Pastrňák láme rekordy. Nejcennější věc ale ve statistikách není

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bylo mu teprve devatenáct. Ale trenér Vladimír Vůjtek stejně nepochyboval, jak s Davidem Pastrňákem naloží. V roce 2016 přijel útočník z Bostonu na první reprezentační akci dospělých. „Říkal jsem si, že z něj jednou vyroste velký hráč,“ přikývne Vůjtek. Na MS v Rusku pro něj připravil roli v prvním útoku.

„Pasta měl velký talent, ale tady byl pořád ještě na začátku. Stejně jsem ho chtěl vidět u zkušených hráčů,“ vybavil si Vůjtek, proč ho umístil k Tomáši Plekancovi s Romanem Červenkou.

„Doplňovali se dobře. Jenom David nebyl ještě tak střelecky platný, jako je teď,“ usměje se kouč. „Schválně, kolik gólů v tu chvíli v NHL nastřílel? Dvacet?“ ptá se Vůjtek.

Míří dobře. Pětadvacet. Po necelých deseti letech je útočník na čísle 410.

Na MS dal Pastrňák tehdy jeden gól, paradoxně se poprvé trefil proti Švédsku, kde hokejově dospíval a Česko vypadlo ve čtvrtfinále.

Tehdy působil útočník Bostonu v roli talentovaného borce, že jednou může dokázat velké věci.

Dnes je v pozici hráče, který je vážně dělá. Stal se nejblýskavějším českým hokejistou světa. Minimálně každý týden jednou způsobí v NHL něco, kvůli čemu jeho jméno zdobí titulky českých webů.

V počtu gólů překonal Patrika Eliáše a před ním už je jenom Jaromír Jágr. Ze soboty na neděli pak Pastrňák při demolici New York Rangers posbíral šest gólových nahrávek, což se nepovedlo žádnému českému hráči v historii. Ne, ani Jágrovi ne.

Jakým hráčem vlastně tedy Pastrňák je? Na jednu stranu celkem jednoduchá odpověď: nejlepší střelec, nejschopnější tvůrce hry, nejvýraznější persona na ledě, nejtechničtější hráč.

Je jedno, jestli za termín dosadíte, že se jedná o Boston nebo českou reprezentaci. David Pastrňák má výsadní roli, ať natáhne přes hlavu jakýkoliv dres. Stal se výraznou hvězdou, která si zvykla, že se veškerá pozornost upíná na něj a měl by zařídit výsledek.

Otázku, k čemu má blíž, dostal i po kanonádě 10:2 proti Rangers a zmíněných šesti nahrávkách.

„Rád tvořím hru, když jsem vyrůstal doma, byla to moje role. V NHL se to ale trochu otočilo,“ odvětil. „Většinou, když vidím někoho v lepší pozici, snažím se přihrát,“ dodal. Když ale někdo nabije jemu, nevymýšlí hlouposti, ale puk napálí do sítě.

Když stejnou otázku dostal od Seznam Zpráv Petr Nedvěd, jeden z nejvýraznějších českých hokejistů v NHL a rovněž bývalý generální manažer reprezentace, zamířil s odpovědí ještě trochu jinam: „Je hodně věcí, které ho zdobí na ledě. Ale ta jeho pozitivní energie v kabině a na střídačce? Velký faktor, který strhne zbytek, což ve statistikách není.“

V počtu nahrávek a náramných kliček by neměla zaniknout Pastrňákova schopnost sázet góly nehledě na to, koho má vedle sebe.

Byť při současném tempu by měl končit sezonu někde na 37 gólech. Poprvé od sezony 2018/19 by nedošel v kompletní sezoně minimálně na 40 tref. Jenže druhé poloviny má většinou daleko lepší, umí přidávat. Může atakovat hranici 45 gólů.

V posledních třech sezonách jich Pastrňák nasázel 151, byť Boston za poslední dobu výrazně oslabil. Do důchodu postupně odešli Patrice Bergeron a David Krejčí - hvězdní střední útočníci, kteří nastupovali s českým esem. Na Floridu pro Stanley Cup vyrazil Brad Marchand.

Čekalo se, že tohle poznamená hlavně počet šancí, do kterých se Pastrňák dostane, jeho gólové počty klesnou.

