„My chceme halu!“ Z Jílka se stává hvězda, slavit přišel i Pelta

V lednu to byl jen pracovitý hubený devatenáctiletý mladý muž, který tvrdě maká a na ulici ho poznají fanoušci rychlobruslení. V půlce února je Metoděj Jílek pořád tím samým pracovitým a hubeným teenagerem. Rozdíl? Po dvou medailích na olympiádě ho registruje daleko větší sociální bublina.

V Českém domě se postavil na balónek, v euforii z něj vykřikoval: „My chceme halu.“ Desítky lidí řvaly s ním. Video se stalo virálem na sociálních sítích. Jak jeho příběh rezonuje, bylo vidět i na hokejovém zápase.

Když získal svoje první zlato, zrovna se na druhém konci Milána hrál zápas Česka s Francií. Fanoušci v tu chvíli začali hned skandovat jeho jméno. „Fakt má zlato? To je super!“ reagoval hned v mixzóně po utkání i David Pastrňák. „Přišlo mi, že jsem slyšel fanoušky. Mrzí mě, že jsem to neviděl a nestihli jsme jeho závod, ale o přestávce jsme měli úplně jiné starosti,“ pousmál se nad momentem, kdy se Česko tahalo o výsledek se slabším soupeřem a potřebovalo zapnout.

Jílek se v tu chvíli fotil na ovále, výjimečně nemusel mluvit a na nic odpovídat. Stačilo se jen usmívat.

Až za chvíli se všechno rozjelo.

Nacpaný Český dům čekal na svého hrdinu. Kdo byl v Miláně, našel cestu do české sportovní centrály a vešel se dovnitř? Mohl se podívat na rozesmátého rychlobruslaře.

V sále se objevil například i Miroslav Pelta, bývalý šéf českého fotbalu. Minulý rok nastoupil do vězení za kauzu, která se týká manipulací se státními dotacemi. Měl si odpykávat pět a půl roku za manipulace se státními dotacemi. Ale po necelém týdnu mu Nejvyšší soud pro možné pochybení na straně vrchního soudu trest přerušil.

Takže si i Pelta toužil plácnout se zlatým Jílkem. Dočkal se. V sále nebyl jako host Českého olympijského výboru, do Milána vyrazil soukromě.

Kolem Jílka bylo ale vidět i nehrané dojetí Martiny Sáblíkové. Legenda českého rychlobruslení si plánovala úplně jinou rozlučku na své poslední olympiádě. Chtěla napnout naposledy síly ve dvou závodech. Místo první bitvy ale skončila v posteli s těžkou virózou. Výsledek na oblíbené destinaci (5 km) nemoc těžce poznamenala, skončila jedenáctá.

Teď jásala s Jílkem. Vůbec nemyslela na sebe, přála radost mladšímu kamarádovi: „Mety to po mně převzal už minulý rok. Kdo jiný by to měl být? Jsem na něj strašně hrdá.“

Metoděj Jílek dodržel svůj slib, že alkoholu se ani nedotkne. Ještě má v Miláně práci. Ve čtvrtek se chce postavit na start závodu na 1 500 m, za týden v sobotu má v plánu jít ještě do závodu s hromadným startem. Ani v jednom by neměl patřit mezi hlavní favority. Ale při jeho formě?

V Českém domě na něj pršely zlaté papírky a on řval do mikrofonu a dost slyšet byl i bez něj. Doma bude hodně rezonovat i jeho skandování: „My chceme halu.“

Téma cítil i reprezentační trenér Radim Rulík: „Myslím si, že by se k tomu stát měl postavit a vytvořit sportovcům podmínky, aby svůj sport mohli provozovat. Měli bychom rychlobruslařů víc. Neznám problematiku, ale když to vezmu ryze z nadhledu, tak si myslím, že opravdu je to strašná škoda, že ji nemáme.“

V dobré náladě taky spekuloval, koho ze svého týmu by vypustil s Jílkem na ovál: „Rozhodně Kubu Fleka, ten připadá v úvahu.“

V nadsázce pak řešil, jestli by rychlobruslaře mohl zapojit do svého týmu. „Občas si zajdu zahrát hokej na rybník a ti, kteří dělají vytrvalostní sporty, s hokejkou moc neumí. Nejdřív bychom se museli podívat, co umí,“ rozesmál se. „Ale ne, vážně, třeba je dobrý a šlo by mu to,“ přidal.

Ale kdepak, přestup tady nehrozí. „Já na ty kolektivní sporty moc nejsem,“ s úsměvem vždycky odvětí Jílek.

Evidentně zvolil správnou cestu.