Ve čtyřiceti válcuje extraligu. Červenka může vydržet ještě pět let

Před dvanácti lety odcházel Tomáš Nosek do Ameriky. V Pardubicích končil jako produktivní mladý hráč, hvězda - a klasicky se loučil, že jednou se domů vrátí. Ta chvíle přišla teď. Získal Stanley Cup a v NHL odehrál přes 500 zápasů.

Doma vládnou ale podmínky, které by v té době nečekal. „Nula. Nebo možná jedno procento, aby tam aspoň něco bylo,“ usmál se Nosek, když líčil pravděpodobnost, s jakou by čekal, že v klubu najde Romana Červenku jako lídra Dynama.

Šíleně vypadal i scénář po zlatém MS v Praze 2024, když prosákla ven informace, že by majitel Pardubic Petr Dědek vykoupil Červenku z platné smlouvy ve Švýcarsku. Pod Alpami to byl pro každého českého hokejistu zlatý důl. Doslova. Nikdo se nehrnul do Česka, když nemusel. Červenka byl první takový případ.

Ještě větším šokem je, jak v extralize hraje.

Začíná v Pardubicích třetí sezonu, v obou vládnul. V poslední se stal nejproduktivnějším hráčem základní části i play off. Bylo mu čtyřicet, stejně všem unikal.

Od jeho vítězného gólu ve finále proti Třinci uplynulo 141 dní a vyrazil do akce znovu.

Minulá sezona mohla být výjimečná, protože se Červenka chystal na olympiádu s hráči NHL. Dalo by se čekat, že kvůli téhle motivaci podřídí hokeji úplně všechno a vyjede v nejlepší možné formě.

Nic tak velkého už pro něj nachystané není, jen „obyčejná“ extraliga.

Jenže stejně v Pardubicích začal přesně tak, jak končil: v hlavní roli.

Dynamo rozjelo sezonu porážkou od Hradce 3:5. Ale Červenka zařídil vyrovnávací gól na 1:1. Byla to jeho klasika. Téměř nikdy nehraje puk tam, kam se dívají jeho oči.

Na chvíli se objevil před brankářem Stanislavem Škorvánkem, naznačoval, že bude nahrávat. Místo toho vyletěla z jeho hokejky laserová střela přímo nad rameno.

Ne, ani náhodou nevypadá pomalejší a horší než před rokem. Spíš ukazuje, že může spustit stejnou show.

Respekt má samozřejmě i u soupeřů. Víte, že k němu nemůžete jet moc splašeně, protože přes vás pravděpodobně přejde. Jenže stát a čekat? Tak si Červenka akorát rentgenuje prostor za vámi a jste za hlupáka, když přes vás nahraje. „Při hře na to zapomenete. Ale v podvědomí máte, co kluci dovedou,“ přikývl Robert Kousal, který na jaře slavil titul s Pardubicemi a nově podepsal v Hradci.

První zápas sezony ukázal, že Dynamo lze porazit. Není to neřešitelný problém, v defenzivní hře je docela dost mezer.

Ale taky je potřeba počítat s tím, že Červenka se zase bude krotit špatně.

Nejde jen o gól. Řídí tým, zrychlí hru. Čte situace kolem sebe tak, že i když má pomalejší nohy než hodně jeho hlídačů, stejně je u puku dřív.

„Na to jsem vůbec nepotřeboval chodit s ním na led, to jsem viděl z tribuny, jaký měl vliv na Pardubice v celé sezoně a co předváděl v play off. Nikdo nemůže zpochybnit jeho výkonnost,“ přiznal i Nosek.

Červenka je pořád pojem.

Zní to bláznivě, když Romanu Červenkovi bude v prosinci 41 let, ale klidně může mít ještě lepší statistiky než v minulém ročníku. Pardubice přes léto mohutně posilovaly, což by mohlo útočníkovy přednosti ještě zvýraznit.

Trenér Filip Pešán sestavil hned od prvních zápasů v Lize mistrů formaci tří kapitánů. Roman Červenka je šéfem reprezentace, Lukáš Sedlák Pardubic a Matěj Stránský v minulé sezoně vedl Davos.

Právě Stránský může z Červenky vytáhnout ještě víc. Na pozici levého křídla nastupoval v minulé sezoně Jan Mandát, což je pracovitý útočník, který podstupuje hodně soubojů. Ale není střelec, ani Sedlák neplatí za vyhlášeného kanonýra.

Stránský je jedním z nejlepších střelců v Evropě. Sedm let po sobě nasázel přes 20 gólů, vynikal v Třinci i v posledních pěti letech v Davosu. Do extraligy přišel jako nejužitečnější hráč švýcarské ligy.

„Od prvního zápasu si rozumíme,“ přikývl Sedlák. Pořád jsou ale vidět detaily, na kterých je znát, že souhra silného tria ještě není úplně vyladěná. Třeba při hře šest na pět Stránský přejel útočnou modrou čáru a Červenka na něj čekal ve svém úřadu na pravém mantinelu. Všech deset útočníků sestavy by mu automaticky odevzdalo kotouč. Stránský ale zvolil jiné řešení, zkusil projet soupeřovu defenzivu sám. O kotouč přišel.

