Hlavní obsah

Věřím, že se fotbalová liga dohraje, říká bývalý rozhodčí Příhoda

Foto: Profimedia.cz

Rozhovor s bývalým prvoligovým rozhodčím Radkem Příhodou.

20. 5. 17:25

Jak může vypadat příprava rozhodčího na restart ligy? Může sudí ukončit zápas kvůli nedostatku dezinfekce a jaká změna pravidel by fotbalu pomohla? Na otázky Jaromíra Bosáka odpovídal bývalý prvoligový rozhodčí Radek Příhoda.

Článek

Chci se pobavit o restartu české fotbalové ligy právě z pohledu sudích. Protože my se pořád bavíme o hráčích, o trenérech, co to s nimi udělalo, ale co to udělá s rozhodčím, když nemá 6 neděl, 2 měsíce možnost si normálně zapískat?

Tak já si myslím, že je na tom úplně stejně jako hráči, kteří nehrají mistrovské zápasy. Trénovat se musí, trénují podle mě všichni rozhodčí, fyzicky budou připravení dobře. Ten zápasový rytmus tam nebude, ale s tím se musí poprat, jako se poperou týmy.

Já jsem mluvil se svým kamarádem, který má produkční společnost a vyrábí ligové přenosy pro televizní stanice. A říkal, že vlastně teď v době pauzy, když už byly povoleny zápasy, tak dokonce jezdili snímat utkání, která se hrála víceméně pro rozhodčí, aby se dostali znovu do rytmu. Ať to byli třeba nějací junioři nebo příprava ligových manšaftů, ale že se to bralo i proto v potaz, aby si rozhodčí zase zapískali.

Je to tak. Je potřeba ta zápasová trénovanost nebo něco takového. Ten rozhodčí je rád, když v delší pauze dostane jakýkoliv zápas a vyzkouší si u toho tu diagonálu, ten postřeh, takže si myslím, že je to v pořádku.

Příhoda za svoji kariéru odpískal jako hlavní rozhodčí 237 utkání.

Sledoval jsem Bundesligu, jak se rozjela o víkendu, a bylo to samozřejmě do jisté míry podivné bez diváků. Třeba takový zápas Dortmundu proti Schalke bez lidí je fakt zvláštní, to největší německé derby. Ale snažím se teď na to dívat i z pohledu rozhodčího. Pískal zkušený harcovník, kterého vy dobře znáte Deniz Aytekin. Dostal důvěru. A jakkoliv si možná lidé myslí, že tím, že byla prázdná tribuna nebo byly prázdné tribuny, tak že to je pro rozhodčího lepší, Aytekin říkal, že skoro naopak, že jemu se pískalo o něco hůř nebo bylo to pro něj složitější.

Tak je to tak, já jsem to měl také rád, když je plný stadion, než když je tam pár lidí. Zaprvé je všechno slyšet, zadruhé rozhodčí je pod tlakem tak i tak, když uděláte chybu, tak na tom internetu, na videu, všude se to objeví. A když jsou tam diváci, má to takový adrenalin, trošku vás to nakopne. A oni vám i někdy poradí ti diváci, když zakřičí „ruka“ a vy to nevidíte, tak dovedu si představit, že jsem pár přestupků takhle okolo středového kruhu pískl.

A dá se mluvit o jisté výhodě i v tom smyslu, že rozhodčí neslyší úplně, co na něj padá z lavičky za slova nebo i od některých hráčů.

To tak je, pokud je tam plno a hučí ten stadion, tak lavičku v podstatě vůbec neslyšíte.

A když se vrátím k tomu, že trenéři nebo i hráči připravení ke střídání jsou na lavičkách leckdy velmi výmluvní, protože se jim nelíbí ten či onen výrok rozhodčího. Teď to bude všechno slyšet. A já si říkám, že se také můžu dočkat toho, kdyby rozhodčí postupoval podle litery pravidel, že se dohraje sedm na sedm.

Může to nastat, nicméně, co se týče těch laviček, tak je tam čtvrtý rozhodčí, to je jeho práce. Je potřeba před zápasem na poradě, jestli bude, to tam říct, že je potřeba se na to zaměřit. A myslím si, že i trenéři, kteří jsou takoví trošku od podlahy, si to uvědomí a ubere se.

A z vašich zkušeností, kdybyste šel pískat třeba příští ligové kolo, tak byste ještě před zápasem třeba s trenéry na tohle téma, respektive třeba s kapitány potom mluvil: „Hele, hoši, je tady všechno slyšet, dávejte si na to větší pozor. Protože to jinak nedohrajeme.“

Určitě bych jim to řekl, na tom není nic špatného, já jsem s těmi kluky v podstatě hovořil jako s kolegy, s partnery, takže tady bych to jim řekl, řeknu: „Kluci dávejte si na to pozor, dneska je nulová tolerance, takže pak si to můžeme říct jako chlapi v poločase v kabině nebo v tunelu nebo kdekoliv jinde, ale tady to poběží, jak to má.“

No protože i rozhodčí může počítat s tím, že když je plno, že fakt leccos nedolehne k uchu diváka, ať už televizního přenosu, nebo na stadionu. Ale teď sám musí přemýšlet i nad tím, že když se nebude chovat tak, jak by měl, to znamená, bude třeba i posílat trenéry na tribunu, což bude dobré, protože zase bude všechno slyšet i z té tribuny, pokyny od trenéra, anebo vysype hráče za velmi nesportovní chování nebo za urážlivé výroky, tak když to neudělá, tak bude popotahován komisí rozhodčích.

No samozřejmě, rozhodčí kdyby nepostupoval podle litery, tak bude za to nějakým způsobem postihnutý, ale zase můžu říct, já jsem měl projekt, na Slavii hrála Boleslav a měl jsem mikrofon a fungovalo to dobře. Tam jde o to, co si rozhodčí nechá líbit. Každý je nějaká osobnost. A já bych se toho nebál jako Radek Příhoda.

Hodně se mluvilo také o videu. UEFA vydala, nechci říct, přípis, ale spíš takové doporučení směrem k národním federacím, že když to uznají za vhodné jejich představitelé, tak nemusí být video na fotbalových zápasech, videorozhodčí. U nás to fungovat bude, na 5 utkáních videorozhodčí zůstane. Jaké jsou vlastně z vašeho pohledu zkušenosti za tu dobu, co video patří k českému profesionálnímu fotbalu?

Já tvrdím jednu věc, když se video bude používat tak, jak se má, tak je to ku prospěchu fotbalu. A jsem rád, že u nás v lize to pojede dál, že není pauza, že to pořád můžeme zdokonalovat a může se to posouvat. A věřím tomu, že za nějaký rok dva, možná už se ty chybičky vychytají a bude to dobré.

Většina fanoušků sdílela názor: Je tu video, v podstatě už se chyby dít nebudou. A teď vlastně se několikrát stalo v průběhu uplynulých měsíců, že ani video neodhalilo nějaké poměrně viditelné chyby a tu důvěru v tohle zařízení, v tenhle systém, to poměrně navrtalo, nabouralo.

Tak ony všechny asociace s tím měly problémy, nejenom u nás, ale je potřeba lidem říkat, co je zjevná a jasná chyba. Já si myslím, že zjevné, jasné, takové chyby, kdy míč je za brankovou čarou a rozhodčí gól neuzná, tak to vymizí úplně. Což to je smysl toho videa. Nějaké chyby nebo přestupky, kdy je to 60:40, 50:50, kdy se my dva neshodneme, přestože oba jsme hráli fotbal a hrajeme, tak to není role videa. Ale ty skandální, zjevné chyby se musí odstranit a tam se to musí dostat. A já věřím tomu, že se to podaří.

Radek Příhoda zkoumá nepřehlednou situaci na videu v zápase Slovácko-Sparta.

Už jsem to trošičku nakousl, příprava rozhodčího, rozumím tomu, že fyzicky rozhodčí na sobě asi pracovali, nemohli 6 neděl neběhat a přibírat 15 kilo. Ale přece jenom, taková ta orientace v prostoru nebo schopnost rychlé reakce, dá se to třeba aspoň trošičku nahradit tím, že sledujete nějaký archivní zápas a nějak si to projíždíte jako rozhodčí v hlavě „teď bych zapískal, teď bych nezapískal“?

To si myslím, že ne. Ta praxe je opravdu důležitá nebo to opakování, že jste každý týden na hřišti v tom ostrém zápase, to nic nenahradí. Ale je to o koncentraci, musíte si uvědomit, že jste 6 neděl byli mimo, nechci podcenit, já řeknu, na 102 procent jet už od rozcvičky až po to, kdy ukončíte zápas a jdete do kabiny. Takže myslím, že to nejde nahradit, ale musí se s tím nějakým způsobem vyrovnat ti kluci.

