Na internetu se hádají dvě procenta lidí, zbytek mlčí. Nová síť pomůže napadeným

Tisíce komentářů, ostré hádky a osobní útoky. Diskuze na sociálních sítích mohou působit jako obraz společnosti rozdělené na dva nesmiřitelné tábory. Jenže ti, kteří jsou na internetu nejvíce slyšet, zpravidla nepředstavují názor většiny. Podle údajů, z nichž vycházejí organizátoři Koncertu pro budoucnost, aktivně komentuje pouze dvě až pět procent uživatelů.

Právě tuto mlčící většinu chce oslovit kampaň Jsme tu!, která upozorňuje na agresivitu v internetových diskusích. Organizátoři se ale nechtějí zastavit u výzvy ke slušnějšímu chování. Sedmnáctého listopadu plánují spustit občanskou síť, jejíž členové budou pomáhat lidem čelícím online útokům. Do začátku chtějí získat 200 až 500 dobrovolníků.

„To, co vidíme na sociálních sítích, je obraz internetu, ne obraz společnosti,“ upozorňuje Jan Gregar, ředitel neziskové organizace Nerudný fest a mluvčí Koncertu pro budoucnost.

K vytvoření kampaně organizátory přivedly mimo jiné i vlastní zkušenosti. Při aktivitách na podporu veřejnoprávních médií se podle Gregara setkávali s koordinovanými útoky botů a trollů. Jejich cílem přitom podle něj často nebylo někoho přesvědčit, ale umlčet. „A to je něco, co je samozřejmě velkým rizikem pro svobodu, pro demokracii,“ vysvětluje.

Při přípravě projektu vycházeli z několika zahraničních průzkumů i českých výzkumů. Podle globálního šetření, na které Gregarova prezentace odkazuje, očekává 65 procent respondentů agresivní komentáře, pokud na platformě vyjádří vlastní názor. Jiný průzkum organizací UNESCO, UN Women a ICFJ uvádí, že 45 procent dotázaných novinářek a mediálních pracovnic se kvůli online násilí uchýlilo k autocenzuře.

Gregara ale překvapil především malý podíl lidí, kteří se do internetových debat aktivně zapojují. Podle něj tak vzniká zkreslená představa společnosti, kterou utvářejí lidé s vyhraněnými postoji.

Podobně to vidí i sociolog Václav Štětka, který působí na Evropské univerzitě Viadrina ve Frankfurtu nad Odrou.

„Sociální sítě podávají většinou velmi zkreslený obraz společnosti, tu českou nevyjímaje. Svět, který vykreslují, bývá mnohem konfliktnější a negativnější než realita každodenního života pro většinu lidí,“ vysvětluje Štětka.

Česká společnost podle sociologa není rozdělená do dvou nesmiřitelných táborů, jak se může na internetu zdát. Názory lidí se liší podle věku, vzdělání nebo sociálního postavení a na různá témata se vytvářejí odlišné skupiny. „Nemáme sociologické doklady o tom, že by česká společnost byla nějak extrémně polarizovaná, tedy alespoň ne ve smyslu rozdělení ‚na dva tábory‘,“ upozorňuje.

Samotný pocit rozdělení však může mít skutečné důsledky. Pokud lidé uvěří, že společnost tvoří dvě nepřátelské skupiny, mohou podle Štětky začít podobně vnímat i své okolí. „Dává se tak do pohybu potenciálně nebezpečná spirála, která může vést k oslabení společenské soudržnosti a ohrožení demokracie jako takové,“ varuje.

Na problémy současné veřejné debaty chce upozornit také influencer Lukáš Fritscher, známý jako Lukefry, který na letošním Koncertu pro budoucnost vystoupí. Znepokojuje ho především rostoucí extremismus, vliv dezinformací a agresivita, kterou podle něj rozdmýchávají také někteří politici a veřejně známé osobnosti.

„Výzvy k násilí, osobní útoky a diskriminace konkrétních médií a novinářek zkrátka do moderního státu skutečně nepatří a směr, jakým se veřejná debata ubírá, mě značně znepokojuje,“ říká.

Proč získávají tolik pozornosti právě agresivní příspěvky? Podle odborníků v tom významnou roli hraje fungování platforem.

