Jak doma roste Novotný pro NHL: V pět vajíčka, pak dřina

Mířit umí dobře a trefit vybrané místo taky. Jak dobře vlastně Adam Novotný hraje šipky? Při téhle otázce se jen mladý hokejista usměje a podívá se na zeď.

Když pohled vystřelíte stejným směrem, visí na zdi terč. Prostor kolem triple 20 je totálně rozpíchaný.

„Áďa měl dokonce nabídku, že by ho zastupoval agent, jestli se tomu nechce věnovat naplno,“ usměje se maminka Alexandra.

Šipky jsou pro českého útočníka jen relax. Naplno se věnuje hokeji a neplánuje na tom nic měnit. Tím spíš ne, když si ho v 1. kole draftu NHL vybral z 24. pozice Vancouver.

Jestli čekáte, že se to v rodinném domě u Novotných hemží dresy a symboly, které ukazují, že tady se žije jen hokejem, jste vedle.

Musíte hodně hledat. Na křesle upoutá polštářek s fotkou Adama z extraligové kolekce Mountfieldu HK. Jinak nic.

V domě nebylo cítit žádné draftové šílenství. Ale něco hodně příjemného ano. „Dejte si, máme pouť,“ vybídne paní Novotná a na stůl pokládá talíř s domácími koláči a štrůdlem.

Adam Novotný se dobrotám bránit nemusí. „Makám teď tak, že si klidně dát můžu. Děkujeme,“ přikývne, že si určitě dá.

Ta věta vystihuje jeho poslední týdny líp než cokoliv jiného. Poslední dobou se o něm mluví jako o jednom z největších českých talentů. On mezitím prostě dře. Pauzu nevyhlásil ani týden před draftem.

Budík si pravidelně nastavuje na 5:15. Dá si snídani a z vesničky kousek od Nového Bydžova vyrazí do Prahy za kondičním trenérem Milošem Pecou.

„Vstáváme s manželem v pět,“ usměje se maminka. „Ráno mu uděláme vajíčka, dobrou snídani, aby Áďa mohl vstávat aspoň o pár minut později a měl nachystané jídlo.“

Ne, že by ho rodiče úplně litovali. Spíš je z nich cítit obdiv, jakou dřinu junior podstupuje. Po dlouhé dávce v posilovně se hokejista vrátí domů na oběd kolem 13. hodiny.

Odpoledne má další program. Musí běhat. Tempo na kilometr? Hluboko pod 5 minut.

„Většinou má volnou jen neděli. Jinak od pondělí do soboty pořád trénink,“ klidně říká tatínek Luboš. Pak se na chvíli odmlčí, přemýšlí, jestli vypustí další myšlenku ven. Nakonec ano: „Teď se vrátil, skončila mu sezona, a stejně takhle dře dál. Říkám si, kdy bude mít volno. Za chvíli začne nový ročník. Asi je to potřeba, ale někdy si říkám, aby toho nebylo moc.“

Je to možná nejstřízlivější věta, která se dá kolem draftu NHL slyšet. Nepřifukuje příběh, Luboš Novotný se nesnaží vyleštit pohádku o mladém géniovi, který byl předurčený k velké kariéře.

K cestě výjimečného sportovce většinou patří, že musíte někde ukrást čas, který spotřebuje jeho aktivita. Školu Novotní škrtat nehodlali.

Adam tak vynechal kus normálního dospívání – přicházel o školní výlety, nechodil na diskotéky, času s kamarády nebylo tolik.

Ne proto, že by doma někdo přišel a rozhodl, že teď se bude žít jen hokejem. Prostě proto, že když se ráno vstává, večer se chodí spát. Když se má druhý den trénovat, nejde se pařit. Když se po sezoně neodpočívá, ale znovu se nabírá síla a rychlost, není moc prostoru na to, co bývá v osmnácti normální.

„Obětuje cokoliv, aby mohl mít co nejlepší kariéru. Možnost vyrazit na diskotéku? Nepůjde, protože by mu chyběla energie na trénink. Jednou povolíte a povolíte i příště,“ popisuje nastavení útočníka jeho agent Petr Peleška.

„S vrstevníky toho nezažívá tolik,“ říká maminka. V jejím hlasu nezní lítost, jen popis reality. Adam má dva starší sourozence, dvojčata. O tři a půl roku starší bratr Matěj hraje taky hokej, dotáhl to do juniorské extraligy v Hradci a Karlových Varech, teď hraje Univerzitní ligu. Sestra Tereza studuje práva.

Na příběhu Adama Novotného je možná nejzajímavější, že v rodině se z něj dlouho nedělal „projekt NHL“.

O to důležitější pak byli lidé zvenčí, kteří rodině pomohli poznat, co v Adamovi skutečně je a kariéru správně nasměrovat. V Hradci to byl hlavně trenér Libor Pivko.

Když o něm Novotní mluví, zní v tom vděčnost. „Pro nás byl zlomový,“ říká Alexandra. „Od něj jsme dostali první impulz, že Adam je výjimečný hráč. Tak s ním i pracoval a říkal nám, že má potenciál.“

Nešlo jen o trénink. Pivko rodině dával zpětnou vazbu i později, když už působil v Pardubicích.