Vždycky se hodně mluví o tom, jak jsou kondičně připravení hráči, kolik toho naběhali za zápas, ale rozhodčí z téhle pozice nejsou příliš sledováni a já o vás vím, že vy jste nadšený běžec ještě ke všemu, takže jste byl vždycky velmi dobře kondičně připravený. Máte v hlavě, kolik jste tak při těch nejsložitějších zápasech, kdy to opravdu jede ze strany na stranu, naběhal kilometrů?

Jako byli hráči, tak i rozhodčí jsou měření nějakým čipem, takže my jsme se pohybovali mezi 10 až 13 kilometry. Je to srovnatelné s hráčem, který hraje, dejme tomu, střed zálohy nebo něco takového.

A stalo se někdy, že jste málem nezapískal něco, co byste zapískat měl, protože došel dech?

Tak to, že jsem nezapískal, se stalo určitě. Ale ne, že by došel dech, ale protože jsem to třeba neviděl nebo jsem udělal chybu. Byly ale zápasy, které byly fyzicky náročnější, a jenom chci říct, že hráči jsou ve vyšších tepových frekvencích na tom hřišti než rozhodčí. Ten si může tak nějak ulevit, když je potřeba, ale musí být fyzicky připravený jako kterýkoliv jiný hráč.

Já jsem si vždycky říkal, že pro rozhodčího musí být nesmírně nepříjemná představa, když ví, že bude pískat například právě Dortmund a tam je 11 neuvěřitelně rychlých hráčů. Hra se přesune od jednoho pokutového území ke druhému za 8 vteřin a teď rozhodčí to také musí nějakým způsobem zvládat.

Musíte umět číst tu hru, to se jen tak nikdo nenaučí, to musí mít v sobě. Když vidíte, že máte tady ty manšafty, máte to nastudované, že jsou rychlejší, tak to musíte číst. Kam půjde balon, trochu si pomoct, věřit tomu, že tam jde udělat si takového, já řeknu v uvozovkách, fóra, a když to nevyjde, tak musíte zabrat zpátky. Ale není možné s těmi hráči svádět souboje v rychlosti, na to nemáme.

Fotbal je daleko rychlejší, než býval, platí to samozřejmě i pro rozhodčí, nejenom ve smyslu pohybu, ale i třeba v rychlosti rozhodování. Myslím si, že dobrým příkladem bylo to, že na České televizi běželo hodně archivních zápasů z let 90 nebo viděli jsme finále mistrovství světa 1970. A já jsem si uvědomil u sledování těchto utkání, jak moc se i rozhodcovská profese změnila. Nejenom po fyzické stránce, ale viděl jsem zákroky, které předváděli někteří hráči, za které by tady šli bez milosti ven v dnešní době. Před těmi x lety ani karta, ani napomenutí, nic.

Je to tak, fotbal se vyvíjí svým způsobem jako celek, takže se víc apeluje na to chránit zdraví hráčů. To je priorita nebo by to měla být priorita toho rozhodčího. Fotbal také strašně zrychlil, ta agresivita je jiná, rychlost je samozřejmě větší, takže to zranění, kdybychom to pustili, tak jak to bylo puštěné dřív, tak si myslím, že bychom viděli ošklivé věci, a navíc divák je o něco víc náročnější, takže ten chce vidět fotbal. Je to jako v Anglii, ti chtějí vidět nahoru, dolů a nikdo, aby se neválel, a tou cestou fotbal směřuje všude.

A co byste říkal, když vidíte právě třeba zápas starý 40 let a chování rozhodčích? Je to spíš lehký úsměv, co vám vytane na tváři, nebo si říkáte: „No ještě, že jsem tehdy nepískal.“

Tak v duchu se zasměji, ale beru to s respektem, protože za 40 let se zase budou smát mně, když uvidí někde archivní video, co jsem pískal, prostě to se vyvíjí, já na to koukám, že to je strašně pomalé. Ale ono tomu tak také nebylo, ono je to jiné, jako když někdo mi říká: „Ale ty ligové manšafty vůbec neběhají, je to pomalé.“ Tak to tak také není. když tam stojíte, je to úplně něco jiného, než když si sednete na tribunu a koukáte. Okolo vás to také létá, i tady v lize, takže koukám na to s respektem.

