednu.

Dělá tedy Česko hokej lépe? Z celkového pohledu ne. Kanada nebo USA pro turnaj nemohou pravidelně využít kolem tři až pět opor, které věkově na šampionát spadají, ale už stabilně hrají NHL a kluby je neuvolní. Nyní sem patří třeba druhý nejproduktivnější hráč zámořské soutěže Macklin Celebrini.

Česko ovšem lépe dovede vyladit noty na turnaj. Umí přehrát soupeře s větší a silnější základnou. Důvodem je zmíněná Rulíkova chemie i správně zvolená taktika. Mladí hráči ji dodržovali a bonusem vždy byla skupina dvou až čtyř ofenzivních obránců, která se každý rok nabízela. Tahle jednotka Česku dřív chyběla.

Právě proto teď přichází pro Augustu komplikace. Za poslední dobu nebylo nikdy tak těžké vybrat tým jako teď.

Před rokem nechal kouč doma Dominika Badinku, což znělo jako hodně odvážný kousek. Dovednostmi převyšoval většinu nominovaných beků, ale Augusta se bál, že do sestavy nezapadne z pohledu zmíněné týmové chemie.

Trefil se, když Česko uhrálo bronz. A současně se ukazuje, že z Badinky může vyrůst zajímavý hráč. Na konci listopadu mu bude dvacet, začal hrát na farmě Caroliny a je druhým nejproduktivnějším českým obráncem v AHL (3+1).

Ročníky 2006 a 2007 tvoří vyrovnanou skupinu. Klidně se dá mluvit o nejsilnějším týmu, jaký za Česko na šampionát odjel od Pastrňákovy éry v roce 2016.

Což může být právě i úskalí. Trenér se potřebuje trefit, aby zase naskočily funkční vazby.

Předně: jedna věc se nemění. Ve výběru není nikdo typu Pastrňáka nebo Bedarda. Na první pohled není vidět nikdo, o kom jednou řeknete, že stoprocentně bude hrát první dvě formace v NHL.

Hodně hráčů je v kategorii „může se dostat do NHL“, když se budou dál zlepšovat.

Síla týmu se dá hledat hlavně v ofenzivní fázi.

Útok bude stát převážně na hráčích, kteří zvolili zámořskou cestu. Václav Nestrašil (197 cm) je příkladem hokejisty, o kterého Česko zase tak moc nestálo a prospěl mu odchod do USHL, tedy americké juniorky. V ní se posunul tak, že si ho vybralo Chicago v prvním kole draftu.

Vysoký útočník teď září na univerzitě v NCAA a měl by být hvězdou týmu. To samé Adam Benák, který přes americkou juniorku odešel do kanadské. Měří sice o 24 cm méně než Nestrašil, což je pro něj výrazný handicap, ale pere se s ním dobře. Maže ho svým vysokým hokejovým IQ asi i víc, než se čekalo. Patří mezi nejproduktivnější hráče OHL.

Adam Novotný by měl být střelec budoucnosti. Max Curran a Adam Jecho jsou jako Nestrašil útočníci kategorie „190 cm a víc“, navíc hrají spolu OHL.

Bonus? Jisté pozice v útoku budou mít Petr Sikora s Vojtěchem Čihařem, kteří hráli už před rokem na MS a mají stabilní pozice v extralize.

Pro Augustu bude najednou téma, že se hráči jako Matěj Kubiesa (dává pravidelně góly v 1. lize), Adam Titlbach (v minulosti silné napojení na Benáka a zlepšuje se v OHL) nebo Jiří Klíma (vynikající střela, nastupuje v QMJHL) a Matěj Pekař (další menší, ale další chytrý hokejista z kanadské juniorky) dostanou na hranu.

Ve třetí sezoně v kanadské juniorce se navíc konečně chytl i někdejší velký talent českobudějovického hokeje Samuel Drančák. A pak je tady Marek Daníček, který odešel ze Sparty do Kanady a ukazuje vysoký ofenzivní potenciál.

Vzít? Nevzít? Koho ano? Koho ne? Rozhodovat se podle rolí, nebo jen podle schopností?

Dovednosti mají, ale když Česko na akci uspělo, nikdy nemělo tolik dobrých útočníků v sestavě. Spíš vycházela sázka, že se hráči dosazovali do pozic a tým měl jasnou hierarchii.

Když sbíral body v 1. lize Oskar Haas a v devatenácti měl průměr téměř co zápas, to jeden zápis do statistik, Rulík ho na MS v roce 2023 rovněž nevzal. Nehodil se do prvních formací. Nebyl tak rychlý, měl horší defenzivní schopnosti. Vzhledem ke stříbrným medailím Rulík nechyboval.

Augusta takových alternativ bude mít víc.

Druhé nominační peklo ho čeká v obraně, kde se to hemží útočnými beky. Jistotu mají Adam Jiříček, Radim Mrtka, Jakub Fibigr a Tomáš Galvas. Nemusí se dostat na Vladimíra Draveckého, Martina Švece a Aleše Zielinskiho.

Trenér navíc bude poprvé čelit tlaku, že se čeká medaile. Tým je silný, největší potenciál na NHL mají Mrtka, Nestrašil a Jiříček. U dalších bude záležet na jejich práci a posunech.

Paradoxně v jeho prospěch nehraje ani skutečnost, že Kanada dvakrát za sebou vypadla s Českem. Tradiční favorit si hodně přeje národní tým rozprášit, pomstít se.

Až za měsíc začne v USA turnaj, nebude to verdikt, zda se hokej v Česku dělá dobře, nebo špatně. Ale mladí hráči mohou budovat sebevědomí, že když jsou spolu, dovedou být silní. Což se pro budoucnost a případné reprezentační turnaje dospělých může hodit.