Sparta čeká na titul dvacet let. Cestu má najít nejžádanější trenér

Titul. Konečně si zase sáhnout na pohár. Hokejová Sparta je velkoklub, patří nahoru, tak o sobě smýšlí a chce, aby ji stejně viděla i extraliga. Na jaře to ale bude 20 let od posledního triumfu. Na mocnou a bohatou organizaci je to šíleně dlouhá doba.

Od roku 2007 vyhrávaly soutěž Pardubice, Třinec, Kometa. S pohárem se doma mazlily i Karlovy Vary nebo Plzeň. Dokonce Slavia a Zlín, tedy kluby, které extraligu momentálně ani nehrají.

Sparta každou sezonu řešila, proč to nevyšlo. Všechno překopat? Nechat kádr a čekat? A co trenér? Vyhodit sportovní vedení klubu? Jde o tradiční letní témata Sparty. Pokud se řeší i během sezony, poznáte, že je hodně zle.

„Ne, nemám toho plné zuby,“ usměje se trenér Patrik Augusta, když dostane otázku, jestli mu už všechny řeči kolem čekání na titul nelezou krkem. Týmu se ujal 1. května, to on má být hlavní odpovědí na téma, jak posunout klub na absolutní vrchol.

Na jaře Sparta prohrála sedmé semifinále s Pardubicemi. Tři roky po sobě se stalo to samé, jen se mění soupeři. Sedmé semifinále vypadá jako největší příkop, klub do něj vždycky spadne. V roce 2024 uspěl Třinec, v roce 2025 Kometa a naposledy Pardubice. Spartu vždycky zastavil pozdější mistr.

Patrik Augusta se stal od chvíle, co dal veřejně najevo, že tři roky u reprezentační dvacítky stačily, nejžádanějším trenérem na trhu. Dříve působil v Mladé Boleslavi, pak převzal Liberec, kde dostal i roli sportovního manažera. Na vrchol ho ale vystřelilo angažmá u elitního juniorského výběru, s nímž získal na MS dvakrát po sobě bronz a jednou stříbro.

Už před rokem Augustu hodně chtěly Pardubice, ale on neplánoval v rozjeté sezoně u národního týmu končit. Nakonec ještě jednu sezonu u reprezentační juniorky zvládl. Ale už během ní bylo dlouho jasné, že vezme Spartu.

S ní byl taky v kontaktu delší dobu. Nejbohatší kluby v Česku na Augustu stály frontu. Jen se čekalo, kdy a komu kývne. „Zájem byl opravdu dlouhodobý,“ potvrdil i sportovní ředitel Sparty Tomáš Divíšek. „Patrik je jedním z nejlepších trenérů v republice, což ukazuje už několik sezon,“ přidal šéf sportovního úseku.

Klub přivedl do útoku Matěje Blümela, od kterého se dá čekat přes 20 gólů, a Jiřího Sekáče – bojovnou duši do kabiny i na led.

Jinak se tým neměnil. Zatím. Podle informací Seznam Zpráv je klub na lovu jednoho zámořského obránce. Nahrává tomu i pondělní vyhazov beka Aarona Irvinga.

Klíčovou změnou ale má být nový trenérský štáb. Augusta měl podmínku, že si ho chce vytvořit celý podle sebe. Takže sáhl po bývalém špičkovém obránci Ladislavu Šmídovi, vybral si bývalého gólmana z NHL Michala Neuvirtha a jednu ze sparťanských ikon Tomáše Netíka.

Z toho, že se ve Spartě přes léto moc věcí nestalo, se dá vyčíst, že Augusta je pro klub hlavním řešením tajenky. Jak se posunout k titulu? S novým trenérem. „Dívám se na to tak, že jsem součástí kolosu jménem Sparta. Jediný, kdo to opravdu může na ledě dokázat, jsou hráči,“ s klidem přijímá pozornost kouč.

Velký úkol chápe: „My všichni kolem týmu musíme hráče dostat do pozic, aby se v nich cítili co nejkomfortněji, aby vytvořili silný tým. Já ho neudělám, můžu kluky nasměrovat nebo jim říct, co cítím. To samé i ostatní trenéři.“

Příchod nového realizačního týmu ale spíš nebude fungovat tak, že by se upřela veškerá pozornost výhradně na trenéry. Nebo alespoň hráči si to nemyslí. „To se asi nestane,“ usměje se útočník Pavel Kousal. „Na Spartě je pod drobnohledem každý hráč, když sám neuděláte deset zápasů bod, nebo se chvíli nebude dařit, rozebere se úplně všechno.“

Specifické prostředí znamená, že nic jiného než titul neexistuje. Buď nastavené myšlení přijmete, nebo se zhroutíte. Platí to pro každého, kdo do Sparty přišel. „Po přesunu z Boleslavi mi nejdřív připadalo, že je těch řečí o titulu až moc. Od té doby se to ale uklidnilo, bych řekl,“ zamyslí se Kousal.

Nebo si zvykl? „Taky možnost. Ale nějak mi to už zkrátka nevadí. Musíte vědět, kam směřujeme. Sparta by vždycky měla mířit k titulu,“ přidává.

Augusta přichází do Sparty na totálním pracovním vrcholu. Kdyby nekývl na nabídku od extraligového giganta, pro šéfa svazu Aloise Hadamczika by byl první volbou za Radima Rulíka k reprezentačnímu A týmu.

