Odpadlík ze Sparty vyrostl. Černoch je lídr a brousí klenoty pro NHL

Kladenská škola. Litvínovská škola. Českobudějovická, pardubická… Na odchovance mohly tyhle adresy v české zlaté době hokejové lepit ochranou známku „made in“. Po desítkách kusů je vyvážet na kanadská a americká kluziště.

Po letech úpadku se objevila nová, možná překvapivá adresa, na niž skauti NHL zaměřili pozornost.

Nejlepší mládežnický hokej vyučují v Karlových Varech. V lázních. Junioři tamní Energie vedou ligu, muži jsou v předkole nejvyšší domácí soutěže.

S nejmladším soupiskou ze všech účastníků extraligy. S týmem postaveným na charakteru a doplněným vlastním talentem. S věkovým průměrem pod 25 let. Unikát.

Už pár let také se zbožím připraveným na export směr NHL. Jiří Kulich, Vojtěch Čihař či Petr Tomek. To jsou jen nejvýraznější jména, o která v posledních letech Západočeši hokej obohatili. Kulich hraje za Buffalo a zraněný tuze chyběl Čechům na olympiádě. Čihař byl nejlepším hráčem stříbrného juniorského šampionátu z přelomu roku a je nadějí Los Angeles.

Sedmnáctiletý Petr Tomek je pořád k vidění v extralize. Za muže odehrál celou základní část, v prvních šesti kolech dal pět gólů. Celkem jich stihl třináct. Krásných, odvážných, sebevědomých. V kabině není bez vrstevníků. Pravidelně hrají obránci Matteo Kočí (20 let) či David Moravec (22) a postupnou ochutnávku dospělého hokeje nejvyšší tuzemské kvality dostávají i další.

Každá univerzita ovšem potřebuje děkana a profesory.

V Karlových Varech to vědí. Proto si do kabiny pečlivě vybírají hráče, kteří mají v charakterovém DNA vepsanou pracovitost, touhu jít příkladem.

Jako vzor ukazují kapitána. Jiřího Černocha. Chlapa, který nastavuje fungování prvního týmu.

Borce, který v roce 2019 nepřišel po důkladném skautingu.

Přišel, protože neměl místo ve Spartě. V klubu, který ho vychoval. A následně s ním neustále šíboval.

Na západě republiky Jiří Černoch věděl, že musí někomu sebrat místo pro změnu on. Pokud si chce prodloužit hokejovou kariéru. Pokud chce uživit rodinu sportem, který miluje. Dostal tři dny, aby ukázal, co umí.

Vypráví o tom v novém příběhu Bez frází.

„Upřímně nejsem zrovna tréninkovej typ. Vypadám líp v zápase, kdy se jede nadoraz. Ale počáteční tréninky ve Varech pro mě jako zápas byly.

Zápas o moji hokejovou budoucnost.

Moc dobře jsem vnímal, že tohle je moje poslední šance. Že tohle musí vyjít. Jestli se mi totiž nepovede chytit se tady, budu už mít sakra těžký někde přesvědčit. Ne. Tohle prostě musím zvládnout. Když už jsem tak totálně vystoupil ze svý komfortní zóny, tak to prostě zvládnu.

Budu makat.

Budu dělat, co po mně chtějí.

Budu i do toho Sokolova jezdit. Ukážu jim tam, že jsem extraligovej hráč.“

A jezdil. Jezdil do nižší soutěže do Sokolova, aby předvedl zápal, obětavost, um. Nakonec dostal šanci i ve Varech. Nejdřív si ji vzal hokejově. Pak ale přidal něco, co je cennější než góly a asistence. Stal se lídrem.

Chová se tak, jak viděl u velkých hráčů.

„Jestli jsem měl na něco štěstí, tak na borce, který byli ve Spartě ty „starý“, když jsem začínal. Kohokoliv z nich dneska potkám, mám potřebu jim poděkovat, jak se ke mně chovali.

Jarda Hlinka byl skvělej. Z Lukáše Pecha s Péťou Kumstátem si člověk mohl utahovat, jako by to byli vrstevníci. Přitom to všechno byli hokejisti jako bejk. A Michalu Barinkovi jsem ze srandy říkal „táto“, protože ten mě vyloženě vychovával. On, borec, co hrál NHL i na olympiádě, si mě bral stranou, aby mi vysvětloval nejrůznější věci. Nedělal to povýšeně, snažil se mi předat svoje zkušenosti.

Z nich i ze všech dalších ohromných hráčů, s kterýma jsem se kdy potkal, jsem se snažil si něco vzít. Na každým bylo něco, co jsem se pak snažil do svojí hry nebo chování zakomponovat.

