Komentář: Pardubice mají vysněný titul. Teď musí mířit ještě výš

Poprvé od roku 2017 vyhrál extraligový titul někdo jiný než Kometa Brno nebo Třinec. Pardubice oba soupeře v play off na cestě k vysněnému poháru porazily. Navíc vyřadily i Spartu, takže letošní výsledek nejde shazovat argumentem, že měly kliku, nebo se jim něco sešlo. Těžší cestou ke zlatu jít nemohly.

Na český hokejový trůn se vrátila značka, která byla naposledy na vrcholu v roce 2012 a pak si prošla peklem. Na Pardubicích je vidět, jak i silný klub s ohromnou fanouškovskou základnou může celkem v klidu zničit série špatných rozhodnutí, která se nabalují.

Pamatuji si na poslední zápas sezony 2019/20, kdy si fanoušci Pardubic v Brně nadšeně plácali s miliardářem v bundě. Tým v posledním kole unikl přímému sestupu. Petr Dědek do něj poslal své miliony jako sponzor, brzy ho převzal jako majitel.

Tehdy udělal klíčovou věc, na kterou se možná přes všechny hvězdné hráče Pardubic dnes zapomíná. Dal peníze, za něž Dynamo vykoupilo z Mladé Boleslavi útočníka Michala Vondrku, který okamžitě začal sbírat body. Tím začala éra, kdy se z Pardubic postupně stal nejsilnější a nejbohatší klub v extralize.

Před šesti lety o prsa unikl sestupu. Poslední čtyři roky platí o Pardubicích věta, že musí vyhrát titul. Kdo taky jiný? Mají rozpočet, který v extraligovém měřítku vyskočil do astronomických hodnot a pořád stoupá.

Když Dědek v roce 2020 poprvé vystupoval jako majitel Pardubic, přivedl Jakuba Nakládala a klub pracoval s částkou 150 milionů. Loni v létě vyskočila suma na 400 milionů.

Klub umí věci typu, že vykoupí Romana Červenku ze Švýcarska, na dlouhou dobu si pojistí Lukáše Sedláka, který by nikdy extraligu jinak nehrál. Od 1. května mu oficiálně bude patřit David Tomášek, což je jeden z nejžádanějších útočníků Evropy, a ze Švýcarska přijde střelec Matěj Stránský.

Nebude dlouho trvat a uslyšíme, že rozpočet skáče na 500 milionů. Je to jen otázka času.

V Pardubicích vyrostla organizace, která připomíná éru Vsetína z konce 90. let. Dosud platilo, že jen možnostmi, protože nakupuje hráče, které chce a dovede jim nabízet větší peníze než evropské velkokluby. Teď se dočkaly prvního titulu v Dědkově éře.

Když budeme pátrat po příčinách, tak nejde všechno jen smáznout tím, že měly Romana Červenku s Lukášem Sedlákem. Ty měly i před rokem a stejně se dívaly, jak se s pohárem mazlí Kometa.

V minulých letech měly Pardubice vždycky prostředky na titul, ale až teď opravdu postavily tým, který mohl vyhrát. Dřív jako kdyby se vyhazovaly peníze za druhé místo, vždycky něco chybělo. Před rokem třeba obránci, protože s velkou skupinou defenzivních beků nikdy nevyniknou hráči typu Červenky naplno.

Bylo vidět, jak si tuhle slabinu klub přesně vyhodnotil a přes léto přivedl pět nových beků.

Hlavní otázkou ale je, co bude s Pardubicemi dál.

Trápit je to asi moc nebude, ale mimo město a region moc populární nebudou. Vsetín to měl stejné. Kdo má nejvíc peněz, vždycky dráždí a přízeň neutrální veřejnosti se přikloní k outsiderům.

Tak to platí vždycky. Zažil to Třinec proti Litvínovu, zažila to Sparta s Libercem. Je to pozice, s níž Pardubice musejí počítat.

Budeme ale svědky unikátního momentu. Poprvé od roku 2018 se totiž stane, že trenér, který u týmu pracoval celý rok, začne i další sezonu. A pokud Filip Pešán ve funkci vydrží i celý příští ročník, stane se tak poprvé od roku 2010.