Pokud někdo naznačil, že by Adam měl zlepšit bruslení nebo některou část hry, jel se podívat na zápas a přidal vlastní pohled. Ne kvůli tomu, aby kolem hráče vznikla další vrstva tlaku, ale aby doma měli člověka, kterému věří.

„Když jsme začali spolupracovat, myšlenky přímo na NHL jsem neměl. Jen jsem věděl, že v Adamovi je ohromný potenciál a je šíleně pracovitý,“ připouští jeho agent Petr Peleška. „Říkal jsem si jen, že jestli mu vydrží tohle nastavení, na úroveň NHL mířit může, ale bylo mu teprve patnáct,“ přidává.

Tohle je taky zajímavá sága, která do story dobře zapadá. Novotný neusiloval o agenta s hvězdným jménem, který měl mraky hráčů v NHL. Peleška sice patří do sítě Jiřího Hamala, jehož agentura GMG má v portfoliu jména jako Martin Nečas, Lukáš Dostál, Leon Draisaitl, celou kariéru u ní vydržel David Krejčí.

Peleškovi bylo 23 let, když se s Novotným domluvil. Nejdřív získal v Hradci jiného hráče ročníku 2007 – Dominika Pavlíka a pak se zkusil domluvit i s dalším klubovým talentem.

„Nejtěžší bylo přesvědčit Adama a rodiče, že má smysl pracovat se mnou. Tehdy ho chtělo víc agentů, protože šlo o velmi talentovaného kluka, vědělo se o něm,“ přiznává Peleška.

Finální verdikt? Rodiče i hráč souhlasili, plácli si v říjnu 2023. Novotný skončil základní školu, začal chodit na obchodní akademii a rýsovalo se, že začne trénovat s hradeckým áčkem: „Řekl jsem mu, že pro něj hlavně odvedu tu práci, která je potřeba. Dnes je snad vidět, že jsem splnil, o čem jsme se bavili. Věřím, že i Adam cítí, že udělal dobře a rozhodl se pro nás,“ říká agent.

Pravidla byla v rodině nastavená vždycky poměrně jasně. Hokej je super, ale pořád je to zábava. „V první řadě jsme chtěli, aby pokračoval ve škole,“ říká Luboš Novotný.

Na tom dlouho trvala hlavně maminka. „Bojovala jsem. Chtěla jsem, aby chodil normálně do školy. Maturita je úplný základ, přes to u mě nejede vlak.“

Když se hokej nejmladšího člena rozjížděl naplno a začal hrát v patnácti extraligu, doma nepadlo rozhodnutí, že se všechno ostatní okamžitě obětuje kariéře. Naopak. Hokej byl důležitý, ale ne natolik, aby automaticky smetl všechno kolem.

Sympatická vize ale narazila na režim profi sportovců. Přišly dny, kdy se Adam po tréninku přesunul do lavice a dvě hodiny jen seděl ve škole, aniž by věděl, která bije. „Rád dělá věci tak, aby dávaly smysl,“ říká maminka. „Když nám říkal, že přišel do školy po tréninku a dvě hodiny si tam odseděl, byl to signál, že musí přejít na jinou formu výuky.“

Dnes pokračuje online v Litoměřicích. Ani to ale doma neznamenalo kapitulaci před hokejem. Spíš další úpravu života, kde jsou pořád cíle typu maturity.

Alexandra chodila na sportovní gymnázium, hrála házenou, vyrůstala vedle lidí, pro které byl výkon a disciplína normální součástí života. Věděla, co sport bere a co vrací. Věděla i to, že některé věci je potřeba pustit ve chvíli, kdy přestanou dávat smysl.

V domě Novotných tak nikdy nevznikla atmosféra, kde by se talent buď hystericky oslavoval, nebo naopak kontroloval do posledního detailu. Rodiče syna vozili, vstávali, řešili školu, hlídali mu do osmnácti účet, ale nezkoušeli z něj vyrábět hotového sportovce podle manuálu.

„Kluci neměli moc rádi, když jsme jim do toho mluvili,“ říká táta.

Maminka přizná, že si četla Mariana Jelínka a snažila se hledat, jak na mladého sportovce působit. Pak se tomu sama zasměje. „Ale pak přijde praxe.“

Doma mu ani teď nevysvětlují, jestli měl vystřelit dřív, nebo spíš nahrát. „Přece sám ví, jak hrál. Proč bych mu to ještě vysvětlovala já?“

Možná právě v tom je jedna z největších výhod Adamova prostředí. Doma mu vytvořili podmínky a drželi režim, ale zároveň mu nechali prostor, aby si spoustu věcí převzal za své. „Měli jsme nastavená pravidla a věřili jsme si,“ říká maminka. „Se všemi třemi dětmi máme hodně kamarádský vztah.“

Když dáte dohromady prostředí, ze kterého Adam Novotný vzešel, výsledkem je hokejista, který má už dvě medaile z MS do 20 let.