Jenže co se týká samotné brankové produkce, nebyl na legendách Bostonu závislý. Jak oblíbení parťáci odcházeli, útočník s číslem 88 se stával samostatnějším.

Největší přínos na zmíněných 151 gólech měl totiž Pavel Zacha, který se zapojil do čtyřiceti branek. Ve výsledku spíš Pastrňák chystal góly Marchandovi, protože mu přímo nahrál na 20 gólů (Marchand jemu na 12). Ale zase se ukázalo, jak Pastrňák nepotřebuje vyloženě hvězdy kolem sebe.

Ve výsledku je dovede „vyrábět“, což umí nejlepší hráči na světě. V rozjetém ročníku vypracoval třeba 10 z 25 gólů, které nastřílel Morgan Geekie. Kanaďan tak vyrostl, že se o něm mluvilo v souvislosti s nominací na olympiádu. Nedostalo na něj, ale příběh dobře ukazuje mocné Pastrňákovo kouzlo.

Nejvíc na Pastrňákovi ovšem fascinuje schopnost střílet pravidelně bez asistencí největších hvězd NHL, jak to uměl z českých hráčů pouze Jaromír Jágr. Dost šancí si zařídí sám. „Jsou věci, které se dají během kariéry zlepšovat, což je i střelba,“ reaguje Petr Nedvěd. „Ale současně platí, že se s určitým darem potřebujete narodit. Dost hráčů na sobě pracuje, ale dostanou se do šance a neumí se dostat ke gólu. Pasta ano.“

Nedvěd dobře ví, o čem je řeč. V NHL nastřílel 310 gólů, což z něj dělá desátého nejlepšího českého hokejistu historie.

Dát poprvé 30 a víc gólů může být pořád ještě dost snadná věc proti tomu, co přichází pak. Nastává totiž přímá úměra: víc gólů, větší pozornost soupeřů. Trenéři opačného týmu chystají videa, odkud a jak zakončujete. Všechno s jasným cílem, aby minimalizovali šanci, že dáte gól.

Třeba Nedvěd nastřílel čtyřikrát v kariéře přes 30 branek. V jeho éře uprostřed 90. let ale platila jiná pravidla než dnes. Kolem branek se pohybovala velká a zlá stvoření typu Deriana Hatchera. „Měli jste daleko větší šanci talentovaným hráčům přistřihnout křídla. Hákování a držení se pískalo úplně jinak. Je nádhera, když vidím, jak kluci dnes hrají před brankou. Kdo tam byl v naší době, dostal deset krosčeků do zad a do hlavy,“ jen se pousměje Nedvěd.

V 80. letech, v éře dalšího skvělého střelce Miroslava Fryčera, se hrálo ještě v úplně jiném režimu. Zámoří zkoušelo, co Evropané vydrží, bylo běžné končit zápas v krvi. Despekt vůči hokejistům mimo Ameriku měli kolikrát i vlastní trenéři.

Proto se dají absolutní střelecká čísla hezky vyrovnat vedle sebe, ale nedá se podle nich měřit, kdo je nejlepším střelcem české historie NHL.

„Nechci vykřikovat, že hráči to mají dnes jednodušší. Ale hráči s takovým talentem, který má Pasta, mají výhodu, že jim jdou pravidla NHL naproti. Chtějí, aby byl jejich talent vidět, což je správně,“ říká Nedvěd. „Pokud jste talentovaný hráč, máte prostor vyniknout. Nestěžuju si, jen říkám fakt, že v naší době to bylo jinak.“

Když se na chvíli zasní, že by hrál NHL teď, představa ho docela baví. „Dýchalo by se mi lépe. Nebo jinak, měl bych šanci kolem brány projet, nadechnout se a nedostat do žeber,“ usměje se.

Dal by taky 400 gólů? A Fryčer ještě víc, kdyby hrál NHL v přívětivější době? A kam by se dostal Petr Klíma?

Odlišnost má ale i současná liga, která přeje ofenzivním hráčům. Nepohyblivá monstra vyhynula, protože přestala mít uplatnění. Takže? „Dnes je rozdíl v tom, že není taková propast mezi špičkovým hráčem NHL a zbytkem ligy. Každý, kdo soutěž hraje, už má dobrý pohyb,“ vrací se zpátky do reality Nedvěd.

