Obchod s bílým masem i útoky na dívky. Sítěmi se šíří poplašné zprávy

Jeden příběh varuje před brněnskou jízdou se společností Bolt a ukrajinskou mafií, druhý detailně popisuje hrozbu pro vietnamské dívky v Praze. Ačkoliv se liší v detailech, spojuje je to nejdůležitější: ani jeden z nich se nestal. Podle policie a odborníků jde o ukázkové poplašné zprávy.

„Dívčina od kolegyně z práce měla velmi nepříjemnou zkušenost, kdy jela večer s divným řidičem a z auta utekla na křižovatce poté, co řidič rusky říkal někomu do telefonu: 20 let, hezká, za 8 tisíc ti ji dám a snažil se ji zamknout v autě,“ stojí ve zprávě, která se začala masivně šířit na WhatsAppu.

Tento případ se objevil v minulém týdnu a popisuje údajnou zkušenost s brněnským řidičem společnosti Bolt. Autor textu tvrdí, že událost hlásili na policii. „Policie řekla, že to ví, že tu tímto způsobem rozjíždí ukrajinská mafie obchod s bílým masem a oni s tím nedokážou nic dělat,“ dodává řetězová zpráva.

Stejně virální se stala i zpráva z Prahy. Ta se šíří formou e-mailu či sdílených snímků obrazovky a varuje před útoky na vietnamské dívky.

„Během posledního měsíce se podle informací předávaných mezi vietnamskými rodinami mělo v Česku, zejména v Praze, odehrát několik únosů mladých vietnamských žen a dívek. Mezi oběťmi mají být také tři dívky z rodin našich známých – 18, 13 a 9 let,“ píše se v mailu, který přišel influencerům z vietnamské komunity.

Ti pak zprávu sdíleli na svých profilech. Redakce Seznam Zpráv je oslovila s dotazem na původce e-mailu, do vydání článku však na zaslané otázky nereagovali.

Policie odmítá, že by obě situace byly reálné. „Ověřovali jsme, zda k něčemu takovému nebo podobnému v rámci České republiky nedošlo - a nedošlo,“ konstatoval pro Seznam Zprávy mluvčí Policejního prezidia Jakub Vinčálek.

To potvrzuje i mluvčí krajské policie Jihomoravského kraje Pavel Šváb, který ověřoval případ brněnského Boltu. „Nikdo se na nás s ničím podobným neobrátil. Zaznamenali jsme šíření této zprávy a v současné době policisté prověřují, zda se šířením této informace někdo nemohl dopustit protiprávního jednání,“ vysvětlil mluvčí Šváb.

Na šíření poplašné zprávy reagovala i společnost Bolt. Zástupci platformy potvrdili, že žádný podobný incident neevidují a policie je nekontaktovala.

Hoax navíc explicitně tvrdí, že „některé profily Boltu jsou falešné a nejde je rozpoznat“. To společnost důrazně odmítá s tím, že každý řidič musí doložit výpis z rejstříku trestů a svou totožnost následně opakovaně potvrzuje pomocí biometrického selfie.

„V aplikaci Bolt předem vidíte jméno a fotografii řidiče, model a barvu vozu i registrační značku. Pokud cokoliv nesouhlasí, do vozu nenastupujte, jízdu zrušte a nahlaste ji,“ dodává mluvčí Boltu Jan Huk.

Obě virální zprávy podle odborníků cílí na nejhlubší lidské obavy. Celá manipulace je totiž postavená primárně na vyvolávání strachu o zdraví a život nejbližších, což funguje jako nejsilnější spouštěč.

„I když se ta zpráva může jevit z nějakého důvodu pochybná nebo nedůvěryhodná, u některých lidí převažuje potřeba raději upozornit své okolí. Řeknou si, že kdyby na ní bylo něco pravdivého, raději své blízké preventivně ochrání,“ popisuje Bohumil Kartous, mluvčí iniciativy Čeští elfové, která bojuje proti dezinformacím.

Z hlediska expertů tak jde o zcela typickou ukázku takzvaných urbánních (městských) legend. To potvrzuje i mluvčí policejního prezidia Jakub Vinčálek, podle kterého se tyto fenomény objevují v různých obměnách opakovaně.

„Když si vzpomenu na své mládí, v Praze na Stodůlkách tehdy podle vyprávění jezdila černá sanitka, případně černý taxík, který unášel děti. Tyhle příběhy se akorát obměňují, jinak jde ale pořád o stejnou skupinu strašení,“ vysvětluje Vinčálek.

Podle policejního mluvčího mají tvůrci poplašných zpráv většinou jeden ze dvou hlavních cílů. „Buďto vyvolat strach a obavy v konkrétní komunitě či skupině obyvatel. Nebo naopak označit nějakou jinou skupinu, proti které se pak zaměří hněv veřejnosti,“ vysvětluje Vinčálek motivaci.

