Záhada tragického letu hokejistů. Zemřeli kvůli politickému únosu?

Letadlo, které mělo na palubě šest československých hokejových reprezentantů a zmizelo 8. listopadu 1948, se nikdy nenašlo. Okolnosti jedné z největších tragédií našeho sportu zůstávají nevyjasněné.

Před třemi lety se Seznam Zprávy případu podrobně věnovaly, nyní se však objevily dosud neznámé archivní dokumenty, které tradiční vysvětlení zpochybňují. Při jejich studiu a následných konzultacích s francouzským badatelem Guillaumem Fuchsem, pravnukem pilota osudného letu, vyvstala i otázka, zda se českoslovenští hokejisté nemohli stát nevinnými oběťmi politických událostí, které s nimi vůbec nesouvisely.

Československý hokej prožíval na konci 40. let mimořádně úspěšné období. V roce 1947 získala reprezentace svůj první titul mistrů světa, o rok později vybojovala stříbrné olympijské medaile. V listopadu 1948 se mužstvo vydalo na turné do Velké Británie, kterému předcházel přípravný zápas v Paříži.

Kvůli problémům s vízy a stávce francouzského letištního personálu však reprezentanti cestovali do Londýna po skupinách. Šestice hráčů – Zdeněk Jarkovský, Miloslav Pokorný, Vilém (známý jako Vilibald) Šťovík, Zdeněk Švarc, Karel Stibor a Ladislav Troják – odletěla až v pondělí 8. listopadu.

Malý dvoumotorový Beechcraft C18S s registrační značkou F-BEAF, přezdívaný Pétrel, pilotoval zkušený francouzský letecký rekordman René de Narbonne, kterého doprovázel radista André Robert. Letoun odstartoval z letiště Le Bourget krátce po 16. hodině, naposledy se radiově ozval v 17:39. Poté beze stopy zmizel.

Pátrání nepřineslo jednoznačný výsledek. Vrak letadla se nikdy nenašel a osud všech osmi lidí na palubě zůstal neobjasněný. Ztráta šesti reprezentantů představovala pro československý hokej obrovskou tragédii.

Jak jsme podrobně popsali v našem předchozím článku, francouzské vyšetřování dospělo k závěru, že pilot pravděpodobně ztratil orientaci kvůli mlze a problémům s navigací. Kompas údajně ovlivnily magnetické interference způsobené kovovými částmi hokejových bruslí přepravovaných v letadle.

Tato verze se rozšířila v dobovém tisku a dodnes bývá uváděna jako nejpravděpodobnější vysvětlení. Objevovaly se však také spekulace o únosu letadla či pokusu hokejistů o emigraci. Československé komunistické úřady možnost únosu dokonce vyšetřovaly a rodiny zmizelých hráčů čelily podezírání Státní bezpečnosti.

Představa, že by letadlo unesli sami hokejisté ve snaze uprchnout před komunistickým režimem, ovšem postrádá přesvědčivou logiku. Všichni už totiž byli ve Francii, tedy v demokratické části Evropy, kde mohli požádat o politický azyl. Navíc jejich let směřoval do Velké Británie. Pokud by chtěli zůstat na Západě, nemuseli kvůli tomu přebírat kontrolu nad letadlem ani ohrožovat vlastní životy. Žádný důkaz o tom, že by se o něco takového pokusili, neexistuje.

Nové světlo do celého případu nyní vnáší výzkum francouzského badatele Guillaumea Fuchse, pravnuka pilota Reného de Narbonne. Ten se tragédií intenzivně zabývá poslední dva roky a podařilo se mu získat zvláštní povolení k prostudování části francouzských vyšetřovacích spisů, které nadále podléhají režimu utajení.

Podle získaných materiálů bylo v roce 1949 zahájeno další vyšetřování, k němuž dala podnět pilotova manželka oznámením o údajných výhrůžkách smrtí na letišti Le Bourget. Při studiu dokumentů byly nejzajímavější především zásadní rozpory s tradičním vysvětlením nehody.

Zkoušky podle vyšetřovacího dokumentu ukázaly, že kovový náklad mohl ovlivnit palubní přístroje maximálně o tři stupně. Potvrdil to i šéfpilot společnosti Cazhillac, který v daném letadle opakovaně přepravoval kovový materiál. Spis navíc upozorňuje, že případnou navigační chybu mohl pilot díky pozemní radionavigaci rozpoznat a vrátit se na letiště Le Bourget.

Dokumenty také vykreslují odlišný obraz počasí. Zatímco původní vysvětlení pracovalo s hustou mlhou, dobová meteorologická zpráva uvádí nad Paříží pouze ubývající oblačnost a mezi Beauvais a francouzským pobřežím dohlednost 10 až 20 kilometrů. Nad Lamanšským průlivem se sice vyskytovaly přeháňky a nad Anglií přízemní mlha, ale další piloti označili počasí na trase za nepříjemné, nikoli nebezpečné.

Tato zjištění přinejmenším zpochybňují představu, že zkušený pilot kvůli husté mlze a magnetickému působení hokejových bruslí jednoduše ztratil orientaci.

Další pochybnosti vyvolávají záznamy komunikace mezi pilotem a řízením letového provozu. Fuchs poskytl nejen závěry dispečerů, ale také fotografie dobových přepisů.

De Narbonne byl podle dispečerů obvykle přátelský a hovorný, během osudného letu však působil neobvykle odtažitě. Jeden z vyšetřovacích dokumentů upozorňuje, že po pilotově oznámení v 17:20 o přechodu na telegrafickou komunikaci následovalo ticho. Společně s nezvyklým způsobem předchozích rozhovorů to podle autorů zprávy vytvářelo dojem neobvyklé atmosféry na palubě, jejíž příčinu však nebylo možné určit.

Pozoruhodná jsou rovněž svědectví o možném pohybu letadla. Námořník z rybářské lodi Comida například uvedl, že večer spatřil přibližně 12 námořních mil od francouzského Le Tréport nízko letící stroj přilétající od francouzského pobřeží. Další svědci měli letadlo zaznamenat nad Lamanšským průlivem či dokonce britským Cornwallem.

Při porovnání těchto svědectví s mapou rekonstruovaných tras v prvním vyšetřovacím spise vzniká zajímavý rozpor. Všechny tři zvažované varianty totiž předpokládaly konec letu ještě před dosažením moře. Pokud by některá ze svědeckých výpovědí skutečně zachycovala hledaný Beechcraft, znamenalo by to, že se letadlo dostalo dál, než vyšetřovatelé ve svých scénářích připouštěli. Identita pozorovaných strojů však není prokázána.

Důležité jsou rovněž okolnosti pátrání. Podle vyšetřovacích materiálů nebyla francouzská pobřežní letadla vybavena pro noční hledání a francouzská pátrací akce začala až následující den, po zásahu ministerstva letectví.

Jedním z nejzajímavějších nově zveřejněných dokumentů je pak korespondence francouzského vyšetřovatele Jeannina s letcem Éricem Nesslerem.

Jeannin v dopise z roku 1973 zmiňuje vlastní práci z roku 1965 určenou ministerstvu vnitra. V ní se zabýval také přijetím závěrů vyšetřování. Uváděl, že výsledky byly následně rychle přijaty policejními a civilními leteckými orgány, což přispělo k rychlému uzavření právních a administrativních záležitostí spojených se zmizením letadla a cestujících.

Dokument sám o sobě nedokazuje, že by někdo výsledky vyšetřování ovlivňoval. Ukazuje však, že jeho závěry byly rychle přijaty příslušnými úřady a umožnily administrativní vypořádání následků tragédie. Otázkou zůstává, nakolik se tehdejší vyšetřovatelé vypořádali se všemi rozpory a svědeckými výpověďmi, které se v dostupných spisech objevují.

Patrně nejpřekvapivější stopu objevil Fuchs v pozůstalosti svého dědečka Rolanda de Narbonne, významného francouzského leteckého novináře. Ten se v roce 2003 pokoušel okolnosti zmizení svého otce sám objasnit, ale pátrání z neznámého důvodu přerušil.