Že všeho nejvíc zdobí Pastrňáka přirozenost, instinkt. Dobře to například bylo vidět v rozhovoru pro NESN, kde s ním reportér rozebíral výjimečně tvrdou a přesnou ránu z první.

„Davide, co je pro ni nejdůležitější?“ padl dotaz.

„Nahrávka,“ zazubil se odchovanec Havířova.

Pak ale spustil o hokejce na ledě, střele ze špičky hokejky a dalších detailech. Ovšem o jeho vnitřních hokejových zákonech spíš vypovídá, jak se stavěl k tématu, jaké střelce obdivoval sám jako malý kluk.

„Upřímně řečeno, neměl jsem nikoho, koho bych obdivoval, prostě jsem hrál hokej,“ odvětil Pastrňák upřímně. „Nejdůležitější pro mě bylo, když jsem začal hrát pouliční hokej. Jakmile jsem začal hrát s tím oranžovým míčkem, najednou se často dostáváte ke střele z první. Máš možnost, vystřelíš. Od té doby se moje střely z první dost zlepšily.“

Zatímco okolí i analytici se pokouší jeho zakončení definovat a rozebrat, kde se nachází největší síla, pro něj je to jen hra.

„Když jsem se na něj díval už na tom mistrovství světa v Rusku, bylo vidět, že bere hokej jako zábavu. Ne na lehkou váhu, že mu je jedno, co se stane a jak zápas dopadne. Ale jako poctivou zábavu,“ přidává postřeh i Vůjtek.

Pastrňák nemá nadpřirozené schopnosti a někdy je soupeř zkrátka o kus lepší, s tím se nedá hnout. Ale vyrovnané zápasy umí svojí výjimečností překlápět a dobře je to vidět i v reprezentaci. Právě sem míří Nedvěd.

Byl u dvou velkých kousků, které postrčily národní tým k velké medaili.

Na MS v Praze nebyl Pastrňák fit, góly nedával. Ale kouče Rulíka uklidňoval, že to od něj přijde. Ve finále se opřel do nahrávky Tomáše Kundrátka, vstřelil vítězný gól a Česko si šlo pro zlato.

Na MS v roce 2022 reprezentace prohrávala v zápase o bronz 1:3. Obrat na 8:4 se povedl i díky Pastrňákově hattricku. Jestli hrál na turnaji dobře, tohle byl zápas, v němž létal.

„Když se vaši lídři chovají takhle, zbytek mužstva se přidá. Jak se stanete hvězdou NHL, stresu je kolem vás opravdu dost. Ale Pasta s ním pracuje skvěle. Tým pak z toho jedině těží,“ říká Nedvěd.

Čas od času se totiž stane, že Pastrňák, McDavid i MacKinnon přestanou sbírat body nebo dávat góly.

„Vždycky máte pár zápasů blbec a je jasné, že o nich přemýšlíte. Jenže tohle potřebujete prostě už někam zaparkovat a myslet na věci, které teprve přijdou. Můžu se ponaučit, když mi něco nevyšlo. Ale zase nemá smysl to přehánět, protože minulost změnit nejde,“ přibližuje myšlení největších hvězd Nedvěd.

Hrál za New York Rangers s Waynem Gretzkym, v Pittsburghu s Mariem Lemieuxem i Jaromírem Jágrem. Viděl největší persony naživo vedle sebe. „Vy jste hotový hokejista. Takže nejde, abyste pak přišli na trénink a začali řešit, že vlastně neumíte střílet, neumíte bruslit a musíte všechno měnit. Pokud máte úroveň Pasty, jste výjimečný hráč, umíte skoro všechno na nejvyšší úrovni,“ přibližuje klíčový detail z myšlení hvězd.

Na absolutním vrcholu, už totiž nerozhodují rychlejší nohy nebo šikovnější ruce. „Jako když se podíváte na žebříček nejlepších tenistů na světě. Co se týká dovedností, jsou mezi nimi naprosto minimální rozdíly. Jediné, co rozhoduje, je už hlava. To je všechno,“ dodává Petr Nedvěd.

Vzpomeňte si na jeho větu příště, až zase Pastrňák všechny ohromí. Bude to brzy.