Přesně do této šablony zapadají i oba aktuální případy, z nichž každý ale volí jinou strategii. Bohumil Kartous má ohledně brněnského hoaxu o ukrajinské mafii jasno: „Pokud jde o ukrajinskou menšinu, v jejím případě určitě hraje významnou roli snaha vytvářet dojem, že je pro českou společnost nebezpečná,“ říká.

Tento narativ podle něj nasedá na dlouhodobé snahy manipulátorů. „V minulosti jsme zachytili pokusy obviňovat Ukrajince ze zvýšené či nebezpečné kriminality, z rozšiřování nemocí a samozřejmě také z údajného zneužívání sociálního státu a zabírání míst na pracovním trhu,“ vypočítává.

Naopak e-mail varující před únosy dívek ve vietnamské komunitě je v českém prostředí vysoce neobvyklý. Zpráva mimo jiné tvrdí, že útočníky mají být „pachatelé europoidní rasy“ a odkazuje na obdobné fiktivní případy v Německu.

„Tato zpráva nezapadá do kontextu typického obsahu psychologických a informačních manipulací v Česku, protože vietnamská komunita nebývá cílem,“ analyzuje text zástupce Českých elfů. „Vypadá to, jako by se někdo snažil uvnitř vietnamské komunity vyvolat strach a dojem, že se děje něco nebezpečného,“ dodává Kartous.

Jak tedy běžný uživatel spolehlivě pozná, že čte poplašnou zprávu? Podle Kartouse ji lze rozpoznat spíš podle zdroje než podle jejího obsahu.

„Poznáme ji podle toho, zda je možné informaci nalézt na důvěryhodném místě, jako jsou seriózní média, policejní komunikační kanály nebo oficiální weby státu či obcí. Pokud ne, pravděpodobně se jedná o hoax,“ radí Kartous.

Aby však tvůrci poplašných zpráv takovému ověřování předešli, využívají ve zprávách společný rys – motiv ignorujících institucí. V brněnském hoaxu autor čtenáře přesvědčuje, že „policie řekla, že o tom ví, ale nedokážou s tím nic dělat“. Podobný argument používá i šířený e-mail, který tvrdí, že postoj policie k vietnamské komunitě je „nelidský a lhostejný“ a autor vyjadřuje nedůvěru v to, že jsou případy dostatečně řešeny.

Tato tvrzení plní podle Kartouse hned dva účely.

„Za prvé jde o prevenci před tím, aby si adresát vůbec kladl otázku, co na to policie,“ vysvětluje zástupce Českých elfů.

Druhý účel jde hlouběji. „Tvrzení, že policie proti údajné kriminalitě nezasahuje, má vytvořit dojem, že stát nefunguje. Což v kontextu s mnoha dalšími obsahy podobného typu může navodit zvýšenou nedůvěru právě v demokratický stát a demokratické instituce,“ dodává Kartous.

Oba aktuálně šířené texty nesou i další typické znaky takzvaných hoaxů, které záměrně využívají specifické prvky ke zmatení čtenáře. Tím nejvýraznějším je odvolání na anonymní autoritu, kdy se incident vždy stane „dívčině od kolegyně“ nebo „známé“. Podle Kartouse jde o klasický syndrom „jedna paní povídala“, jehož cílem je typické zamlžování faktu, že je skutečný zdroj nejasný.

Kromě nejasného zdroje využívají tvůrci poplašných zpráv také emocionální nátlak a pocit naléhavosti. „Má to velmi podobný jazyk, akorát je tam trošku jiný příběh, s tím, že je důležité tam napsat: sdílejte rychle, ať jsou všichni v bezpečí,“ popisuje mluvčí policejního prezidia Jakub Vinčálek častý donucovací prvek k dalšímu masovému šíření.

Tomu pak podle expertů nahrává ještě jeden klíčový faktor – kdo přesně před domnělým nebezpečím varuje. Pokud totiž zprávu v dobré víře přesdílí náš známý nebo dokonce influencer s tisíci sledujícími, zafunguje psychologický efekt důvěry.

„Influencer může u některých lidí vzbuzovat dojem, že jde o kredibilní zdroj. Zvyšuje to důvěryhodnost zprávy a tím pádem i její dopad,“ varuje Kartous. Známé tváře a blízcí přátelé tak i zcela vymyšleným hoaxům podle něj nechtěně propůjčují legitimitu, čímž čtenáři ztrácí ostražitost.

Policie apeluje na veřejnost, aby zprávám bez jasného zdroje nepodléhala. „Důležité sdělení za nás je, aby občané takovým nesmyslům zkrátka nenaskakovali na špek a informace si ověřovali,“ říká mluvčí policejního prezidia Vinčálek.