Článek
Anglické slovo fuck, které netřeba překládat, hrálo jednu z hlavních rolí, používal ho znovu a znovu. „Bum! A je to fucking 0:3! Vždyť jsme o tom mluvili! Tohle je trapné! Proberte se!“ duní místností proslov, jaký ve sportu náleží těm nejsilnějším lídrům.
Ano, plný vulgarit, ale hokejová šatna není nedělní škola. Důležitější je naléhavý tón a načasování. Ti, ke kterým řev míří, klopí hlavy a poslouchají. Chápou, že když se rozčílí i tenhle obvyklý pohodář, je zle a oni něco zásadně pokazili.
Tak pravil David Pastrňák. Eso, které z rozverného kluka dospělo ve velkého šéfa.
Zmíněná scéna je z letošního play off, v němž Boston Bruins ostudně prohrávali s Buffalo Sabres. Pastrňák vyplísnil svůj tým a nikdo to nebral jako jednorázový úlet od božsky nadaného technika, který si jinak hledí svého, ale jako projev prvního muže kabiny. Už tou dobou bylo jasné, že Pastrňák dorostl pro další kariérní milník. A je to tady: v noci na středu v NHL vedl poprvé Boston jako kapitán.
Což není žádná formalita, ale obrovská výsada. Zvlášť v klubu z Original Six, tedy šesti nejtradičnějších celků NHL. Web Bruins přinesl ke startu Pastrňákovy éry galerii předchozích lídrů. Tolik členů Síně slávy, jedna ikona vedle druhé.
„David je jiný než oni. A je to v pořádku,“ řekl trenér Marco Sturm, který mu tuto čest oficiálně svěřil.
Pastrňák totiž pořád tak trochu klame svým vystupováním i zjevem. Sami hráči NHL ho v tradiční anketě zvolili nejlépe oblékaným zástupcem ligy, jeho barevné obleky by se neztratily ani na módní přehlídce. Pastrňák má styl, potetované paže a často široký úsměv.
„Nebudu se měnit,“ pronesl na tiskové konferenci, když byl jmenován kapitánem. Vtipkoval, že o poctě zapomněl zavolat mámě. Poté rozverně líčil, že při startu loňské sezony sice na ledě zaválel, ale když přišel domů, zjistil, že nevynesl smetí a švédská manželka Rebecca se mu smála: „Tak tohle děláš večer chvíli po výhře?“
V povaze je velká Pastrňákova síla. I trenér Sturm zmínil jeho blahodárný vliv na kabinu. „Je hodně věcí, které ho zdobí na ledě. Ale ta jeho pozitivní energie v kabině a na střídačce? Velký faktor, který strhne zbytek, což ve statistikách není,“ líčil pro Seznam Zprávy bývalý skvělý útočník Petr Nedvěd.
Jen za fórky se kapitánství v NHL samozřejmě nerozdává a Pastrňák není nezodpovědný smíšek. V dětství ho zásadně ovlivnila maminka Marcela Ziembová, která bratry vychovávala sama, a aby zaplatila Davidův hokej, měla dvě zaměstnání. Pastrňák jako teenager odešel do Skandinávie a před dvacítkou do Spojených států. Už jako dospělý prožil těžké chvíle, když s Rebeccou veřejně oznámili, že jim šest dní po narození zemřel syn Viggo.
Čeští kapitáni v NHL | Sport SZ
- Jaromír Jágr (Pittsburgh a NY Rangers): Jágr je génius, úkaz, ikona. Ale ne rozený kapitán. Tahle role mu nikdy nebyla vlastní. Zároveň ho při jeho nadpozemských výkonech nešlo jako lídra ignorovat, a tak vedl tři sezony Penguins a dvě slavný klub z New Yorku. V hokejových dějinách zůstává z jiných důvodů.
- Patrik Eliáš (New Jersey): Příklad toho, když písmeno C na dresu tíží. Eliáš hrál za Devils dvacet sezon, jen v ročníku 2006-07 jako kapitán. A nebylo to ono. Nový kouč mu v létě funkci odebral. „Nikdo mi to pořádně nevysvětlil,“ řekl Eliáš, ale jako by zahodil závaží. Poté se stal nejproduktivnějším mužem dějin klubu.
- Robert Holík (Atlanta): Největší slávu zažil v New Jersey, kapitánoval jednu sezonu v Atlantě (2007-08). Příkladný dříč se pocty dočkal v 36 letech. „Lídr na ledě i mimo něj,“ velebili ho Trashers, ale tohle pouto vydrželo jen rok. Pak se vrátil do osudového New Jersey na poslední ročník kariéry.
- Milan Hejduk (Colorado): Velký paradox. U Avalanche je Hejduk nezpochybnitelnou ikonou a symbolem zlaté éry, jenže kapitánem byl na jediný ročník, už jako veterán. A právě sezona 2011-12 byla jeho nejslabší. Když mu pak „céčko“ odebrali, přiznal, že se mu ulevilo. O rok později ukončil kariéru.
- Radko Gudas (Anaheim Ducks): Řízný vousáč dostal kapitánství na dvě sezony v letech 2024 až 2026, než byl letos vyměněn na Floridu. Podobný případ jako Holík - v týmu nebyl nejlepším hráčem, ale elitním lídrem ano. Gudas učil anaheimskou mládež píli.
(Filip Kuba za Minnesotu Wild a Jaroslav Špaček za Buffalo Sabres byli kapitány jen dočasně.)
