Komentář: Bříza padl. Rusko se přiklonilo k soupeři

Světový hokej se dělí na několik mocenských bloků. Tím hlavním je NHL, která si vždycky udělá, co chce. Není a nikdy nebude závislá na Mezinárodní hokejové federaci (IIHF). Druhý blok tvoří tradiční evropské hokejové země, pak následují Rusko s Běloruskem, Asie a menší hokejové federace.

Petr Bříza byl blízko, aby celému světovému hokeji šéfoval a byl tím, kdo bude hledat cestu, jak držet pozici IIHF co nejblíž NHL. Nakonec prohrál, když soupeř Franz Reindl dostal hlasy Ruska a spol., což rychle potvrdila i Match TV.

Bříza byl pro tuhle skupinu neprůchodný. Zůstal ale viceprezidentem, takže vytvoří řídicí blok s mužem, který ho porazil.

U Reindla je zajímavé, jakým stylem působil v aparátu IIHF dřív. Někdejší šéf mezinárodního hokeje René Fasel měl vřelý vztah k Rusku i samotnému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Reindl neprojevoval lásku až tak okatě, ale patřil k Faselovým blízkým lidem.

Server Championat.ru například pyšně hlásil, že Reindl veřejně propagoval možnost německého klubu v KHL. Špičky světového hokeje dobře věděly, z jakých peněz je produkt dotovaný, že se jedná o státem řízenou akci a vlivovou operaci pro hokejový svět. U každého, kdo za tuhle stranu někdy kopal, je důležité chápat, že k tomu měl patrně důvod.

Rozvoj hokeje tím důvodem rozhodně nebyl.

Poslední volby do struktur IIHF se konaly v roce 2021 a tehdy Rusko Reindla podporovalo. Vyhrál Luc Tardif, ale Rusko v německém kandidátovi vidělo pokračovatele Fasela. Hledalo někoho, kdo mu půjde na ruku tak jako bývalý švýcarský zubař.

„Má velké sympatie k Rusku a zkušeným ruským hokejovým funkcionářům, konkrétně Vladislavu Treťjakovi a Romanu Rotenbergovi,“ vysvětlovaly ruské weby, proč by bylo fajn, aby Reindl vedl světový hokej.

Server Sport-Express taky tehdy přinesl kratičký rozhovor s Reindlem.

Dostal dvě otázky.

1. Budete taky tak milovat Rusko, jako ho miloval René Fasel?

2. Už se učíte rusky?

Reindl si (naštěstí pro něj) zachoval aspoň politický slovník a pronesl, že Rusko miluje jako hokejovou zemi, a snažil se od tématu co nejrychleji utéct.

Ale jako dobrá ukázka toho, jak ho v Rusku vnímali a jakou půdu mu Fasel tehdy nachystal, to funguje dobře. Volby pak tedy dopadly jinak, Faselova klika prohrála a šéfem se stal Tardif.

Němec se po otevřené invazi Ruska na Ukrajinu nakonec jasně vymezil proti tomu, aby Ovečkin a spol. dál jezdili na hokejové turnaje: „Dokud tato nepochopitelná válka neskončí, nemůže ani sport jednoduše pokračovat.“

Německý svaz v roce 2022 patřil k zemím, které prosazovaly vůči Rusku nejtvrdší postoj.

Ve volbách se ovšem teď Rusko i Bělorusko přiklonily na stranu Reindla. Aivaz Omorkanov totiž nepostoupil do druhého kola a Petr Bříza se za poslední roky stal pro ruský blok v IIHF velkým nepřítelem.

Reindl je pro ně lákavější variantou než bývalý český brankář, který si postupně vybudoval pozici člověka, který zkusí kličkovat v řádech, aby se Rusko nepodívalo na žádnou velkou akci.

