Hlavní obsah

V Liberci vynalezli roušky, které se samy rozloží, zásadně tím uleví planetě

Foto: TUL

Jiří Chvojka (vlevo) z Fakulty textilní a Petr Louda z Fakulty strojní Technické univerzity v Liberci s materiálem z kyseliny polymléčné.

Reklama

7. 6. 10:45

Použité roušky a respirátory představují závažnou ekologickou stopu. Což se díky vynálezu z Liberce změní. Vynalezli roušky z materiálu, který se sám o sobě rychle rozloží.

Článek

Denně se jich produkují miliony a plast, z něhož jsou vyrobeny, se rozloží v lepším případě až za desítky let. Vědci z Fakulty strojní a Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci přišli s řešením: roušky a respirátory z kyseliny mléčné.

„Je to látka, kterou důvěrně zná i naše tělo. Kyselina mléčná se nám při větší námaze běžně vyplavuje ze svalů, čímž brání jejich přetížení. Tělo ji umí snadno odbourat a stejně tak i příroda. Po použití můžete takovou roušku s klidem hodit na kompost,“ řekl Petr Louda, vedoucí katedry materiálu Fakulty strojní. „Polypropylen, který je hlavním materiálem většiny běžně vyráběných chirurgických roušek nebo respirátorů, se v přírodě rozkládá desítky a možná i stovky let. S kyselinou mléčnou jsme o řád rychlejší. Podstatné je ovšem prostředí. Především množství slunečního záření, vlhkost a působení organismů. Rouška z kyseliny mléčné pohozená do stínu v lese pod kámen se bude rozkládat také velmi dlouho,“ dodal.

Inspirací pro nový typ roušky našli vědci v oblasti medicíny, kde se biodegradabilní materiály běžně používají například pro výrobu chirurgických nití.

Výroba účinného filtračního materiálu v laboratorních podmínkách dává slibné výsledky. Kyselinu polymléčnou, což je z chemického hlediska delší řetězec kyseliny mléčné, zpracovávají odborníci z Fakulty textilní elektrostatickým zvlákňováním na výchozí materiál – nanotextilii.

„Nyní nanomateriál vrstvíme na sebe tak, aby rouška účinně filtrovala a zároveň aby se v ní dalo pohodlně dýchat,“ upřesnil Jiří Chvojka, vedoucí katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů Fakulty textilní. Z kyseliny polymléčné lze přitom vyrobit i gumičky k rouškám, čímž se redukuje další použití plastu. „Výhodou této nanotextilie je i to, že se dá spojovat klasickým laserovým svařováním stejně jako polypropylen. Není tedy třeba tuto fázi výroby upravovat.“

Práce na snadno odbouratelném materiálu zabrala vědcům Technické univerzity v Liberci asi rok. Zadání a peníze na vývoj „ekologické“ roušky a také jednorázové kombinézy pro pracovníky ve zdravotnictví dostaly fakulty od soukromého investora loni na jaře v době propukající pandemie koronaviru. „Naši vědci jsou ale otevřeni i další spolupráci, která povede k využití biodegradabilní suroviny v jiných aplikacích. Z kyseliny mléčné lze například snadno vyrobit i nápojové lahve jako alternativu k PET lahvím – dalšímu globálnímu zdroji odpadu. Překážkou je zatím cena. Rouška či lahev z kyseliny mléčné se zatím vyrobí asi dvakrát dráž než rouška z polypropylenu a lahev z PET,“ uvedl mluvčí univerzity Radek Pirkl.

„Cena je otázkou trhu. Pokud bude po biologicky odbouratelných materiálech větší poptávka, budou se i více vyrábět, a tím klesne jejich cena,“ doplnil Jiří Chvojka.

Vzhledem k raketovému nárůstu produkce roušek a respirátorů v roce 2020 a 2021 a vzhledem k šířícím se zprávám o riviérách zaplavených použitými rouškami liberečtí vědci očekávají, že tlak na výrobu z kompostovatelných materiálů poroste.

„Těsně předtím, než přišla korona, se svět začal znepokojovat obřími ostrovy plastů v oceánech a Unie zakázala používat plastová brčka. V rouškách a respirátorech je přitom plastu mnohem více a vyrábí se jich od roku 2020 násobné množství. Česká věda nyní nabízí alternativu,“ uzavřel Petr Louda.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované