Vivat Šulc. Je lepší než Šmicer a Baroš. Kde se to v tom klukovi vzalo?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rozběhl se středem hřiště a netušil, jestli to nebude úplně zbytečná šichta. Během zápasů podstoupil takových sprintů moře, často spěchal do prázdna a bez doteku s míčem. Jen kvůli tomu, aby pomohl a byl případně poblíž, kdyby to náhodou vyšlo a dostal se do šance.

Pavel Šulc dřel a byl k dispozici ostatním. Tehdy v červnu 2020, na hostování v dresu Českých Budějovic, se dočkal. Vstřelil ligový gól číslo 1, protože do prudkého centru od Ivana Schranze vložil pravačku a trefil se pohotově z voleje.

Dnes jsou k dispozici spíš ostatní jemu. Ze Šulce vyrostl aktuálně nejlepší fotbalista Česka.

Je to fakt, který se nedá rozporovat. Nebo snad najdete po Evropě krajánka, který by měl tak pronikavou formu?

„Je to takový český jednorožec. Potřebujeme ho,“ zdůraznil někdejší sparťan Karel Tvaroh v podcastu MVP Seznam Zpráv.

Reprezentační pilíř Tomáš Souček poslední týdny sbíral minuty ve West Hamu složitě jako vysypané hrášky na podlahu, než v úterý proti Nottinghamu (1:2) nastoupil v základní sestavě.

Stoper Ladislav Krejčí se krčí na dně anglické ligy, jeho Wolverhampton o víkendu teprve poprvé vyhrál. Vcelku ironicky vyznívá, že soupeřem byl právě Součkův mátožný tým, který dostal třígólovou nálož. 

A pak? V sobotu se do herního procesu vrací střelec Patrik Schick s Leverkusenem. Jinak už není s kým Šulce poměřovat.

Jestli chce národní tým pomýšlet na úspěch v březnové baráži, musí použít právě takového Šulce, který aktuálně válí v Lyonu. Za úvodní půlrok statisticky překonal vyhlášeného snajpra Milana Baroše, jenž v klubu působil půldruhého roku od ledna 2007.

Baroš se trefil za celou dobu sedmkrát, Šulc - ačkoli je povoláním spíš záložník - už je dál. Naposledy v sobotu dvěma góly sestřelil Monako, načež ho pochválil trenér Paulo Fonseca: „Pořád pracuje pro tým, přitahuje míč, umí zakončit. Jeho hra je velmi efektivní.“

Klubový kapitán Corentin Tolisso dokonce Šulce přirovnal k jednomu z nejvýkonnějších turbomotorů v moderním fotbale: „Připomíná mi Thomase Müllera.“ A proč vlastně ne? Taky zažraný německý všudybyl dokázal díky svému zaujetí a zarputilosti o hodně víc, než mu experti původně předpovídali. Ani Šulc nebyl vyvolený.

Řekněte upřímně: čekali jste v srpnu, že by se o Šulcovi psalo na titulní stránce renomovaného sportovního deníku L’Équipe? Plavý ofenzivní univerzál odcházel z Plzně za čtvrt miliardy, což je na české poměry velký balík, nicméně ve světě taková částka až tolik nekřičí. Dokud si za ni nedosadíte čísla.

Šulc jenom ve francouzské lize zvládl už osm gólů a pokud sečtete všechny jeho soutěžní duely, dostanete se k jedenácti gólům a pěti asistencím. Fanoušky tradičního klubu si získal nejen pracovitostí a přizpůsobivostí, ale taky nenucenou normálností.

Na dres přitom nafasoval kultovní desítku, kterou dřív nosily ofenzivní ikony Giuly, Benzema, Ederson, Lacazette nebo Depay, ale velkopanstvím a nafrněnými manýry netrpí. Ostatně ani v Plzni, kde byl králem mužstva, vyčníval jedině výkony.

„Nejradši jsem, když o mně nikdo neví,“ říkal.

Jakmile už měl náhodou promluvit o soukromí, většinou končil u kocoura Franty, nalezence, o kterého se s přítelkyní láskyplně stará.

Lyon a Šulc, to je prostě nečekaná trefa. Nemělo by na tom nic změnit ani hostování mladičkého brazilského filuty Endricka, který přichází z Realu Madrid a mohl by českému vyslanci přímo konkurovat.

Abyste si uvědomili, koho srovnáváme.

