Jílek jel zlatý závod na krev. Z dárku od Sáblíkové byl nadšený

Martina Sáblíková běžela za novým olympijským šampionem Metodějem Jílkem. Na oválu patřila mezi první gratulanty a předala mu nachystaný poklad. Triko, které nebylo v olympijské kolekci. Vítěz závodu na 10 km ho natáhl na sebe a nápis „golden boy“ působil dokonale.

„Vůbec mě nenapadlo, že něco takového pro mě má. Martina mi ho vyrobila, moc hezké,“ usmíval se Jílek už zabalený do bundy.

Olympiáda v Miláně je symbolická. Sáblíková se tady rozloučila s fenomenální kariérou pod pěti kruhy a Jílkova zrovna začíná. V devatenácti letech získal už dvě medaile. „Je neskutečné se fotit a objímat s takovou legendou,“ neskrýval obdiv ke končící hvězdě.

Sáblíková komplimenty vracela, i když vůbec netušila, co o ní Jílek říká: „Neviděla jsem za poslední roky nikoho, kdo by dával bruslení tolik, co Mety. Je svědomitý, ke všemu přistupuje až neuvěřitelně. Sem musí hodně lidí dospět a jemu je teprve devatenáct.“

Pozorovat Jílka při závodě byl zážitek. Strojové tempo se kolem poloviny závodu začalo projevovat i na časech. Brzy svítil pod jeho údaji zelený štítek, který znamenal, že vede. Fanoušci v obloucích řvali nadšením. V jednu chvíli byl slyšet i pisklavý dětský hlásek: „Metoději!“. Český bruslař dupal a dupal.

Neutrální výraz v jeho tváři se měnil. Bylo vidět, že ze sebe vymačkává úplně všechno, co během tisíců tréninkových kol načerpal. Jízda na krev. „Posledních osm deset kol bylo fakt na morál. Už jsem jel z posledního,“ přiznal.

Hned v cíli zvedl ruce. Věděl, že má za sebou skvělý závod. V jednu chvíli málem upadl, ale škobrtnutí na dlouhých nožích ustál. Když přijel k trenérům, svalil se naprosto zničený na připravenou bariéru.

Lepší závod odjet nemohl. Věděl to. Parádu mladého závodníka vnímali i soupeři. Než Jílek ulehl, projel kolem šampiona z poloviční trati Sandera Eitrema, který se teprve na svou jízdu chystal. Norský sok si s ním plácnul. „Udělalo mi to radost. Přijde mi, že ostatní mi výhru přejí,“ přikývl Jílek.

Když na plochu vtrhla Sáblíková se zbytkem rychlobruslařského týmu, málem je pořadatelé nepustili. „Zachytávali nás, že tam nemůžeme. Ale já jim říkala, že Mety vyhrál a my máme právo tady být,“ líčila. Nakonec si svou prosadila.

Jestli někomu chyběly po Jílkově stříbrné jízdě emoce, teď jich vybalil dost. Jen vítězné kolečko si už objet nemohl, tak obíhal ovál s rukama nad hlavou a mával fanouškům i rodičům.

Naplno si vychutnal i zpěv hymny a chvíle se zlatou medailí na krku. Nechtěl promarnit ani sekundu. „Byl jsem strašně překvapený, kolik fanoušků z Česka přijelo. Vůbec mě nenapadlo, že by jich mohlo být tolik. Chtěl jsem jim poděkovat, ukázat, že o nich vím. Vážím si toho, že přijeli,“ chrlil ze sebe Jílek.

Medailisté na olympiádě občas mají problémy, že jim poklady ze šňůry padají. On za svoje zlato párkrát zatáhl. „Tahle snad bude držet,“ usmíval se.

Ale stříbrnou medaili si nechal preventivně opravit.

Po závodě ještě dlouho obcházel halu a pózoval pro fotografy. V jednu chvíli se znovu ozval spontánní potlesk. Tentokrát výjimečně nepatřil jemu. Kousek od něj si totiž dělali památku i zdravotníci, kteří sloužili v hale, a zatleskali si. Tahle scéna rozesmála i fotografy, když se snažili co nejlépe zachytit Jílka.

Zmínce, jestli si večer na oslavě v Českém domě dá aspoň jedno pivo, se postavil rázně: „Vůbec. Mám před sebou další dva závody.“

Měl by ještě nastoupit na 1500 m a do závodu s hromadným startem. Ale tam si tak vysoko nevěří.

„Tak řekni, co bychom ti měli uvařit,“ zeptala se ho Barbora Žehanová, šéfka komunikace Českého olympijského výboru.

„Cokoliv, nějaké dobré jídlo,“ vypálil hned.

Kromě medailí sbírá v Itálii i finanční bonusy. Za stříbro dostane 1,8 milionu korun, zlatá medaile znamená 2,4 milionu. Na olympiádě se tak z něj stal nový český multimilionář. Tahle zmínka ho celkem pobavila.

Pokud ale čekáte, že devatenáctiletý sportovec plánuje koupit auto, telefon, zmrzlinárnu nebo cokoliv bláznivého, mýlíte se. „Víte, že ani nic nepotřebuju? Ještě jsem nad tím nepřemýšlel,“ odvětil.

Pak přidal názor zralého muže: „Určitě se spíš zajistím na budoucnost, peníze budu investovat. Žádné drahé auto z toho určitě nebude, ale něco hezkého si koupím. Jen nějak nebyl prostor o tom přemýšlet.“

Zahraj si „Nikdy jsem“ s Metodějem Jílkem