Jestli jsem ale zároveň něco nesnášel, tak když někdo něco říkal v kabině, ale sám to na ledě nedělal.

Proto když dneska v roli toho staršího řeknu, že budeme blokovat střely, dám si sakra záležet, abych byl já ten první, kdo do nějaký střely skočí. Jsou pak situace, kdy je člověk dobitej, zápas už je dávno rozhodnutej, ale ty to prostě stejně musíš udělat. Protože na tebe koukaj mladý. A ty doufáš, že si díky tomu řeknou: „Sakra, tak když on takhle blokuje střelu, tak to musím taky.“

Zrovna bloky jsou takový nejsnáz pochopitelný pro fanouška, ale v průběhu zápasu jde o spoustu dalších detailů. Ty jako hráč vidíš, že se někomu chtějí dělat víc a někomu míň.“

Černoch je profesor praktik, nikoliv nudný teoretik. Cokoliv chce po ostatních, názorně předvádí. Večer co večer při vítězstvích i prohrách. Nic mu není jedno. Protože chce hrát, mít kolem sebe partu, která se na něj může spolehnout.

A on se na ni může spolehnout.

Tyhle přednosti viděl i finský trenér Kari Jalonen během angažmá u reprezentace. Ve Spartě nepotřebného, se 179 centimetry mezi hokejisty drobnějšího útočníka si pro jeho zaujetí oblíbil. Tak moc, že ho vzal na mistrovství světa.

A najednou se Jiří Černoch zase učil. Od Davida Krejčího, Romana Červenky… Učil se, aby mohl všechno později předávat dál. V roce 2022 byl u první české medaile ze šampionátu po desetiletém půstu.

Stejně jako rostly zkušenosti pracovitého centra, roste celá karlovarská organizace. Pevnou osu s Černochem tvoří brankář Dominik Frodl a mistr světa z Prahy, střelec Ondřej Beránek. Na střídačce navíc stojí olympijský vítěz Pavel Patera.

Najednou se z Karlových Varů stal dodavatel nikoliv polotovarů, ale téměř hotových hráčů pro nejkrásnější hokejové jeviště. Pro NHL.

I o tom Černoch vypráví Bez frází.

„Není samozřejmost, že Vary mají pár let po sobě luxus vytáhnout si z mládeže výjimečnýho kluka, kterej na to hokejově má. Klub má perfektní zázemí, jaký pro růst talentů potřebuješ, ale je třeba zajímavý, že Kulda, Čihy i teď Pegas Tomek rostli každej pod jiným trenérem.

To mi ukazuje, že důležitá pro jejich rozvoj je i symbióza mládí a zkušenosti, jakou jsme v kabině nastavili.

Úplně jsme třeba odbourali dělení podle věku. Když sedíme v našem obýváčku v kabině nebo v tý sauně a kecáme, může se přidat kdokoliv. Pro mě neexistuje jediná bariéra, která by měla jakýhokoliv spoluhráče oddělovat od jinýho. Ať je mu, kolik chce.

Jasně, ty mladší musej uklidit kabinu, přinést tašky, posbírat puky, uklidit autobus nebo srovnat věci v posilovně. To je podle mě správný a nějakou hierarchii to drží. Ale jestli chce mladej Pegas nebo Kočus Kočí jít s náma na kafe? Je vítanej. Nebo nedej bože aby si někdo stěžoval, že by neměl Pegas hrát přesilovku, když mu je sedmnáct.

Má na to? Má. Tak ji hraje. A já ho v tom ještě podpořím, ať si něco dovolí.

Je skvělý, že stejně to vidí i naši trenéři. Všichni, který jsem tu zažil včetně teď Pavla Patery a jeho kolegů, se nebáli dát důvěru komukoliv bez ohledu na věk. Mladejm tak vytvářej úžasnej komfort, ve kterým můžou růst.“

Před startem předkola play off si Karlovy Vary kapitána zavázaly smlouvou až do roku 2029. Černochovi ještě nebylo třicet let a v kariéře si může ještě sáhnout na hodně trofejí, ale také pomoci hodně klukům nastartovat tu jejich.

„Až jednou pověsím brusle na hřebík a budu doma ležet na gauči, chci si pustit NHL a tam vidět kluka, u jehož začátků jsem byl. Moc dobře už teď vím, že mě to naplní hrdostí stejně jako jakejkoliv týmovej úspěch.

Budu pyšnej na to, že jsem mohl být určitou součástí tak výjimečný cesty.“

Na www.bezfrazi.cz naleznete více než 350 dalších autentických vyprávění sportovních osobností, řadu z nich lze poslouchat i v audioverzi namluvené předními českými herci.