Olympijské medaile byly s dírou i s kusem plastu. Letos jsou jako rozpůlené

Medaile jsou těžké a křehké, poukazovali někteří reportéři i sportovci na letošních zimních hrách v Miláně a Cortině. Dokonce tak, že když výherci skákali radostí, v několika případech jim odpadly ze stuhy. Nakonec se ukázalo, že problém byl v moc opatrném nastavení bezpečnostní pojistky proti riziku uškrcení ve sponě mezi stuhou a kovem. Opraveno a postižení dostali náhradní kusy.

Letošní medaile opravdu nejsou lehké, ty zlaté váží půl kila a šest gramů k tomu. V historii zimních olympiád to ale nejsou rekordmanky. Ze Soči si výherci odváželi odměnu těžkou 531 gramů, ze Salt Lake City 567 gramů. Zatím nejtěžší pak bylo „zlato“ z Pjonchčchangu – celých 586 gramů. Naopak to z Nagana bylo ve srovnání s letoškem poloviční, vážilo jen 256 gramů.

U medailí však nejde tolik o hmotnost, jako o design. Dlouho bývaly rozdíly většinou nepříliš výrazné, ale v posledních desítkách let si s jejich vzhledem designéři a pořadatelé více hrají. Snaží se do nich vtisknout prvky, které dají cenám z olympiády ještě větší punc výjimečnosti, originalitu a spojení s místem konání.

Různě tak pracují s tvarem, výjimkou nejsou otvory či použití neobvyklých materiálů. Motivy se postupně vyvíjejí k větší abstrakci. V tom jdou letošní medaile do extrému, Italové vsadili na úplný minimalismus.