Musí zaznít, že ani Němec nikde otevřeně nepronesl, že by chtěl Rusům otevřít dveře. Ovšem jeho volební rétorika dost mluvila o sjednocení rozdělené IIHF. Největší rozkol přitom způsobilo postavení Ruska a Běloruska mimo hru.

Samozřejmě že i hokejové volby fungují úplně stejně jako ty politické. Dopředu si zajišťujete podporu, něco za ni slibujete. V zákulisí se třeba hodně hovořilo o tom, že Rusko chce na nejvyšší pozici dostat Omorkanova. Nabízelo pomoc při stavbě hal, dodávání hokejového know-how i trenérů.

Nakonec se tahle podpora otočila k Reindlovi, když Omorkanov neuspěl.

Německého šéfa hokeje čeká funkční období plné velkých překážek. Nejde „jenom“ o vyřešení ruské otázky, kdy se země zase připojí ke zbytku hokejového světa. Jednou to přijde určitě, s otazníkem zůstává, jestli to bude už v době konfliktu na Ukrajině a co by takový krok způsobil, nebo k němu dojde, až se válčit přestane.

Ale mezinárodní hokej se celkově dostal do složité situace. Nejde totiž pouze o Rusko.

Má vedle sebe mocnou NHL, která po těžších letech začala ekonomicky výrazně růst. Chce se rozpínat a rozkročila se směrem k mezinárodnímu hokeji. Od roku 2028 má v úmyslu pravidelně pořádat Světové poháry, v únoru tím chce obsadit i evropský trh.

Mezinárodní hokejová federace se i proto potřebuje vyvíjet, aby zůstal koncept každoročního mistrovství světa atraktivní.

Hokeji by pomohl nový směr, agresivní rozvoj. Reindl ho třeba podle svého projevu vidí v hokeji tři na tři, kterým chce útočit na olympiádu. Jenže tenhle projekt má spíš víc problémů než aktuálních benefitů.

Zakážete ho hrát zemím, které se na olympiádu dostanou v klasickém hokeji? Pokud ano, jakou váhu potom bude mít zlatá medaile? Pokud ne, kdo by reprezentoval v hokeji tři proti třem? Ti, co se nedostali do klasické nominace? Bude to fér?

Hokej potřebuje reformy a rychlý vývoj. Upřímně si nedovedu představit, jak takový úkol zvládne bývalý německý hokejista, který na svou první olympiádu jel reprezentovat už v roce 1976 a v listopadu mu bude 72 let.

Pozitivní tady je, že šéf NHL Gary Bettman je ještě o dva roky starší. Takže až se potkají u jednacího stolu, patrně si budou rozumět.

Jen hokej promarnil příležitost jít jiným směrem a rozvíjet se. Takhle na tom bude přinejlepším stejně. Těžko se dostaví přelomové nápady, spíš se dá čekat kontinuita. Co fungovalo dřív, musí i dál.

Ovšem i vzhledem ke klimatické situaci ve světě se hokej nebude nikde rozvíjet sám. Pokud má růst a mají si k němu po celém světě najít cestu děti a mladí lidé, musí být dostupný.

Ostatně tohle byl i jeden z hlavních bodů kandidatury Petra Břízy. Dlouhodobě říká, že hokej je potřeba zlevnit, najít udržitelnější způsoby výstavby a modernizace hal. Není potřeba stavět paláce, ale hledat cestu, jak budovat menší ledové plochy a podporovat hokej tam, kde led nikdy sám nevznikne.

Ve výsledku mu ale hlasy sebralo to, o čem při rozboru programů nepadlo ani slovo: názor na zapojení Ruska zpátky do struktur mezinárodního hokeje. Bříza by patrně neotočil a dál by tuhle cestu odmítal.

Reindl nevyhrál s programem návratu Ruska. Vyhrál ale i díky hlasům zemí, které od nového vedení čekají změnu. A právě v tom je největší nejistota jeho mandátu: nikdo zatím neví, co všechno jim slíbil.