V reprezentaci píše taky hodně zajímavou kapitolu. Před rokem jel ještě jako dorostenec s košíkem přes obličej, překvapilo, že si ho Patrik Augusta vybral.

Teď zase měl hodně šancí, ale v sedmi zápasech nedal ani jeden gól. Ale zazářil svým nastavením, jak dřel pro tým.

Dnes má doma bronz a stříbro.

„Povedl se mu turnaj v listopadu, kam jsme ho vzali jako sedmnáctiletého kluka z Hradce. Odehrál skvělé zápasy. Sice tam nebyli ti úplně nejlepší hráči, ale on vyčníval a ještě si plnil skvěle takové ty menší taktické věci, které jako trenér oceníte,“ vysvětluje Augusta, proč vzal Novotného už na MS na přelomu let 2024 a 2025.

Zrovna jel v autobuse. Ale povídat si o jednom z velkých talentů českého hokeje neměl problém. „Díky tomu, že zůstal doma, hrál skvěle v Česku, jsem ho mohl vzít na listopadový turnaj. Tam udělal důležitý krok. Jako trenér jsem poznal, že mu můžu věřit.“

A druhý velký turnaj, tedy stříbrné MS bez gólů? „To je právě ono,“ usměje se Augusta.

Turnaj Novotnému paradoxně zvedl renomé víc, než kdyby poslal pár puků do brány, když o nic nešlo.

Scouti NHL mohli vidět, jak se hráč chová, když nemá střelecké štěstí. To je možná ještě důležitější, než ho sledovat na vrcholu formy. Tam je dobrý každý.

Hráčova reakce? Tak se bude fárat, když nejsou góly. Nevypustí jediné střídání, zkusí vyhrát každý souboj.

„Pro mě je tohle právě ta největší přidaná hodnota. Chtěl bych ho mít v každém svém týmu, věřím, že bude mít skvělou budoucnost. Není to jen výborný hokejista, ale i skvělý kluk,“ říká i po půlroce spokojeně Augusta.

„Pro úspěch týmu upozadí svoje ego. Ať ho jako trenér dáte do jakékoliv role, víte, že v ní bude nejlepší,“ zmiňuje kouč ještě důležitý aspekt, který v číslech není úplně vidět.

Před rokem se Adam Novotný rozhodl jít kvůli draftu do Kanady. Chtěl hrát juniorku, aby měl pozici hráče, na kterém leží tíha, že musí dávat góly a táhnout tým.

„Strašně těžký to bylo,“ vzpomíná maminka na moment, když bylo jasno, že syn opravdu mizí z domu.

Peterborough ale udělalo maximum pro to, aby z neznámé cesty udělalo něco snesitelnějšího. Klub rodině ukázal zázemí, představil hostitelskou rodinu, vysvětlil, kdo se o Adama bude starat a co ho čeká. „To pro mě bylo hrozně důležité,“ říká Alexandra. „Brala jsem to jako zlomové.“

Odchod syna do Kanady změnil i rytmus doma. Alexandra si nenechala ujít jediný zápas. Jen to mělo vedlejší efekt: Peterborough často hrálo ze čtvrtka na pátek. „Takže pátek jsem v práci tak nějak vždycky přežila,“ usměje se.

Luboš přizná, že s náročnou prací noční režim zvládal o něco hůř. „Když se hrálo dva nebo tři dny po sobě, už jsem to nevydržel a usnul.“

Ale chod rodiny se totálně změnil.

„Bylo zvláštní, že jsme měli po děsně dlouhé době volnou zimu,“ říká táta. „Matěje jsme vozili na hokej, pak jsme jezdili s Adamem. Najednou byla zima bez hokeje.“

V jedné krátké větě se do sebe zaklapne všechno: roky cest po halách, rána se snídaní, odpoledne v autech, večery s tréninky, víkendy na turnajích, obavy, jestli toho není moc, i tichá hrdost, kterou si rodina nikdy nenaučila prodávat.

Děti se o sebe musí postarat samy. Už to dovedou.

Rodina investovala čas i peníze do hokeje. Ne kvůli tomu, že jednou se všechno stonásobně vrátí. Důvod je daleko obyčejnější: oba jejich kluky hokej vždycky bavil.

„Adam něco umí, k tomu dovede tvrdě pracovat. Současně má v sobě, že neodmlouvá, ale splní, co po něm trenéři chtějí, což výrazně zvyšuje šanci, že s takovými hráči v týmu můžete uspět,“ říká trenér Patrik Augusta.

Mluví o věcech, které někdy dovedou porazit i talent, byť toho Adam Novotný má také dost. „Tohle se nenaučíte, ale tímhle směrem vás formuje prostředí. Rozhodně jde o významnou přidanou hodnotu,“ zamyslí se kouč Sparty, který u týmu do dvaceti let skončil.

Prognóza? „Je výborný hokejista, těším se na Adamův další vývoj,“ přidá jen Augusta.

Ale vsaďte se, že i kdyby NHL za pět let hrál, zase touhle dobou natáhne tenisky a vyrazí kroužit do lesa, když mu tak kondiční kouč přípravu namaluje.

Nejlepší je, že to udělá, i kdyby NHL nehrál.