Chtít být negramotný není dobrý nápad

Většina lidí posuzuje AI pohledem „teď a tady“. A jejich „teď“ bývá často rok nebo dva staré. Co dnes umějí špičkové modely, je jedna věc; co většina lidí skutečně používá, věc druhá.

Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) využívalo v roce 2025 nástroje AI pro tvorbu obsahu 32 % osob starších šestnácti let, tedy zhruba 2,8 milionu lidí. Mezi mladými ve věku 16–24 let to bylo 78 %. Dnes to bude víc. Téměř všichni ovšem zůstávají u bezplatných verzí, které jsou limitované, nelze s nimi vytvořit větší projekt a víc chybují.

Čtyři z pěti využití navíc spadají do tří kategorií: praktické rady, hledání informací a psaní. Hledání informací je přitom obyčejnou náhradou vyhledávače a u psaní jde většinou jen o úpravy textu, který už existuje (globální data jsou v této studii). Lepší vyhledávač, lepší rádce, lepší editor textu.

Placenou verzi, která stojí kolem pěti set korun měsíčně, má v Česku odhadem 180 tisíc lidí, tedy zhruba jeden uživatel z patnácti. A nejsilnější modely za několik tisíc korun měsíčně používá v celé zemi možná pět tisíc lidí. Přesně to nikdo neví, skládám to z dat ČSÚ, OpenAI a Ipsos; řádově to bude správně.

Teprve zkušenost s nejsilnějšími modely přitom ale člověku ukáže, co umělá inteligence skutečně umí a k čemu všemu se dá použít. Zatím s ní nejdál došli programátoři a lidé od IT, my ostatní jsme většinou spíše na začátku. Avšak kdo ji odmítá úplně, má nesprávný obraz reality, dost možná zamrzl v době, kdy ji zkusil naposled, a nemá jak zjistit, co vlastně odmítá.

Holýma rukama nebudu přehrazovat řeku ani kopat základy obchodního domu. Nebudu o tom ani přemýšlet, je to nesmysl. S bagrem o tom přemýšlet začnu.

Stejné je to s umělou inteligencí: existují úkoly, o nichž nemá smysl uvažovat, když jsem na ně sám, ba ani s týmem podřízených. Ale s AI je vyřešit jde.

Nedávno jsem pro průvodce ScioŠkol chtěl vytvořit sadu metodických materiálů, a to k otázkám, o nichž málokdo něco ví - tzv. neznámé neznámé. 102 vysoce odborně podložených metodických materiálů, každý o rozsahu kolem patnácti stran, potřebovalo ke svému vzniku jasnou vizi, čeho chci dosáhnout, necelý týden mé práce. A miliony tokenů, které spotřeboval Claude Opus.

Tři lidé s doktorským vzděláním by na tom pracovali nejméně rok, stálo by to minimálně tři miliony. A ještě bychom museli mít velké štěstí, abychom takové lidi našli. Poměr rychlosti, ceny a kvality je úplně jinde.

Adresáti ocenili, že texty kombinují vědeckou a didaktickou erudici se znalostí kontextu ScioŠkol, a uvítali, že jsou i srozumitelně napsané. Všichni akceptovali, že neprošly lidskou revizí, což bylo vždy uvedeno hned v úvodu. Každému bylo jasné, že bez AI by materiály vůbec nevznikly. A každý chápal, že tam mohou být tu a tam chyby. Ostatně, ty by se nevyhnuly ani textům vytvořeným lidmi. Jakkoliv může být zkušenost čtenáře, který rutinně používá běžné modely, jiná, špičkový model dělá dnes chyb méně než člověk, zejména když věnujete týden práce přípravě a ladění zadání.

Hledal jsem pro tuhle změnu lepší přirovnání než bagr. Přes mikroskop a střelný prach jsem skončil u gramotnosti a knihtisku. Ten způsobil něco hodně podobného, co dnes umělá inteligence: text, do té doby vzácný a drahý, byl náhle levný, dostupný.

Moc a užitek z toho ale měl především ten, kdo uměl číst a psát. Luther nebyl první, kdo měl s církví problém, stačí vzpomenout na Jana Husa. Luther byl ale první, kdo dokázal naplno využít tiskařský lis. Nakonec pomohl vyvolat gigantickou geopolitickou změnu, rozdělil Evropu vedví, třicetiletá válka je jen kouskem té historie. Gramotná přitom byla ještě dlouhá staletí jen úzká menšina, a tak levné knihy nesly výhody hlavně těm, kdo už měli náskok. Vyrovnala to až povinná škola. Trvalo to staletí. AI gramotnost tak dlouho čekat nebude.

Mustafa Suleyman, spoluzakladatel DeepMindu a dnešní šéf Microsoftu AI, napsal o tom, co přichází, knihu Nezadržitelná vlna. Už název nese varování: nejde o vlnu, kterou si společnost může jednoduše objednat nebo odmítnout - valí se na nás tak jako tak.

A nejde jen o další a výkonnější modely, i když ty přijdou také. Jde o vlnu využití, implementace. I kdyby se vývoj dnes zastavil, to, co už existuje, budou lidé a firmy roky teprve zapojovat do práce, do osobního života, vzdělávání, medicíny, práva, vědy, financí, umění i řízení organizací.

Během několika málo let bude vyhýbání se umělé inteligenci podobně okrajovým postojem, jakým je dnes život bez počítače. Jistě, i v současnosti existují lidé, kteří se odstěhovali na venkov, pěstují brambory, chovají prasata a počítači se vyhýbají. Je jich ale jen pár promile.

Mladí lidé AI odmítají často z rozumných a ušlechtilých důvodů: soukromí, „chci to umět sám“, životní prostředí, kreativita, nerovnosti, moc velkých firem.

Studenti si zcela správně uvědomují, že užívání AI má svá rizika, globální i osobní. Globální, i když jsou velká, tady neřeším. Osobní rizika se týkají především toho, že kdo nechá umělou inteligenci myslet a rozhodovat za sebe, sám se myslet a rozhodovat nenaučí - říká se tomu deskilling, noskilling nebo také kognitivní kapitulace. První výzkumy už takové zpohodlnění naznačují. A přibývá i mladých, pro které se chatbot stal důvěrníkem a v jejich životech zabral místo živých lidí.

Ta rizika jsou skutečná, a je třeba naučit se jim bránit. A to, stručně řečeno, znamená učit se s umělou inteligencí zacházet tak, aby mou hlavu posilovala, a ne nahrazovala.

Tomu studentovi jsem odpověděl: Ano, můžeš si zvolit cestu bez AI, ale nejdřív bys měl vědět, co a proč odmítáš. S AI dokážeš vyřešit úkoly, na které bys sám neměl šanci, ba na které bys ani nepomyslel. Tvé možnosti, tvé porozumění světu budou větší. Jenže to se musíš naučit, samo to nepřijde.

A totéž bych poradil všem, mladým i starým. Odmítat AI bude brzy podobné jako je dnes odmítání mobilu. Možné to je: zachováte si tak pocit nezávislosti. Zároveň se tak ale sami připravujete o spoustu možností. Gramotnost kdysi znásobila moc těch, kdo ji měli, měnit svět. Umělá inteligence dělá totéž právě teď. Vlna už se hrne. Chtít být negramotný není dobrý nápad.