Jako Nadal a Federer: Sinner a Alcaraz mohou tenisu vládnout další dekádu

Byla to nabitá sportovní neděle. Hrálo se finále basketbalové NBA, Cristiano Ronaldo s Portugalskem ovládl finále Ligy národů. Hlavní událostí dne ale bylo něco jiného. Fascinující, pět a půl hodiny trvající bitva na tenisovém Roland-Garros.

Utkání mezi Jannikem Sinnerem a Carlosem Alcarazem, které musel rozhodnout až super tie-break v pátém setu, bylo tou nejlepší reklamou, jakou si tenis mohl přát. Nervy drásající drama, v němž kvalita úderů a předváděné hry nešla dolů ani po dlouhých hodinách na kurtu. A dva fantastičtí protagonisté, kteří už teď vyčnívají nad svými kolegy. A díky nízkému věku (Alcaraz čerstvě 22, Sinner v srpnu 24 let) mohou bílému sportu společně vládnout další dekádu.

Finálový zápas pařížského grand slamu na svou stranu získal španělský tenista, zklamaného Itala ale mohl těšit alespoň fakt, že se navždy stal součástí jednoho z nejlepších klání tenisové historie. Experti i bývalí slavní hráči duel okamžitě zařadili mezi největší souboje všech dob, hned vedle finále Australian Open v roce 2012 mezi Novakem Djokovičem a Rafaelem Nadalem, nebo k ikonickému spektáklu Federer vs. Nadal na Wimbledonu 2008.

„Jednoduše jeden z nejúžasnějších zápasů, co se kdy hrál. A kdo si to nemyslí, žije jen ve své vlastní nostalgii,“ glosoval skvělou podívanou na Roland-Garros třeba bývalý šampion US Open Andy Roddick. A slova chvály pěl i švýcarský elegán, pro mnohé stále ten nejlepší z nejlepších. „Vítězové byli dnes v Paříži tři. Carlos Alcaraz, Jannik Sinner a nádherná hra jménem tenis,“ poeticky se rozplýval Federer.

A ač Novak Djokovič stále hraje a rozhodně není na odpis, někteří britští novináři měli po druhém grand slamu sezony jasno. Éra velké trojky je definitivně u konce a tenhle zápas odstartoval novou rivalitu. Přirovnávání k triu legend však novým tenisovým vládcům zatím není po chuti, zůstávají nohama na zemi. „Na tohle srovnání je ještě čas. A jen ten pak ukáže, jak na tom budeme,“ pravil skromně Jannik Sinner.

„Ale jistě, Carlos je někdo, kdo mě určitě dělá lepším hráčem. Tlačí mě nad limity. Před dalšími zápasy proti němu se budu snažit přijít na to, v čem se ještě musím zlepšit,“ dodal. „Myslím, že tenis rivality potřebuje. Tohle může být jedna z nich, ale jsou tu další skvělí nastupující hráči. Spousta z nich se k nám může přidat, jeden z nás se propadne… nikdy nevíte,“ přemýšlí nahlas světová jednička z Itálie.

Slova respektu k dalším mladým talentům je třeba ocenit, pravda je ovšem taková, že na dvojici Sinner – Alcaraz v dlouhodobějším horizontu nikdo nemá. Z posledních jedenácti grand slamových titulů jich získali osm, zbylé tři ukořistil v sezoně 2023 nestárnoucí Djokovič.

O to paradoxnější je, že se na French Open potkali ve finále grandslamového turnaje poprvé. Repete si můžou dát už za dva týdny na kurtech All-England Clubu. Favoritem podle všeho bude Alcaraz. Na travnatý povrch si přinesl skvělou formu, na pětistovce v Queensu porazil všechny (včetně Čecha Jiřího Lehečky ve finále) a prodloužil šňůru vítězství na 18 zápasů, což je jeho kariérní rekord.

„Travnatý mód byl aktivován,“ pronesl mladý Španěl po vzoru Terminátora, když v semifinále skolil krajana Roberta Bautistu Aguta. Na největší turnaj roku se naladil nejlépe, jak mohl. „Lepší formu, než jakou má teď, už po něm před Wimbledonem nemůžete chtít. Je jednoznačným žhavým favoritem,“ řekla pro rádio BBC tenisová ikona Pat Cash.

Vyhrát v jedné sezoně French Open a následně nejslavnější grand slam na trávě je složitý úkol, Alcarazovi se to ale povedlo už loni. Tehdy se stal teprve šestým hráčem v otevřené éře tenisu, který něco takového dokázal. Jeho předchůdci? Nadal, Federer, Djokovič, Björn Borg a Rod Laver. Výjimečná společnost. Letos může svůj cenný double obhájit.

Podle Cashe je navíc pravděpodobnost úspěchu na obou turnajích po sobě vyšší než kdy dřív. „Vyhrát French Open i Wimbledon bývalo skoro nemožné. Ale v posledních letech jsou travnaté kurty mnohem tvrdší a jsou na nich vyšší odskoky, takže už jsme to párkrát viděli,“ vysvětluje wimbledonský vítěz z roku 1987.

Odepisovat ale nesmíme ani Sinnera. Porážka v zápase, v němž vedl 2:0 na sety a měl k dispozici tři mečboly, na něm jistě zanechala stopy. Na turnaji v německém Halle, jež je alternativou k anglickému Queensu, kde hrál Alcaraz, vyletěl po prohře s Kazachem Alexanderem Bublikem už ve druhém kole. Kromě ztraceného vedení ho prý navíc v Paříži rozhodilo i nepřátelské chování publika, které výrazně více přálo Španělovi.

Tohle je bohužel pro Itala oblast, kde bude s mladším rivalem prohrávat zřejmě vždycky. Kdo získá více titulů nemůžeme tušit, kdo bude ale u lidí populárnější, zřejmě ano. Urputný, strojově působící Sinner zkrátka na první dobrou neoslovuje tolik fanoušků jako pohledný a mile se culící Alcaraz.

Ten se navíc může pochlubit fantastickou finálovou bilancí. Do závěrečného boje o trofej na grand slamech postoupil pětkrát a pokaždé vyhrál. Lepší statistiku má v tomhle ohledu jen Federer, který vyhrál svých prvních sedm velkých finále.

Aby toho nebylo málo, svůj pátý titul získal 33 dní po dvaadvacátých narozeninách – v na chlup stejném věku, jako když grand slam číslo pět ovládl Rafael Nadal. Ten jich pak ještě sedmnáct přidal. „Upřímně, tahle náhoda s Rafou… Asi to musí být osud,“ usmíval se Alcaraz. „Tuhle statistiku už nikdo nevymaže, vyhrál jsem pátý grand slam úplně stejně starý jako můj idol, moje velká inspirace. Je to pro mě obrovská čest a doufám, že tímhle to nekončí.“

Sinner je lepší na betonu, Španěl zase na antuce, shoduje se většinově tenisová veřejnost. Takový Andre Agassi ovšem přišel s názorem, že Alcarazovým nejlepším povrchem je tráva. „Myslím, že ta mu sedí nejvíce. Kvůli jeho rychlosti, díky síle jeho nohou, jeho schopnosti udržet rovnováhu a dostat se pod míček. Je skvělý obranář, rychlý jako Novak, možná rychlejší. Ale cit v ruce má jako Federer,“ vychválila ho bývalá světová jednička.

Tenisový expert listu The Times Matthew Syed ale v konečném kariérním součtu více čeká od rusovlasého fanouška AC Milán. „Sinner bude nakonec na špici. Jeho síla úderu, přesnost a ten neuvěřitelně dokonalý timing… Vidím někoho, kdo nám toho ještě spoustu ukáže,“ říká britský novinář.

„Sledovat Sinnera, když je ve formě, je jako koukat se na hydraulické rýpadlo, když demoluje most. Technika a postupy vydrilované k bezchybnosti. Intenzivní síla, každý pohyb načasovaný a skvěle provedený. Každá součástka šlapající na svém místě,“ doplňuje chválu na „strojového“ krále žebříčku ATP redaktor Guardianu Jonathan Liew.

Králem Wimbledonu je ale Alcaraz, jenž obhajuje svůj trůn z posledních dvou ročníků. Momentum je také na jeho straně. Ale Sinner, povzbuzený i nedávným setkáním s nově zvoleným papežem Lvem XIV., se nikdy nevzdává. A miliony tenisových fanoušků, kterým se stýská po spektáklech Federera s Nadalem, doufají v další strhující souboj.