Dávno není jen bývalým hokejistou a synem legendy Josefa Augusty, který vyhrál s národním týmem dospělých jako kouč tři zlaté medaile (1999-2001).

Dělal scouta pro Phoenix v NHL, pracoval u jihlavské mládeže. Když dostal první velkou šanci v dospělém hokeji, z Boleslavi ho v roce 2017 už po dvou měsících vyhodili.

V Liberci si musel budovat pozici po dominantním Filipu Pešánovi.

Další balík zkušeností nabral ale u reprezentační dvacítky. Pracoval pod tlakem, že musí navázat na stříbro Rulíka a že se silnými ročníky by měl taky uspět. Misi zvládl.

Měl čas se vzdělávat. Navíc sám zdůrazňoval, jaký v sobě zase objevil hlad pracovat dennodenně v klubu.

„Všichni trenéři ve Spartě máme něco za sebou. Prošli jsme si týmy, které vyhrávaly, ale známe i neúspěch. Zatím řeknu, že pod sebou máme skvělou partu mladých kluků, kteří chtějí pracovat a vyhrávat,“ těší se Augusta, jak ve středu jeho tým konečně začne extraligu v Olomouci.

Nový sparťanský kouč umí dobře komunikovat směrem ven. Dovede věcně formulovat svoje myšlenky. Když ho něco štve, řekne to. Postupně získal sebevědomí, aby byl upřímný k týmu i k veřejnosti.

Vlastnost ukázal třeba i na posledním MS do 20 let. Před čtvrtfinále svůj tým na tréninku ostře sepsul. Pak vysvětloval proč: „Trénink se mi nelíbil a něco jsem si k tomu řekl. Hráči nebyli správně nastaveni hlavami. Hrajeme nejdůležitější utkání a zdá se mi, že oni spoléhají na svou, v uvozovkách, genialitu. Takhle to nefunguje.“

Trenéři v takové chvíli spíš zavrtí hlavou, že do médií nic komentovat nebudou. Augusta tehdy řekl pravdu a rozhodně to ničemu neublížilo. Česko ve čtvrtfinále Švýcary porazilo a zastavilo se až ve finále.

„Jasně, že přijdou i na Spartě dny, kdy nebude svítit sluníčko a někomu šlápnu na kuří oko. Pak se teprve ukáže, jak budeme silní,“ dobře si trenér uvědomuje, že zatím pluje na klidné řece a kolem něj teče sladká PR omáčka.

Bude hůř. Musí to tak být, ve sportu vždycky přijde problém. Kdo ho vyřeší, má šanci uspět.

„Nový trenér je přísný, ale umí být i lidský. Pro mě je zásadní, že má vysoká očekávání, ale dá se s ním o hokeji dobře pokecat. Není to trenér, který by měl zavřené dveře. Naopak je otevírá,“ vypustil na předsezonní tiskové konferenci kapitán týmu Filip Chlapík.

„Znám pana Augustu už nějakou dobu,“ usměje se Pavel Kousal, další z klíčových mužů ofenzivy. Hrál pod trenérem v jihlavské mládeži, v dorosteneckých reprezentacích a chvíli v Boleslavi. „Každý je zkušenější. Vždycky se říká, že se hráči a trenéři poznají, když teče do bot. To zatím nepřišlo,“ vrátí se Kousal k Augustově pohledu.

Spartu tak čeká náročný i zdravě sebevědomý trenér, který nepřichází s vděkem, že ho velký klub oslovil. Přišel proto, že Sparta chce titul a jeho dosavadní výsledky mu dávají právo věřit, že ji k němu dovede.

„Přece nepřijdu do Sparty, abych říkal, že skončíme druzí nebo třetí. Na zlato se čeká dvacet let, je to sport, takže ho chce každý. Možná pět týmů má obrovskou šanci, další je pořád mohou nějak překvapit,“ rozebírá kouč, co ho čeká.

Jeho pohled na sezonu? „Stoprocentní ideál ve sportu asi nikdy nenastane. Ale pokud jste perfekcionista a vyžadujete sto procent, tak se k dokonalosti dá co nejvíc přiblížit.“

Takže tohle Spartu čeká.

Neustálé hledání dalšího stupně. „Spokojenost je cesta do pekla. Dokud nevyhrajeme poslední zápas sezony, spokojený nebudu nikdy. Pořád máte na čem pracovat,“ navazuje Augusta.

Extraligu ještě nikdy nevyhrál. Když Sparta pohár zvedala nad hlavu naposledy, ještě ani netrénoval, hledal mladé hráče pro Phoenix Coyotes. Dnešní veterán Michal Řepík se tehdy chystal na draft NHL a sparťanskému kapitánovi Filipu Chlapíkovi bylo deset let.

„Nikdo titul nevyhraje v září, vždycky až v dubnu. Nikdy nevíte, co se během téhle doby může stát. Budu tlačit na hráče, aby chtěli vyhrát každý zápas. Budu tlačit i na sebe, abych jim dokázal správně předat veškeré informace,“ přibližuje svoji misi Augusta.

Josef Jandač, Miloslav Hořava, Uwe Krupp nebo Pavel Gross vždycky nakonec Spartu opustili a řešilo se, proč klub čeká na titul.

Teď se rozjíždí Augustova mise.