Ale dá se předpokládat, že příště se taková věc opakovat nebude. „Hodně na sebe ještě mluvíme, abychom doladili drobnosti, ale víme, co chceme hrát. Myslím, že je i na ledě vidět, že se dostáváme do dobrých pozic v extralize i v Lize mistrů. Rozumíme si,“ říká pardubický kapitán Sedlák.

Červenkovi navíc vyhovuje, když na levém křídle hraje hráč s pravým držením hole. Stránský není David Pastrňák, nejkreativnější a dlouhodobě nejlepší český útočník, s nímž to Červenkovi pravidelně lepí v reprezentaci. Stránský je bomber, který každým zápasem bude víc a víc chápat, kam si najet a že Červenka ho vždycky najde.

Sedlák v téhle partě dostane roli nejpracovitějšího hráče, který ostatní i hodně prudí. Ale současně má i vysoké hokejové dovednosti. Navíc má něco, co Červenkovi logicky odešlo – rychlé nohy. Proto jim souhra funguje tak dobře, že Sedlák dovede kotouč dostat i díky své energii do ofenzivní zóny a tam už úřaduje hlavně čtyřicátník.

Jestli se souhra mezi Červenkou a Stránským nějak zásadně nezadrhne, první může mít klidně 70 bodů a druhý 30 gólů. Pardubice budou dál silné v přesilovkách stejně jako minulý rok, ale tahle formace by měla umět dávat i víc branek ve hře pět na pět.

Existuje ještě jeden předpoklad, že Roman Červenka nebude padat výkonnostně dolů. Podobný příběh se už totiž v extralize stal. A nebylo to jen jednou.

Petr Nedvěd v Liberci zažíval nejlepší roky kolem čtyřicítky. Čtyřikrát po sobě si udržel průměr minimálně jednoho bodu na zápas, Alois Hadamczik ho pak dokonce vzal i na olympiádu do Soči mezi hráče NHL. Tehdy Nedvědovi bylo dvaačtyřicet, takže byl ještě o dva roky starší než Červenka na posledních Hrách v Miláně.

Výjimečným úkazem je pak Jaromír Jágr. Když mu táhlo na jedenačtyřicet, při výluce v NHL přišel válet do extraligy. Držel si průměr 1,67 bodu na zápas, takže kdyby nemusel v lednu 2013 do Ameriky a odehrál celý ročník na Kladně, mohl by se dostat někam na 86 bodů. Tím pádem by patrně atakoval absolutní rekord Martina Růžičky, který shodou okolností v tom samém ročníku nasbíral 83 bodů.

„Bylo to tady prima. A pohoda. Teď začíná zase práce,“ s úsměvem glosoval své řádění na Kladně pro deník Sport.

Ano, opravdu mu bylo v tu dobu už čtyřicet a deset měsíců. V NHL pak za šest sezon posbíral ještě 268 bodů a jednou si s Bostonem zahrál finále Stanley Cupu.

Takhle řádit Červenka už nebude, to je asi jediná jistota.

Ale silný být pořád může. Především díky tomu, že Pardubice mají soubor ofenzivních hvězd, vedle kterých Červenkovy přednosti ještě víc vyniknou. Navíc se dá čekat, že silný tým se bude pohybovat na čele tabulky a taky by měl hrát hodně přesilovek. Produktivní lídr je většinou začíná a na ledě vydrží i déle než minutu. On prostě může.

„Ta jeho dlouhověkost sama ukazuje, jaký je profesionál, jak o sebe dbá. Po třicítce to, myslím, dovede ocenit každý z nás,“ říká i Tomáš Nosek, který je ve čtyřiatřiceti proti Červenkovi pořád relativně mladý hráč.

Pardubický majitel Petr Dědek by chtěl mít v roce 2030 postavenou největší hokejovou halu na světě. Pořád je to spíš teoretický termín a ani miliardář se k datu nijak neupíná.

Ale pokud by opravdu obří stavba vznikla, Červenka by si v ní klidně ještě mohl zahrát. Na podzim 2030 mu bude 44 let, což je věk, kdy Martin Ručinský pořád řádil v extralize a vyhrál s Litvínovem titul. Vladimír Růžička ho následně chtěl vzít na MS, ale tam legendárního útočníka nepustilo už zdraví.

Od Nedvěda s Ručinským se Červenka ale zásadně liší. První dva svůj hokej stavěli i ve vysokém věku na výjimečném bruslení, pořád uměli soupeřům ujet. Lídr Dynama ne. Není ani Jágr, který kromě techniky a přehledu využíval i svou mamutí sílu.

Jeho recept zní daleko jednodušeji. Je „jenom“ chytrý hokejista, který většinu roku podřizuje tomu, aby měl tělo nachystané co nejlépe pro hokejový zápas. Pokud Červenku nepostihne vážné zranění typu přetržených vazů v koleni, které by ho vyřadilo na dlouho z provozu? Klidně může extraligu ještě pět let hrát. A roli šéfa přesilovky může zvládat ještě hodně dlouho.