Válka o dres. Kanada a Amerika jdou proti vedení hokeje

Světový hokej nejvíc pálí téma, jestli Sportovní arbitráž pošle v říjnu zpátky do struktury světových šampionátů Rusy, nebo ne. Koncem měsíce se má v Lausanne projednávat odvolání Ruska proti zákazu účasti na turnajích. To je ale věc, se kterou Mezinárodní hokejová federace (IIHF) aktuálně nic neudělá. Jen čeká na výsledek a podle něj se musí zařídit.

Velkou rozbuškou se stal ale i spor o dresy, který rozjel bitvu mezi Severní Amerikou, tedy Kanadou a USA, proti IIHF. Na konci prosince 2025 oznámila Hockey Canada prodloužení smlouvy se společností Bauer na dalších osm let. Firma má být oficiálním dodavatelem vybavení a drží i licence na prodej replik reprezentačních dresů.

Háček spočívá v tom, že IIHF už dřív uzavřela kontrakt s kanadskou společností True Hockey, která střídá tradiční značku Nike.

IIHF chce vytvořit i společný celosvětový obchod s reprezentačními dresy. Fanoušek v Kanadě by si tak mohl jednoduše koupit dres české reprezentace. Čech zase třeba dres Lotyšska nebo Kazachstánu. Otázka samozřejmě zní, jestli to někdo bude dělat, ale mělo by to jít.

„Zásadní rozdíl spočívá v tom, že IIHF chce prodávat dresy používané na ledě během celé sezony a po celém světě. Považuje to za své právo, které má zakotvené ve stanovách,“ odvětil na dotaz Seznam Zpráv Petr Bříza, druhý nejvyšší představitel Mezinárodní hokejové federace.

Kanada a USA to vidí jinak. Podle nich patří obchodní práva národním federacím. Takže dvě nejsilnější hokejové země světa začaly soudní spor s organizací, jejíž jsou členy. Curyšský soud 16. září zamítl návrh Kanady na předběžné opatření, kterým chtěla omezit postup IIHF.

Boj ovšem pokračuje dál, všechno může skončit až u Sportovní arbitráže (CAS) v Lausanne. Tedy na místě, kde se nyní rozhoduje o (ne)účasti Ruska na dalších světových turnajích.

„Kanada s Amerikou mají své argumenty a IIHF má zase své. Dnes mi přijde, že se celá věc dostala do určité patové situace. Je tam zkrátka hodně překážek,“ uznává i Bříza. „Pokud obě strany nebudou schopné dohodnout se na nějakých kompromisech, je samozřejmě možné, že celá věc nakonec skončí u CAS,“ připustil jeden z nejmocnějších mužů světového hokeje Bříza.

Kanadská strana během soudního řízení vyčíslila možné finanční ztráty na 21,2 milionu švýcarských franků, tedy v přepočtu na více než 550 milionů korun. Nejde o malé peníze.

Kanada vlastní práva ke svému znaku a chráněným grafickým prvkům. IIHF je nemůže jednoduše převzít a začít na nich vydělávat bez souhlasu. Podle soudních dokumentů však může pro své turnaje připravit i jinou podobu kanadského dresu. Třeba obyčejnou červenobílou variantu s nápisem CANADA, která nebude používat chráněné logo federace.

Tím pádem může třeba na MS do 20 let dojít k bizarní situaci, kdy kanadská reprezentace nastoupí na turnaji v dresech, které si země nevybrala. Své dresy od Baueru však bude dál prodávat fanouškům. Současně IIHF na dresech pro MS nebude moci použít konkrétní znak a chráněné prvky, protože práva k nim bude vlastnit kanadský svaz.

Zajímavou roli tady hraje i slavný hokejový magazín The Hockey News. V celé kauze dost tvrdě kritizuje kanadský svaz. Klíčové ovšem je, že vlastníkem The Hockey News je podnikatel Graeme Roustan, jenž současně vlastní i True Hockey – tedy firmu, která od této sezony dodává dresy pro IIHF.

„V posledních zhruba devíti měsících jsme se snažili najít shodu, řešení a nějaké kompromisy. Bohužel se to nepodařilo,“ pokrčil rameny Bříza.

Takže v tuto chvíli platí, že dvě nejsilnější hokejové země jsou názorově na opačném pólu než vedení světového hokeje.

Situace je vážná nejen z toho pohledu, že se brzy rozhodne o Rusku, což může vnést do hnutí znovu protichůdné názory. Ale hokej se potřebuje vydat novým směrem, aby zůstal finančně silný a mohl svůj produkt vylepšovat a posouvat.