Ve složce označené „ONU“, tedy francouzskou zkratkou Organizace spojených národů, Fuchs objevil smlouvu a dokumenty ze schůzky z 23. srpna 1948. Ty dokládají spojení pilota Reného de Narbonne s misí Folkeho Bernadotta, švédského diplomata a prvního prostředníka OSN v arabsko-izraelském konfliktu. Letadla de Narbonneho společnosti Escadrille Mercure měla být k dispozici výhradně podle pokynů Bernadotta nebo jeho administrativního vedoucího a letku měl vést právě samotný de Narbonne.

Bernadotte se po vzniku Izraele v květnu 1948 snažil zprostředkovat příměří mezi novým židovským státem a jeho arabskými sousedy. Jeho mírové návrhy však vyvolávaly odpor části radikálních sionistických skupin. Dne 17. září 1948 byl v Jeruzalémě zavražděn příslušníky extremistické organizace Lechi.

Pouhých 52 dní po Bernadottově vraždě pak zmizelo i letadlo pilotované mužem, který byl s jeho misí spojen.

Právě tato časová a osobní souvislost otevírá možný zcela nový pohled na zmizení letadla. Mohli být českoslovenští hokejisté pouze náhodnými cestujícími na palubě stroje, jehož pilot se krátce předtím pohyboval v prostředí mimořádně vyhroceného politického konfliktu?

Fuchs při svém pátrání narazil také na dobové novinové zprávy, které hovořily o únosech letadel a pilotů připisovaných militantním sionistickým skupinám. Dále zjistil, že de Narbonne prošel vojenským výcvikem v oblasti kontrarozvědky. Proto se podrobněji zabýval i otázkou, zda mohl být skutečným cílem případného únosu právě francouzský pilot, případně někdo další na palubě. Zatím však neexistují důkazy, které by takový scénář potvrzovaly.

Další nejasnost představuje svědectví pilotovy manželky. Ta v 80. letech údajně uvedla, že se na palubě nacházeli dva neoficiální cestující, o jejichž totožnosti odmítla cokoli prozradit.

Pokud tedy skutečně došlo k únosu nebo jinému násilnému zásahu, hokejisté nemuseli být ani jeho iniciátory, ani zamýšleným cílem. Mohli se stát náhodnými oběťmi politického konfliktu, který s československým hokejem neměl vůbec nic společného.

Tuto hypotézu je ovšem nutné vnímat s maximální opatrností. Neexistuje zatím žádný důkaz, že letoun skutečně unesla některá z tehdejších ozbrojených skupin. Jde tedy o jednu z možností, kterou nově objevené souvislosti vybízejí k dalšímu zkoumání, nikoli o prokázané vysvětlení celé tragédie.

Největší záhadou nicméně zůstává skutečnost, že část vyšetřovací dokumentace nadále podléhá francouzskému režimu utajení. Badatel Fuchs získal přístup přibližně k 70 stranám materiálů, další část není možné prostudovat vůbec.

Francouzské archivy opakovaně sdělily, že dokumentace zůstává vedena v režimu secret défense, tedy utajení souvisejícího s národní obranou.

Samotné utajení dokumentů ani rozpory v úředních záznamech samozřejmě nedokazují, že francouzské úřady něco záměrně skrývaly. Jsou však dalším důvodem, proč by stálo za to celý vyšetřovací spis po téměř osmdesáti letech zpřístupnit historikům.

Fuchs dále upozorňuje, že zatímco podle některých britských a československých informací byly nalezeny ostatky obětí, francouzské dokumenty podle něj tuto skutečnost nepotvrzují. Dokonce ani datum úmrtí pilota není ve francouzských úředních záznamech jednotné - objevují se data 8., 9. i 21. listopad 1948. Francouzský badatel doufá, že zájem české a slovenské veřejnosti by mohl přispět k oficiální žádosti o zpřístupnění zbývajících dokumentů. Sám už kontaktoval francouzské archivy i odborníky na letectví, ale k úplnému vyšetřovacímu spisu se zatím nedostal.

Od tragédie uplynulo 78 let a osud šesti československých hokejistů i dvou francouzských letců zůstává neobjasněný. Příběh jednoho z nejzáhadnějších zmizení v historii československého sportu ale i ve světle nových dokumentů nemusí zůstat uzavřen.