„Prostě není nad to, aby se ti lidi pořádně pohádali. A algoritmus je spokojený, protože tam ty lidi udržuje delší dobu,“ popisuje odborník na sociální sítě Daniel Dočekal. Čím déle uživatelé na sociálních sítích zůstávají, tím více reklamy jim platforma může zobrazit.

Dříve lidé viděli primárně příspěvky přátel a stránek, které sami sledovali. Podle Dočekala jim algoritmy nyní stále častěji nabízejí obsah podle toho, u čeho předpokládají největší zapojení. Konfliktní příspěvky tak mohou získávat větší prostor, přestože o ně uživatel původně nestál.

Podle Štětky navíc algoritmy zviditelňují především emocionální a kontroverzní obsah. „V takovém prostředí jsou umírněnější hlasy nebo konsenzuálnější názory zatlačovány do pozadí, což pak může vytvářet falešný dojem silně polarizované společnosti,“ vysvětluje.

Vyhrocené prostředí navíc může odrazovat lidi, kteří by se jinak do veřejné debaty zapojili. Sémiotik a odborník na sociální sítě Josef Šlerka upozorňuje, že výzkumů o tomto dopadu je zatím poměrně málo, lze však předpokládat, že část uživatelů kvůli agresivitě raději mlčí.

Podobnou zkušenost popisuje i Dočekal. Pokud se člověk v diskuzi někoho zastane, může se sám stát terčem útoků. Někteří lidé proto konfliktní debaty pouze sledují, jiní se jim zcela vyhýbají. Agresivní prostředí podle něj může přispívat také k autocenzuře, kdy uživatelé před zveřejněním vlastního názoru zvažují, zda jim případné reakce vůbec stojí za to.

Organizátoři kampaně Jsme tu! chtějí ukázat, že pomoc napadenému člověku nemusí znamenat další veřejnou hádku. „Nechceme, aby v online prostoru kdokoliv zůstal sám,“ vysvětluje Gregar.

Na kampaň má totiž 17. listopadu navázat i vznik občanské sítě. Její členové se budou moci zapojit různými způsoby. Základní úroveň počítá se soukromou podporou napadených, další s vyškolenými dobrovolníky, kteří budou schopni věcně reagovat ve veřejných diskuzích. Pro závažnější případy, například výhrůžky nebo koordinované útoky, organizátoři plánují také menší ochranný tým.

Kampaň nabízí jednoduchý postup - všimnout si útoku, podpořit napadeného, případně nahlásit obsah porušující pravidla platformy a následně z diskuze odejít. Cílem není přesvědčit agresivního diskutujícího ani mít poslední slovo.

Občanská síť bude mít i vlastní „kuchařku“, podle které se budou její členové řídit. „Trollové a boti jsou organizovaní. Občanská společnost musí být také,“ uvádí v prezentaci Gregar.

„Anonymní trolly či zjevné provokatéry je lepší ignorovat, než snažit se je korigovat, a tím jim dále zvyšovat dosah,“ tvrdí sociolog Štětka.

Podobné občanské iniciativy už existují v zahraničí. Organizátoři se inspirují například švédským projektem #IamHere, jehož členové vstupují do vyhrocených diskuzí s věcnými reakcemi a podporují konstruktivní komentáře.

Otázkou zůstává, nakolik může zapojení dobrovolníků skutečně změnit prostředí sociálních sítí. Šlerka v podobném přístupu určitý smysl vidí. „Sociální chování je nakažlivé,“ vysvětluje. Pokud lidé uvidí, že se ne všichni účastníci diskuze chovají agresivně, může to podle něj povzbudit i ostatní ke slušnější komunikaci.

Zásadnější změna ale podle Šlerky vyžaduje také proměnu obchodního modelu sociálních sítí. Dokud budou platformy vydělávat především na tom, že na nich lidé tráví co nejvíce času, očekává, že se situace bude dál zhoršovat.

Letošní Koncert pro budoucnost se uskuteční 17. listopadu na Václavském náměstí pod heslem: My, nebo nikdy. Odkazuje na revoluční motto „Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?“ a má připomenout odpovědnost jednotlivců za podobu demokratické společnosti.

Zda se organizátorům podaří proměnit dosud mlčící uživatele v aktivní komunitu, se teprve ukáže.