Tragická smrt v Alpách. Při tréninku na slavný závod všichni umrzli

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nebývale tragická nehoda postihla pět rodinných příslušníků a jejich přítele. V blízkosti známé hory Tete Blanche (3700 m) na italsko-švýcarských hranicích se odehrála už minulý týden, až teprve nyní ale vyplavaly na povrch přesnější informace, z nichž je možné sestavit přesný obrázek toho, co se v Alpách odehrálo.

Tragédie se nepřihodila běžkařům, jak nepřesně psala první den některá média. Terén mezi Zermattem a Arollou je velmi náročný a je způsobilý jen pro vysokohorské skialpinisty se skialpovou výbavou.

Okolí Tete Blanche, zejména nedaleký průsmyk Col de Tete Blanche (3589m), je náročným, ale zároveň velmi oblíbeným terénem skialpinistů. Odehrávají se tu mimo jiné dvě významné skialpinistické akce, závod přes alpské hřebeny – Patrouille de Glacier a tzv. Haute Route, velmi náročný přechod v této časti Alp. Zmíněné neštěstí mělo právě s první zmíněnou akcí úzkou spojitost. Jak totiž zjistily švýcarské záchranné složky, muži zahynuli při tréninkovém přechodu.

Kantonální policie ve Wallisu podrobně popsala, co se od sobotního rána dělo, jako jeden z prvních zdrojů v Česku si jejího popisu všimla facebooková stránka Alpy4000.cz, která na základě i dalších informací sestavila podrobný rozbor celé události.

V sobotu ráno 9. března 2024 vyráží z Zermattu skupina šesti švýcarských skialpinistů s cílem dostat se přes Col de la Tete Blanche do Arolly. Za krásného počasí je to náročná, ale skvělá skialpinistická túra šitá na míru spíš zkušeným. Naši skupinu také netvoří žádní začátečníci. Je mezi nimi dokonce kapitán místní policie Marc Moix a jeho bratranci Jean-Vincent a David Moixo.

V 16:03 rodinný příslušník, který marně čeká na skupinu v Arolle, alarmuje švýcarskou horskou záchrannou službu.

V 17:19 se jednomu z členů skupiny podaří dovolat na tísňovou linku. Situace je kritická, ale je to velmi významný okamžik, protože to umožní později lokalizovat skupinu v oblasti Col de la Tete Blanche v nadmořské výšce kolem 3500 metrů. Jak se ale nakonec ukáže, stejně to nepomůže.

Kolem 18:20 vyráží záchranný tým z Zermattu. Cesta do průsmyku má méně než 10 km, jenže všechno se dramaticky komplikuje. Kvůli velmi špatným povětrnostním podmínkám se záchranáři musejí přibližně ve výšce 3000 m otočit a vrátit se na základnu v Zermattu.

Kolem 21:00 jsou po konzultaci s rodinami pozemní záchranné akce přerušeny. Velmi špatné povětrnostní podmínky, nebezpečí lavin, vítr, mlha a zima kriticky ztěžují záchranné práce.

Nicméně záchranáři alespoň monitorují situaci, aby vyhodnotili případná povětrnostní „okna“, kdy by mohli operaci obnovit.

Skupina skialpinistů je v tu dobu v kritických podmínkách ve velké výšce už nějakých 10 hodin.

V neděli v 05:00 začíná krizový brífink švýcarských záchranářů. IT specialisté vyhodnocují všechna dostupná data – mobilní telefony, sociální sítě, GPS – všech šesti horolezců, která získali od jejich rodin. Díky této analýze záchranáři potvrzují pravděpodobnou polohu horolezců v horách.

V Zermattu je už na místě tým zkušených profesionálů z Zermattu a Sionu, kteří jsou připraveni vyrazit do akce společně s horskými specialisty valaiské kantonální policie a čekají, až se zlepší počasí.

Kolem 13:00 vysílá armádní letectvo vrtulník Superpuma, aby doplnil a podpořil záchranáře. Jenže počasí vše stále komplikuje. Až v 18:30 tým složený ze dvou záchranářů, lékaře a policisty z horské skupiny vrtulník vysazuje poblíž chaty Dent Blanche, aby se odtamtud mohl propracovat do sektoru Tete Blanche.

Skupina skialpinistů je nahoře pekelně dlouhou dobu - cca 30 hodin.

Záchranáři večer skutečně nacházejí pět skialpinistů, bohužel však pomoc přichází pozdě. Mezitím pokračuje pátrání po posledním, šestém pohřešovaném. V pondělí kolem 01:00 je však odvoláno opět kvůli zhoršujícím se povětrnostním podmínkám.

V pondělí ráno v 08:30 je záchranná operace obnovena.

V úterý poblíž místa nalezení pěti skialpinistů nacházejí záchranáři lyže a batoh posledního hledaného.

Šéf záchranářů z Zermattu Anjan Truffer později poskytl svůj výklad toho, co a proč se vlastně stalo.

„Když jsme se tam dostali, viděli jsme dva z nich ležet ve sněhu. To nevypadalo dobře. Na stejném místě jsme pak našli další dva. Všechny pohřbil čerstvý sníh hnaný větrem. Lopatami jsme je museli vykopat.“

Všichni podle Truffera umrzli. Zastihla je bouře, pravděpodobně ztratili orientaci a nevěděli, co mají dělat. „Volali o pomoc, ale ani my jsme nic nezmohli a poradili jsme jim, aby si vykopali sněhový záhrab, aby se mohli chránit před větrem a mrazem.“

Podle Truffera se prý o to snažili, jenže tady nastal další vážný problém. Bohužel byli velmi špatně vybaveni. Vysloveně jen nouzovými záchrannými prostředky. „Těmi malými lopatičkami v tvrdém sněhu to bylo dost k ničemu,“ vysvětlil záchranář.

Po konzultacích s rodinami je vysvětlení následovné. Skupina chtěla absolvovat túru Zermatt – Col de la Tete Blanche – Arolla jako trénink na slavný skialpinistický závod Patrouille des Glaciers. Proto chtěla být co „nejlehčí“ a rozhodla se túru provést ve velmi lehkém stylu. Vybavení skialpinistů odpovídalo závodnímu vybavení pro přechod Patrouille des Glaciers. Tzn. bylo ho co nejméně a zároveň vše pokud možno co nejlehčí. Lehké, byť funkční oblečení, malé batůžky, všechno ultralehký materiál.

Pokud by bylo dobré počasí, bylo by všechno v pořádku. Rychle pohybující se muži by nikdy nezmrzli, za tři a půl hodiny by to z Zermattu vyšlápli do průsmyku ve výšce 3500 m a odtamtud už prakticky jen sjeli terénem dolů do vesnice Arolla.

Jenže ten den se všechno pokazilo. Teploty během dne spadly k minus 15 až minus 18 stupňům Celsia. Prudce se zhoršilo počasí a rychlost větru byla nahoře přes sto kilometrů za hodinu. Výsledkem mohla být pocitová teplota pod -30 stupňů.

S odstupem je těžké hodnotit, zda měla skupina vůbec vyrazit. Názory odborníků se liší. V jednom jsou však všichni zajedno. Jakmile je náznak zhoršení počasí, je nutné se vrátit a neriskovat.

Proč to skupina neudělala? I tady je možné vysvětlení. Pět z šesti skialpinistů byli členy jedné rodiny a všichni byli z vesnice Arolla. Podle odborníků tak vlastně mířili „jen domů přes kopec“, navíc v oblasti, kterou znali. Prostě si dávali tréninkově část výše zmíněného závodu, který se má letos uskutečnit 15.–21. dubna.

I fakt, že se závod koná až za měsíc, je důležitý. Dubnové počasí už bývá mnohem příznivější, než jaké zažila skupina teď v první půli března.

Alpský vrchol Tete Blanche, který se zvedá kus nad průsmykem Col de la Tete Blanche, je posledním náročným stoupáním asi nejslavnějšího skialpinistického přechodu Haute route z Chamonix do Zermattu. Při Patrouille des Glaciers je naopak prvním sedlem, přes které musí skialpinisté projít na trase závodu.

Aktualizace: Do textu jsme doplnili zdroj informací o přesném průběhu tragédie.