Jeho hokej bolí. Český ranař zaujal slavný klub NHL

Žádné parádičky a finty. Nabrat puk za brankou a házet ho brankáři kolem ucha do sítě? Neexistuje. Matyáš Man je hokejista z kategorie, která jde na led tvrdě rubat.

Díky tomu se dostal v zimě do výběru Patrika Augusty a z MS do 20 let má stříbro. Je mu dvacet, na draftu NHL si ho nikdo nevybral. Ale stejně se jde klubu z nejlepší ligy světa předvést.

Toronto Maple Leafs si ho pozvali v létě na kemp, kam jezdí vždycky hráči, které si klub draftoval. K nim občas přiskočí někdo pod radarem. Do druhé skupiny patří i Man, kterého si nikdo na letní volbě talentů nevybral. „Na konci jsme měli meeting a řekli mi, že mě chtějí vidět i teď v září. Byli spokojení, tak mě pozvali na nováčkovský kemp.“

Na začátku září sedl do letadla a vyrazil do Kanady znovu.

Realita hráčů v jeho pozici je celkem krutá. Někdo z těch, o kterých se v souvislosti s NHL moc nemluvilo a teď bojuje na kempu, si ligu zahraje. Jenže klidně za tři až pět let. Mnohem víc hráčů propadne a v zámoří se o nich nenapíše ani čárka.

Co když jste to ale právě vy, kdo uspěje? Vždycky to tak je, každý rok se nakonec dostane do NHL někdo, koho draft minul.

„Je potřeba se na všechno dívat reálným pohledem,“ přikývne i odchovanec Vítkovic. „Vůbec jsem si nemaloval, že bych do Toronta odletěl proto, abych dostal v sezoně zápas v NHL. Takhle to nechodí,“ držel si dvacetiletý bek nadhled. „Jsem za mořem proto, abych jim ukázal, že mě mohou použít na farmě. Odvedu tam dobrou práci a pořád se můžu zlepšovat. Jsem připravený na dlouhou cestu, musím se posouvat, být taky ještě tvrdší.“

Na kemp Toronta se dostavilo šest mladých hráčů v Manově pozici. Nikdy nevíte, kdy přijde řez. Možná za dva dny, možná vydržíte a přistane před vámi smlouva.

Obránce letěl přes oceán bojovat o smlouvu, ani týden nevydržel a Toronto řeklo ne. V podobné chvíli může zámořský sen skončit. Manovi ale prakticky okamžitě zazvonil telefon. Sledovala ho Florida. Stopka na jedné adrese otevřela jiné dveře.

Roli hrálo i to, že vítkovického odchovance si původně vyhlédlo staré vedení Maple Leafs. Jak se ale mění manažeři v kancelářích, rychle se mění i hráčská politika. Někdy je úklid hodně rychlý a krutý.

„Já to bral hlavně jako příležitost, abych se ukázal a zabojoval. Letěl jsem do Toronta, abych někde smlouvu dostal,“ vyprávěl Man.

Rychle hledal spoj směr Charlotte, kde sídlí farma Floridy. Teď mu začíná práce tam.

I v NHL najdete obránce, kteří se do ní dostali podobnou cestou, jakou chce zvládnout Man. Nepočítalo se s nimi, ale oni svůj osud otočili do jiných barev. Shodou okolností právě za Maple Leafs hraje obránce, který prošel podobnou cestou.

Kanaďan Philippe Myers (29) se dostal do NHL taky pod radarem. Dokonce má úplně stejné parametry jako Man, taky měří 196 centimetrů a váží 100 kilogramů. Velký chlap, nikdy moc nebodoval. Vždycky se hlavně soustředil, aby to měl protihráč s pukem co nejtěžší.

V roce 2015 ho vyzkoušelo Calgary na prvním kempu hned po draftu a hned ho pustilo dál. Ve Philadelphii si ho ovšem všiml generální manažer Ron Hextall. „Hned první den na zkoušce nás zaujal. Snažili jsme se hledat nedostatky, ale žádné jsme neviděli. Wow,“ komentoval tehdy podpis hráče „odnikud“.

Dnes má Myers za sebou 233 zápasů v NHL a když je zdravý, patří do kategorie defenzivních strojů ze třetího obranného páru.

Tohle může být i Man. Ale taky nemusí, protože Myers nebo Zach Whitecloud (vítěz Stanley Cupu s Vegas) jsou výjimky. Stovky hráčů za tu dobu věřily, že uspějí, a nikdy se k NHL ani nepřiblížili.

Díky, další!

Abyste tahle dvě slova neslyšeli, potřebujete přitáhnout pozornost. Nestačí jen být vojákem, poslouchat a doufat. Potřebujete být v něčem lepší než ostatní.