Vy samozřejmě jste pořád v kontaktu se svými kolegy rozhodčími. A mě by zajímalo, jestli teď v té současné době, kdy se musí dodržovat přísná hygienická opatření, jestli má rozhodčí právo třeba nepustit zápas ve chvíli, kdy by chyběla třeba dezinfekce u hřiště.

Tak nejsem úplně v kontaktu s kolegy teď už, jen s pár, ale budeme mít mítink LFA nebo LFA mělo mítinků několik, co se týče dezinfekce a tady těch předpisů. Já si myslím, že na to je vypracovaný nějaký manuál, ale že by měl rozhodčí právo, tak to asi ne. To je věc těch klubů a všichni budou, já si myslím, na 100 procent plnit ty věci, co mají, aby se liga dohrála. A bylo by to fajn, kdyby to tak dopadlo.

Přejeme si všichni, aby se dohrála, protože by to s sebou neslo spoustu komplikací. A mimochodem, teď proběhla i informace, že způsob hraní mistrovství Evropy příštího, které mělo být rozlezlé po celé Evropě, se možná trošičku změní, že se zmenší počet stadionů, kde se bude hrát. Z vašeho pohledu rozumné?

Já to vítám, já jsem taková stará škola, já bych radši to Euro vrátil, jak to bylo dřív, a určitě bych to neroztáhl do celé Evropy nebo světa, já bych to nechal lokálně, jak to bylo, a možná dva tři státy a je to. I ty týmy jsou víc u sebe, i ti hráči nemusí tolik cestovat.

Právě cestování to je dneska kámen úrazu, protože nikdo nevíme, jak to bude vypadat. A to nebezpečí nákazy je přece jenom v letadle asi o dost větší než jinde.

Je to tak.

Dá se vypozorovat v současné době, teď myslím třeba poslední dva tři roky, že by se nějakým způsobem měnila práce rozhodčího, jestli třeba příslušné komise vydaly nějaký manuál, jakým způsobem pískat, jestli se mění trendy v pískání?

Tak trendy se mění, ono je to o těch trendech, vždycky UEFA něco vydá, jde to do členských států UEFA a my se toho chytíme a teď se zjistí, že to úplně není ono, tak se to za půl roku změní. Těch trendů za moji kariéru - 15 let v lize - bylo několik. Chce to, jako je to v Anglii, tam jsou takoví konzervativnější, Opatrně aplikovat a uvidí se, co to udělá. Trendů bylo fakt několik a vrátilo se to zpátky, jak to bylo.

Je pravda, že se pořád uvažuje o nějakých dalších změnách pravidel. Vy jako opravdu velmi zkušený člověk v té oblasti dokážete odhadnout, co by mělo přijít jako ten, řekněme, další krok ve změně, co by tak bylo na ráně?

Já to řeknu obecně, že bychom měli přemýšlet o tom, aby se furt hrálo. Měli bychom pravidla uzpůsobit k tomu, aby se to tolik nepřerušovalo. Aby se hrálo, aby lidé, když přijdou na fotbal, aby se opravdu nadechli a vydechli v 90. minutě. A pak o tom diskutovali. Tam ale, abych vám řekl pravidlo, které by se mělo změnit, nad tím jsem takhle nepřemýšlel.

Já jsem třeba narážel na to, že se vedou diskuze hrát na čistý čas. To znamená opustit 90 minut plus nějaké nastavení podle potřeby, ale skutečně zastavovat časomíru ve chvíli, kde je balon mimo hru, kdy se nehraje. Je to cesta podle vás?

Tak muselo by se to vyzkoušet, to je zase o tom, někdo něco vymyslí, zkusíme to a pak zjistíme, že to moc nefunguje. Já si dovedu představit spíš, že by ten rozhodčí měl být osobnost a nějaké takové to válení nebo zdržování by neměl tolerovat. A zrychlil by to daleko víc než třeba hra na čistý čas.

Zdravotní situace, to je teď to, co se skloňuje v podstatě ve všech rozhovorech okolo sportu, okolo fotbalu i okolo normálního nesportovního života. Myslíte si, že ta myšlenka „fotbalisté jsou sportovci, jsou to většinou mladí kluci, takže to nebezpečí na jejich straně je v podstatě minimální“, že se dá úplně 100procentně uplatnit?