Konkurencí jsou pro IIHF jiné sporty, problém je samozřejmě klima, protože přírodní led si užije čím dál tím méně zemí. O pozornost fanoušků však bude IIHF stále víc soupeřit také s NHL, která od roku 2028 plánuje rozjet čtyřletý cyklus Světových pohárů. Dějištěm má být i Evropa, kde se tradičně koná MS v hokeji. Při premiéře si NHL vybrala Prahu.

O budoucnosti světového hokeje pak v zákulisí probíhá dost široká debata. „Můžeme říct, že seznam přání všech federací je velmi široký,“ diplomaticky zahlásil Bříza.

Velká debata se například vede kolem rozšíření počtu účastníků mistrovství světa. Většina zemí z první divize, kde působí například Polsko, Litva, Itálie či Velká Británie, by si přála podobnou věc, jaká se stala ve fotbale – rozšířit počet účastníků elitní skupiny MS v hokeji.

„Ano, ptají se, proč by tam nemohlo hrát třeba 24 týmů,“ připustil Bříza. Současný model počítá s 16 reprezentačními celky. Nižší divize nejsou výdělečné, peníze do kasy IIHF přináší hlavně turnaj elitní skupiny.

Tuhle variantu ovšem zase odmítají velké federace typu Švédska, Kanady a spol. Pro ně by bylo lepší hrát turnaj klidně s deseti zeměmi.

Jisté tady je, že do roku 2034 se nic nezmění, protože tímto datem je ohraničena smlouva se společností Infront, která do světového hokeje pumpuje miliardy. Z výdělků na velkém MS se pak dotují turnaje žen, nižších skupin a mládeže.

Podle Břízy je stěžejní, aby se světový hokej naučil hledat silné lokální partnery pro šampionáty na nižších úrovních. IIHF potřebuje vydělávat také na dalších soutěžích, ne pouze na elitním mistrovství světa.

Rozvoj hokeje v menších zemích je tak podle viceprezidenta IIHF jednou z hlavních priorit příštích let. „Máme sestavené programy pro jednotlivé federace, aby mohly postupně rozšiřovat hráčskou základnu. Podle analýz má zhruba 20 zemí z nižších divizí maximálně dva lidi v kanceláři. Mají jednoho zaměstnance, případně jednoho a půl,“ líčí Bříza.

Roční rozpočet těchto federací se pohybuje pod pěti miliony korun, mají jeden stadion a do stovky hráčů. Hokej se v těchto zemích rozvíjí pomalu. Potřebuje totiž něco, bez čeho se jiné kolektivní sporty obejdou: zimní stadion. Pokud se rychle nezlepší hokejová infrastruktura, těžko si pak sport sáhne na jiné trhy.

Na půdě IIHF se třeba dlouhodobě mluví o Asii jako o kontinentu s velkým potenciálem. Mohla by to být lokalita, kde hokej zažije velký boom. „Vedou se i debaty o tom, proč by se MS mělo stále konat jen v tradičních hokejových zemích. Objevují se názory, že bychom měli jít mimo zaběhnutý rámec a pořádat turnaje v nových zemích, podobně jako například házená pořádala (v roce 2015) světový šampionát v Kataru,“ přibližuje Bříza další téma. „Shrnul bych to tak, že volby vždycky otevřou široké názorové spektrum. Teď je potřeba názory vykomunikovat a zasadit do reality.“

O strategickém směřování IIHF a řadě zásadních obchodních otázek rozhoduje patnáctičlenná Rada. V posledních letech byla mediálně nejvíc vidět, když kvůli bezpečnostním rizikům vždycky na rok zmrazila účast Ruska na MS.

Teď v ní ale nesedí zástupce Kanady, protože Katherine Hendersonovou patrně při volbách poškodil spor o dresy a přišla o hlasy. Největším paradoxem tak je, že v Radě mají zástupce Kyrgyzstán, Turecko, Bulharsko a Nový Zéland. Tahle skupina tvoří čtvrtinu celé Rady IIHF, přestože je jejich společná hráčská základna výrazně menší než v Kanadě.

Rada má sice velkou moc, ale ani ona nemůže sama rozhodnout o počtu účastníků MS. Pokud by se například měnila podoba mistrovství světa, musí rozhodnutí projít kongresem členských federací.

Pokud CAS potvrdí oprávněnost rozhodnutí IIHF nepustit Rusko na světové šampionáty z bezpečnostních důvodů, bude Rada v dalších letech dál posuzovat podmínky jeho případného návratu.

Tím pádem i nové složení patnáctičlenné Rady může dávat Rusku naději, že by se mohlo dostat zpátky. I kdyby neuspělo u mezinárodní arbitráže, Rada ho teoreticky může pro rok 2028 vrátit na scénu. Jakkoli to zatím není vůbec jisté.