Endrick je ročník 2006. V šestnácti letech a dvou měsících se stal nejmladším hráčem, který kdy nastoupil za vyhlášený brazilský klub Palmeiras. Real si ho zamluvil už rok a půl před osmnáctinami, což byl věk, kdy mohl podepsat smlouvu. V přepočtu stál miliardu a půl. Jenže vzhledem k tomu, že se v Madridu zatím neprosadil, rozhodl se na půl sezony odejít do Francie, aby si vylepšil praxi a mohl se reálně ucházet o nominaci na letošní mistrovství světa.

Šulc, ročník 2000, vykročil na pódium prakticky z neznáma. Dlouho platil za splašený talent z Toužimi, který neměl příliš zastání. Od osmnácti se pokaždé hlásil v plzeňském áčku na přípravu, leč do týmu ne a ne plnohodnotně prorazit.

Jaký kontrast proti Endrickovi, jehož anglický list The Guardian zařadil mezi největší fotbalové přísliby planety.

Šulc se musel obouchat jako host v Jihlavě, Opavě, Jablonci a ve zmiňovaných Českých Budějovicích, kde vstřelil svůj první ligový gól. To mu bylo 19 let a 164 dní.

V Plzni mu vyloženě helfla až důvěra od trenéra Miroslava Koubka, který z něj na podzim 2023 udělal ofenzivního tahouna. Jakmile měl Šulc zastání u šéfa, přestal se nervovat a hrát zbrkle. Troufl si, nebál se zkazit, táhl akce, sebevědomí rostlo přímo úměrně s góly a asistencemi.

Zpětně se jeví jako chyba, že na jeho komplexní zápal nevsadil kouč Ivan Hašek při mistrovství Evropy. Do základní sestavy ho narouboval až poté, co už byl Šulc k nepřehlédnutí. Jeden z nejlepších střelců ligy a držitel novinářské ceny Zlatý míč pro fotbalovou hvězdu sezony 24/25. Nepřekvapilo by, kdyby Zlatý míč obhájil, neboť po první fázi za podzim 2025 znovu vede. Tentokrát o pár bodů před Schickem, což se během jara může otočit.

Dost záleží na tom, jak se reprezentaci povede březnová baráž a kdo v ní bude mít hlavní roli. Jisté je, že Šulc může přinést rozdíl, který týmu pomůže. Zvlášť pokud se opráší spolupráce s trenérským mazákem Koubkem, o čemž se nepochybuje.

On byl vždycky jiný než frajírci, kteří si na velké fotbalisty jenom hrají. I z toho aktuálně těží Olympique Lyon. Někdejší francouzský hegemon, který svého času vyhrál titul sedmkrát za sebou, prožil turbulentní časy plné dluhů a mlhavé perspektivy. Ještě v létě hrozilo, že ho administrativně stáhnou do druhé ligy kvůli vážným finančním problémům.

I proto sáhl „jen“ po Šulcovi, na kterého v poníženém rozpočtu peníze byly. V tom obchodu, jak se ukazuje, vyhráli všichni. Oba kluby i hráč samotný. Násobně povýšil ve fotbalové hierarchii a zvládá to prakticky bez zadrhnutí.

Samozřejmě můžete namítnout, že zdaleka není tak ve hře jako v Plzni. Kupříkladu o víkendu se míče dotkl pouze třiadvacetkrát, než ho v 81. minutě nahradil krajan Adam Karabec. Nastoupil na místě pravého útočníka a nepravidelně střídal strany. Jakmile se ztratil míč, neupaloval sveřepě bránit jako dřív, šetřil síly, aby byl platný při útočení.

Pohotovým úderem stehnem, když dorazil propadlý centr z rohového kopu, dorovnal počin Vladimíra Šmicra z ročníku 1997/98, kdy sedmkrát skóroval za Racing Lens. 

Šulcův osmý gól byl pěkný i vítězný. Navzdory tomu, že se lyonská desítka ocitla v obklíčení monackých obránců, nepřemýšlela, že by útok zpomalila alibistickou přihrávkou do strany. Šulc si navedl balon ke střele a vypálil z dvaadvaceti metrů po zemi k tyči. Výbornou angličtinou pak do kamery líčil: „Křičeli na mě, ať to zkusím, tak jsem vystřelil. I na tréninku se soustředím, abych každou šanci zakončil ideálně. Přenáší se to pak do zápasů.“

V nepříliš bohaté kronice českých fotbalistů v Ligue 1 před ním zůstává už jen střelecký výkon Luboše Kubíka, který v Métách skóroval jedenáctkrát v sezoně 1992/93. Překoná ho Šulc? Našlápnuto má. Sestřih jeho gólů ve Francii je působivý už teď. Od relativně snadných dorážek přes hlavičky ve výskoku i téměř vleže až po filigránský oblouček nad brankářem.