No 100procentně uplatnit, to bych si nedovolil říct, ale samozřejmě to riziko asi bude menší, jsou přece jenom trénovaní, měli by to být zdraví chlapi, ale nepodceňoval bych to, rozhodně bych to nepodceňoval. Dneska šířit to, že to zvládnou všichni, to bych byl opatrný. Jsme v začátcích, nikdo si nedovedl představit, že to v podstatě zastaví všechny fotbalové soutěže na světě. Takže byl bych opatrný.

Já se tady od toho odrážím k hypotetické otázce, jak by asi měl postupovat rozhodčí, když najednou na ploše bude vidět, že hráči není dobře, a bude to velmi viditelné, že najednou špatně dýchá a mohlo by to být právě v souvislosti třeba s covid-19, i když hráči by měli být testováni, ale u nás to asi nebude před každým zápasem.

Tak já jsem to měl, když pomineme ten covid, co je teď, tak když jsem viděl jakékoliv zranění hráče nebo se mu udělalo špatně, já nevím, z jakéhokoliv nedostatku, tak jsem to přerušil. Vůbec jsem o tom nepřemýšlel, nebo i jsem to říkal těm klukům na hřišti: „Hoši, tady je zdraví přednější.“ A když jsem jim to vysvětlili, vzali to, nesmělo se to samozřejmě přerušit, když šel sám na branku. To je jasné, ale v jakékoliv situaci jsem přerušil zápas a řekl jsem: „Hele, já tady nebudu na nic čekat.“ Zavolal jsem doktory a pak jsme to řešili, takže si myslím, že to pravidlo nebo takový postup by rozhodčí měl držet.

Já ještě k tomu dodám jednu věc, totiž že by se mohlo stát to, že přerušíte hru, hráč se nebude cítit dobře, ale po 5 minutách bude chtít zpátky na hřiště, protože ho masér a fyzioterapeut, doktor dají nějakým způsobem dohromady, a přitom vy budete vědět, že situace je úplně jiná a že to fakt třeba v tom kontextu dnešní epidemiologické situace není úplně ideální, aby se zase na hřiště vrátil. Jestli je tam nějaká možnost ho nepustit zpátky?

To si myslím, že ne. Každý tým má svého lékaře, maséra, odborníka a oni jsou za to odpovědní, za to jsou placení, aby zvážili zdravotní stav toho hráče. Když ho pouští zpátky na hrací plochu, já to respektuji. A ukážu a hrajeme dál.

Je fakt, že doba přináší i to, že my jsme včera odehráli přátelský zápas, prohráli jsme hrozivě v Klánovicích. Ale i k tomu přáteláku jsme museli vyplnit klasicky soupisky, zápis o utkání. Což normálně nebývá na přátelácích. Čistě proto, kdyby se u někoho později ukázalo, že byl nějaký z hráčů nakažen, tak aby se dalo vystopovat, s kým přišel do styku.

Jo, to dává smysl. Dneska je potřeba tady to brát v úvahu, že kdyby to vzniklo, tak aby měla hygiena krajská nebo okresní šanci vůbec zjistit, kdo s kým se potkal. A já s ještě zeptám, kolik jste teda hráli, když to bylo tak…

No dostali jsme šestku, ale oni jsou daleko mladší. Náš věkový průměr 42,5 oproti těm 23, fakt to bylo docela vidět. Musím říct, 30 minut dobré, to znáte, ale pak to přišlo.

Takže to je fajn. To ještě jde.

A zeptám se úplně na závěr, osobní názor – dohraje se liga, zvládnou to kluby?

Já věřím tomu, že jo, pokud nastane nějaký ten případ, jak co se může stát, tak to budou řešit, jak jsme si přečetli, hygienické stanice individuálně, ale věřím, že se to dohraje, tak uvidíme, necháme se překvapit.

A věříte tomu, že všichni půjdou opravdu s obnaženou hrudí, tím myslím s fér postupem do těch zápasů a že se nestane, někdo vyhraje třeba 3 zápasy a už se bude cítit zachráněn, tak najednou se objeví nějaký nakažený v jeho kádru?

Já si to moc nedovedu představit, že by to někdo zneužil nebo kdyby to chtěl zneužít, tak si myslím, že by to úplně nebylo dobré, protože fotbal samozřejmě potřebuje finanční prostředky, a když se hraje, tak se o tom povídá, píše, běží to v televizi, takže každý by měl přemýšlet dál než jenom z týdne na týden.

Doufejme. Děkuji Radku Příhodovi, že si našel čas a navštívil studio Seznam Zpráv.

Já vám také děkuji.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené