Tenis v rodišti čínského kapitalismu. Český supertým jde vyhrát

Předpověď zrovna hlásí třiatřicet stupňů ve stínu, tropické bouřky a značnou vlhkost. High-tech prostředí se tu často prolíná se stánky pouličních prodavačů jídla. Poslední čínský ostrov svobody je na dohled, zatímco vás mají nonstop pod kontrolou místní monitorovací systémy.

Tak je to tu zase: čeští sportovci jdou dobýt Šen-čen. Přesněji české tenistky.

„Máme nejvyšší ambice,“ pronesla wimbledonská finalistka Karolína Muchová předtím, než se svojí pokořitelkou z titulové bitvy a nynější spoluhráčkou Lindou Noskovou sedly do letadla směr Čína. Tady se dnes od 11:00 utkají ve čtvrtfinále Billie Jean King Cupu s výběrem Velké Británie.

Jako velké aspirantky na 12. titul v soutěži národních družstev, jež nesla roky název Fed Cup.

„V prvním zápase jsme papírově favorité, což je fakt. Máme skvělý a silný tým. Myslím, že můžeme jít daleko. Zároveň tady může každý odehrát brutální zápas a chytit formu,“ varuje kapitánka Barbora Strýcová.

Tohle je zásadní změna, před ní roky šéfoval českým tenistkám Petr Pála, nově najednou šéf svazu. Žádná lavička, Pálovi už náleží kancelář a případně fandění z VIP míst.

Pokud by hodlal propotit košili a sako a vyšel by si z futuristického areálu Shenzen Bay Sports Center, měl by stále najít skulpturu Emila Zátopka a pod ní slova: „Pokud chcete něco vyhrát, běhejte stovku. Pokud chcete něco zažít, běhejte maraton.“

Aspoň tam stála v roce 2019, kdy autor tohoto textu v Šen-čenu sledoval jiný epochální český úspěch. Bez medailového lesku, ale s globálním přesahem. Basketbalisté vedení Tomášem Satoranským tady porazili Brazílii a pak ustáli souboj s Řeckem vedený ikonickým obrem Janisem Adetokunbem. Postoupili do čtvrtfinále mistrovství světa, což pro český basketbal zůstává - a dost možná zůstane - výsledkovou pohádkou.

Tenistky to mají dané jinak.

„Jedeme to tam vyhrát. Nebudu říkat nic jiného,“ pronesla Nosková.

K Šen-čenu ambicióznost patří. Musí, vždyť právě tady se otřásly dějiny a výsledkem je, že se miliardová Čína stala supervelmocí. Tady se zrodil čínský ekonomický zázrak.

Abyste spatřili jeho strůjce, musíte se přesunout ze Šenčenského zálivu dobrých dvacet kilometrů na východ. Za kopcem už je Hongkong a na vše shlíží obří socha Teng Siao-pchinga, muže paradoxně měřícího pouhých 160 centimetrů.

„Je mi jedno, jestli je kočka bílá, nebo černá, pokud chytá myši,“ pravil prý slavně Teng, král čínského pragmatismu a otec tamního kapitalismu. V Šen-čenu ještě v roce 1979 pluly rybářské bárky, jenže následovaly Tengovy reformy, díky nimž se stal laboratoří podnikání v soudružském slova smyslu. Nyní už město vedlejší Hongkong převyšuje. Nejen doslova svými věžáky, ale i pozicí jednoho z čínských IT hubů a místní variace na Silicon Valley.

Poslední výspa svobody v Hongkongu stagnuje a čeká na definitivní návrat do čínských rukou, přijde v roce 2049. Šen-čen naopak bují a k čilému ruchu patří i to, že má rád sport. Dokonce ve velkém přitahuje „imperialistický“ skateboarding, údajně kvůli vyšší benevolentnosti úřadů vůči dámám a pánům na prkně, než je jinde v Číně zvykem.

Ohledně mezinárodních akcí tady začali univerziádou v roce 2011. V rozlehlém Shenzhen Longgang Tennis Center se uskutečnilo osm ročníků turnaje WTA, po covidu však obnoven nebyl. Pokračovalo se basketbalem a ve stejném roce 2019 si tu po Satoranském na Turnaji mistryň zahrála i Karolína Plíšková, jež se podivovala nad povrchem v hale: „Trochu šmirgl.“

Úplně stejný výraz použila v pondělí také Strýcová, jinak ale vzhledem k proměnám Číny jde o vzpomínky málem na pravěk. Nosková, Muchová a spol. vidí už zase poněkud odlišné město. Jejich ambice v klání reprezentačních družstev se naopak nemění.

„Český tým vzbuzuje hrůzu. Má čtyři hráčky z Top 30, dvě z elitní desítky a ještě světovou jedničku ve čtyřhře Kateřinu Siniakovou,“ píše uznale oficiální web Billie Jean King Cupu.

Ten nese jméno po průkopnici a nejslavnější sportovní feministce, jejíž sen o rovnoprávnosti je v tenisu snad nejblíž ze všech velkých sportů. Dokonale se Billie Jean Kingové ještě nesplnil, ale třeba totožné prize money z grandslamů jsou fenomenálním úspěchem, pokud se díváte na rozdíly mezi mužskou a ženskou NBA, NHL nebo snad dokonce na fotbal.

„Časy, kdy někdo dával peníze do ženského sportu jako charitu, jsou dávno pryč,“ řekla Kingová loni hrdě v Šen-čenu.

Zrovna v Číně umí ocenit, když někdo pohne dějinami. Onen citát je ostatně z vyjádření Kingové pro čínskou tiskovou agenturu Xinhua. „Nikdy nezapomenu na moment, kdy jsem jako osmiletá vytáhla mapu světa a řekla jsem si: Chci jednou do Číny. A teď jsem konečně tady. Je to splněný sen,“ uvedla Kingová vzletně podle státního média.

Ani slovo o tom, jak se v roce 2021 hlasitě postavila za tehdejšího šéfa WTA Stevea Simona, který spustil mezinárodní tlak na čínskou vládu po zmizení tenistky Pcheng Šuaj, jež obvinila tehdejšího vicepremiéra Číny ze sexuálního nátlaku.

„Tleskám. Není divu, že ženský tenis je v čele světového sportu. Jsme na správné straně dějin,“ uvedla tehdy Kingová.

Že o pár let později právě v této zemi seděla Kingová v čestné lóži, je paradoxem, který k Šen-čenu pasuje.

Dalším může být to, že tenis platíval v komunistickém Československu za opovrhovaný buržoazní sport, nehodný pracujícího lidu. Dávno tomu. A tím spíš v roce 2026 v zemi, která má komunistickou ideologii stále v ústavě. V Číně je tenis ohromně populární. „V Číně máme 20 milionů tenistek a tenistů, což je globálně druhé nejvyšší číslo hned po USA,“ pochvaloval si pro Seznam Zprávy David Haggerty, šéf World Tennis, tedy organizace zastřešující národní reprezentační soutěže.

Proto se Čína nežinýruje. Jen co skončí Billie Jean King Cup, přijdou na řadu velké turnaje WTA v Pekingu a ve Wu-chanu. Servis a podmínky tu bývají vynikající, aspirující na grandslamovou úroveň.

„Ráda se sem vracím, fanoušci jsou skvělí, člověk dostane spoustu dárků. Do tenisu jsou zaujatí, fakt to sledují,“ říká Siniaková, která má na Čínu a konkrétně na Šen–čen dokonce ryze osobní vzpomínku: „Tady jsem získala svůj první titul.“

Pozornosti se jí i dalším Češkám proto dostává hodně. „Celkově je náš tým určitě skvělý, máme spoustu výborných hráček a všechny jsou pod dozorem čínských fanoušků,“ dodala s úsměvem.

Kapitánka Strýcová pak v kolébce čínského kapitalismu v roce 2019 hrála finále Turnaje mistryň. „Vzpomínky jsou příjemné,“ přitakala.

Teď ještě aby nebylo na tribunách prázdno - to je smutný jev, provázející některé z vrcholných duelů Davis Cupu i Billie Jean King Cupu, neboť v nových formátech finálových turnajů zápasy nedomácích týmů logicky tolik netáhnou. „Doufám, že nějací lidi přijdou,“ přeje si Strýcová. „Slyšela jsem, že sem jedou i fanoušci z Česka. Kdekoli hrajeme, jsou slyšet.“

Poslední vítěznou radost prožili v Praze 2018. Teď přichází velká příležitost na druhém konci světa.