Pardubice vždycky byly pro trenéry značně nestabilním prostředím. Pešán má šanci velký personální kolotoč zastavit.

Určitě bude pokračovat cesta, že Pardubice jsou jako Galácticos. Jak všechny dráždil nákupem hvězd fotbalový Real Madrid, nebo v NHL před érou platových stropů New York Rangers, tahle cesta bude pokračovat.

Hráči budou postupně odcházet, aby uvolnili místa větším hvězdám. Na sentiment se hrát nebude. S ohromnými prostředky, kterými klub disponuje, ale souvisí i fakt, že tahle pardubická éra se výrazně liší od všech v klubové historii.

Vždycky stál na hráčích, kteří tam buď vyrostli, nebo přišli jako velmi mladí. První titul Pardubic tak nesl podpis geniálního útočníka Vladimíra Martince a spol. Zažil se pojem pardubická škola. Vyrůstali tady hlavně techničtí hráči, kteří nikoho neuměli mlátit. Když vyhrát, tak přehrát.

V další zlaté etapě stál klub na Jiřím Šejbovi, Otakaru Janeckém a Dominiku Haškovi.

I když na začátku nového tisíciletí měly Pardubice taky hodně peněz na posily, stejně jádro tvořila osa kolem Petra Sýkory, Petra Čáslavy, Michala Mikesky nebo Tomáše Blažka. A tituly 2010 a 2012? Zase skupina se silnou vazbou na region v čele s Petrem Koukalem nebo Alešem Píšou.

Teď základní sestavu Pardubic netvoří ani jeden brankář nebo obránce, který by v klubu vyrostl. Vpředu jsou tři – Patrik Poulíček, Martin Kaut a Robert Kousal. Poslední navíc nejspíš odejde. Počítat se sem může ale i Jan Mandát, který je v Dynamu už od bídných záchranářských časů.

Pardubice investují hodně peněz do rozvoje a mají v 1. lize B-tým. Tohle je nejlepší možná cesta, jak si ve výsledku zlevnit chod celého týmu, protože si dovedete vychovávat vlastní hráče. Mimochodem, na Třinci jste teď ve finále mohli vidět, jak takový model funguje v praxi.

Oceláři zbořili mýtus, že v Česku spolu moc nemluví strategie hrát na výsledek a rozvíjet mladé hráče. Ve finále měli v sestavě Petra Sikoru s Matějem Kubiesou, kteří se účastnili juniorského MS. Ani jeden z mladých hráčů netáhl výkon týmu dolů.

Než sem dojdou Pardubice, bude to trvat, protože podobně silné mladé hráče nemají. Ale měl by to být jejich další krok. Meta, k níž by měly mířit. Pokud má Česko mít v Pardubicích silný klub s rozpočtem 500 milionů, měly by umět prostředky efektivně využívat i u mládeže.

Titul by je v tomhle směru mohl i víc uklidnit.

Pokud se dostanou do bodu, že umí vychovávat hráče pro draft NHL, táhnou juniorské reprezentace a mají extraligovou úroveň? Pak se z nich stane opravdový velkoklub.

Teď jsou mocnou organizací, která umí sehnat hvězdy, dovede je spojit, aby se nehádaly a vyhrála s nimi jeden titul. Byla za tím velká práce, potlačení eg, skvělý brankář Roman Will a fenomenální útočník Roman Červenka se skvělým Lukášem Sedlákem.

Dá samozřejmě práci, aby titulů naskákalo víc za sebou. A ještě větší práci dá, aby Pardubice uměly určovat trendy v českém hokeji a pozitivně ho ovlivňovaly.

Vzhledem k možnostem klubu by přesně tohle mělo být povinností Dynama - aspirovat na pozici, kdy dovede chrlit talent, rozvíjet metodiku a najde cestu, jak posouvat vlastní hráče do špičkového hokeje.

Pak si nejbohatší klub ze všech získá respekt i jinde.