Man věří, že jeho cesta od smlouvy v AHL do NHL vede přes tvrdost. Jeho hokej by měl bolet každého, kdo se k němu přiblíží. Samozřejmě i jeho. „Tak to je. Musím hrát svoji hru, to znamená být hodně tvrdý, nekompromisní vzadu. Je to můj styl hry a musím se takhle prosadit,“ přikývne.

Chápe, že v éře hráčů, kteří dovedou s pukem vyrábět nejrůznější cirkusová čísla, se dá zaujmout i jinak. On chce být závorou, která vždycky zaklapne a „blbinky“ ostatním zakáže. „Budu se aspoň lišit od hráčů, kteří hrají takhle,“ usměje se. „Není zas tolik lidí, kteří v dnešní době hrají hodně tvrdě a staví na tom svoji hru. Já ano,“ přidává.

U něj to nejsou jenom řeči. Na sociálních sítích se jeho góly moc nenajdou, ale tvrdých soubojů je tam dost. Pokud tvrdostí protihráče odkrojíte od puku a získáte ho, jedná se pořád o silnou dovednost.

Jeho bývalý klub z kanadské juniorky českého beka dokonce ocenil jako nejlépe fyzicky připraveného hráče týmu. Jde o jeden z důkazů, jak Man přistupuje k hokeji. „Ano, na kondici se snažím zaměřit co nejvíc,“ hlásí. Dělá mu radost, že si okolí jeho nastavení všimlo.

Důležité taky je, že opravdu tvrdý začal být až poslední rok. „Při tréninku mi tohle už trenéři několikrát říkali i doma,“ přikyvuje vítkovický odchovanec. „Říkali, že mám rozvíjet tuhle moji přednost. Ale pořád jsem měl svoji hlavu,“ přiznává Man, že si spíš věřil na to, že bude hrát víc s pukem a dělat na hřišti jiné věci.

Zlom? Obrovitý mladý hráč odpoví hned: „Když jsem přišel do Kanady.“

Někoho zámořská juniorka semele. Ale on tam odešel v devatenácti a za rok si Man našel svoji nejsilnější pozici. Nebo spíš konečně uvěřil tomu, co slyšel už dřív. „Tam jsem si rychle uvědomil, kudy vede moje cesta a že přesně takhle budu muset hrát. Jinak jsem bez šance,“ odvětí.

V konkurenci řady šikovných obránců, kteří byli při práci s pukem talentovanější než on, mu všechno rychle došlo: buď bude výjimečný, nebo ho někdo brzo nahradí.

Scouti webu Neutral Zone vyzdvihovali, že Man v kanadské juniorce uměl být velkou překážkou ve vlastní třetině a k tomu měl rychlou rozehrávku. Jedná se o ideální kombinaci pro hráče s jeho stylem. Seber puk, posuň ho a buď připravený na další tvrdou práci.

„Navíc má opravdu dobrou střelu. Dovede vypálit velmi tvrdě. Jeho výška je pak klíčovým faktorem. Dobře brání a umí sílu využít tak, aby byl efektivní,“ stálo v hodnocení jeho sezony ve WHL.

.Hrál v Kanadě jen rok, což může být důvodem, proč si ho nikdo nevzal v pátém až sedmém kole draftu, kde se podobní hráči dostávají na radar. Ve vítkovické juniorce ještě nevypadal jako obránce, kterým je dnes. Ukazoval jen záblesky. Nepřicházel do Kanady s vizitkou hráče, kterého mají kluby NHL na seznamu.

Defenzivní beci většinou dozrávají později. Potřebují se naučit, jak uplatnit sílu a kilogramy i proti dospělým, což chvíli trvá. Zatím hrál Man jen proti stejně starým nebo mladším hráčům.

Pokud se svou tvrdostí uspěje, mohl by se svým bojovým naladěním blížit borcům, jako byli Roman Polák nebo František Musil. Rafani.

Ale jestli na takovou dráhu nastoupí, zabere to čas. Zájem o něj měly nejbohatší extraligové kluby, padaly návrhy, ať si zkusí vybojovat místo v Česku. Zatím se vidí jinde.

Vyrazil do Ameriky s plánem, že v Torontu se ukáže, aby případně dostal práci jinde, kdyby to nedopadlo. Kluby mají omezený počet profesionálních kontraktů, které mohou nabídnout. Ale když vyčníváte, všimnou si vás jinde.

„Možná to jednou přijde a šanci dostanu. Doufám,“ říká. První odpověď dostal už v Torontu. Slyšel ono kruté „díky, hodně štěstí jinde“.

Bleskově se ale narýsovala druhá cesta. Florida mu dala prostor, aby si tvrdostí vybojoval další krok na své cestě. Jestli má mířit do NHL, bude dlouhá.

Za jeden rok v kanadské juniorce dal jen dva góly, ale získal si profesionální kontrakt na farmě. Takhle to nezní jako špatný úvod.