Umí zařvat, jako v šatně po odfláknuté třetině proti Buffalu. Jindy jde o subtilní, až dojemná gesta, když letos v lednu pomáhal při slavnostním ceremoniálu na led bostonské ikoně Johnnymu Bucykovi. Devadesátiletý pán se opatrně pohybuje s chodítkem, Pastrňák ho drží za paži, jemně poplácá Bucyka po zádech a on mu vrací úsměv. Jedna hokejová generace potkává druhou.
Aniž by o tom věděl, převzal tehdy Pastrňák štafetu. I Bucyk náleží na seznam kapitánů Bruins, s 1339 body je druhý v historickém pořadí klubu. Jakmile se vrátí do arény TD Garden, lidé mu tleskají vestoje. Totéž zažil při kapitánské premiéře Pastrňák.
„Nádherný, emotivní den,“ líčil před kamerami.
Pastrňák umí pořád odlehčit situaci. Líčí, že při každém odjezdu na trénink musí několikrát zatroubit, jinak dcera nebude spokojená. Že si dopřál před letošním prvním zápasem sezony výjimečně tiramisu, ale navzdory výhře 3:0 nad New York Rangers z toho tradici dělat nehodlá: „Měl jsem těžký žaludek, na sladké moc nejsem. Asi zůstanu u boloňských špaget.“
Spoluhráč ze zlatého týmu z Prahy a jiný veterán NHL Ondřej Palát o něm tvrdí: „Nikdy jsem ho neviděl nervózního.“ Což dokazuje, že lídrovství má mnoho podob. Pastrňák se za kariéry v Bostonu učil hlavně od dvou šéfů. Kanadský útočník Patrice Bergeron byl patrně nejspolehlivějším forvardem své éry, v reprezentaci hrával po boku Sidneyho Crosbyho. Vedl příkladem.
Ještě extrémnější byl ale slovenský obr Zdeno Chára, dříč zátopkovského formátu, který z tréninků Bruins cíleně udělal malé bitvy o všechno, aby bylo hráčům těžko na cvičišti, ale na bojišti v NHL měli lehčí brusle. Momentem, který ho zcela vystihuje, je finálová série z roku 2019, kdy Chárovi puk zlomil čelist, a i když mohl jíst jen brčkem, vrátil se v celoobličejové masce na led. Bostonští fanoušci šílenstvím málem zvedli střechu arény. A že to na Stanley Cup nakonec nestačilo? Smutné, ale Chára zavedl jasné pravidlo: Kdo nemaká na maximum, plísní úroveň našeho klubu.
„Byl to pro mě velký mentor. Byl na začátku mého růstu i kariéry. Musím mu za spoustu věcí poděkovat a on to ví,“ řekl Pastrňák.
Posvátné písmeno na dresu. Céčko je v NHL glejtem na výjimečnost.
Číslo 88 není a nebude jako Chára, ani by to nemělo cenu. Ale učil se dobře. Kdo sleduje jeho mediální výstupy pravidelně, vidí další změnu. Po vstupu do nového ročníku pochválil mladé spoluhráče za to, že nedělali chyby. Vyzdvihl, že Boston dodržoval systém a řád, který po nich trenér vyžaduje. „Dneska si to užijeme a pak zase do práce. Zítra musíme být lepší,“ prohodil Pastrňák.
Už teď je v historickém bodování Bruins i v pořadí střelců pátý. Na kontě má 933 bodů, v tomto ročníku by měl bez potíží překročit tisícovku, metu absolutního mistrovství. Ale to neznamená, že musí být nutně nejlepším Čechem soutěže.
„Bude zajímavé, který krajan bude na konci základní části nejproduktivnější: David Pastrňák, nebo Martin Nečas? Oba budou zase atakovat stobodovou hranici, ale kdybych si měl vybrat, tak bych si tipl Nečiho. Pasta to má těžší v tom, že nemá kolem sebe takové hráče jako Marty,“ napsal ve svém blogu pro NHL.com/cs legendární střelec Milan Hejduk.
Nečas za Colorado Avalanche nastupuje vedle Nathana MacKinnona a Calea Makara, hvězd náležících do Top 5 současného hokeje. Nečas určitě není do počtu, svojí rychlostí a zručností se jim vyrovná, ale body mu naskakují rychleji. Pastrňák je v kádru Bostonu totálně odskočený.
Že Hejduk může mít pravdu, ukázalo i utkání proti Rangers, v němž Pastrňák nebodoval. Nijak zvlášť ho to netrápilo, hřály ho ovace tribun, když vyjel na led v nové roli. „Pořád opakuju, že hokej hraju ze dvou důvodů. Kvůli lásce k tomuto sportu a pro naše fanoušky,“ řekl Pastrňák.
Dál zůstane svůj. Bude se oblékat jako rocková hvězda a bude dělat věci, které považuje za užitečné, i když je ostatní přehlížejí. „Možná vám to bude znít hloupě, ale velkou součástí mé letní přípravy je tenis,“ řekl novinářům v Bostonu. „Trávím na kurtech řadu hodin, podle mě je to skvělá věc na kondici i pro rychlost reakcí.“
Reaguje skvěle jak na ledě, tak mimo něj, když popisuje domácí zvyklosti nebo nevynesený odpadkový koš. Stejně tak se s tím nemaže, pokud jeho mužstvo zrovna fláká pokyny.
„Tohle je týmový sport, jdeme spolu každý večer do boje a pro mě je nejdůležitější, aby všichni táhli za jeden provaz. Sám nikdo nic nevyhraje. Ani s půlkou týmu ne,“ vyhlásil Pastrňák.
Aby z toho v Bostonu neslevili, je teď jeho mise. Někdy pomůže žertík, jindy řev. Každopádně platí titulek, jímž změnu u Bruins hodnotil web The Athletic. Zněl prostě: „Proč je Pasta ta správná volba.“
